Svatý Václav
Ták, paní Millerová. Tak nám vzali toho našeho Václava. Pěkně si to načasovali. Den před svátkem. Že se nestydí.
Ále pane Szwejku, to bude zase jen nějaký houx. To by nám přece nemohli udělat.
Jen si nemyslete paní Millerová, to oni klidně můžou. Tak předně zjistili, že té lebce je čtyřicet let. Teda bylo, když byla ještě živou hlavou na něčím krku. A našemu Václavovi bylo nejvíc tak třicet. Prý Václav a Boleslav jsou jedna a táž osoba.
Jde mi z toho hlava kolem. Jeden a ten samý? A jak by se mohl sám zabít a ještě zůstat na živu?
Vy se pletete, paní Millerová. Tu vraždu si určitě vymysleli Boleslavovi nepřátelé. Ale až po jeho smrti. Jinak by jim všem nechal ufiknout jejich vychytralé hlavičky a bylo by. Takhle, když už nemohl nic říct, to na něj navlékli. Prostě se mu dařilo a udělal z našeho kraje uznávanou zemi.
Myslíte jako závistivci, co mu nepřáli slávu, že by na něj nakydali hnůj?
No jéje, paní Millerová, to se ví, že jo. Dyk dneska to máte taky. Kam se podíváte, všude nějaká závist. To ani nemá cenu říkat kde všude.
Nojo, no. Máte pravdu, pane Szwejku. Vždyť i já závidím. Vám. Jaký jste světa znalý.
To víte, mám oči otevřené. Ale to nic není. To se opraví pár knížek. Oslavné texty se upraví, prohodí se Václav za Boleslav. Stejně to má být jen odlišný tvar téhož jména. S relikviemi si bude muset nějak poradit církev. Bude to pěkný oříšek, ale určitě nějak skoulí. Vždyť za upálení mistra Jana Husa se papež také omluvil, sice po pětistech létech, ale omluvil.
Ještě že jsme jako národ vydrželi tak dlouho, pane Szwejku, jinak by se nebylo komu omluvit.
Máte recht, paní Millerová. Ale nejhorší bude, jak se to zařídí na Václavském náměstí. Víte, že se jen tak něčeho nebojím, ale z tohohle mám strach. Nejlepší by bylo, kdyby se prostě řeklo, že na koni sedí kníže Boleslav a víc se v tom moc nebabrali. A náměstí by se přejmenovalo na Boleslava. Velkého Boleslava. A říkalo by se: Sejdeme se na VB.
Vy jste ale šprýmař, pane Szwejku. A co ta horší možnost?
Nu, to víte. Možná budou chtít odstranit celou sochu.
Ale, to snad ne. A co by tam tak mohlo být místo ní?
To je přece jasné. Nějaký politik.
Ale jaký?
To je vlastně jedno.
Vždyť přece víte, jak se říká, když si dáme sraz pod koněm. Zpívaj to i v jedný písničce.
Tak já bych si tam dokázala představit…
Ježíš, mlčte, paní Millerová, ne nahlas! Třeba nás někdo poslouchá.