Obr64 a jeho postřehy

Pořád se něco děje. Ale záplava informací někdy zastíní některé tajuplné záležitosti. Tíží mě to už hodně let. Dnes jsem se odhodlal. Už nemůžu mlčet!

Jak je možné, že se u nás jmenují filmy jinak, než je pojmenovali autoři?

 Když jsem se s tím setkal poprvé, naivně jsem si myslel, že je to jen chybka v překladu. Úspěšný film Young Guns, kde překladatel četl možná moc rychle a stvořil název Mladé pušky. Druhý význam slova - Mladí pistolníci - dává větší smysl. Všichni si začali dávat bacha, aby se neuchýlili k doslovnému překladu. A tak třebas když Luc Besson natočil film Nikita, u nás se musí jmenovat Brutální Nikita. Seriál, ve světě známý jako Bones, na Slovensku známý jako Kosti, se u nás nazývá Sběratelé kostí. Der letzte Bulle u nás vyfásne překlad Poslední polda. Poněkud vykleštěný název…

Myslel jsem si, že je za tím edukativní snaha překladatelů, aby nás blbce připravili na to, co uvidíme. Ale nyní po mnoha letech utrpení už tuším, že je za tím spiknutí rozsáhlejší.

Sahá mnohem dále do historie. Nedávno jsem zabrousil na naše starší mapy Evropy. Německé město Aachen, byly a jsou pro nás Cáchy. Našeho Jana Husa upálili v Kostnici, i když na mapě Německa najdeme Konstanz. Ale prostě tak tomu říkáme my! A koho asi pak napadlo pojmenovat Regensburg jako Řezno? Nedělali si naši předci z Němců tak trochu prdel? Nebo je v tom něco hlubšího?!?

Jak to, že Solnohrad je doslovný překlad pro Salzburg? Není to proto, že měl Mozart rád Prahu? A Vídeň, to je jasné. Utlačovali nás, tak jim aspoň do názvu nacpeme D! Víc raději ne, to by nám asi neprošlo.

Snad jen u Vratislavi nám to vyšlo dobře. Náš název vychází z latinského, vůbec nám nemusí vadit přerod z německého Breslau na polské Wroclaw.

Vypadá to tak, že kdo nás v minulosti naštval, ten si to pěkně odskákal. Teda aspoň tím, že jsme jim přejmenovali město. Čehož si možná ani nevšimli. Ale prostě jsme jim to nandali!

Kdysi dávno jsme povznesli na vyšší úroveň poťouchlé snahy našich předků, kteří své sousední vesnice posměšně pojmenovali a názvy hledali podobné zadku či ještě jinak. Třeba Řitka. Nebo Hovnov, ale ten už není, na jeho původním místě byste našli tak akorát … nic. Mrdákov našel morální sílu a požádal o přejmenování Mrákov.(Že by odsud uniklé d obohatilo Wien?) Sračkov je dnes již Malá Lípa a žije v klidu. Akorát velprďáci z Velprd s přejmenováním na Veltrusy si moc nepomohli. 

Asi je to mezi námi od pradávna, že nejsme k sousedům příliš milí. Ale globalizace má možná v tomto případě blahodárný vliv. Už začínají mizet počeštělé názvy cizích měst. Název Nový York pro New York jsem neslyšel ani nepamatuju. Italské Benátky budou asi ještě odolávat.

Možná to i ukazuje, jak si vážíme států, jimž přejmenováváme jejich města. Jak si vážíme lidí, kteří tam bydlí. Mohli bychom odčinit naše choutky o přejmenování cizích měst. Vstupujeme do Evropy už pár let. Zazněly snahy, aby naše malá země byla mosty mezi velmocemi. Něco nám chybí. Chybí nám evropské a světové osobnosti v názvech našich ulic a náměstí. Možná bychom nemuseli čekat na další revoluci… Po sametové zmizeli Leninové, Stalinové, Gotwalldové a další. Dosadili jsme osobnosti odstrkované. Ale těch světových osobností moc není. Ze zhruba 7500 ulic bychom našli sem tam nějaké americké velikány, evropské velikány, ruské velikány, jen čínských jsem moc nenašel. Snad jen jako malé plus lze vzít v potaz ulici s názvem Čínská (Děčínská a Jičínská jsou tak za půlbod). Zdá se mi, že vedou Františkové a jejich ulice (napočítal jsem 7). A to nepočítám Fráňu Š. a Frantu Kocourka, kteří mají také své ulice. Někdy se dočkáte i důvtipnosti. Například Čapkova ulice. Karla nebo Josefa? Ale na jiném místě v Praze se setkáte s ulicí Bratří Čapků. No, a je to! Jaké osobnosti chybí vám, milí čtenáři, ve vašich městech? Udělal jsem si soukromý průzkum a vede Arnold Schwarzenegger, prý by mu slušelo i náměstí. A se sochou, samozřejmě.

Jak začít? I nejdelší cesta začíná prvním krokem. Pryč s obavami o složitém papírování, výměnách občanky atd. Brzy budeme mít elektronizovanou státní správu, tak to půjde jako po másle. Tak třeba Einsteinova ulice v Praze, tento světoznámý fyzik a velký bojovník za mír působil v Praze v letech 1911-1912. Bydlel v ulici Třebízského, která se dnes jmenuje Lesnická. Taková příležitost! Proč má ulici někde až na konci města? Je tam sice v dobré společnosti Edisona, Hertze, Ampéra, Watta, Volty, ale přece jen na dálném východě Prahy, tak trochu ve vyhnanství…

Ale pozor! Celkem nově máme Náměstí Borise Němcova, kde sídlí ruská ambasáda. Když si radní v Praze chtějí rýpnout do Ruska, ejhle, jde to. A Ruská ambasáda si užila trochu papírování a trochu potupy. Ale možná je to vklad do vzdálenější budoucnosti. Až se změní světové mocnosti. Třeba tím mostem jednou budeme.

Vidím to nadějně. Staneme se sebevědomým národem spojujícím velmoci světa. Nakročeno máme dobře.  Ještě to chce nějaký čas.  Podobně jako u lidí, se sebevědomí buduje u státu. Když se chce poučit člověk, přečte si o tom třeba knížku. Ale jak to má udělat stát? Co si asi tak může přečíst stát?!? Holt nezbyde nic jiného, než se spolehnout na lidi. Naštěstí máme celkem dost času. Nemusíme nijak kvaltovat. Jestli to nedá naše generace, určitě nezklame další, nebo ta další, nebo ta další, nebo ta další….