Vtip, anekdota, popřípadě fór, je krátké vyprávění, jehož účelem je pobavit příjemce (posluchače či čtenáře). Obvykle je založen na dvojznačnosti, absurditě nebo paradoxu, je stručný a směřuje k výrazné a úderné pointě. Vtipy se šíří zejména ústním podáním, výstupy komiků, časopisy a knižními sbírkami. V poslední době je významné šíření pomocí internetu.
Anekdota je oproti vtipu širší termín a v češtině jej lze nahradit synonymem „humorka“. Rozlišujeme tři základní typy anekdot. Tou první jsou anekdotické povídky, což byly převážně pikantní příběhy o panovnících. Tyto příběhy byly šířeny neoficiálními kanály a zesměšňovaly vládce. Typickým příkladem jsou příběhy o Marii Terezii, která údajně sdílela svou náruživost s koňmi. Do anekdot se řadí také vtipné vyprávění. To může být i dlouhé, nemusí obsahovat vtipnou pointu a často zesměšňuje konkrétní skupinu lidí.
Nejrozšířenější typem anekdot jsou vtipy. Pro ně je typické zakončení nečekanou humornou pointou. Vtip se šíří převážně orální transmisí nebo po internetu a je nejrozšířenější formou folklóru v současnosti. Vtip podobně jako obecně folklór má sociálně mytickou funkci, šíří stereotypy a slouží k podprahové komunikaci. Pomocí vtipu lze také hovořit o tabuizovaných tématech. Podmínkou pro atraktivitu vtipů je aktuálnost a lokální variabilnost.
