Pohádka o prezidentovi
Bylo, nebylo. Jednoho dne se vydal pan prezident na procházku do lesa, aby se nalokal čerstvého vzduchu a uklidnil si nervy. Sluníčko prosvítá mezi stromy, ptáčkové cvrlikají, cesta se kroutí a najednou přejde v mýtinku. Na pařezu sedí stará babička, podívá se, kdože to přichází a povídá.
Kam se to šouráte dědečku?
Jaký dědečku, já jsem prezident!
Který že ty jsi?
To nemohu říct, nechci autorovi způsobit potíže. Řekněme, že jsem ten nejlepší prezident.
Aha, už jsem doma. Ty jsi jistě z Kocourkova, to je jasné.
Tak to ne. Já jsem z Hradu.
Myslela jsem to jinak, to je jedno. Jde o to, že tu čekám na nějakého chasníka, aby se se mnou rozdělil o svačinu, a já mu za to poradím, jak získat princeznu.
To mě nezajímá. Princezny mi jsou u zadku a svačinu nemám. Ale nějaká dobrá rada se vždycky hodí. Sem s ní, babo.
Poradím… , poradím podle zásluh…
Tak dobře. Medailí a čestných doktorátů mám… Tak povídej.
Na důležitých místech mají být správní lidé!
No jasně a dál?
Dobrá, když ti to není jasné, tak ještě poradím. Kdysi v dobách dávných dostávali lidé jména podle toho, v čem byli dobří. V tom je hluboká moudrost. Záleží na tobě, na jakou kartu vsadíš.
A to je všechno? No uvidíme, co se z toho dá vykřesat.
Prezident se otočil a odkráčel naplňovat moudrost.
To jsem zvědavá, co z toho bude, snad to moc nezvorá. I když už toho zvoral dost.
Po nějaké době se kouzelná babička dočetla v novinách o velkých změnách, které se udály v nejvyšších sférách a ještě větších změnách, které ještě nastanou.
Do politiky se zapojilo mnoho nových tváří, ale i hodně nových lidí.
Do prkýnka, co je to? Vedení nového senátu. Předseda Karban a místopředsedové Mariaš, Červený, Zelený, Kule a Žalud. S tou kartou jsem mu to neměla říkat, jak jsem stará, tak jsem blbá. Ti s tím akorát pěkně zamíchají.
A Sněmovna Parlamentu?
Čáp, Čejka, Drozd, Dudek, Fogl, Havran, Holub Husa, … co si to o těch poslancích vlastně myslí? Dál to už nemusím ani číst… No, jo. Na konci Vrána, Žežulka. Jo a Žluna, latinský název ho asi inspiroval…, holt vzdělanec. Tak a máme to. Stopadesát ptáků! To není normální.
Mám strach se podívat na kandidáty na ministry.
Ministr školství – Žák, no to je fantazie! Ministr spravedlnosti Dosoudil. Snad si mohl vzpomenout aspoň na Sekeru, Sekáče nebo Vostrou.
Ministr práce Kopáč nebo Kopal. Ach, jo. Ministr obchodu Sehnal. Ministr zemědělství Skočdopole. A sakryš, proč ne Stoklasa nebo Řezníček? Proč nemyslí aspoň na něco užitečného?
Ministr zdravotnictví Prášek a náměstci Nerad, Nepil a Čoudil. Hmm, překvapení. Čekala jsem, že Jelínek, Wolker nebo Becher.
Ministr obrany Vojáček. Ministryně vnitra Drábová a policejní prezident Zavřel. Už to nabírá grády. A kdo bude ombudsman? Asi Pech.
A kdo má být premiér? Nějak to nemůžu přečíst… Cože? Skupa? Jako že ministři budou loutky, jako Hurvínek? Ale né, blbě vidím. Je to Soukup. Nějak nechápu… Jakou to má logiku? Šmankote!
To mám za ty dobrý rady. Holt pořád platí, že dobrými úmysly je dlážděná cesta do pekla.