Ptakopysk podivný (Ornithorhynchus anatinus) je malý savec endemický pro východní část Austrálie a Tasmánii, jeden z pěti žijících ptakořitných, jediných savců, kteří kladou vejce, místo aby rodili živá mláďata (zbylé čtyři druhy jsou z čeledi ježurovitých). Je to jediný reprezentant čeledi ptakopyskovitých (Ornithorhynchidae) a rodu Ornithorhynchus, nicméně bylo nalezeno několik fosilních příbuzných, z nichž někteří patří taktéž do rodu Ornithorhynchus. Vědecké jméno Ornithorhynchus v řečtině doslova znamená 'ptačí nos' a anatinus je výraz pro 'kachnu'. Ptakopysk se ve volné přírodě dožívá věku 16 let, nejstarší pozorovaný jedinec přežil o rok déle. V zajetí se však nepodařilo chovat ptakopyska déle než 6 let, obvykle hyne mnohem dříve.

    Ptakopysk je primitivní savec s počátkem vývoje cca před 110 milióny lety. V roce 1797 byl v řece u Sydney chycen první exemplář. Vědecky popsán byl o rok později v Anglii – původně byl považován za falzifikát.                                                                                       

Fyziologie a anatomie

Fyziologie ptakopyska je unikátní. Jeho metabolismus je v porovnání s ostatními savci pozoruhodně nízký, s průměrnou tělesnou teplotou okolo 32°C místo běžných 37 °C pro placentální savce. Zda jde o charakteristickou vlastnost ptakořitných, či zda jde až o adaptaci přežívajícího druhu na nelítostné životní podmínky, je nejasné.

Tělo a široký plochý ocas ptakopyska je pokryt hnědou kožešinou. Nohy má opatřeny plovací blánou a jeho velký „gumový“ čenich připomíná spíše než nějakého jiného savce kachnu.

Hmotnost se pohybuje od téměř jednoho kilogramu až lehce přes dva kilogramy. Tělo je dlouhé 30 až 40 centimetrů, ocas je dlouhý 10 až 15 cm u samců, a 8 až 13 cm u samic. Samci jsou přibližně o třetinu větší než samičky. Zajímavé je, že v různých regionech je průměrná velikost značně odlišná, ačkoliv se nezdá, že by se tato vlastnost vztahovala k nějakému klimatickému pravidlu.                

Mladí ptakopyskové mají trojhroté stoličky, což je jeden z charakteristických znaků savců. Dospělý jedinec nemá zuby. Velká čelist ptakopyska je na rozdíl od ostatních savců řešena odlišně stejně jako čelistní sval. Obdobně jako u ostatních savců jsou malé kůstky, které vedou zvuk do vnitřního ucha, začleněny přímo do lebky, místo aby byly v čelisti jako u podřádu Cynodotia a jiných primitivních členů třídy Synapsida. Vnější ušní otvor je však stále umístěn u spodku čelisti. Ptakopysk má nezvyklé rozestavení kostí v ramenním kostním pletenci, včetně jeho „meziklíční“ kosti (interclavicle), která je běžná spíše pro plazy či obojživelníky a u žádného jiného savce ji nenajdeme. S plazy má ještě další společný znak, podobné držení těla. Nohy má po straně těla, nikoliv pod ním. Samci ptakopyska mají jedovaté ostruhy na zadních nohách, až 1,5 cm. U mladých samců je krytá rohovinovým obalem, který se v dospělosti odlupuje. Tak lze spolehlivě určit stáří a pohlaví. U samiček jsou ostruhy malé, v 1 roce života zanikají. Ostruhy používají v neurvalých územních bitvách a bojích proti svým sokům. Jed není pro člověka smrtelný, ale způsobuje nesnesitelnou bolest a otoky, které můžou vytrvat i po několik měsíců. Jed může být smrtící pro psy a menší domácí zvířata.

Zdroje

text: https://cs.wikipedia.org/wiki/Ptakopysk_podivn%C3%BD

obrázky: https://www.google.com/search?client=ubuntu&hs=iTT&channel=fs&biw=1462&bih=752&tbm=isch&sa=1&ei=9yswXsOUCITTwALy0rSoCA&q=Ptakopysk++anatomie&oq=Ptakopysk++anatomie&gs_l=img.3...24198.27451..27737...1.0..0.149.936.9j2......0....1..gws-wiz-img.Dtu5DMouHjc&ved=0ahUKEwiD7O7WqKbnAhWEKVAKHXIpDYUQ4dUDCAY&uact=5#imgrc=g0muxyot26DdAM:)

https://www.google.com/search?client=ubuntu&hs=CUT&channel=fs&biw=1462&bih=752&tbm=isch&sa=1&ei=FSwwXvCBB9H5wAKG4ZbAAg&q=Ptakopysk+&oq=Ptakopysk+&gs_l=img.3...609018.610379..611659...0.0..0.234.1046.8j2j1......0....1..gws-wiz-img.dteOlMEYSSs&ved=0ahUKEwiw4JTlqKbnAhXRPFAKHYawBSgQ4dUDCAY&uact=5#imgrc=yfIct_Ln8vDUUM: