Proměna vody ve víno - první znamení
Třetího dne byla svatba v Káně Galilejské. Byla tam Ježíšova matka; na svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. Když se nedostávalo vína, řekla Ježíšovi jeho matka: „Už nemají víno.“ Ježíš jí řekl: „Co to ode mě žádáš! Ještě nepřišla má hodina.“ Matka řekla služebníkům: „Udělejte, cokoli vám nařídí.“ Bylo tam šest kamenných nádob, určených k židovskému očišťování, každá na dvě až tři vědra.
Ježíš řekl služebníkům: „Naplňte ty nádoby vodou!“ I naplnili je až po okraj. Pak jim přikázal: „Teď z nich naberte a doneste správci hostiny!“ Učinili tak. Jakmile správce hostiny ochutnal vodu proměněnou ve víno – nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří vodu nabírali, to věděli – zavolal si ženicha a řekl mu: „Každý člověk podává nejprve dobré víno, a teprve když už se hosté napijí, víno horší. Ty jsi však uchoval dobré víno až pro tuto chvíli.“
Tak učinil Ježíš v Káně Galilejské počátek svých znamení a zjevil svou slávu. A jeho učedníci v něho uvěřili.
(Janovo evangelium 2:1-11, ekumenický překlad Bible)
Kdykoliv a cokoliv čteme, vážení čtenáři, v Janově evangeliu, měli bychom vědět několik věcí. Nám budou stačit prozatím dvě: Ta první je hlavní myšlenka. A ta je, že každý, kdo uvěří a následně věří, že Ježíš je Kristem, tedy od Boha nám poslaným Zachráncem, jeho lidský život se promění a proměňuje do Boží podoby. Tenkrát lidé hodně slyšeli na zbožšťování svého lidství, a to pod vlivem všudypřítomného řeckého uvažování. Moudrý pisatel evangelia toho využívá, a sepisuje naprosto moderní svitek, spis, který toho využívá, ovšem přes víru v Krista.
A druhá věc je také důležitá: Toto evangelium je psáno retrospektivně, pohledem zpátky. Co to znamená? Janovi jde o to zdůraznit, že Ježíš zemřel na kříži a třetího dne vstal z mrtvých. To je základ jeho poselství. I naše záchrana záleží na těchto základech. A pohledem této optiky naší v Kristu záchrany vypráví jednotlivé příběhy, - tedy i náš dnešní, - kterými chce různými způsoby toto podtrhnout, zdůraznit, přiblížit.
Proč tento úvod? Protože se nám tím více otevře, co nám chtěl evangelista Jan říct. Co tedy? To už se dostáváme k samotnému výkladu: Svatba je radostná událost! Je tam pozván dokonce Ježíš s matkou i učedníky. A právě tato skutečnost zachraňuje všechny přítomné. Kdy a jak? Ve chvíli, kdy dojde víno. Víno je symbolem radosti. Je také určitým pojítkem všech, kteří slaví.
Ale když náhle dojde, je vše v ohrožení. Nevíme přesně, proč se matka Ježíšova obrátila na svého syna, který je tím zjevně překvapen. Ale nakonec celou situací vezme do svých rukou, a Písmo v závěru říká, že tím poprvé zjevil svoji slávu. Tedy, že je od Boha poslaný nám dávat plné společenství s Bohem i s druhými, a to v duchovní radosti a síle, jako při svatební hostině.
Přitom všem je podstatné, že garantem je Ježíšovo slovo, které změnilo vodu ve víno. Voda ukazuje na naši všednost. Víno, a ještě k tomu dobré víno, zase na naši nadpřirozenost, nadpozemskost, ano, doslova na naši nevšednost, kterou s Kristem můžeme zakoušet. A když s Kristem, tak s Bohem, protože On je ta jediná cesta k Němu. Dnes lidé věří lecčemu. Je jistě populární číst horoskopy, chodit na jógu, věnovat se různým starým třeba přírodním spiritualitám. Všichni jsme duchovní bytosti. A já nechci tyto cesty kritizovat, ani brát na lehkou váhu. Ale když Ježíš v tomtéž evangeliu o sobě prohlásí, že je cestou k Bohu, říká tím vlastně, že Bůh chce být velice konkrétní.
Co tím myslím? Že chce být jasně pojmenován. Není jen Inteligence či Síla, jak se snaží být nad věcí některé východní směry. Není ale také tím, který nám dopředu maluje život, jak se nás snaží přesvědčit osudové předpovědi vycházející s konstelací hvězd a planet. Naopak! My sami máme své příběhy spoluutvářet a měnit. Je to tedy z tohoto pohledu jen a jen na nás. Ale když chce být Bůh v Kristu a v Duchu svatém konkrétní, znamená to také, že chce, abychom i my nebloudili jen v nějakých náznacích či stínech.
Bůh samozřejmě zůstává také tajemstvím, které nikdy nemůžeme plně odkrýt, ale zároveň se nás celé Janovo evangelium, - včetně dnešního příběhu, - snaží přesvědčit, že hodně o Něm vědět smíme a máme. Například, že Ježíš je Boží Syn, který nám zprostředkovává synovství s naším milujícím Otcem. A to není málo!
Svatba v Káně Galilejské tedy odhalila pravou povahu Ježíše Krista. Jenže to je jen počátek jeho cesty, která končí křížem a prázdným hrobem. Smrtí a vzkříšením. Onou hodinou, o které Ježíš hovoří, že ještě nepřišla. I naše hodina jednou přijde. Jednou všichni zemřeme a ukážeme se před Boží tváři. Naše hodina ale stejně tak může být chvíle, kdy Bohu řekneme, že Ho chceme s Ježíšem následovat. Ano, kdy duchovně zemřeme životu bez Bohu a vstaneme s Bohem k životu novému.
Onou hodinou může být naše první modlitba, kdy se Mu pokorně odevzdáme s veškerou naší představou o naší přítomnosti i budoucnosti. Moc bych nám všem přál, aby to byla hodina naší největší radosti a slávy, tak jako každá láskyplná svatba, na kterou pozveme Ježíše i jeho matku a učedníky. Oni nám ukazují na společenství věřících. Člověk, který žije s Bohem, žije také s Jeho ostatními dětmi. Ne třeba hned, ale v určitém čase ano. V lásce a radosti!
„Děkujeme Ti, Bože všech lidí, za to, že jsi nám dnes v evangeliu ukázal, že cesta k Tobě vede skrze Ježíše Krista. Děkujeme, že On má moc proměnit vše, co jsme, i vše, co jsme udělali, či neudělali v dobré. Prosíme Tě, dej nám milost Mu důvěřovat, a tak růst pro Tvé dílo v každém z nás. Amen.“
Slovo na cestu s požehnáním: „Milost všem, kdo nepomíjející láskou milují našeho Pána Ježíše Krista.“ (List Efezským 6:24, ekumenický překlad Bible).
JK.
