Česky vyšla kniha Robinson Crusoe ve více jak 100 vydáních, poprvé v roce 1797. Téměř po celé 19. století se však jednalo o překlady a úpravy německých adaptací, které se v mnohém od původní anglické předlohy odlišovaly, a navíc byl dlouho překládán a převypravován jen první díl Defoeova třídílného románu.

První důvěryhodný český překlad z angličtiny vyšel až v roce 1894 (pouze první díl, přeložili Antonín Mojžíš a Jaroslav Svákovský). Dalším rozšířeným českým překladem byla verze Alberta Vyskočila (první vydání 1920), doplněná o překlad druhého dílu od Timothea Vodičky (společně poprvé vydáno 1933, znovu 1975 a 1986 s ilustracemi Adolfa Borna).

Největšího počtu vydání (celkem patnácti do roku 1998) se dočkalo na dětské čtenáře zacílené převyprávění Josefa Věromíra Plevy, který podstatně upravil některé části knihy. Například dobu pobytu o samotě zkrátil z dvaceti osmi na deset let, jelikož při delším pobytu na pustém ostrově by, podle současných poznatků, Robinson musel zešílet. Rovněž se při návratu Robinson shledává s matkou, o které Pleva předpokládal, že byla poměrně mladá a mohla se dožít návratu svého syna. O Robinsonově obchodu s otroky Pleva nemluví a nepíše, protože podle jeho překladu byl Robinson velmi civilizovaným a humánním moderním člověkem, který neuznával otroctví a věřil v rovnost mezi lidmi. V této adaptaci se také nesetkáme s tím, jak Robinson podniká v Brazílii pěstováním tabáku. Dále se v ní neobjevují Robinsonovy dlouhé vnitřní monology o Bohu a Štěstěně. Celkově je Plevova verze, ilustrována Zdeňkem Burianem, poznamenána dobou svého vzniku (poprvé byla vydána roku 1956).

Roku 2005 vyšla nová česká adaptace románu od Františka Novotného, kde se postava Robinsona blíží více původnímu Defoeovu záměru. Zatím poslední adaptace je z roku 2012 a jejím autorem je Vladimír Hulpach.

Třetí díl do češtiny dosud nebyl přeložen, nepočítáme-li stručný výtah v Hlinkově knize Robinson Crusoe: Mýtus a skutečnost.