Soupisy ostrovských pozůstalostí
Nepochybně pořádkumilovný a svou funkci nanejvýš zodpovědně zastávající přísežný písař města Ostrova - Schlackenwerthu Johann Paul Lihl jistě netušil, co nám zanechal svými důkladnými zápisy v pozůstalostní knize z jedenácti let 18. století (1715 – 1726). Jedenačtyřicet záznamů nás totiž nechává nahlédnout velmi konkrétně do života tehdejších ostrovských obyvatel, do všeho co je obklopovalo, na čem jim záleželo, čeho si cenili. Dává nahlédnout doslova do jejich kuchyní, skříní a truhel i dílen a chlévů. Někdy ovšem nebyly seznamy úplné, protože si pozůstalí něco rozebrali už před úředním aktem, něco možná také neuvedli či prodali aby byl zaplacen důstojný pohřeb. Mezi zůstaviteli se objevuje několikrát také hostinský od Černého orla Laurenz Grimm, postava z domu na Hroznětínské křižovatce, který teprve dnes, po desítkách let chátrání, začíná odhalovat i svá stavební tajemství. Zapisovaný majetek začínal peněžní hotovostí – ta se však vyskytovala jen sporadicky. Spíše šlo o případné klenoty a jejich ceny. Tehdy to byly hlavně náhrdelníky chebského typu, několik řad řetízků s přívěšky – tolarem, křížkem, srdcem,většinou ze stříbra. Ovšem cennými pozůstalostmi po movitějších zesnulých byly i stříbrné přezky bot a stříbrné knoflíky. Výjimečně i číše, lžičky nebo další vzácné předměty, šňůry granátů, zrcadlo, dokonce i bicí hodiny. Pečlivě sepsané kuchyňské nádobí, měděné, mosazné či cínové prozrazují mimo jiné jeden z tehdejších hlavních chodů jídelníčku, jsou to početné nádoby na vaření ryb. Řada rybníků v okolí města zajišťoval majitelům trvalé příjmy a pro obyvatele města znamenala poměrně levné masité, ale i postní jídlo. O oblibě nápojů svědčí početné pivní konvice a džbány – a ostatně také počet šenků ve městě. Do pozůstalosti byly zapsány kuchyňské pánve, rožně a třínožky na otevřená ohniště, kleště a lopatky, sekáčky na maso, trychtýře a cedníky, ba i struhadla a nože. Jako výjimečně cenné byly uvedeny váhy. K přesně určeným pozůstalostem patřil nábytek. Stoly - dokonce jeden stůl psací - a židle. Lavice měly často také úložný prostor, ty s opěradlem sloužily i jako lůžko. U bohatého měšťana se vyskytl noční stolek a taburet. K ukládání šatstva a prádla sloužily truhly, někdy i skříně, na cenné předměty a listiny závěsné skříňky. Počet postelí se asi řídil počtem rodinných příslušníků. Objevuje se tady opět zřejmě movitý hostinský od Černého orla, který ve svém hostinci poskytoval nejspíše i ubytování – zbylo po něm celkem devatenáct postelí. Postele s nebesy zanechali jen radní Martin Otta a mlynářka Hertzerová – tedy oba z vyšší společenské vrstvy. Na rozdíl od dnešních charitních šatníků a odkladných kontejnerů byly tehdy pečlivě zapsány a popsány všechny části oblečení. Dědily se často přes generace. Mužské kabáty, pláště, kazajky a kalhoty byly obvykle černé, šedé nebo hnědé, stejně jako punčochy. Lepší společenské postavení prozrazoval jen modrý kabát pekaře Siebenhühnera. Vstupuje tu opět osobnost hostinského Grimma. Zanechal kabát se stříbrnými knoflíky, šedivý kožich s mosaznými knoflíky a kabát se sametovým doplňkem. Kožichem se mohli pochlubit ještě jen ostrovský pekař a mlynářka Hertzerová. Chléb byl, jak je vidět – vedle piva – nejjistějším zdrojem blahobytu. Dokládaly jej kromě toho dva páry bot v pozůstalosti hejtmana, kožené kalhoty radního, mušelínový šátek na krk a klobouk dalších movitých zůstavitelů. V ženském šatníku byl vzácností rukávník, čili štucel a části oděvu ze sametu a hedvábí, s krajkami, vyšívané čepce a živůtky. Běžné zástěry, bílé, modré a černé byly ušity z vlastního, doma tkaného plátna, v lepším případě z plátna od tkalce kupovaného. Totéž se týkalo ložního prádla a ručníků. Pouze v pozůstalosti místních celebrit se objevily záclony, zlatě vyšívané ručníky zanechal jen pan lékárník. Ostrovští měšťané, řemeslníci, obchodníci i vrchnostenští a městští úředníci měli obvykle ke svému povolání větší či menší hospodářství. Pole, zahrady i chmelnice a k nim ovšem i živý inventář. Krávy, ovce, vepře, slepice a husy. Výjimečně i koně a tažné osly. K tomu přesně zaznamenané hospodářské nářadí – vidle na chmel, nářadí rybniční, včetně želez na vydry, lopaty, motyky, řetězy, srpy a kosy, sekery a pily, kladiva, nůžky a hoblíky. V několika pozůstalostech se objevily i zbraně – šlo pochopitelně především o pistole a pušky pana hejtmana a lékárníka. Dýky zaznamenaly opět bohaté pozůstalosti hostinského Grimma, pekaře a mlynářky Hertzerové. Na okraji ke každodennímu životu potřebných či reprezentativních předmětů zůstala potrava duchovní – knihy. Nejen jako zanechané předměty, ale i jako doklady k jedné z kapitol ostrovské historie – pobělohorské rekatolizace protestantsky orientovaného Ostrova. Měšťané odmítali vydat „kacířské“ knihy, ještě roku 1641 se nechtěli zúčastňovat katolických bohoslužeb a dlouho se bránili nátlaku církve a vrchnosti. Těžko dnes zjistit, kolik zakázaných knih tehdy ve městě zůstalo a zdali by byly do pozůstalosti zařazeny. Ty, které se v pozůstalostních seznamech objevily na začátku 18. století, představovaly již obvyklou katolickou literaturu –nebeklíče, postily, mariánské legendy, nabádavé spisy, všechny ovšem v němčině. Ale i těch nebylo mnoho. Nejvíce jich zanechal, pochopitelně, vrchnostenský úředník, hejtman Rumbler, celkem dvacet osm svazků. Ze společnosti měšťanské to byla opět paní mlynářka „od kamenného mostu“ Hertzerová se šesti knihami, purkmistr se čtyřmi, dvorní truhlář Erlbeck, radní Kuntzer a řezník Grimm každý po jednom svazku. Rekatolizace tedy úspěšně proběhla, ale ještě roku 1698 byly tovaryšům zakázány vandry do sousedního, protestantského Saska.
Napsala Mgr. Zdenka Čepeláková, s použitím archivního materiálu „Inventar und Erbschaftsabteilungsbuch- 1715 -1726“, který zpracoval Dr. Jaroslav Fiala