Kniha R. Hookera
17. 11. 2007
Kniha R. Hookera |
Vše začalo knihou Dr. Richarda Hornbergera, který sepsal své zážitky
jako fiktivní zprávu o letech strávených u jednotky MASH v Koreji.
Lékař si jejím psaním jen krátil dlouhou chvíli při čekání na pacienty
ve své ordinaci v Bremen (stát Maine), kde se specializoval na hrudní
chirurgii. Při psaní čerpal ze svých vlastních zážitků, neboť byl sám v
šestadvaceti letech odveden a sloužil jako chirurgický sekundář. Zvolil si pseudonym Richard Hooker a postupně knihu M*A*S*H - jak to bylo doopravdy nabídl neúspěšně několika nakladatelstvím. Přijalo ji až William Morrow Publishers Inc. Rukopis ještě prošel úpravou spisovatele a sportovního novináře W. C. Heinze. Nakladatelství mu vyplatilo malou zálohu a bylo stejně jako všichni ostatní překvapeno, když se stal předlohou k filmu, který zpětně ovlivnil zvýšený odbyt knihy. Hornberger a Heins získali přibližně 250 000 dolarů vedlejšího příjmu z úspěchu televizního seriálu. Za vysílání každé premiéry nového dílu seriálu získal Hornberger 500 dolarů. Po odvysílání závěrečné části poznamenal, že po seriálu se mu stýskat nebude, ale po penězích určitě. Za reprízy dostává méně. Povzbuzen úspěchem knihy napsal Richard Hornberger ještě dvě pokračování, M*A*S*H - jak to bylo dál a M*A*S*H v Londýně. Další knihy (MASH v New Orleans, MASH v Paříži, MASH v Las Vegas, MASH v Hollywoodu, MASH ve Vídni, MASH v Miami, MASH v San Francisku, MASH v Montrealu, MASH v Texasu) se pak už obešly bez jeho účasti. Dr. Hornberger byl podle vlastních slov skutečným Benjaminem F. Piercem. V šestadvaceti byl jako chirurgický sekundář odvelen a opravdu pocházel za Zátoky Pláňat. Avšak herecké ztvárnění jeho osoby v seriálu se mu nelíbilo. Tvrdil o sobě, že byl plachý muž a ne sukničkář. Děj knihy a následného filmu nepostrádal narozdíl od seriálového zpracování hloubku. Hlavní slovo tu měla komičnost. Film se "Hornymu" prý líbil tak, že ho shlédl sedmkrát. Richard Hooker Kniha vypráví o životě jedné mobilní chirurgické jednotky během korejského konfliktu, především o třech hlavních lékařích - Benjamina Franklina Pierce (Hawkeyeho), Johna McIntyra (Trapera) a Duka Forresta. Hlavní slovo v knize má komičnost, válka je spíše pozadím pro bizarní kousky. Jednou z vedlejších dějových linií knihy byla Hawkeyho snaha dostat korejského chlapce, který u něj posluhoval, do lékařské školy, kde dříve studoval. Příhoda se stala jedním z námětů pilotního dílu televizního seriálu. Co říká kniha sama o sobě? Ani lékař to na frontě nemá lehké, neboť kromě bezprostředního ohrožení života čelí i daleko většímu riziku: v šílenství války si musí zachovat svou lidskou dimenzi. Partě chirurgů z polní nemocnice MASH pomáhal zapomenout alkohol, ale nejsilnější zbraní v boji proti šílenství se jim stal humor. Jeden z nich o tom později napsal knížku pod pseudonymem Richard Hooker. Předmluva autora Lékaři, kteří za korejské války sloužili u polních mobilních chirurgických pracovišť zvaných MASH, byli většinou mladí a pravděpodobně až příliš mladí na práci, kterou vykonávali. Museli provádět všechny typy chirurgických zákroků nejen u těžce raněných příslušníku americké 8. armády, ale i armády Korejské republiky, divize Britského společenství národů a dalších sil OSN. Avšak díky svým schopnostem a vybavení, krevním konzervám, antibiotikům, vrtulníkům i taktickým zvláštnostem korejské války a v neposlední řadě i mládí a odolnosti pacientů dosahovali na poli válčené medicíny do té doby nevídaných úspěchů. Chirurgové MASH žili v extrémních podmínkách. Tolik vysilující práce, ale i nicnedělání, takovou nudu a legraci, horko i zimu, tolik vypětí, radosti a zklamání předtím jistě žádný z nich nepoznal. Individuálně i jako skupina se snažili se situací vyrovnat, jak nejlépe uměli, u mnohých z nich však stres vedl k chování, které se alespoň na první pohled zcela vymykalo způspbu, jakým jednali v civilu. Pár lidem z toho nakonec úplně přeskočilo, ale většina reagovala tak, že nejrůznějším způsobem a s nejrůznější intenzitou bláznili. A právě o tom, jak se to u některých projevovalo, je tahle knížka, i když samozřejmě líčí i to, jak pracovali. Postavy představují kompilaci charakterů nejrůznějších lidí, se kterými se autor osobně setkal, bavil a pracoval, ale i těch, které zná jen z doslechu. Podobnost jakékoli postavy s tím či oním skutečným člověkem je tedy opravdu jen čistě náhodná. |
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář