Český ↔ English
Sherlock Holmes
Sir Arthur Conan Doyle
Skandál v Čechách
→A Scandal in Bohemia
-I-
Irena Adlerová vždycky zůstane pro Sherlocka Holmese ženou všech žen.
→To Sherlock Holmes she is always the woman.
Jen málokdy jsem ho slyšel, že by o ní byl promluvil jinými slovy. Všechny ostatní ženy před ní v jeho očích blednou a ustupují daleko do pozadí.
→I have seldom heard him mention her under any other name. In his eyes she eclipses and predominates the whole of her sex.
Ne snad že by k ní cítil něco jako lásku.
→Aurait-il donc éprouvé à l’égard d’Irène Adler un sentiment voisin de l’amour ? Absolument pas !
Jakýkoli cit, zejména láska, se jeho chladnému, přesnému a obdivuhodně vyváženému myšlení přímo příčí.
→All emotions, and that one particularly, were abhorrent to his cold, precise but admirably balanced mind.
Sherlock Holmes je podle mého soudu nejdokonalejším myslícím a pozorovacím strojem, jaký svět kdy poznal, ale coby milenec by se ukázal v docela falešném světle.
→He was, I take it, the most perfect reasoning and observing machine that the world has seen, but as a lover he would have placed himself in a false position. O něžnějších citech nikdy nemluví, leda s pohrdáním a úšklebkem.
→He never spoke of the softer passions, save with a gibe and a sneer.
Jako pozorovatel si jich nesmírně cení - mohou se výtečně hodit k odhalování záhadných lidských činů a jejich motivů.
→They were admirable things for the observer— excellent for drawing the veil from men’s motives and actions.
Kdyby však tento člověk, zvyklý všechno rozumově rozbírat, vpustil do svého jemného a přesně seřízeného uvažování něco tak cizorodého, dal by tím pouze průchod rušivým prvkům, které by ještě mohly uvrhnout v pochybnost vše, k čemu svým myšlením dospěl.
→But for the trained reasoner to admit such intrusions into his own delicate and finely adjusted temperament was to introduce a distracting factor which might throw a doubt upon all his mental results.
Písek v jemném přístroji či prasklina v některé ze silných čoček, které sám užívá, by nemohly způsobit větší škodu než prudký cit v povaze, jako je jeho.
→Grit in a sensitive instrument, or a crack in one of his own high-power lenses, would not be more disturbing than a strong emotion in a nature such as his.
Jedna žena však pro něj přece jen existovala, jen jedna jediná, a to Irena Adlerová, žena pochybné a sporné pověsti.
→And yet there was but one woman to him, and that woman was the late Irene Adler, of dubious and questionable memory.
V poslední době jsem se s Holmesem vídal málokdy.
→I had seen little of Holmes lately.
Mé manželství nás trochu oddálilo.
→My marriage had drifted us away from each other.
Byl jsem velice šťasten a jako každý, kdo je poprvé pánem vlastní domácnosti, natolik zaujat rodinnými zájmy, že jsem na nic jiného neměl pomyšlení,
→My own complete happiness, and the home-centred interests which rise up around the man who first finds himself master of his own establishment, were sufficient to absorb all my attention,
zatímco Holmes, který celou svou bohémskou duší nenáviděl jakoukoli společnost, přebýval dále v našem starém domě na Baker Street, ponořen do svých starých knih a týden co týden stravován střídavě kokainem a vlastní ctižádostí, žijící opojením drog a pak zase nepřekonatelnou energií své zvídavé povahy.
→while Holmes, who loathed every form of society with his whole Bohemian soul, remained in our lodgings in Baker Street, buried among his old books, and alternating from week to week between cocaine and ambition, the drowsiness of the drug, and the fierce energy of his own keen nature.
Stále ho ještě hluboce přitahovalo studium zločinu a vynakládal všechnu svou nesmírnou inteligenci a mimořádné pozorovací schopnosti na vypátrání stop a vyjasnění záhad, které již policie považovala za beznadějné a vzdala se jejich řešení.
→He was still, as ever, deeply attracted by the study of crime, and occupied his immense faculties and extraordinary powers of observation in following out those clues, and clearing up those mysteries which had been abandoned as hopeless by the official police.
Čas od času jsem se doslechl něco neurčitého o jeho činnosti - jak ho pozvali do Oděsy, když se vyšetřoval případ Trepofovy vraždy, jak odhalil tajemství neobyčejné tragédie bratrů Atkinsonových v Trincomalee a konečně jak se diskrétně a úspěšně zhostil poslání, jímž ho pověřila holandská královská rodina.
→From time to time I heard some vague account of his doings: of his summons to Odessa in the case of the Trepoff murder, of his clearing up of the singular tragedy of the Atkinson brothers at Trincomalee, and finally of the mission which he had accomplished so delicately and successfully for the reigning family of Holland.
Kromě těchto náznaků jeho činnosti, o které jsem se musel dělit se všemi čtenáři novin, jsem však o svém bývalém příteli a druhovi věděl jen pramálo.
→Beyond these signs of his activity, however, which I merely shared with all the readers of the daily press, I knew little of my former friend and companion.
Jednoho večera - bylo to 20. března roku 1888 - jsem se vracel z návštěvy u pacienta (neboť jsem se začal znovu věnovat lékařské praxi) a tu mě cesta zavedla do Baker Street.
→One night—it was on the twentieth of March, 1888—I was returning from a journey to a patient (for I had now returned to civil practice), when my way led me through Baker Street.
A když jsem tak kráčel kolem těch nezapomenutelných dveří, které pro mne vždy budou spojeny s dobou mých námluv a s temnými událostmi Studie v šarlatové, zmocnila se mne touha promluvit znovu s Holmesem a dovědět se, jak využívá svých geniálních schopností.
→As I passed the well-remembered door, which must always be associated in my mind with my wooing, and with the dark incidents of the Study in Scarlet, I was seized with a keen desire to see Holmes again, and to know how he was employing his extraordinary powers.
Jeho pokoje byly jasně osvětleny, a když jsem pohlédl nahoru, spatřil jsem dokonce jeho vysokou štíhlou postavu, jak přešla dvakrát coby temná silueta za žaluzií.
→His rooms were brilliantly lit, and, even as I looked up, I saw his tall, spare figure pass twice in a dark silhouette against the blind.
Holmes přecházel rychle a dychtivě po pokoji, s hlavou skloněnou na prsa a s rukama sepjatýma za zády,
→He was pacing the room swiftly, eagerly, with his head sunk upon his chest and his hands clasped behind him.
To me, who knew his every mood and habit, his attitude and manner told their own story. He was at work again.
→a já, protože jsem znal každé hnutí jeho mysli a každou jeho zvyklost, vyčetl z jeho chování a rozpoložení vše.
He had risen out of his drug-created dreams and was hot upon the scent of some new problem.
→Vynořil se ze svých narkotických snů a vrhl se po stopě nějakého nového problému.
I rang the bell and was shown up to the chamber which had formerly been in part my own.
→Zazvonil jsem a byl jsem uveden do pokoje, který jsem kdysi s Holmesem sdílel.
His manner was not effusive. It seldom was;
→Sherlock Holmes se nikterak nerozplýval nadšením, když mě viděl.
but he was glad, I think, to see me.
→Málokdy dával najevo radost, ale myslím, že ho můj příchod potěšil.
With hardly a word spoken, but with a kindly eye, he waved me to an armchair, threw across his case of cigars, and indicated a spirit case and a gasogene in the corner.
→Neřekl téměř ani slovo, ale laskavě se na mne podíval, pokynul mi, abych se posadil do křesla, přisunul mi krabici s doutníky a ukázal na skříňku s lihovinami a sodou v rohu pokoje.
Then he stood before the fire and looked me over in his singular introspective fashion.
→Pak se zastavil před krbem a zahleděl se na mne svým zvláštním hloubavým pohledem.
“Wedlock suits you,” he remarked. “I think, Watson, that you have put on seven and a half pounds since I saw you.”
→„Manželství vám svědčí,“ poznamenal. „Řekl bych, Watsone, že jste od doby, co jsem vás neviděl, přibral sedm a půl libry.“
“Seven!” I answered. “Indeed, I should have thought a little more. Just a trifle more, I fancy, Watson.
→„Sedm,“ odpověděl jsem. „Vskutku, řekl bych, že o něco víc. Aspoň o maličko víc, Watsone.
And in practice again, I observe. You did not tell me that you intended to go into harness.”
→jak vidím, vrátil jste se ke své práci. Ani jste mi neprozradil, že se zas chcete dát zapřáhnout.“
“Then, how do you know?”
→-„Tak jak to tedy víte?“
“I see it, I deduce it. How do I know that you have been getting yourself very wet lately, and that you have a most clumsy and careless servant girl?”
→„Vidím to, a umím si to přece vydedukovat. Jakpak bych jinak poznal, že jste nedávno pořádně zmokl a že máte velice neobratnou a ledabylou služebnou?“
“My dear Holmes,” said I, “this is too much. You would certainly have been burned, had you lived a few centuries ago.
→„Milý Holmesi,“ řekl jsem, „tohle už je přespříliš. Kdybyste byl žil před několika stoletími, určitě vás tehdy upálili.
It is true that I had a country walk on Thursday and came home in a dreadful mess, but as I have changed my clothes I can’t imagine how you deduce it.
→Skutečně jsem si ve čtvrtek vyšel na procházku po venkově a vrátil se strašlivě promáčený a ublácený, ale převlékl jsem se, a nechápu proto, z čeho jste to vyvodil.
As to Mary Jane, she is incorrigible, and my wife has given her notice, but there, again, I fail to see how you work it out.”
→Pokud jde o Marii Janu, je vskutku nenapravitelná a manželka jí už dala výpověď, ale opět nerozumím, jak jste to poznal.“
He chuckled to himself and rubbed his long, nervous hands together.
→Sherlock Holmes se potichu zasmál a mnul si štíhlé neklidné ruce.
“It is simplicity itself,” said he;
→-„To je přece naprosto jednoduché,“ řekl.
“my eyes tell me that on the inside of your left shoe, just where the firelight strikes it, the leather is scored by six almost parallel cuts.
→„Stačí se podívat a vidím, že máte na vnitřní straně levé boty, zrovna tam, kde ji ozařuje oheň, poškrábanou kůži do šesti téměř souběžných rýh.
Obviously they have been caused by someone who has very carelessly scraped round the edges of the sole in order to remove crusted mud from it.
→Bezpochyby je způsobil někdo, kdo velmi ledabyle přejížděl kartáčem po krajích podrážky, aby z ní očistil bláto.
Hence, you see, my double deduction that you had been out in vile weather, and that you had a particularly malignant boot-slitting specimen of the London slavey.
→Z toho, jak jistě chápete, mohu vyvozovat dvojí - že jste si vyšel za pěkné sloty ven a že máte doma zvláště odstrašující exemplář ničitelky bot, jaký se mezi londýnským služebnictvem hned tak nenajde.
As to your practice, if a gentleman walks into my rooms smelling of iodoform, with a black mark of nitrate of silver upon his right forefinger,
→Pokud jde o vaši praxi, musel bych skutečně být velmi hloupý, abych nepoznal na gentlemanovi, který ke mně přijde prosycen vůní jodoformu, na pravém ukazováku má černou skvrnu po dusičnanu stříbrném
and a bulge on the right side of his tophat to show where he has secreted his stethoscope, I must be dull, indeed, if I do not pronounce him to be an active member of the medical profession.”
→ a po jedné straně cylindru vypouklinu svědčící o tom, jak si tu schovává stetoskop, že patří k činným představitelům lékařského povolání.“
I could not help laughing at the ease with which he explained his process of deduction.
→Musel jsem se zasmát, jak snadno dokáže vysvětlit postup svého uvažování.
“When I hear you give your reasons,” I remarked, “the thing always appears to me to be so ridiculously simple that I could easily do it myself,
→ „Když poslouchám vaše argumenty,“ poznamenal jsem, „připadá mi všechno až směšně jednoduché a jsem přesvědčen, že bych na to snadno přišel sám,
though at each successive instance of your reasoning I am baffled until you explain your process.
→ale kdykoliv začnete znovu usuzovat, jsem dočista ztracen, dokud mi svůj postup neobjasníte.
And yet I believe that my eyes are as good as yours.”
→A přece věřím, že nemám o nic horší zrak než vy.“
“Quite so,” he answered, lighting a cigarette, and throwing himself down into an armchair.
→„Jistěže,“ odvětil, zapálil si cigaretu a vrhl se do svého křesla.
“You see, but you do not observe. The distinction is clear. For example, you have frequently seen the steps which lead up from the hall to this room.”
→„Vidíte dobře, ale nemáte onu všímavost. A v tom tkví veliký rozdíl. Tak například jste viděl často schody, které vedou z haly k tomuto pokoji.“
“Frequently.” “How often?” “Well, some hundreds of times.”
→„Velmi často.“ „Jak často?“ „Nu, asi stokrát.“
“Then how many are there?” “How many? I don’t know.”
→„Velmi často.“ „Jak často?“ „Nu, asi stokrát.“
“Quite so! You have not observed. And yet you have seen. That is just my point. Now, I know that there are seventeen steps, because I have both seen and observed.
→„Přesně tak! Nevšiml jste si. A přece jste je viděl. O tom právě mluvím. Já ovšem vím, že těch schodů je sedmnáct, protože jsem je nejen viděl, ale také si jich všiml.
By-the-way, since you are interested in these little problems, and since you are good enough to chronicle one or two of my trifling experiences, you may be interested in this.”
→Mimochodem, zajímáte se přece o podobné problémy, a byl jste dokonce tak laskav, že jste několik mých menších zkušeností zaznamenal, takže si možná se zájmem přečtete tento dopis.“
He threw over a sheet of thick, pink-tinted note-paper which had been lying open upon the table. “It came by the last post,” said he. “Read it aloud.”
→Hodil mi arch silného narůžovělého dopisního papíru, který měl rozložen na stole. „Přišel poslední poštou,“ řekl. „Přečtěte jej nahlas.“
The note was undated, and without either signature or address.
→Dopis nebyl datován ani podepsán a neměl žádnou zpáteční adresu.
“There will call upon you to-night, at a quarter to eight o’clock,” it said, “a gentleman who desires to consult you upon a matter of the very deepest moment.
→„Dnes večer, ve tři čtvrti na osm,“ stálo v něm, „vás navštíví pán, který se s vámi chce poradit o jisté, pro něho velmi důležité záležitosti.
Your recent services to one of the royal houses of Europe have shown that you are one who may safely be trusted with matters which are of an importance which can hardly be exaggerated.
→Svými nedávnými službami jednomu z královských dvorů Evropy jste se osvědčil jako člověk, jemuž lze s plnou důvěrou svěřit i záležitosti téměř nedocenitelného významu.
This account of you we have from all quarters received. Be in your chamber then at that hour, and do not take it amiss if your visitor wear a mask.”
→Tato zpráva o vás obdržena ze všech požádaných míst. Buďte v uvedenou hodinu ve svém pokoji a nemějte svému návštěvníkovi za zlé, přijde-li v masce.“
“This is indeed a mystery,” I remarked. “What do you imagine that it means?”
→« Voilà qui est mystérieux au possible ! dis-je. A votre avis, qu’est-ce que ça signifie ?
“I have no data yet. It is a capital mistake to theorize before one has data.
→„Nemám ještě žádné informace. A není větší chyba než vytvářet si teorie, dokud neznáme fakta.
Insensibly one begins to twist facts to suit theories, instead of theories to suit facts.
→Člověk pak začne nevědomky údaje upravovat tak, aby vyhovovaly jeho teorii, místo co by si vytvořil teorii, která by odpovídala faktům.
But the note itself. What do you deduce from it?” I carefully examined the writing, and the paper upon which it was written.
→Ale mně teď jde o ten dopis. Co jste z něho vyvodil?“ Pozorně jsem si prohlédl písmo i papír, na němž byl dopis psán.
“The man who wrote it was presumably well to do,” I remarked, endeavouring to imitate my companion’s processes.
→„Psal jej zřejmé zámožný člověk,“ poznamenal jsem ve snaze napodobit postupy svého přítele.
“Such paper could not be bought under half a crown a packet. It is peculiarly strong and stiff.”
→„Balíček takového papíru nedostanete levněji než za půlkorunu. Je až neobvykle silný a tuhý.“
“Peculiar—that is the very word,” said Holmes. “It is not an English paper at all. Hold it up to the light.”
→„Neobvykle - tím jste to opravdu vystihl,“ přisvědčil Holmes. „Není to totiž vůbec anglický papír. Přidržte si jej proti světlu.“
I did so, and saw a large “E” with a small “g,” a “P,” and a large “G” with a small “t” woven into the texture of the paper.
→Učinil jsem tak a povšiml si, že do struktury papíru je jakoby vetkáno velké E spolu s malým g a P, a velké G spolu s malým t.
“What do you make of that?” asked Holmes. “The name of the maker, no doubt; or his monogram, rather.”
→„Co z toho usuzujete?“ optal se mne Holmes. „Zřejmě jde o jméno výrobce, či spíše o jeho monogram.“
“Not at all. The ‘G’ with the small ‘t’ stands for ‘Gesellschaft,’ which is the German for ‘Company.’ It is a customary contraction like our ‘Co.’ ‘P,’ of course, stands for ‘Papier.’
→-„Naprosto ne. Velké G spolu s malým t znamená Gesellschaft, což je německy společnost. Je to obvyklá značka, jako třeba spol. P znamená samozřejmě papír.
Now for the ‘Eg.’ Let us glance at our Continental Gazetteer.” He took down a heavy brown volume from his shelves. “Eglow, Eglonitz—here we are, Egria.
→Podívejme se do našeho Kontinentálního věstníku.“ Sundal z police těžký hnědý svazek. „Eglow, Eglonitz - tady je to - Egria - Cheb.
It is in a Germanspeaking country—in Bohemia, not far from Carlsbad. ‘Remarkable as being the scene of the death of Wallenstein, and for its numerous glass-factories and paper-mills.’
→Německé město v Čechách, nedaleko Karlových Var. Známé tím, že zde zemřel Valdštejn, a dále četnými sklárnami a papírnami.
Ha, ha, my boy, what do you make of that?” His eyes sparkled, and he sent up a great blue triumphant cloud from his cigarette.
→Ha, ha, příteli, a copak z toho vyplývá?“ Oči mu zářily a z cigarety stoupal mohutný vítězoslavný oblak modrého kouře.
“The paper was made in Bohemia,” I said. “Precisely. And the man who wrote the note is a German.
→„Že byl papír vyroben v Čechách,“ řekl jsem. „Jistěže. A že dopis psal Němec.
Do you note the peculiar construction of the sentence—‘This account of you we have from all quarters received.’ A Frenchman or Russian could not have written that.
→Povšimněte si podivně stavěné věty: Tato zpráva o vás obdržena ze všech požádaných míst. Něco takového by Francouz nebo Rus nikdy nenapsal.
It is the German who is so uncourteous to his verbs. It only remains, therefore, to discover what is wanted by this German who writes upon Bohemian paper and prefers wearing a mask to showing his face.
→Jen Němec dokáže tak bezohledně nakládat se slovesy. Zbývá proto už jenom zjistit, co asi od nás chce ten Němec, který píše na českém papíru, a než by ukázal obličej, raději nosí masku.
And here he comes, if I am not mistaken, to resolve all our doubts.”
→Ale nemýlím-li se, právě přijíždí a jistě rozptýlí naše pochybnosti.“
As he spoke there was the sharp sound of horses’ hoofs and grating wheels against the curb, followed by a sharp pull at the bell.
→Ještě nedomluvil a již se ozval ostrý klapot koňských podkov, o obrubu chodníku zaskřípěla kola a vzápětí někdo prudce zatahal za zvonec.
Holmes whistled.
→Holmes si hvízdl.
“A pair, by the sound,” said he. “Yes,” he continued, glancing out of the window. “A nice little brougham and a pair of beauties.
→„Podle zvuku to vypadá na dvojspřežení,“ řekl. „Ano,“ pokračoval, když pohlédl z okna. „Elegantní malý kočár a pár nejkrásnějších koní, jaké jste kdy viděl.
A hundred and fifty guineas apiece. There’s money in this case, Watson, if there is nothing else.”
→Jeden má cenu sto padesáti guinejí. I kdyby to neměl být zvlášť zajímavý případ, jsou v něm peníze, Watsone.“
“I think that I had better go, Holmes.” “Not a bit, Doctor. Stay where you are. I am lost without my Boswell.
→„Snad bych měl raději jít, Holmesi.“ „Ani nápad, doktore. Jenom zůstaňte. Jsem bez svého Boswella dočista ztracen.
And this promises to be interesting. It would be a pity to miss it.” “But your client—”
→A tohle vypadá slibně. Byla by škoda nechat si něco takového ujít.“ „Ale co váš klient -“
“Never mind him. I may want your help, and so may he. Here he comes. Sit down in that armchair, Doctor, and give us your best attention.”
→„S tím si hlavu nelamte. Možná že budu potřebovat vaši pomoc a on také. Ale už přichází. Sedněte si taky do křesla, doktore, a co nejpozorněji nás poslouchejte.“
A slow and heavy step, which had been heard upon the stairs and in the passage, paused immediately outside the door. Then there was a loud and authoritative tap.
“Come in!” said Holmes. A man entered who could hardly have been less than six feet six inches in height, with the chest and limbs of a Hercules.
→„Dále,“ zvolal Holmes. Vstoupil muž, který měřil jistě přinejmenším šest stop a šest palců, a hruď, paže i nohy měl jako Herkules.
His dress was rich with a richness which would, in England, be looked upon as akin to bad taste.
→Oblečen byl bohatě, avšak s takovou nákladností, že by se v Anglii pokládala téměř za nevkus.
Heavy bands of astrakhan were slashed across the sleeves and fronts of his doublebreasted coat, while the deep blue cloak which was thrown over his shoulders was lined with flamecoloured silk and secured at the neck with a brooch which consisted of a single flaming beryl.
→Rukávy a přednice dvojřadového kabátce měl zdobené těžkými pásy astrachánu a přes ramena přehozenu temně modrou pláštěnku, lemovanou ohnivé rudým hedvábím a zapnutou u krku broží z jediného oslnivě zářícího berylu.
Boots which extended halfway up his calves, and which were trimmed at the tops with rich brown fur, completed the impression of barbaric opulence which was suggested by his whole appearance.
→Dojem barbarského přepychu, který vyzařoval z celého jeho zjevu, dovršovaly vysoké boty sahající mu až do půli stehen a nahoře lemované hustou hnědou kožešinou.
He carried a broad-brimmed hat in his hand, while he wore across the upper part of his face, extending down past the cheekbones, a black vizard mask, which he had apparently adjusted that very moment, for his hand was still raised to it as he entered.
→V ruce měl klobouk s širokou krempou a horní část obličeje až po lícní kosti zakrytou černou maskou, kterousi zřejmě právě nasadil, protože ještě když vstupoval, měl ruku zdviženu k obličeji.
From the lower part of the face he appeared to be a man of strong character, with a thick, hanging lip, and a long, straight chin suggestive of resolution pushed to the length of obstinacy.
→Soudě z dolní části obličeje to byl zřejmě muž silné povahy, s tlustým převislým rtem a dlouhou rovnou bradou, která naznačovala rozhodnost hraničící až s umíněností.
“You had my note?” he asked with a deep harsh voice and a strongly marked German accent. “I told you that I would call.”
→„Dostal jste můj dopis?“ zeptal se hlubokým drsným hlasem, z něhož byl zřetelně patrný německy přízvuk. „Psal jsem vám, že přijdu.“
He looked from one to the other of us, as if uncertain which to address.
→Díval se na nás, z jednoho na druhého, jako by nevěděl, koho oslovit.
“Pray take a seat,” said Holmes. “This is my friend and colleague, Dr. Watson, who is occasionally good enough to help me in my cases.
→„Posaďte se, prosím,“ řekl Holmes. „To je můj přítel a spolupracovník doktor Watson, který mi občas laskavě s mými případy pomůže.
Whom have I the honour to address?”
→S kým mám tu čest mluvit?“
“You may address me as the Count Von Kramm, a Bohemian nobleman.
→„Jsem český šlechtic a můžete mne oslovovat hrabě von Kramm.
I understand that this gentleman, your friend, is a man of honour and discretion, whom I may trust with a matter of the most extreme importance.
→Předpokládám, že tento gentleman a váš přítel je natolik čestný a diskrétní, abych mu mohl svěřit i mimořádně důležitou záležitost.
If not, I should much prefer to communicate with you alone.” I rose to go, but Holmes caught me by the wrist and pushed me back into my chair.
→Jinak bych s vámi mluvil raději o samotě.“ Vstal jsem a chtěl jsem odejít, ale Holmes mě uchopil za zápěstí a posadil zpátky do křesla.
“It is both, or none,” said he. “You may say before this gentleman anything which you may say to me.”
→„Buď budete jednat s námi oběma, anebo s žádným,“ řekl. „Před tímto gentlemanem můžete říci vše, co byste hodlal svěřit mně.“
The Count shrugged his broad shoulders. “Then I must begin,” said he,
→Hrabě pokrčil mohutnými rameny. „Nezbývá mi tedy než začít tím,“ řekl,
“by binding you both to absolute secrecy for two years; at the end of that time the matter will be of no importance.
→„že vás oba požádám, abyste to, co vám povím, podrželi dva roky v naprosté tajnosti, neboť teprve po uplynutí této doby ztratí celá záležitost na významu.
At present it is not too much to say that it is of such weight it may have an influence upon European history.”
→Zatím je však ještě natolik závažná, až lze bez přehánění říci, že by mohla ovlivnit celé evropské dějiny.“
“I promise,” said Holmes.
→„Slibuji,“ řekl Holmes.
“And I.” “You will excuse this mask,” continued our strange visitor.
→„Já rovněž,“ dodal jsem. „Omluvíte mne, doufám, že přicházím v masce,“ pokračoval náš podivný návštěvník.
“The august person who employs me wishes his agent to be unknown to you, and I may confess at once that the title by which I have just called myself is not exactly my own.”
→ „Posílá mne za vámi osoba nanejvýš vznešeného rodu, která si nepřeje, aby byl její posel poznán, a musím se vám hned zpočátku přiznat, že titul, jímž jsem se vám představil, mi tak docela nenáleží.“
“I was aware of it,” said Holmes dryly.
→„Toho jsem si byl vědom,“ řekl Holmes suše.
“The circumstances are of great delicacy, and every precaution has to be taken to quench what might grow to be an immense scandal and seriously compromise one of the reigning families of Europe.
→„Jde o velice delikátní záležitost a je třeba všemi prostředky zabránit aféře, z níž by se mohl rozrůst skandál a vážně ohrozit jednu z královských rodin Evropy.
To speak plainly, the matter implicates the great House of Ormstein, hereditary kings of Bohemia.”
→Abych mluvil přímo, věc se dotýká vznešeného domu Ormsteinů, dědičných králů české země.“
“I was also aware of that,” murmured Holmes, settling himself down in his armchair and closing his eyes.
→„I toho jsem si byl vědom,“ zamumlal Holmes, usadil se ve své pohovce a zavřel oči.
Our visitor glanced with some apparent surprise at the languid, lounging figure of the man who had been no doubt depicted to him as the most incisive reasoner and most energetic agent in Europe.
→Náš návštěvník pohlédl se zřejmým překvapením na muže, který se tu tak malátně a lenivě rozvaloval a přitom mu zřejmě byl vylíčen jako nejpronikavější myslitel a nejenergičtější detektiv Evropy.
Holmes slowly reopened his eyes and looked impatiently at his gigantic client.
→Holmes otevřel pomalu oči a netrpělivě se zadíval na svého obrovského klienta.
“If your Majesty would condescend to state your case,” he remarked, “I should be better able to advise you.”
→„Kdyby nám Vaše Veličenstvo laskavě vysvětlilo celý případ, mohl bych mu spíše poradit,“ poznamenal.
The man sprang from his chair and paced up and down the room in uncontrollable agitation. Then, with a gesture of desperation, he tore the mask from his face and hurled it upon the ground.
→Host vyskočil z křesla a v neovladatelném rozčilení začal přecházet po pokoji. A pak jako by již nevěděl, co dál, strhl si masku z obličeje a mrštil jí o zem.
“You are right,” he cried; “I am the King. Why should I attempt to conceal it?” “Why, indeed?” murmured Holmes.
→„Uhodl jste,“ zvolal. „Jsem král. Proč bych to vlastně měl tajit?“ „Vskutku, proč?“ zamumlal Holmes.
“Your Majesty had not spoken before I was aware that I was addressing Wilhelm Gottsreich Sigismond von Ormstein, Grand Duke of Cassel-Felstein, and hereditary King of Bohemia.”
→„Vaše Veličenstvo nepřeneslo ještě ani slovo a již jsem věděl, že mám před sebou Wilhelma Gottsreicha Sigismonda z Ormsteinů, velkovévodu z Cassel-Falsteinu a dědičného krále české země.“
“But you can understand,” said our strange visitor, sitting down once more and passing his hand over his high white forehead, “you can understand that I am not accustomed to doing such business in my own person.
→„Zajisté ovšem chápete,“ řekl náš podivný návštěvník, znovu se posadil a přejel si rukou po vysokém bílém čele, „zajisté chápete, že nejsem naprosto zvyklý projednávat něco takového osobně.
Yet the matter was so delicate that I could not confide it to an agent without putting myself in his power.
→Jde však o záležitost natolik choulostivou, že svěřit ji komukoli jinému by znamenalo vydat se úplně do jeho moci.
I have come incognito from Prague for the purpose of consulting you.” “Then, pray consult,” said Holmes, shutting his eyes once more.
→Přijel jsem proto z Prahy incognito, abych se s vámi poradil.“ „Tak se prosím raďte,“ řekl Holmes a znovu zavřel oči.
“The facts are briefly these: Some five years ago, during a lengthy visit to Warsaw, I made the acquaintance of the well-known adventuress, Irene Adler.
→„Stručně řečeno jde o toto: když jsem dlel asi před pěti lety delší dobu ve Varšavě, seznámil jsem se se známou dobrodružkou Irenou Adlerovou.
The name is no doubt familiar to you.”
→Jméno jistě znáte.“
“Kindly look her up in my index, Doctor,” murmured Holmes without opening his eyes.
→„Podívejte se laskavě do naší kartotéky, doktore,“ zamumlal Holmes, aniž otevřel oči.
For many years he had adopted a system of docketing all paragraphs concerning men and things, so that it was difficult to name a subject or a person on which he could not at once furnish information.
→Po řadu let si systematicky shromažďoval všechny údaje o nejrůznějších lidech a věcech, takže by se stěží našel předmět či osoba, o níž by obratem ruky nedokázal poskytnout informaci.
In this case I found her biography sandwiched in between that of a Hebrew rabbi and that of a staff-commander who had written a monograph upon the deep-sea fishes.
→tomto případě jsem našel životopis dotyčné dámy vtěsnaný mezi zápisky o jistém židovském rabínovi a jednom námořním kapitánovi, který sepsal monografii o rybách mořských hlubin.
“Let me see!” said Holmes. “Hum! Born in New Jersey in the year 1858. Contralto—hum! La Scala, hum! Prima donna Imperial Opera of Warsaw
→„Ukažte,“ řekl Holmes. „Hm, hm! Narozena na New Jersey v roce 1858. Kontraalt - nu prosím! La Scala - hm! Primadona císařské varšavské opery - to už něco znamená!
— yes! Retired from operatic stage—ha! Living in London—quite so!
→
→Vzdala se operní dráhy - podívejme! A žije v Londýně - samozřejmě.
Your Majesty, as I understand, became entangled with this young person, wrote her some compromising letters, and is now desirous of getting those letters back.”
→Pokud si mohu domyslit, Vaše Veličenstvo se s touto dámou sblížilo, napsalo jí několik kompromitujících dopisů a nyní by je rádo dostalo zpátky.“
“Precisely so. But how—” “Was there a secret marriage?” “None.”
→„Přesně tak. Ale jak jste -“ „Došlo k tajnému sňatku?“ „Ne.“
“No legal papers or certificates?” “None.” “Then I fail to follow your Majesty.
→„Má od vás nějaké právní spisy nebo ověření?“ „Nic takového.“ „Pak Vaše Veličenstvo nechápu.
If this young person should produce her letters for blackmailing or other purposes, how is she to prove their authenticity?”
→Kdyby ta mladá dáma chtěla využít vašich dopisů k vydírání či jiným účelům, jak potom prokáže, že jsou pravé?“
“There is the writing.” “Pooh, pooh! Forgery.” “My private note-paper.”
→„Podle písma.“ „Pchá. To se dá prohlásit za napodobeninu.“ „Jsou na mém soukromém papíru.“
“Stolen.” “My own seal.”
→„Může být ukradený.“ „S mou vlastní pečetí.“
“Imitated.” “My photograph.”
→„Ta se dá padělat.“ „A s fotografií.“
“Bought.” “We were both in the photograph.”
→„Tu mohla koupit.“ „Jenže na té fotografii jsme oba.“
“Oh, dear! That is very bad! Your Majesty has indeed committed an indiscretion.” “I was mad—insane.”
→„Probůh! To je ovšem zlé. Vaše Veličenstvo se vskutku dopustilo krajní neopatrnosti.“ „Byl jsem šílený - jak smyslů zbavený.“
“You have compromised yourself seriously.” “I was only Crown Prince then.
→„Dostal jste se do velmi kompromitující situace.“ „Tehdy jsem byl ještě jen korunním princem.
I was young. I am but thirty now.” “It must be recovered.”
→A byl jsem mladý. I teď je mi teprve třicet.“ „Tu fotografii musíme získat zpátky.“
“We have tried and failed.” “Your Majesty must pay. It must be bought.”
→„Snažili jsme se o to, leč marně.“ „Vaše Veličenstvo nesmí litovat peněz. Musí tu fotografii koupit.“
“She will not sell.” “Stolen, then.”
→„Jenže ona ji neprodá.“ „Tak tedy ukrást.“
“Five attempts have been made. Twice burglars in my pay ransacked her house. Once we diverted her luggage when she travelled. Twice she has been waylaid. There has been no result.”
→„O to jsme se pokoušeli již pětkrát. Dvakrát jsem podplatil lupiče, aby vnikli do jejího domu. Jednou jsme jí sebrali na jejích cestách zavazadlo. Dvakrát byla přepadena. Ale všechno bezvýsledně.“
“No sign of it?” “Absolutely none.” Holmes laughed.
→„Po fotografii ani památky?“ „Ani stopy.“ Holmes se zasmál.
“It is quite a pretty little problem,” said he. “But a very serious one to me,” returned the King reproachfully.
→ „To je docela zábavný problémek,“ řekl. „Pro mne je ale velmi vážný,“ ohradil se král vyčítavě.
“Very, indeed. And what does she propose to do with the photograph?” “To ruin me.”
→„Skutečně, velmi vážný. A co chce ta dáma s vaší fotografií podniknout?“ „Chce mne zničit.“
“But how?” “I am about to be married.”
→„Ale jak?“ „Mám se zanedlouho ženit.“
“So I have heard.” “To Clotilde Lothman von Saxe-Meningen, second daughter of the King of Scandinavia.
→„O tom jsem se doslechl.“ „Mám si vzít Klotildu Lothmanovou ze Saxe-Meningenu, druhou dceru skandinávského krále.
You may know the strict principles of her family. She is herself the very soul of delicacy.
→Snad je vám známo, jak přísných zásad je její rodina. Princezna sama je ztělesněná ušlechtilost.
A shadow of a doubt as to my conduct would bring the matter to an end.” “And Irene Adler?”
→Stačil by jediný stín podezření o mém chování a všechno je zmařeno.“ „A Irena Adlerová?“
“Threatens to send them the photograph. And she will do it. I know that she will do it.
→„Vyhrožuje, že jim fotografii pošle. A jistě to udělá. O tom jsem přesvědčen.
You do not know her, but she has a soul of steel.
→Vy ji neznáte, ale ta žena má přímo ocelovou vůli.
She has the face of the most beautiful of women, and the mind of the most resolute of men. Rather than I should marry another woman, there are no lengths to which she would not go—none.”
→Tvář má nejkrásnější z žen, ale hlavu nejrozhodnějšího muže. Udělá všechno, aby mi překazila sňatek s jinou ženou - všechno na světě.“
“You are sure that she has not sent it yet?” “I am sure.” “And why?”
→„A víte jistě, že tu fotografii již neposlala?“ „Naprosto jistě.“ „Ale jak to?“
“Because she has said that she would send it on the day when the betrothal was publicly proclaimed. That will be next Monday.”
→„Protože prohlásila, že ji odešle v den, kdy bude zasnoubení veřejně oznámeno. A to má být v pondělí.“
“Oh, then we have three days yet,” said Holmes with a yawn. “That is very fortunate, as I have one or two matters of importance to look into just at present.
→„Pak máme ještě tři dny času,“ řekl Holmes a zívl. „A to je veliké štěstí, protože se musím ještě postarat asi o dvě dost důležité věci.
Your Majesty will, of course, stay in London for the present?” “Certainly. You will find me at the Langham under the name of the Count Von Kramm.”
→Vaše Veličenstvo se zřejmě zatím pozdrží v Londýně.“ „Jistěže. Najdete mne v Langhamu pod jménem hrabě von Kramm.“
“Then I shall drop you a line to let you know how we progress.” “Pray do so. I shall be all anxiety.”
→„Dám vám tedy vědět dopisem, jak pokračujeme.“ „Prosím vás, budu velmi netrpělivé čekat.“
“Then, as to money?” “You have carte blanche.” “Absolutely?”
→„A pokud jde o peníze?“ „Máte carte blanche.“ „Úplně?“
“I tell you that I would give one of the provinces of my kingdom to have that photograph.” “And for present expenses?”
→„Dal bych vám za tu fotografii jednu z provincií svého království.“ „A pokud jde o nejbližší výdaje?“
The King took a heavy chamois leather bag from under his cloak and laid it on the table.
→Král vytáhl zpod svého pláště těžký jelenicový váček a položil jej na stůl.
“There are three hundred pounds in gold and seven hundred in notes,” he said. Holmes scribbled a receipt upon a sheet of his note-book and handed it to him.
→„Je to tři sta liber ve zlatě a sedm set v bankovkách,“ řekl. Holmes mu spěšně napsal potvrzení na arch svého dopisního papíru a podal mu je.
“And Mademoiselle’s address?” he asked. “Is Briony Lodge, Serpentine Avenue, St. John’s Wood.”
→„A adresa mademoiselle?“ zeptal se. „Briony Lodge, Serpentine Avenue, St. John's Wood.“
Holmes took a note of it. “One other question,” said he. “Was the photograph a cabinet?” “It was.”
→Holmes si adresu poznamenal. „A ještě na něco bych se chtěl zeptat,“ řekl. „Je fotografie většího formátu?“ „Ano.“
“Then, good-night, your Majesty, and I trust that we shall soon have some good news for you. And good-night, Watson,” he added, as the wheels of the royal brougham rolled down the street.
→„Pak dobrou noc, Vaše Veličenstvo, a věřím, že pro vás budu mít brzy dobrou zprávu. A dobrou noc, Watsone,“ dodal, když kola královského kočáru odhrčela ulicí.
CHAPTER II.
At three o’clock precisely I was at Baker Street, but Holmes had not yet returned.
→Přesně ve tři hodiny jsem se dostavil do Baker Street, ale Holmes se ještě nevrátil.
The landlady informed me that he had left the house shortly after eight o’clock in the morning.
→Přesně ve tři hodiny jsem se dostavil do Baker Street, ale Holmes se ještě nevrátil.
I sat down beside the fire, however, with the intention of awaiting him, however long he might be.
→Přesto jsem se však usadil u krbu, rozhodnut vyčkat, i kdyby se zdržel sebedéle.
I was already deeply interested in his inquiry, for, though it was surrounded by none of the grim and strange features which were associated with the two crimes which I have already recorded,
→Již teď mě jeho pátrání nesmírně zajímalo, neboť případ nebyl sice zdaleka obestřen takovou zlověstností a záhadností jako dva zločiny, o nichž jsem psal při jiné příležitosti,
still, the nature of the case and the exalted station of his client gave it a character of its own.
→ale již sama jeho povaha a vysoké postavení klientovo mu dodávaly zvláštní osobitosti.
Indeed, apart from the nature of the investigation which my friend had on hand, there was something in his masterly grasp of a situation, and his keen, incisive reasoning, which made it a pleasure to me to study his system of work, and to follow the quick, subtle methods by which he disentangled the most inextricable mysteries.
→ I kdybych si však byl odmyslel, o jaký případ jde, bylo v mistrovském uchopení a pronikavém uvažování, s jakým se ho můj přítel ujal, cosi tak jedinečného, že jsem přímo s potěšením studoval systém jeho práce a rychlé, sotva postižitelné metody, jimiž dokázal rozuzlit i nejsložitější záhady.
So accustomed was I to his invariable success that the very possibility of his failing had ceased to enter into my head.
→A natolik jsem byl zvyklý, že se mu vždycky všechno podaří, až mi ani na mysl nepřišlo, že by se mohl setkat s nezdarem.
It was close upon four before the door opened, and a drunken-looking groom, ill-kempt and sidewhiskered, with an inflamed face and disreputable clothes, walked into the room.
→Byly už skoro čtyři, když se dveře otevřely a do pokoje vstoupil očividně opilý, zanedbaný a zarostlý vozka, celý brunátný v obličeji a oblečený do jakýchsi podivných hadrů.
Accustomed as I was to my friend’s amazing powers in the use of disguises, I had to look three times before I was certain that it was indeed he.
→Zvykl jsem si už sice, jak obdivuhodně se můj přítel dokáže převlékat, ale přece jen jsem se na něj třikrát musel podívat, než jsem skutečně uvěřil, že je to on.
With a nod he vanished into the bedroom, whence he emerged in five minutes tweed-suited and respectable, as of old.
→Kývl na mě a zmizel v ložnici, odkud se za chvíli vynořil v tvídovém obleku a upravený jak vždy.
Putting his hands into his pockets, he stretched out his legs in front of the fire and laughed heartily for some minutes.
→Zastrčil ruce do kapes, natáhl nohy ke krbu a chvíli se od srdce smál.
“Well, really!” he cried, and then he choked and laughed again until he was obliged to lie back, limp and helpless, in the chair.
→„Je to všechno vážně k popukání,“ zvolal, div se nezalkl, a smál se dál, až se musel opřít v křesle a chvíli tam bezvládné a bezmocně ležel.
“What is it?” “It’s quite too funny. I am sure you could never guess how I employed my morning, or what I ended by doing.”
→„Co se děje?“ „Ani nevíte, jak je to všechno k smíchu. Určitě byste neuhodl, jak jsem strávil dnešní dopoledne a co z toho vzešlo.“
“I can’t imagine. I suppose that you have been watching the habits, and perhaps the house, of Miss Irene Adler.”
→„Nemám představu. Ale řekl bych, že jste se snažil vysledovat zvyklosti slečny Ireny Adlerové a snad i pozoroval její dům.“
“Quite so; but the sequel was rather unusual. I will tell you, however.
→„Přesně tak, jen v trochu neobvyklém pořadí. Ale hned vám všechno vypovím.
I left the house a little after eight o’clock this morning in the character of a groom out of work.
→Z domu jsem odešel ráno chvíli po osmé přestrojen za nezaměstnaného vozku.
There is a wonderful sympathy and freemasonry among horsey men.
→Kočí jsou k sobě ohromně solidární a přátelští.
Be one of them, and you will know all that there is to know.
→Jak jste jedním z nich, povědí vám všechno na světě.
I soon found Briony Lodge. It is a bijou villa, with a garden at the back, but built out in front right up to the road, two stories.
→Briony Lodge jsem našel brzy. Je to překrásná jednopatrová vilka vzadu se zahradou, ale s průčelím postaveným přímo do ulice.
Chubb lock to the door. Large sitting-room on the right side, well furnished, with long windows almost to the floor, and those preposterous English window fasteners which a child could open.
→Na dveřích má speciální zámek. Po pravé straně velký, pěkně zařízený pokoj s širokými okny sahajícími skoro až k podlaze a zajištěnými těmi nesmyslnými anglickými záklopkami, které otevře i malé dítě.
Behind there was nothing remarkable, save that the passage window could be reached from the top of the coach-house.
→Dál už tam nebylo nic zvláštního, až na to, že po střeše kočárovny se dalo přelézt až k okénku do chodby.
I walked round it and examined it closely from every point of view, but without noting anything else of interest.
→Dál už tam nebylo nic zvláštního, až na to, že po střeše kočárovny se dalo přelézt až k okénku do chodby.
“I then lounged down the street and found, as I expected, that there was a mews in a lane which runs down by one wall of the garden.
→Toulal jsem se pak ulicí a zjistil, jak jsem ostatně také předpokládal, že kolem jedné zahradní zdi vede cesta k několika stájím.
I lent the ostlers a hand in rubbing down their horses, and received in exchange twopence, a glass of half and half, two fills of shag tobacco, and as much information as I could desire about Miss Adler,
→Pomohl jsem podkoním vyhřebelcovat koně a výměnou jsem dostal dvoupenci, sklenici piva říznutého rumem, trochu řezaného tabáku - sotva tak dvakrát do dýmky - a všechny informace o slečně Adlerové,
to say nothing of half a dozen other people in the neighbourhood in whom I was not in the least interested, but whose biographies I was compelled to listen to.”
→co jsem si jenom mohl přát, nemluvě již o šesti dalších lidech ze sousedství, kteří mě ani za mák nezajímali, ale stejně jsem musel vyslechnout jejich životopisy.“
“And what of Irene Adler?” I asked. “Oh, she has turned all the men’s heads down in that part. She is the daintiest thing under a bonnet on this planet.
→„Ale co Irena Adlerová?“ zeptal jsem se. „Popletla hlavu všem mužským v okolí. Je to nejkrásnější ženské stvoření pod sluncem.
So say the Serpentine-mews, to a man.
→Tak mi to aspoň prozradili chlapi z koníren na Serpentine Avenue.
She lives quietly, sings at concerts, drives out at five every day, and returns at seven sharp for dinner. Seldom goes out at other times, except when she sings.
→Žije docela klidně, zpívá na koncertech a den co den si v pět odpoledne vyjíždí kočárem a vrací se k večeři přesně v sedm.
Has only one male visitor, but a good deal of him. He is dark, handsome, and dashing, never calls less than once a day, and often twice.
→Jinak opouští dům málokdy, ledaže by někde zpívala. Navštěvuje ji pouze jeden muž, ale zato hodně často.
He is a Mr. Godfrey Norton, of the Inner Temple. See the advantages of a cabman as a confidant.
→Je to pan Godfrey Norton z Inner Temple. Aspoň vidíte, co je to za výhodu, když člověk pořádně vyzpovídá kočí.
They had driven him home a dozen times from Serpentine-mews, and knew all about him.
→Kolikrát ho prý už vezli domů a vědí o něm první poslední.
When I had listened to all they had to tell, I began to walk up and down near Briony Lodge once more, and to think over my plan of campaign.
→Nejdřív jsem vyposlechl všechno, co mi jen mohli povědět, a pak jsem se prošel ještě jednou kolem Briony Lodge a přemýšlel, jak postupovat.
“This Godfrey Norton was evidently an important factor in the matter. He was a lawyer.
→Ten Godfrey Norton hraje v celé záležitosti jistě významnou roli. Je to advokát.
That sounded ominous. What was the relation between them, and what the object of his repeated visits? Was she his client, his friend, or his mistress?
→A již to zní hrozivě. Jaký je mezi nimi vztah a proč ji asi denně navštěvuje? Je slečna Adlerová jeho klientka, přítelkyně anebo milenka?
If the former, she had probably transferred the photograph to his keeping.
→Je-li Godfrey Norton jejím zástupcem, svěřila mu pravděpodobně fotografii do úschovy.
If the latter, it was less likely.
→Jsou-li však milenci, není to příliš pravděpodobné.
On the issue of this question depended whether I should continue my work at Briony Lodge, or turn my attention to the gentleman’s chambers in the Temple.
→Na řešení této otázky záviselo mé rozhodnutí, mám-li se soustředit dále na Briony Lodge, nebo se trochu věnovat pokojům dotyčného pána v Temple.
It was a delicate point, and it widened the field of my inquiry.
→Byl to choulostivý problém a ještě více rozšiřoval pole mého pátrání.
I fear that I bore you with these details, but I have to let you see my little difficulties, if you are to understand the situation.”
→Obávám se, že vás těmi podrobnostmi nudím, ale rád bych, abyste poznal všechny mé drobné nesnáze a pochopil tak celou situaci.“
“I am following you closely,” I answered. “I was still balancing the matter in my mind when a hansom cab drove up to Briony Lodge, and a gentleman sprang out.
→„Poslouchám vás velmi pozorně,“ řekl jsem. Pořád ještě jsem o tom uvažoval, když tu k Briony Lodge zabočil fiakr a z něj vyskočil jakýsi gentleman.
He was a remarkably handsome man, dark, aquiline, and moustached— evidently the man of whom I had heard.
→Byl nápadně hezký, tmavovlasý, s orlím nosem a vousky a bezpochyby šlo o pána, o němž jsem už tolik slyšel.
He appeared to be in a great hurry, shouted to the cabman to wait, and brushed past the maid who opened the door with the air of a man who was thoroughly at home.
→Zřejmě měl velice naspěch, křikl na drožkáře, ať počká, a kolem služebné, která mu otevřela, se přehnal s takovou samozřejmostí, že bylo vidět, jak je tu úplně doma.
“He was in the house about half an hour, and I could catch glimpses of him in the windows of the sitting-room, pacing up and down, talking excitedly, and waving his arms.
→Zdržel se v domě asi půl hodiny a chvílemi jsem ho zahlédl okny obývacího pokoje, jak rázuje sem a tam po místnosti, vzrušeně cosi říká a gestikuluje.
Presently he emerged, looking even more flurried than before. As he stepped up to the cab, he pulled a gold watch from his pocket and looked at it earnestly,
→Za chvíli vyběhl a vypadal ještě uspěchaněji než předtím. Když nastupoval do drožky, vytáhl z kapsy zlaté hodinky a ustaraně se na ně zadíval.
‘Drive like the devil,’ he shouted, ‘first to Gross & Hankey’s in Regent Street, and then to the Church of St. Monica in the Edgeware Road.
→,Jeďte jako blázen,’ zvolal, ,nejdřív ke Grossovi a Henkeymu na Regent Street a potom do kostela svaté Moniky na Edgware Road.
Half a guinea if you do it in twenty minutes!’
→Jestli to stačíte za dvacet minut, dostanete půl guineje.’
“Away they went, and I was just wondering whether I should not do well to follow them when up the lane came a neat little car, the coachman with his coat only half-buttoned, and his tie under his ear, while all the tags of his harness were sticking out of the buckles.
→Odjeli a já právě uvažoval, jestli bych se neměl pustit za nimi, když tu na cestu před vilou vyrazil pěkný krytý vůz s kočím, který měl ještě nedopnutý kabát, kravatu za uchem a všechny řemeny od postrojů mu volně visely v přezkách.
I only caught a glimpse of her at the moment, but she was a lovely woman, with a face that a man might die for.
→Ještě nestačil ani zastavit a vtom už Irena Adlerová vyběhla z haly a naskočila rovnou do kočáru.
“ ‘The Church of St. Monica, John,’ she cried, ‘and half a sovereign if you reach it in twenty minutes.’
→,Do kostela svaté Moniky, Johne,’ zvolala, ,a jestli to stačíš za dvacet minut, dostaneš půl sovereignu.’
“This was quite too good to lose, Watson. I was just balancing whether I should run for it, or whether I should perch behind her landau when a cab came through the street.
→„Něco tak lákavého jsem si nemohl nechat ujít, Watsone. Právě jsem se rozmýšlel, mám-li se do kostela rozběhnout po svých, nebo se přikrčit za jejím laudaurem, když tu do ulice vjela drožka.
The driver looked twice at such a shabby fare, but I jumped in before he could object.
→Drožkář se sice podíval na tak otrhaného zákazníka trochu pochybovačně, ale než stačil něco namítnout, už jsem naskočil.
‘The Church of St. Monica,’ said I, ‘and half a sovereign if you reach it in twenty minutes.’
→,Do kostela svaté Moniky,’ řekl jsem mu, ,a jestli to stihnete za dvacet minut, dostanete půl sovereignu.
It was twenty-five minutes to twelve, and of course it was clear enough what was in the wind.
→’ Bylo za pětadvacet minut dvanáct a samozřejmě jsem už chápal, co se chystá.
“My cabby drove fast. I don’t think I ever drove faster, but the others were there before us.
→Má drožka ujížděla jako o závod. V životě jsem se asi tak neštval, ale stejně tam ti dva dorazili přede mnou.
The cab and the landau with their steaming horses were in front of the door when I arrived.
→Když jsem dojel ke kostelu, stál fiakr i landaur se zpěněnými koňmi před vchodem.
I paid the man and hurried into the church.
→Zaplatil jsem drožkáři a vběhl dovnitř.
There was not a soul there save the two whom I had followed and a surpliced clergyman, who seemed to be expostulating with them. They were all three standing in a knot in front of the altar.
→V kostele nebylo ani živé duše, až na dvojici, za níž jsem se sem tak hnal, a slavnostně oděného kněze, který se s nimi zřejmě o něčem dohadoval. Stáli všichni tři v jedné skupince před oltářem.
I lounged up the side aisle like any other idler who has dropped into a church.
→Procházel jsem pomalu chrámovou lodí jak člověk, který nemá právě co dělat a zašel si jen tak do kostela.
Suddenly, to my surprise, the three at the altar faced round to me, and Godfrey Norton came running as hard as he could towards me.
→Pojednou se ke mně k mému překvapení ti tři u oltáře otočili a Godfrey Norton se ke mně rozběhl, co mu jen nohy stačily.
“ ‘Thank God,’ he cried. ‘You’ll do. Come! Come!’ “ ‘What then?’ I asked.
→,Sláva bohu!‘ zvolal. ,Vás jsme tu právě potřebovali! Pojďte! Honem!´“ ,O co jde? ‘ zeptal jsem se.
“ ‘Come, man, come, only three minutes, or it won’t be legal.’
→,Pospěšte si, člověče, máme ještě tři minuty, jinak to nebude legální. ‘
“I was half-dragged up to the altar, and before I knew where I was I found myself mumbling responses which were whispered in my ear, and vouching for things of which I knew nothing, and generally assisting in the secure tying up of Irene Adler, spinster, to Godfrey Norton, bachelor.
→Skoro mě dovlekl k oltáři, a než jsem si stačil uvědomit, kde jsem, už jsem odpovídal na otázky, jak mi Norton šeptem napovídal, a zaručoval se za něco, o čem jsem neměl ani ponětí - prostě pomáhal jsem k právnímu spojení slečny Ireny Adlerové a pana Godfreyho Nortona.
It was all done in an instant, and there was the gentleman thanking me on the one side and the lady on the other, while the clergyman beamed on me in front.
→Než jsem se nadál, bylo už po všem, a z jedné strany mi děkoval ten gentleman, z druhé dáma a zepředu se na mě blahovolně usmíval kněz.
It was the most preposterous position in which I ever found myself in my life, and it was the thought of it that started me laughing just now.
→Jakživ jsem se neoctl v nemožnější situaci a ještě před chvilkou jsem se div neusmál, když jsem si to všechno vybavil.
It seems that there had been some informality about their license, that the clergyman absolutely refused to marry them without a witness of some sort, and that my lucky appearance saved the bridegroom from having to sally out into the streets in search of a best man.
→Sňatku bránil zřejmě nějaký formální háček a kněz naprosto odmítal dvojici oddat, dokud si neopatří svědka, takže jsem přišel jako na zavolanou a ženich si nemusel shánět svědka po ulicích.
The bride gave me a sovereign, and I mean to wear it on my watch-chain in memory of the occasion.”
→Nevěsta mi dala sovereign a budu ho nosit na památku téhle události na svém řetízku od hodinek.
“This is a very unexpected turn of affairs,” said I; “and what then?”
→„Zdá se, že všechno vzalo jakýsi nečekaný obrat,“ řekl jsem. „A co bylo dál?“
“Well, I found my plans very seriously menaced. It looked as if the pair might take an immediate departure, and so necessitate very prompt and energetic measures on my part.
→„Uvědomil jsem si, že mé plány jsou vážně ohroženy. Manželé se zřejmě chystali neprodleně odjet, takže jsem musel jednat velmi energicky.
At the church door, however, they separated, he driving back to the Temple, and she to her own house.
→Nakonec se však u dveří kostela rozešli, pan Norton se rozjel k Temple a paní ke svému domu.
‘I shall drive out in the park at five as usual,’ she said as she left him. I heard no more.
→,V pět si vyjedu jako obvykle do parku, ‘ řekla paní Irena manželovi a odjela. Nic víc jsem neslyšel.
They drove away in different directions, and I went off to make my own arrangements.” “Which are?”
→Rozjeli jsme se každý jinam a já si šel vyřídit vlastní záležitosti.“ „Ale jaké?“ zeptal jsem se.
“Some cold beef and a glass of beer,” he answered, ringing the bell.
→„Sníst kus studeného hovězího a vypít sklenici piva,“ odpověděl Holmes a zazvonil na hospodyni.
“I have been too busy to think of food, and I am likely to be busier still this evening.
→„Měl jsem tolik co dělat, že jsem ani nestačil pomyslet na jídlo, a večer mě zřejmě čeká práce ještě víc.
By the way, Doctor, I shall want your co-operation.” “I shall be delighted.”
→Mimochodem, doktore, potřeboval bych vaši pomoc.“ „Nesmírně rád vám budu nápomocen.“
“You don’t mind breaking the law?” “Not in the least.”
→„A nebude vám vadit, když trochu překročíme zákon?“ „Ani v nejmenším.“
“Nor running a chance of arrest?” “Not in a good cause.”
→„A když budeme riskovat, že nás zatknou?“
„Jde přímo o báječnou věc!“ „Pak jsem váš člověk.“
→“Oh, the cause is excellent!” “Then I am your man.”
“I was sure that I might rely on you.” “But what is it you wish?”
→„Věděl jsem, že se na vás mohu spolehnout.“ „Ale co ode mne chcete?“
“When Mrs. Turner has brought in the tray I will make it clear to you.
→„Až paní Turnerová přinese podnos, všechno vám vysvětlím.
Now,” he said as he turned hungrily on the simple fare that our landlady had provided, “I must discuss it while I eat, for I have not much time.
→A teď,“ řekl, když se hladově vrhl na prostou krmi, kterou mu naše hospodyně připravila, „vám musím všechno vysvětlit při jídle, protože mám strašně naspěch.
It is nearly five now. In two hours we must be on the scene of action. Miss Irene, or Madame, rather, returns from her drive at seven.
→Je skoro pět hodin. Za dvě hodiny musíme být na scéně celé události. Slečna, či lépe řečeno paní Irena, se vrací z vyjížďky v sedm.
We must be at Briony Lodge to meet her.” “And what then?”
→A to už musíme být u Briony Lodge a čekat na ni.“ „Ale co potom?“
“You must leave that to me. I have already arranged what is to occur.
→„To už nechtě na mně. Všechno, co se tam má zběhnout, jsem zařídil.
There is only one point on which I must insist. You must not interfere, come what may. You understand?” “I am to be neutral?”
→Od vás musím vyžadovat jen jedno - abyste do ničeho nezasahoval, ať se děje co se děje. Chápete?“ „Mám snad být neutrální?“
“To do nothing whatever. There will probably be some small unpleasantness. Do not join in it.
→„Nesmíte vůbec nic podniknout. Dojde pravděpodobně k menší nepříjemnosti. Vy se do ničeho nepleťte.
It will end in my being conveyed into the house. Four or five minutes afterwards the sitting-room window will open. You are to station yourself close to that open window.”
→Skončí to tím, že mě pustí do domu. Asi za čtyři pět minut nato se otevře okno obývacího pokoje. A vy se postavíte těsně k tomu otevřenému oknu.“
“Yes.” “You are to watch me, for I will be visible to you.”
→„Dobře.“ „Uvidíte na mě a budete mě sledovat.“
“Yes.” “And when I raise my hand—so—you will throw into the room what I give you to throw, and will, at the same time, raise the cry of fire. You quite follow me?”
→„Ano.“ „Až zvednu ruku, hodíte do pokoje něco, co vám dám, a současně začnete křičet, že hoří. Rozumíte mi dobře?“
“Entirely.” “It is nothing very formidable,” he said, taking a long cigar-shaped roll from his pocket.
→„Naprosto.“ „Nejde o nic zvlášť nebezpečného,“ pokračoval Holmes a vyndal z kapsy podlouhlou trubičku doutníkového tvaru.
“It is an ordinary plumber’s smoke-rocket, fitted with a cap at either end to make it self-lighting.
→„Je to prachobyčejný doutnák, uzavřený po obou stranách záklopkou, a sám se zapaluje.
Your task is confined to that. When you raise your cry of fire, it will be taken up by quite a number of people. You may then walk to the end of the street, and I will rejoin you in ten minutes.
→V tom je celý váš úkol. Až spustíte poprask, že hoří, přidá se k vám plno lidí. Pak zajdete za roh ulice a já se k vám za deset minut připojím.
I hope that I have made myself clear?” “I am to remain neutral, to get near the window, to watch you, and at the signal to throw in this object, then to raise the cry of fire, and to wait you at the corner of the street.”
→Vysvětlil jsem vám to doufám dost jasně.“ „Mám se zachovat neutrálně, postavit se k oknu, dívat se na vás, a až mi dáte znamení, hodit dovnitř tento předmět, pak spustit poprask, že hoří, a počkat na vás na rohu ulice.“
“Precisely.” “Then you may entirely rely on me.”
→„Přesně tak.“ „Pak se na mne můžete naprosto spolehnout.“
“That is excellent. I think, perhaps, it is almost time that I prepare for the new role I have to play.”
→„Výtečně. A teď je zřejmě už téměř načase, abych se připravil na svou další roli.“
He disappeared into his bedroom and returned in a few minutes in the character of an amiable and simple-minded Nonconformist clergyman.
→Zmizel ve své ložnici a za chvíli se vrátil přestrojen za přívětivého, leč trochu prostomyslného anglikánského kněze.
His broad black hat, his baggy trousers, his white tie, his sympathetic smile, and general look of peering and benevolent curiosity were such as Mr. John Hare alone could have equalled.
→Měl široký černý klobouk, plandavé kalhoty, bílou vázanku a laskavý úsměv a z celého jeho vzezření vyzařovalo tolik všetečné a zároveň dobrosrdečné zvědavosti, že by se mu byl vyrovnal jedině pan John Hare.
It was not merely that Holmes changed his costume. His expression, his manner, his very soul seemed to vary with every fresh part that he assumed.
→Nedalo se však říci, že by se Holmes byl jen převlékl. S každou novou rolí, kterou na sebe vzal, jako by se změnil i jeho výraz, chování, celá jeho duše.
The stage lost a fine actor, even as science lost an acute reasoner, when he became a specialist in crime.
→Divadlo skutečně přišlo o výtečného herec, stejně tak jako věda ztratila pronikavého myslitele, když se začal zabývat zločinem.
It was a quarter past six when we left Baker Street, and it still wanted ten minutes to the hour when we found ourselves in Serpentine Avenue.
→Z Baker Street jsme vyjeli ve čtvrt na sedm, a když jsme dorazili na Serpentine Avenue, zbývalo do sedmé ještě deset minut.
It was already dusk, and the lamps were just being lighted as we paced up and down in front of Briony Lodge, waiting for the coming of its occupant.
→Stmívalo se již, a jak jsme se tak procházeli dolů a nahoru přes Briony Lodge a čekali na příjezd paní domu, zažehovali právě zřízenci lampy.
The house was just such as I had pictured it from Sherlock Holmes’ succinct description, but the locality appeared to be less private than I expected.
→Dům vypadal přesně, jak jsem si jej ze stručného popisu Sherlocka Holmese představoval, ale okolí zdaleka nebylo tak klidné, jak jsem čekal.
On the contrary, for a small street in a quiet neighbourhood, it was remarkably animated.
→Naopak, na tak malou uličku v tiché čtvrti tu bylo až překvapivě rušno.
There was a group of shabbily dressed men smoking and laughing in a corner, a scissors-grinder with his wheel, two guardsmen who were flirting with a nursegirl, and several well-dressed young men who were lounging up and down with cigars in their mouths.
→Na rohu stála skupinka chatrně oblečených mužů, kteří kouřili a něčemu se smáli, brusič nůžek se svým kolem, dva strážní, kteří žertovali s jakousi ošetřovatelkou, a několik elegantních mladíků, procházejících se sem a tam s doutníky v ústech.
“You see,” remarked Holmes, as we paced to and fro in front of the house, “this marriage rather simplifies matters. The photograph becomes a double-edged weapon now.
→„Víte, to manželství všechno usnadňuje,“ poznamenal Holmes, jak jsme tak chodili před domem. „Z fotografie se najednou stala dvojsečná zbraň.
The chances are that she would be as averse to its being seen by Mr. Godfrey Norton, as our client is to its coming to the eyes of his princess.
→Aller Wahrscheinlichkeit nach dürfte es Miß Adler ebenso unerwünscht sein, daß Mr. Godfrey Norton es sieht, wie unserem Klienten, daß es seiner Prinzessin unter die Augen kommt.
Now the question is—Where are we to find the photograph?” “Where, indeed?” “It is most unlikely that she carries it about with her.
→Ale teď jde o to - kde tu fotografii najít?“ „Opravdu, kde?“ „Je zcela nepravděpodobné, že by ji nosila u sebe.
It is cabinet size. Too large for easy concealment about a woman’s dress.
→Na to je fotografie přece jen příliš velká. Moc velká, než aby se dala schovat v dámských šatech.
She knows that the King is capable of having her waylaid and searched.
→Paní Irena dobře ví, že král by ji mohl dát přepadnout a prohledat.
Two attempts of the sort have already been made. We may take it, then, that she does not carry it about with her.”
→Dvakrát se o to už přece pokusil. Můžeme tedy předpokládat, že ji u sebe nenosí.“
“Where, then?” “Her banker or her lawyer.
→„Ale kde by ji potom měla?“ „U svého bankéře nebo právního zástupce.
There is that double possibility. But I am inclined to think neither.
→Obě tyto možnosti přicházejí sice v úvahu, ale ani jedna se mi moc nezdá.
Women are naturally secretive, and they like to do their own secreting.
→Ženy jsou většinou tajnůstkářky a nerady se o svá tajemství s někým dělí.
Why should she hand it over to anyone else? She could trust her own guardianship, but she could not tell what indirect or political influence might be brought to bear upon a business man.
→Proč by tu fotografii vůbec k někomu dávala? V bezpečí ji má jedině pod svou vlastní ochranou, protože nikdy neví, jakému nepřímému či politickému nátlaku může být vystaven její zástupce.
Besides, remember that she had resolved to use it within a few days. It must be where she can lay her hands upon it. It must be in her own house.”
→A kromě toho nezapomeňte, že se rozhodla, jak ji v několika dnech použije. Určitě ji má někde na dosah ruky. A jistě ve vlastním domě.“
“But it has twice been burgled.” “Pshaw! They did not know how to look.” “But how will you look?”
→„Ale vždyť se k ní už dvakrát vloupali.“ „Pchá! Nevěděli, kde hledat.“ „A vy to víte?“
“I will not look.” “What then?” “I will get her to show me.”
→„Já ji hledat nebudu.“ „Ale jak se k ní tedy dostanete?“ „Přiměji paní Irenu, aby mi ji ukázala.“
“But she will refuse.” “She will not be able to. But I hear the rumble of wheels.
→„To ona určitě odmítne.“ „Nebude mi to moci odmítnout. Ale už slyším rachot kol.
It is her carriage. Now carry out my orders to the letter.” As he spoke the gleam of the side-lights of a carriage came round the curve of the avenue.
→Přijíždí její kočár. A teď proveďte do písmene všechny mé rozkazy.“ Ještě to ani nedořekl a za rohem ulice už zazářila boční světla povozu.
It was a smart little landau which rattled up to the door of Briony Lodge.
→Byl to elegantní nevelký krytý landaur a zamířil přímo ke vchodu Briony Lodge.
As it pulled up, one of the loafing men at the corner dashed forward to open the door in the hope of earning a copper, but was elbowed away by another loafer, who had rushed up with the same intention.
→Jak zastavoval, vrhl se k němu jeden z tuláků, kteří se potloukali na rohu. Zřejmě doufal, že si vyslouží měďák, a chtěl už otvírat dveře, ale vtom ho odstrčil druhý tulák, který se sem rozběhl se stejným úmyslem.
A fierce quarrel broke out, which was increased by the two guardsmen, who took sides with one of the loungers, and by the scissors-grinder, who was equally hot upon the other side.
→Rázem se strhla rvačka a ještě se přiostřila, když se k jednomu z tuláků přidali dva strážníci a brusič se stejně vášnivě začal zastávat druhého.
A blow was struck, and in an instant the lady, who had stepped from her carriage, was the centre of a little knot of flushed and struggling men, who struck savagely at each other with their fists and sticks.
→To už padla první rána a dáma, jež právě vystupovala z vozu, se octla uprostřed klubka rozohněných zápasníků, kteří se zuřivě mlátili pěstmi i holemi.
Holmes dashed into the crowd to protect the lady; but just as he reached her he gave a cry and dropped to the ground, with the blood running freely down his face.
→Holmes přiskočil k davu, aby dámu ochránil. Avšak ve chvíli, kdy stál již téměř u ní, vykřikl a padl se zakrváceným obličejem na zem.
At his fall the guardsmen took to their heels in one direction and the loungers in the other, while a number of better-dressed people, who had watched the scuffle without taking part in it, crowded in to help the lady and to attend to the injured man.
→Jak se tak skácel, uprchli strážní jedním směrem a tuláci druhým a lépe oblečení lidé, kteří až dosud rvačku jen nezúčastněně pozorovali, se shlukli kolem dámy a začali pomáhat raněnému.
Irene Adler, as I will still call her, had hurried up the steps; but she stood at the top with her superb figure outlined against the lights of the hall, looking back into the street.
→Irena Adlerová, jak jí budu pořád ještě říkat, vyběhla po schodech, ale nahoře se zastavila, až se její překrásná postava rýsovala ve světle dopadajícím sem z haly, a zeptala se:
“Is the poor gentleman much hurt?” she asked. “He is dead,” cried several voices. “No, no, there’s life in him!” shouted another.
→„Je ten ubohý pán vážně zraněn?“ „Je mrtev,“ křičelo několik lidí. „Ne, ještě žije,“ zvolal kdosi.
“But he’ll be gone before you can get him to hospital.” “He’s a brave fellow,” said a woman.
→ „Ale než se dostane do nemocnice, určitě zemře.“ „Ten měl ale kuráž,“ ozvala se jakási žena.
“They would have had the lady’s purse and watch if it hadn’t been for him. They were a gang, and a rough one, too.
→„Nebýt jeho, přišla jste, paní, určitě o peněženku i o hodinky. Vždyť tu byla celá banda, a jakých rošťáků.
Ah, he’s breathing now.” “He can’t lie in the street. May we bring him in, marm?”
→Ale podívejte, on dýchá!“ „Přece tu nemůže ležet na ulici. Nemohli bychom ho zanést dovnitř, paní?“
“Surely. Bring him into the sitting-room. There is a comfortable sofa. This way, please!”
→„Ale ovšem. Odneste ho do mého obývacího pokoje. Je tam pohodlný divan. Tudy, prosím.“
Slowly and solemnly he was borne into Briony Lodge and laid out in the principal room, while I still observed the proceedings from my post by the window.
→Pomalu a vážně odnesli Holmese do Briony Lodge a uložili ho do hlavního pokoje, zatímco já stále ještě vše pozoroval ze svého místa pod oknem.
The lamps had been lit, but the blinds had not been drawn, so that I could see Holmes as he lay upon the couch.
→Lampy v pokoji již svítily, ale žaluzie nebyly stažené, takže jsem jasně viděl Holmese, jak leží na divanu.
I do not know whether he was seized with compunction at that moment for the part he was playing, but I know that I never felt more heartily ashamed of myself in my life than when I saw the beautiful creature against whom I was conspiring, or the grace and kindliness with which she waited upon the injured man.
→Dodnes nevím, zda ho v té chvíli trýznily výčitky svědomí, jaké tu hraje divadlo, ale pamatuji se, že sám jsem se hanbou div nepropadl, když jsem viděl tu překrásnou ženu, proti níž jsme se spikli, s jakým půvabem a laskavostí pečuje o raněného.
And yet it would be the blackest treachery to Holmes to draw back now from the part which he had intrusted to me.
→Byl bych se však dopustil na Holmesovi nejčernější zrady, kdybych teď nesplnil úkol, který mi svěřil.
I hardened my heart, and took the smokerocket from under my ulster.
→Obrnil jsem se tedy proti všem citům a vytáhl zpod pláště kouřový doutnák.
After all, I thought, we are not injuring her. We are but preventing her from injuring another.
→Vždyť jí tím nijak neublížíme, pomyslel jsem si. Spíš jí zabráníme, aby ublížila někomu jinému.
Holmes had sat up upon the couch, and I saw him motion like a man who is in need of air.
→Holmes se posadil na divanu a viděl jsem, jak sebou najednou trhl, jako by lapal po dechu.
A maid rushed across and threw open the window.
→Služebná rychle přiskočila k oknu a dokořán je otevřela.
At the same instant I saw him raise his hand and at the signal I tossed my rocket into the room with a cry of “Fire!”
→Vzápětí jsem již zahlédl, jak přítel zvedá ruku, hodil jsem na jeho znamení dovnitř doutnák a vykřikl: „Hoří!“
The word was no sooner out of my mouth than the whole crowd of spectators, well dressed and ill—gentlemen, ostlers, and servantmaids— joined in a general shriek of “Fire!”
→Můj výkřik ještě ani nedozněl a celý zástup shromážděných diváků, dobře i chudě oblečených, pánů, podkoní i služek, se přidal v strašlivém jeku: „Hoří!“
Thick clouds of smoke curled through the room and out at the open window.
→Pokojem se valil hustý dým a proudil ven otevřeným oknem.
I caught a glimpse of rushing figures, and a moment later the voice of Holmes from within assuring them that it was a false alarm.
→Zahlédl jsem, jak se k domu rozběhlo několik postav, a vzápětí jsem zaslechl zevnitř Holmese, jak uklidňuje ostatní, že je to všechno jen planý poplach.
Slipping through the shouting crowd I made my way to the corner of the street, and in ten minutes was rejoiced to find my friend’s arm in mine, and to get away from the scene of uproar.
→Proklouzl jsem povykujícím zástupem a dostal se až na roh ulice, kde se do mne k mé velké úlevě za deset minut zavěsil Holmes a odváděl mě od toho zmatku.
He walked swiftly and in silence for some few minutes until we had turned down one of the quiet streets which lead towards the Edgeware Road.
→Kráčel rychle a mlčky, dokud jsme po chvíli nezabočili za roh do jedné z tichých uliček, které vedou na Edgware Road.
“You did it very nicely, Doctor,” he remarked. “Nothing could have been better. It is all right.” “You have the photograph?”
→„Udělal jste to výborně, doktore,“ poznamenal. „Lepší to ani být nemohlo. Všechno se povedlo.“ „Máte tedy tu fotografii!“
“I know where it is.” “And how did you find out?” “She showed me, as I told you she would.”
→„Vím, kde je.“ „Ale jak jste to zjistil?“ „Sama mi k ní ukázala cestu, přesně, jak jsem předvídal.“
“I am still in the dark.” “I do not wish to make a mystery,” said he, laughing. “The matter was perfectly simple.
→„Pořád ještě nic nechápu.“ „Nechci z toho dělat záhadu,“ řekl se smíchem. „Bylo to úplně jednoduché.
You, of course, saw that everyone in the street was an accomplice. They were all engaged for the evening.” “I guessed as much.”
→Jistě jste pochopil, že všichni ti lidé v ulici pracovali pro nás. Najal jsem si je na ten večer.“ „To jsem uhodl.“
“Then, when the row broke out, I had a little moist red paint in the palm of my hand.
→„Když vypukla vřava, měl jsem už připravenu v dlani trochu tekuté červené barvy.
I rushed forward, fell down, clapped my hand to my face, and became a piteous spectacle.
→Vrhl jsem se ke kočáru, upadl, chytil se za obličej a rázem ze mne byl chudák k politováni.
It is an old trick.” “That also I could fathom.” “Then they carried me in.
→Je to starý trik.“ „I to jsem pochopil.“ „Pak mě zanesli dovnitř.
She was bound to have me in. What else could she do? And into her sitting-room, which was the very room which I suspected.
→
→Skutečně jí nezbývalo než mě pustit do domu. Co mohla jiného dělat? A zrovna do obývacího pokoje, kde jsem ji podezíral, že má tu fotografii.
It lay between that and her bedroom, and I was determined to see which.
→Buď tam, anebo v ložnici, a to jsem chtěl za každou cenu vědět najisto.
They laid me on a couch, I motioned for air, they were compelled to open the window, and you had your chance.”
→Položili mě na divan a já předstíral, že se dusím, takže museli otevřít okno a vám se naskytla příležitost.“
“How did that help you?” “It was all-important.
→„Ale co vám to bylo platné?“ „To bylo přece nejdůležitější.
When a woman thinks that her house is on fire, her instinct is at once to rush to the thing which she values most. It is a perfectly overpowering impulse, and I have more than once taken advantage of it.
→Když žena myslí, že v domě hoří, vrhne se z náhlého popudu k něčemu, čeho si nejvíc cení. Je to impuls nade vše silnější a kolikrát jsem ho už využil.
In the case of the Darlington substitution scandal it was of use to me, and also in the Arnsworth Castle business.
→Pomohl mi v případě darlingtonského skandálu a také v té záhadě na arnsworthském zámku.
A married woman grabs at her baby; an unmarried one reaches for her jewel-box.
→Vdaná žena popadne do náruče dítě, svobodná se rozběhne ke skříňce s klenoty.
Now it was clear to me that our lady of to-day had nothing in the house more precious to her than what we are in quest of.
→Bylo mi jasné, že dáma, kterou jsme dnes navštívili, nemá v domě nic cennějšího než věc, po níž pátráme.
She would rush to secure it. The alarm of fire was admirably done.
→A věděl jsem, že se rozběhne přímo k ní. Ten poprask s ohněm byl proveden obdivuhodné.
The smoke and shouting were enough to shake nerves of steel.
→Tolik kouře a křiku by otřáslo i ocelovými nervy.
She responded beautifully. The photograph is in a recess behind a sliding panel just above the right bell-pull.
→Reagovala báječně. Fotografie je ve skříňce za posuvnou destičkou těsně nad šňůrou pravého zvonku.
She was there in an instant, and I caught a glimpse of it as she half-drew it out.
→Přiskočila k ní jak laňka, a dokonce jsem zahlédl i obrázek, když ho napůl povytáhla.
When I cried out that it was a false alarm, she replaced it, glanced at the rocket, rushed from the room, and I have not seen her since.
→Vtom jsem vykřikl, že jde jen o planý poplach, ona fotografii zase zastrčila, pohlédla na doutnák a vyběhla z pokoje tak rychle, jak jsem to u ní ještě neviděl.
I rose, and, making my excuses, escaped from the house.
→Vstal jsem a nějak se vymluvil a rychle jsem hleděl zmizet z domu.
I hesitated whether to attempt to secure the photograph at once; but the coachman had come in, and as he was watching me narrowly it seemed safer to wait.
→Byl bych si fotografii nejraději vzal hned, ale do pokoje přišel její vozka a bedlivě mě pozoroval, takže jsem usoudil, že bude moudřejší vyčkat.
A little over-precipitance may ruin all.” “And now?” I asked. “Our quest is practically finished.
→ Sebemenší ukvapenost by všechno jenom pokazila.“ „A co teď?“ zeptal jsem se. „Náš úkol je prakticky splněn.
I shall call with the King tomorrow, and with you, if you care to come with us.
→Zítra zajdu do Briony Lodge s králem, a budete-li chtít jít s sebou, i s vámi.
We will be shown into the sitting-room to wait for the lady, but it is probable that when she comes she may find neither us nor the photograph.
→Budeme jistě uvedeni do pokoje, abychom posečkali, než dáma přijde, ale je víc než pravděpodobné, že než se dostaví, nenajde už nás ani fotografii.
It might be a satisfaction to his Majesty to regain it with his own hands.” “And when will you call?”
→Pro Jeho Veličenstvo bude snad zadostiučiněním, vyzvedne-li si obraz vlastnoručně.“ „A kdy tam chcete jít?“
“At eight in the morning. She will not be up, so that we shall have a clear field. Besides, we must be prompt, for this marriage may mean a complete change in her life and habits.
→„V osm ráno. Paní Irena určitě nebude ještě vzhůru, takže nám nechá volné pole. A kromě toho si musíme pospíšit, neboť je dost možné, že se tím sňatkem její život i zvyky dočista zpřevrátí.
I must wire to the King without delay.”
→Musím neprodleně zatelegrafovat králi.“
We had reached Baker Street and had stopped at the door. He was searching his pockets for the key when someone passing said: “Good-night, Mister Sherlock Holmes.”
→Došli jsme na Baker Street a můj přítel se zastavil u dveří. Hledal po kapsách klíč a tu na něj pojednou kdosi z kolemjdoucích zavolal: „Dobrou noc, pane Sherlocku Holmesi.“
There were several people on the pavement at the time, but the greeting appeared to come from a slim youth in an ulster who had hurried by.
→Na chodníku bylo v té chvíli několik lidí, ale nám oběma se zdálo, že ho pozdravil štíhlý mládenec, který zahalen do pláště spěšně přešel kolem.
“I’ve heard that voice before,” said Holmes, staring down the dimly lit street. “Now, I wonder who the deuce that could have been.”
→„Ten hlas mi připadal nějak povědomý,“ řekl Holmes a zamyšleně se zadíval do spoře osvětlené ulice. „U všech ďasů, to bych rád věděl, kdo to jen mohl být.“
CHAPTER III.
I slept at Baker Street that night, and we were engaged upon our toast and coffee in the morning when the King of Bohemia rushed into the room.
→
→Té noci jsem přespal v Baker Street a právě jsme snídali topinky a kávu, když do pokoje vtrhl český král.
“You have really got it!” he cried, grasping Sherlock Holmes by either shoulder and looking eagerly into his face. “Not yet.”
→„Opravdu jste ji získal!“ zvolal, popadl Sherlocka Holmese za obě ramena a dychtivě se mu zahleděl do tváře. „Ještě ne.“
“But you have hopes?” “I have hopes.” “Then, come. I am all impatience to be gone.”
→„Ale máte naději?“ „Naději mám.“ „Tak pojďte. Nemohu se už dočkat, až vyjedeme.“
“We must have a cab.” “No, my brougham is waiting.” “Then that will simplify matters.”
→„Musíme si zavolat drožku.“ „Čeká tu na mě kočár.“ „Tím se všechno zjednodušuje.“
We descended and started off once more for Briony Lodge. “Irene Adler is married,” remarked Holmes.
→Sešli jsme ze schodů a znova se rozjeli k Briony Lodge. „Irena Adlerová se vdala,“ poznamenal Holmes.
“Married! When?” “Yesterday.” “But to whom?”
→„Vdala? A kdy?“ „Včera.“ „Ale koho si vzala?“
“To an English lawyer named Norton.” “But she could not love him.” “I am in hopes that she does.”
→„Jednoho londýnského advokáta, jmenuje se Norton.“ „Ale vždyť ho přece nemůže milovat?“ „Pevně doufám, že ho miluje.“
“And why in hopes?” “Because it would spare your Majesty all fear of future annoyance.
→„Proč vám na tom tak záleží?“ „Protože by to Vašemu Veličenstvu ušetřilo v budoucnu mnoho nepříjemností.
If the lady loves her husband, she does not love your Majesty. If she does not love your Majesty, there is no reason why she should interfere with your Majesty’s plan.”
→Miluje-li ta dáma svého manžela, pak již nemiluje Vaše Veličenstvo. A nemiluje-li Vaše Veličenstvo, nemá důvodu, proč by zasahovala do vašich plánů.“
“It is true. And yet—Well! I wish she had been of my own station! What a queen she would have made!”
→„To je pravda. A přece - nu, co se dá dělat! Škoda že není mého postavení. Jaká by z ní byla královna!“
He relapsed into a moody silence, which was not broken until we drew up in Serpentine Avenue.
→Upadl do zamyšleného mlčení, které nepřerušil celou cestu, dokud jsme nedojeli na Serpentine Avenue.
The door of Briony Lodge was open, and an elderly woman stood upon the steps. She watched us with a sardonic eye as we stepped from the brougham.
→Dveře od Briony Lodge byly otevřené a na schodech stála postarší žena. Ironicky nás pozorovala, jak vystupujeme z kočáru.
“Mr. Sherlock Holmes, I believe?” said she. “I am Mr. Holmes,” answered my companion, looking at her with a questioning and rather startled gaze.
→„Jeden z vás bude asi pan Holmes?“ zeptala se. „Já jsem pan Holmes,“ odpověděl můj přítel a tázavě, poněkud užasle se na ni zadíval.
“Indeed! My mistress told me that you were likely to call. She left this morning with her husband by the 5.15 train from Charing Cross for the Continent.”
→„Tak přece! Má paní říkala, že se tu pravděpodobně stavíte. Odjela dnes se svým manželem ranním vlakem v 5.15 z Charing Cross směrem na kontinent.“
“What!” Sherlock Holmes staggered back, white with chagrin and surprise. “Do you mean that she has left England?” “Never to return.”
→„Cože?“ Sherlock Holmes vrávoravě ustoupil a zděšením a překvapením zbělel jak křída. „Chcete říci, že odjela z Anglie?“ „Ano a nikdy se již nevrátí.“
“And the papers?” asked the King hoarsely. “All is lost.” “We shall see.” He pushed past the servant and rushed into the drawing-room, followed by the King and myself.
→„A co dokumenty?“ zeptal se chraptivě král. „Všechno je ztraceno.“ „Uvidíme,“ řekl Holmes, protáhl se kolem služebné a vrhl se do salónu. Král běžel za ním a já také.
The furniture was scattered about in every direction, with dismantled shelves and open drawers, as if the lady had hurriedly ransacked them before her flight.
→Nábytek byl rozstrkán bez ladu a skladu po celém pokoji, ve skříňkách všechno zpřeházeno a zásuvky vytaženy, jako kdyby je dáma ještě těsně před odjezdem prohledávala.
Holmes rushed at the bell-pull, tore back a small sliding shutter, and, plunging in his hand, pulled out a photograph and a letter.
→ Holmes přiskočil ke šňůře od zvonku, prudce odsunul destičku, sáhl dovnitř a vytáhl fotografii s dopisem.
The photograph was of Irene Adler herself in evening dress, the letter was superscribed to “Sherlock Holmes, Esq. To be left till called for.” My friend tore it open and we all three read it together.
→Na fotografii však byla jen Irena Adlerová a dopis byl adresován „Váženému panu Sherlocku Holmesovi. K vyzvednutí zde.“ Přítel roztrhl obálku a všichni tri jsme se společně dali do čtení.
It was dated at midnight of the preceding night and ran in this way: “My dear Mr. Sherlock Holmes: “You really did it very well. You took me in completely.
→Dopis byl datován o půlnoci předešlého dne a zněl takto: „Můj milý pane Sherlocku Holmesi, skutečně se Vám to povedlo výtečně. Dočista jste mne oklamal.
Until after the alarm of fire, I had not a suspicion. But then, when I found how I had betrayed myself, I began to think.
→Až do chvíle, kdy vypukl poprask, že hoří, jsem neměla nejmenší podezření. Když jsem si však potom uvědomila, jak jsem se před Vámi prozradila, znovu jsem se nad vším zamyslila.
I had been warned against you months ago. I had been told that if the King employed an agent it would certainly be you. And your address had been given me.
→Přátelé mne před Vámi varovali již před několika měsíci. Upozorňovali mne, že pověří-li král někoho touto záležitostí, budete to určitě vy. A obstarali mi i Vaši adresu.
Yet, with all this, you made me reveal what you wanted to know. Even after I became suspicious, I found it hard to think evil of such a dear, kind old clergyman.
→Přes to všechno jste se ode mne dověděl, co jste se dovědět chtěl. I když jsem pojala podezření, nedokázala jsem si skutečně myslet nic špatného o tak milém a laskavém starém knězi.
But, you know, I have been trained as an actress myself. Male costume is nothing new to me. I often take advantage of the freedom which it gives.
→Ale víte přece, že jsem se také učila herectví. Mužské převlečení mi není ničím novým. Často užívám svobody, kterou mi umožňuje.
I sent John, the coachman, to watch you, ran up stairs, got into my walking-clothes, as I call them, and came down just as you departed.
→Poslala jsem proto svého vozku Johna, aby mi na Vás dohlédl, vyběhla nahoru, převlékla jsem se do oblečení, kterému říkám ,vycházkové’, a právě když jste odcházel, jsem sešla dolů.
“Well, I followed you to your door, and so made sure that I was really an object of interest to the celebrated Mr. Sherlock Holmes.
→Sledovala jsem Vás až k Vašim dveřím a přesvědčila jsem se, že se o mne vskutku zajímá osobnost tak proslulá, jako je Sherlock Holmes.
Then I, rather imprudently, wished you good-night, and started for the Temple to see my husband.
→Pak jsem Vám trochu neprozřetelně popřála dobré noci a zamířila do Temple, abych se poradila s manželem.
“We both thought the best resource was flight, when pursued by so formidable an antagonist; so you will find the nest empty when you call tomorrow.
→Oba jsme usoudili, že jsem-li pronásledována odpůrcem tak mocným, bude nejlepším řešením útěk, takže až zítra přijdete, najdete hnízdečko prázdné.
As to the photograph, your client may rest in peace. I love and am loved by a better man than he.
→Pokud jde o fotografii, Váš klient si nemusí dělat starosti. Miluji lepšího muže, než je on, a tento muž miluje mne.
The King may do what he will without hindrance from one whom he has cruelly wronged.
→Le roi pourra agir comme bon lui semblera sans avoir rien à redouter d’une femme qu’il a cruellement offensée.
I keep it only to safeguard myself, and to preserve a weapon which will always secure me from any steps which he might take in the future.
→Fotografii si nechávám jen pro svou vlastní ochranu jako zbraň, aby mne ubránila před případnými kroky, které by proti mně mínil podniknout.
I leave a photograph which he might care to possess; and I remain, dear Mr. Sherlock Holmes, — “Very truly yours, “Irene Norton, née Adler.”
→Jemu pak nechávám obraz, který si možná rád uschová, a s Vámi se, milý pane Sherlocku Holmesi, co nejsrdečněji loučím. Vaše Irena Nortonová, née Adlerová.“
“What a woman—oh, what a woman!” cried the King of Bohemia, when we had all three read this epistle.
→„Bože, to je ale žena, to je žena!“ zvolal český král, když jsme všichni tři dočetli její litanii.
“Did I not tell you how quick and resolute she was? Would she not have made an admirable queen? Is it not a pity that she was not on my level?”
→„Neříkal jsem vám, jaká je rychlá a rozhodná? Nebyla by z ní úžasná královna? Škoda jen, že není mé úrovně.“
“From what I have seen of the lady she seems indeed to be on a very different level to your Majesty,” said Holmes coldly. “I am sorry that I have not been able to bring your Majesty’s business to a more successful conclusion.”
→„Pokud jsem dotyčnou dámu viděl, je skutečně docela jiné úrovně než Vaše Veličenstvo,“ řekl Holmes chladně. „Lituji jen, že jsem záležitost Vašeho Veličenstva nedovedl k úspěšnějšímu závěru.“
“On the contrary, my dear sir,” cried the King; “nothing could be more successful. I know that her word is inviolate.
→„Ale naopak, můj milý pane,“ zvolal král. „Úspěšnější už ani být nemůže. Vím, že Irena Adlerová své slovo nikdy neporuší.
The photograph is now as safe as if it were in the fire.” “I am glad to hear your Majesty say so.” “I am immensely indebted to you.
→Fotografie je teď v bezpečí, jako kdyby ležela na mořském dně.“ „Těší mě, že Vaše Veličenstvo je toho názoru.“ „Jsem vám nesmírně zavázán.
Pray tell me in what way I can reward you. This ring—” He slipped an emerald snake ring from his finger and held it out upon the palm of his hand.
→Je vous en prie ; dites-moi de quelle manière je puis vous récompenser. Cette bague… » Il fit glisser de son doigt une émeraude et la posa sur la paume ouverte de sa main.
“Your Majesty has something which I should value even more highly,” said Holmes. “You have but to name it.” “This photograph!”
→„Vaše Veličenstvo vlastní něco, čeho bych si cenil ještě více,“ řekl Holmes. „Jenom to prosím vyslovte.“ „Tuto fotografii.“
The King stared at him in amazement. “Irene’s photograph!” he cried. “Certainly, if you wish it.”
→Král se na něj užasle zadíval. „Ireninu fotografii!“ zvolal. „Jen si ji vezměte, když o ni stojíte.“
“I thank your Majesty. Then there is no more to be done in the matter. I have the honour to wish you a very good-morning.”
→„Děkuji Vašemu Veličenstvu. Teď však už nemohu v celé záležitosti nic podniknout. Mám tu čest popřát vám dobrého jitra.“
He bowed, and, turning away without observing the hand which the King had stretched out to him, he set off in my company for his chambers.
→Sherlock Holmes se uklonil a otočil se, aniž si povšiml ruky, kterou mu král podával, a spolu se mnou zamířil ke svému domu.
And that was how a great scandal threatened to affect the kingdom of Bohemia, and how the best plans of Mr. Sherlock Holmes were beaten by a woman’s wit.
→Tak se tedy stalo, že českému království již nehrozil nesmírný skandál, a tak se také ženskému důvtipu podařilo překazit nejpromyšlenější záměry Sherlocka Holmese.
He used to make merry over the cleverness of women, but I have not heard him do it of late.
→Bývaly doby, kdy se můj přítel často smál ženské chytrosti, ale v poslední době jsem ho již neslyšel, že by si ženy dobíral.
And when he speaks of Irene Adler, or when he refers to her photograph, it is always under the honourable title of the woman.
→A zmíní-li se někdy o Ireně Adlerové či o její fotografii, pak ji nepojmenuje jinak než oním čestným titulem žena všech žen.
End