Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ilja Hurník - hudba

V 11 letech začal skládat hudební skladby a některé mu i vyšly tiskem. V roce 1938 musela jeho rodina utéct před sudetským záborem do Prahy, kde ho na umělecké škole vyučovali legendární učitelé klavírista Vilém Kurz, jeho dcera Ilona Štěpánová-Kurzová a skladatel Vítězslav Novák. Působil zde jako hudebník, dramatik a také jako spisovatel. Jako pianista vystupoval hodně v zahraničí a zaujal především interpretací Clauda Debussyho a Leoše Janáčka, vystupoval zejména spolu s Pavlem Štěpánem, s nímž se zasloužili o renesanci čtyřruční klavírní hry. Nápady do svých skladeb čerpal z lidové slezské intonace, později také z antických a biblických námětů.

article preview

Dramatické - opery

  • Dáma a lupiči (na vlastní libreto volně podle W.Rose), 1966 
    „Hra na operu“. Je tu všechno, co přikazuje operní tradice. Árie o líbeznosti domova, jenže tu pěje nikoli navracející se syn , ale lupiči. Hrdinný sbor nepějí rytíři, ale angličtí bobyové. Árii o pomstě nikoli zhrzený milenec, ale soused pan Macdonald, honící svou toulavou kočku po střechách. V drastickém konfliktu dobra a zla (kdy lupiči se vydávají za smyčcové kvarteto) vyhraje nevinná paní Lovedayová, ale netuší, že je hrdinkou. Opera byla mimo jiné provedena v brněnské Janáčkově opeře, v pražském Národním divadle, v opeře v Kielu a Halberstadtu.
  • Diogenes (komorní jednoaktová opera na vlastní námět a libreto, pro čtyři pěvce)
    Diogenes tone v štěstí, nemá nic, po ničem netouží. Faun mu však vnutí píšťalku, Diogenovi se podaří na ni zapískat písničku - a srdce se mu otevře. Vrhne se k dívce do něho zamilované, pro kterou dosud neměl ani pohled, zatouží po ní. Jenže ne po ženě, ale posluchačce, po jejím potlesku. Zklamaná dívka s pláčem odejde. A je po štěstí, píšťalka to způsobila. I zahodí ji do moře, ale pozdě, hudba ho zajala. Volá „moře, vrať mi píšťaličku!“ Shůry se ozve (ze záznamu) hlas Múz: „Nezoufej, máš v srdci touhu, a touha je víc než její naplnění.“ Opera byla provedena Janáčkovou operou, brněnskou JAMU, konzervatoří v Praze a Ostravě.
  • Oldřich a Boženka (na vlastní libreto podle národní pověsti), 1984
    Kníže Oldřich se zamiluje do venkovské pradlenky, čistotné po těle i po duchu. Je praním tak posedlá, že vypere celý knížecí palác a nakonec i panovačného císaře Jindřicha. Opera provedena opavským divadlem získala na operním festivalu v Nár. divadle cenu publika.
  • Rybáři v síti
    Opera na vlastní libreto. Skladatelé se snaží chytit posluchače do své hudby, přitom však v ní sami beznadějně uvíznou.
  • Mudrci a bloudi (opera na vlastní libreto)
    Tři samostatné příběhy (starověký, středověký a soudobý) spojuje myšlenka: Mudrci a bloudi jednají podobně. Nechť divák rozhodne, kdo je kdo. První obraz „Šalamoun“ podle chasidské pověsti, „Kejklíř“ podle povídky A. France, „Rusalka“, na vlastní téma.
  • Co pohádka zatajila (scénka pro dětský soubor herecký a baletní, na vlastní libreto a téma)
    Hraje se pohádka o velké řepě. Tu se podaří vytáhnout, až když přijde na pomoc myška. Ta zpychne, prý řepu vytáhla ona a prohlásí se královnou. Jenže s korunou na hlavě má potíže, i zmoudří a přeje si být zase jen tichou myškou. Scénku provádí dětský sbor Permoník doma i v cizině, také pro televizi.
  • Ondráš (balet na libreto Jana Raymosera podle slezské lidové pověsti o bájném zbojníkovi), 1950
    Provedeno v ostravském divadle a v Národním divadle v Praze.

Dramatické - oratorium a kantáty

  • Noé (pro sopránové a tenorové sólo, smíšený sbor a orchestr na texty starého zákona), 2004
    K oratoriu NOÉ – Od svých studentských let jsem vzhlížel k biblickému příběhu Noemovu, prastarému tématu „zločin a trest“. Říkal jsem si, jednou, až na to budu mít, jej zhudebním. Ale byl jsem netrpělivý, dal se do něho už ve třiceti. Oratorium provedla Česká filharmonie s Václavem Neumannem, bylo dobře přijato ale mne neuspokojilo. Jako osmdesátník jsem pocítil, že je nejvyšší čas začít s úklidem, ty a ty své skladby vyloučit, ty a ony revidovat. I došlo na Noema. Z první verze jsem přijal pár témat, všechno ostatní je nové – jednodušší, lapidárnější, koncentrovanější.
    Věty: Hněv – Archa – Potopa – Holubice – Duha.
  • Maryka (pro sólo, smíšený sbor a orchestr, na slezské lidové texty), 1948
    Jsou to říkadla opěvující nebo ironizující křestní jména, zároveň „portréty“ lidových typů: Maryka, ženská mlátička, Barbora, cudná kráska, Jan, filosof, jenž do všeho jde a všechno prohraje, Apolena, bába pometlo atd. Klavírní výtah vydal Panton, deska Supraphon DV 5755, deska Panton 81100529.
  • Ezop (pro soprán, smíš. sbor a orchestr na texty Pavla Jurkoviče podle Ezopových bajek), 1964 
    Partituru vydal Supraphon, CD Panton.

    V padesátých letech vrazila k nám do dusnoty „socialistického realismu“ Nová hudba. Řada našich skladatelů se jí oddala, mne se jen dotkla. Přál jsem si uchovat jasnou melodiku, tepavý rytmus a pevnou formu, kteréž prvky Nová hudba upozadila. Tak i v kantátě EZOP na jeho bajky. České libreto převedl do latiny přítel skladatel Jan Novák. Mezi věty jsem vložil orchestrální mezihry, které jakoby meditovaly o moudrosti příběhů.
    Bouře pokácí stromy, nikoli třtinu.
    Lampa se vypíná nad hvězdy, ale stačí vánek, a ona zhasne.(Zde má sólo metronom.)
    Vlk obviní nevinné kůzle, to se brání, ale marně. Před vlkem pravda neobstojí.
    Před zajíci prchají žabky a zajíci jásají: „Přece se nás někdo bojí !“ Je to parodie na socialistické „Masové písně“.
  • Prastaré obrazy (na biblické texty, pro sbor a orchestr)
    Komorní kantáta má dvě verze, pro dětský sbor a orchestr, nebo pro sbor smíšený a komorní soubor. Kain a Abel - Duha - David a Goliáš, 1988 Nad duchovním smyslem převládá vzpomínka na dávné naivní lidové hry předváděné o svátcích či poutích. Náboženský význam tu byl odsunut, převládlo lidové drama příběhu o Kainu a Abelovi, Noemově Duze a o boji Davida s Goliášem. Tu a tam se ozve i prvek panoptikální s jeho nevinným humorem.
    Premiéra byla v Berlíně, kdy se bourala smutně proslulá zeď, takže skladba, zejména David a Goliáš, dostala nečekanou, úsměvnou aktuálnost.
  • Missa Vinea Crucis (pro dětský sbor a orchestr, nebo varhany), 1991 
    Ed. Bärenreiter, CD Eden centrum.
    Skladba vznikla na popud německého města Kreuzweingarten, odtud latinský název.
  • Pastorela (na lidové vánoční texty, pro dětský sbor a kom. soubor s Orffovými nástroji), 1965
    Bärenreiter Verlag, deska Supraphon 0120624 G.

    Orffových nástrojů jsem použil v své PASTORELE pro dětský sbor a komorní soubor. Je to hold starým českým kantorům, od nichž se čekalo, že na každé vánoce napíšou pro svou kapelu a sbor pastorelu „čerstvě komponýrovanou“, jak se v jedné z nich zpívá.
    Když tu byla pastorela vánoční, rozhlas mě vyzval, abych napsal obdobnou pastorelu velikonoční, zase pro dětský sbor a komorní soubor.
    A pak už ovšem nebyl důvod opomenout LETNICE. A tak moje pastorely ožívají všechny tři hlavní svátky roku.
  • Vánoční pastorela 1965
  • Velikonoce 1966
  • Letnice 2002
  • Ozvěna 1982
  • Symfonické a koncertantní
  • Partita pro flétnu a smyčce a klavír, 1950
    Ed. Supraphon.
  • Koncert pro flétnu a orchestr 1953
    podržuje klasickou formu, v pomalé větě s náznakem výhledu k romantismu. Ed. Český rozhlas.
  • Koncert pro hoboj, cembalo a smyčce 1954
    čtyřvětý, čímž i ke klasické symfonii se blížící, s vydatným podílem cembala nebo klavíru. CD Supraphon.
  • Klicperovská předehra pro orchestr, 1978 
    vznikla jako samostatný orchestrální kus nebo předehra k opeře „Oldřich a Boženka“. Spojuje se tu jako v Klicperových hrách tragika s komikou.
  • Concertino pro klavír a smyčce, 1978
    Přístupné i školním souborům, partitura Panton.
    Určeno pro klavíristy v umělecké „pubertě“, kteří jsou už schopni hrát s orchestrem, ale ještě ne velké koncerty.
  • Věci
    Suita pro orchestr 77 (Psací stroj, Šití, Hodiny, Lednička, Barokní truhla, telefon)
  • Faux pas de quadre
    Pro orchestr. Baletní suita.
  • Symfonieta pro orchestr, 1996
    Před Symfonií in C, pro jistotu, pro rozběh, složil jsem SYMFONIETU. Před poslední větou odejde z podia skupina žesťů a ze zákulisí se ozve pomalý valčík. Do něho vpadají smyčce, tesklivě, vzrušeně i dramaticky. Je to vzpomínka z dětství: sedím za červnového nedělního odpoledne na kopečku, přede mnou širá slezská krajina. Z dálky zaznívá dechová kapela, asi se tam slaví svatba. Přilétá ke mně hudba, ne však její veselí. Ta věta se jmenuje Melanconia.
  • Leporelo, 2007
    Pro malý orchestr. Starý pán najde odhozenou dětskou obrázkovou knížku. Dotkne se ho dojetí i stesk po dávné nevinnosti. Epizodicky se zde vyskytnou netradiční prvky, jako preferovaný klavír, metronom povýšený na hudební nástroj.
  • Symfonie in C pro orchestr, 2000
    Zabydlel jsem se v menších, komorních formách, zasáhl-li jsem do velkých, tedy do opery, ale k symfonii jsem jen vzhlížel. Stalo se, že mě vyzvalo Pražské jaro, abych pro dirigentský konkurs napsal povinnou tříminutovou skladbu. Slyšel jsem ji dvacetkrát, se mnou i porota (mezi ní i Claudio Abado) a od ní jsem vyslechl: „Té skladby je škoda. Tříminutový kousek se nedá do symfonického koncertu zařadit. Měl byste z ní udělat něco většího."
    To byl osudový pokyn. Napsal jsem „SYMFONII IN C“, orchestr českého rozhlasu ji v zápětí se zdarem provedl, a já dosáhl rekordu: Jsem asi jediný skladatel, který v osmdesáti letech zkomponoval svou první symfonii.

Komorní

Před politickým tlakem a shora nařízeným socialistickým realismem jsem se utíkal k přesnému opaku, k barokním klasickým formám. Byl to i tichý protest. Tak vznikly EXERCIZI nebo SONATA DA CAMERA.

  • Concertino pro housle a klavír

     
  • Čtvero ročních dob suita pro komorní orchestr, 1953

    Skladbu objednal Československý rozhlas pro pořady, uvádějící děti a mládež do programní hudby. Vznikla tak řada dvaceti drobných skladeb, kde vždycky dominuje jistý nástroj, takže je to zároveň i škola instrumentů. Sleduje se tu rok od jara do zimy.
    Jaro: Kukačce přeskakuje hlásek z  radosti, že je jaro tady, takže malá tercie „kuku“ přeskakuje falešně do velké.
    „Měsíc nad rybníkem“ je koncert žab, aleatorika, o níž tenkrát ještě nebylo slechu dechu.
    „Dusno“, sólo pro basklarinet, do něhož zoufale bzučí moucha, marně hledajíc únik přes okenní sklo.
    „Vlaštovky odlétají“ se steskem loučení.
    „Hladový ptáček,“marně hledající sousto ve sněhu. Skladba se však zabydlela i na koncertním podiu, ve výběru, odpovídajícím dechovému kvintetu či nonetu.
    Též verze pro nonet a pro dechové kvinteto 1952.
    Deska Supraphon 4708-12-M.
  • Sonata da camera pro flétnu, hoboj (housle), cello a klavír (cemb.), 1952 

    CD Cedil.Records, USA, CD Sacem, Francie.
    Skladba má po barokním vzoru proměnné obsazení – dvě flétny nebo flétna hoboj, nebo flétna housle, cembalo nebo klavír, cello. Skladba vešla do repertoáru řady souborů, také francouzského ensemblu Leclair a amerického Rembrandt.
  • Exercizi pro fl. Ob. Cl. Fg., 1958

    Ed. Universal Edition, deska Supraphon SUA 18394.
    EXERCIZI pro dechový kvartet přijímají až geometricky přesné formy Scarlattiho jednovětých sonát.
  • Gloria di flauti pro dvě flétny 1972

    Groteskní koláž ze slavných duet (Bach, Mahler, Debussy, Ravel, stockhausenovský anonym, Johann Strauss). Poprvé ji provedl Pierre Rampal s Milanem Munclingrem.
  • Moments musicaux pro dech. soubor, 1962

    komponovaný pro soubor Libora Peška. Tehdy do dusné atmosféry nařízeného socialistického realismu zavála ze západu Nová hudba. Dotkla se i Ilji Hurníka, zachoval však klasické formy (v posledním čísle chorální předehru) i melodiku, kterou Nová hudba upozadila nebo i popřela.
    Partitura v Ed. Supraphon, deska Supraphon DV 6158.
  • Šalamoun pro baryton a smyčcový kvartet, 1961

    na texty Písně písní. Tradice jí přikládá náboženský smysl, Ilja Hurník ji pojímá jako milostný zpěv. Pendantem k této skladbě je Šulamít.
    Deska Panton 81100262.
  • Komorní hudba pro smyčce, 1962

    Koncert pro dechové nástroje 56, je komponována pro Václava Neumanna a jeho smyčcový orchestr ve volné formě suity a maximálními kontrasty mezi melancholií, (i v taneční větě, kterou autor nazývá „nemocná polka“), přes drastická allegra po vznešenou obřadnost poslední věty.
    Deska Supraphon 0100964.
  • Partita 1950

    pro flétnu a cembalo (nebo klavír, nebo smyčce) s tradičním sledem barokních tanců s virtuosním Gigue na závěr.
  • Sextet pro žestě a varhany 06. Verze pro orchestr pod názvem Faun a Apollo

     
  • Žesťový kvintet 87
     
  • Tance pro andílky, pro housle, flétnu a klavír 95
     
  • Suita pro saxofon klavír 79
     
  • V tom našem sádečku pro housle a klavír, Amos EDITIO
     
  • Suita pro saxofon, P.J. Toner. Musikverlag. Rodenkirchen
     
  • Malý Faun ed. Leduc, Paříž, suita pro flétnu a klavír
     
  • Sonata pro violu a klavír 1957

    sleduje klasickou formu. První autorova skladba pro tento nástroj, po níž následují další, zejména koncert pro violu a orchestr, komponovaný pro Josefa Suka, který ji premiéroval na Pražském jaru 2002.
  • Variace na Beethovenovo téma
    povinná skladba pro konkurz Beethovenovy soutěže v Hradci u Opavy.
    Ed. Supraphon.
 
  • 1., 2., 3. dechový kvintet 
     
  • Trio pro hoboj, klarinet a fagot
     
  • Tance pro andílky
     
  • Sonatiny Flétnová (s harfou), hobojová, klarinetová, fagotová, kontrabasová
    Skladby v klasické formě, invence jiskrného espritu.
  • Klavírní
  • Preludia 1942

    Stručné, brilantní kusy, chutnající prstům, projev pianisty, který se chystá na svou koncertní dráhu.
    Ed. Hudební matice
  • Sonatina in C 1951

    Pro vyspělé žáky základních škol. Ed. Supraphon
  • Nový clavecin 1975

    Též verze pro smyčce. CD Supraphon. Nabyl jsem dojmu, že v soudobých klavírních skladbách je nástroj často zvukově přehlcen. Rozpomněl jsem se na clavecinisty, kterým pouhý dvojhlas stačil ke všem polohám, od intimity přes rozmar až po dramatičnost. Pokusil jsem se jejich způsob přenést a rozšířit na moderní klavír v skladbě „NOVÝ CLAVECIN“ pro sólový klavír nebo se smyčcovým orchestrem.
  • Domácí hudba pro kl. na čtyři ruce, 1963

    (Charleston – Ragtime – The Negro Lullaby – Habanera – Cake walk.)
    Dostupné i pokročilejším amatérům. Cyklus vyšel v Panton international pod názvem Tänze für vier Hände.
    Ed. Supraphon, Schott.
  • Variace na Pergolesiho téma pro klavír na čtyři ruce, 1983

    Též verze pro nonet.
    Grand Prix v v skladatelské soutěži Piano Duo Association of Japan.
  • Innocenza pro klavír na čtyři ruce, 1992

    První cena v soutěži Piano Duo Association of Japan 1994.
  • Čtyřruční hra (teorie, cvičení, koncertní etudy), 1981 Ed. Supraphon, Ongaku tomo Tokyo.

  • Valčíky pro klavír na čtyři ruce, 1971

Pro potěšení dětem a amatérům. Jako klavírista mám za sebou na tisíc veřejných vystoupení. Klavíru jsem si tedy užil až příliš, což způsobilo, že jako skladatel jsem se od tohoto nástroje na řadu let vzdálil. Kdo však překročí osmdesátku, začne tíhnout ke svým kořenům, a pro mne to byl přece jen klavír. A tak jsem se k němu vrátil dvěma rozsáhlejšími skladbami:

Hudba pro klavír 2005 

formou je to čtyřvětá sonáta, převládá však typ koncertní, virtuózní.  2009 editio Český rozhlas

​        Dvanáct klavírních preludií 2008 

Editio Český rozhlas

Vokální

  • Samota
    Cyklus pro bas a klavír (orchestr) na orientální texty 42
  • Květiny pro soprán a klavír, 1940
    Ed. Melantrich, Ed. Supraphon
  • Missa Vinea Crucis (pro dětský sbor a orchestr, nebo varhany), 1991 
    Ed. Bärenreiter, CD Eden centrum. Supraphon.
    Skladba vznikla na popud německého města Kreuzweingarten, odtud latinský název.
  • Šulamít 1963, pro alt a klavír (orchestr)
    Na texty Písně Písní, Ed. Supraphon, deska Supraphon SUA 18751.
    V cyklu ŠULAMÍT na biblický text pro mezzosoprán a klavír nebo orchestr jsem viděl hrdinku jako královnu se vší orientální pohádkovou zjemnělostí, ale i vášnivou ženu, jejíž nedávní předkové byli jistě nomádi. Pendantem k této skladbě je „Šalamoun“ pro bas a smyčcový kvartet.
  • Písničky s flétnou na texty Fr. Branislava a vlastní, 1950
    Ed. Supraphon
  • Sbory o matkách na lidové texty, pro smíšený sbor
    Deska Supraphon.
  • Sezonní madrigaly pro komorní sbor a soubor, na vlastní text, 1982

    Jak titul naznačuje, spojuje se tu lidová poesie s civilním tónem.

    Sezónní Madrigaly

    jarní: Do tradičního vítání jara zní jásot meteoroložky předvídající nádherný jarní den.
    letní: Listování v herbáři. Dialog českých a latinských názvů květin.
    podzimní: Nic než tři slova: Padá list – a mlha.
    vánoční: Dvě ženy se rozčíleně hádají, zda ponocný vytroubil správně dvanáct nebo se o jedno zatroubení přefoukl. Do hádky se ozve tenor: „Ať počítáš nebo ne, každá chvíle pomine. Proto mlč nebo zpívej Gloria in excelsis Deo!“
  • Červnová noc pro dětský sbor a klavír na lidové texty; 1965
    Dueta pro dětský sbor a klavír na lidové texty.
    Poslední číslo: Legenda o králi Davidovi, koncertujícím jako harfista
    Ed. Supraphon. Panton 1973
  • Tři dcery
    Pro dětský sbor a klavír na lidový text. Lidová obdoba „Krále Leara“ 60
  • Kapr, blecha a tak dále
    Jednohlasé písničky s klavírem na vlastní texty. 85
  • Minutové písničky Panton
    Pro soprán, flétnu a klavír
  • Difugere nives pro dětský sbor 
     
  • Verba sancta
    Pro soprán a cembalo (komorní orchestr)
  • Voda voděnka pro dětský sbor a capella, na text V. Fischera, 1985
    Voda ve všech podobách, jako déšť, potok, řeka, moře. Zvlášť kus „Studánka“ zakotvil u mnoha našich sborů. Sólová melodie je doprovázená kánonickým posouváním trojhlasých akordů.
    Deska Panton 8108052.

Instruktivní

První melodie pro klavír, 1932

Klavírní kousky osmi až devítiletého skladatele, mnohokrát vydané, dnes platí jako klasická instruktivní literatura.
Ed. Sádlo, Supraphon

  • Orffova škola (spolu s Petrem Ebenem), 1966 Ed. Supraphon.

    Spolu s Petrem Ebenem jsme usoudili, že Orffova škola dokonale odpovídá thezi našeho Jana Amose Komenského, prvního pedopsychologa, (sedmnácté století) „schola ludus“. Nestačilo však Orffovu školu přeložit do češtiny. Tak jako Orff vychází z lidové intonace německé, tak naše verze se opírá o českou. Narušili jsme tak „ortodoxii“ originálu, ale Carl Orff ji shledal s pochvalou jako práci samostatnou a vzdal se tantiém. Česká verze se stala vzorem pro další v jiných zemích.
  • Obrázky pro flétnu a klavír, 1984 Pro začátečníky.

    Ed. Supraphon 1990
  • Džezík pro klavír, 1977

    Ed. Supraphon.
    Můj syn, jak se sluší na hocha z muzikantské rodiny, musel se učit na klavír. Moc mu to nešlo, i vymyslel jsem si lest. Složil jsem kousky, které vypadaly apartně, přitom lehounké, nemusely se ani cvičit. V každém je nějaký vtip, ťuká se tu kotníkem na pult, na dvě struny se připne kolíček na prádlo, takže znějí jako bubínek, v jednom kousku se šlape na pedál hlasitě, takže je z něho bicí nástroj. Jeden svazek se jmenuje VORŠILSKÁ ULIČKA, druhý DŽEZÍK (Jazz piccolo).
  • Voršilská ulička pro klavír, 1976

    pro klavírní začátečníky. Pro jejich povyražení se tu ťuká kotníkem na víko klavíru (Veselý listonoš), známou písničku doprovází levá ruka na libovolných černých klávesách (Divná písnička), hraje se glissandem (Pavoučí menuet), na dvě struny se nasadí kolíčky na prádlo, takže z klavíru je bubínek. Kousky vypadají bůhví jak těžké, ale vůbec takové nejsou. Skladba měla premiéru v Rudolfinu v interpretaci syna Lukáše.
    Panton. Viz Džezík pro klavír.
  • Voršilská ulička 2. sešit, 1999

    O něco těžší. Na kolečkových bruslích – Ospalý děda – Pan učitel se zlobí – Pendlovky s kukačkou atd.
    Ed. Uher. Viz Džezík pro klavír.
  • V tom našem sádečku, 2002

    Pro housle nebo flétnu nebo klarinet. Úpravy známých českých lidových písní s velmi snadným klavírem. Na některé stačí pár tónů pod pedálem jedním prstem.
  • Etudy pro klavír, 1987

    Ed. Supraphon

Jiné formy

  • Příběhy jedné kapely 1967

    Muzikantské pohádky pro vypravěče a komorní soubor na vlastní text.
    Kontrabas se zamiluje do pikolky, chce dokázat, že umí zpívat tak vysoko jako ona, ale struna, kterou do nemožnosti natahuje, mu praskne a kapela je bez basy v koncích. Poučení: zpívej, jak ti zobák narostl.

    Zedník, tlustý obr, přijde k helikónu, chce si ho zkusit, ale jak si jej vmáčkne na tělo, už ho nemůže sundat. Nezbývá, než aby ze sebe udělal muzikanta. Ale profesor, k němuž jde do učení, ho tak morduje, že zedník zhubne a z helikónu vypadne. Těší se, že bude zas zedničit, jenže teď má z hraní jemné prsty, takže s cihlami nechce nic mít, s otloukáním omítky také ne, to by si zaprášil plíce. A tak si zas nasadí helikón na krk. Inu, „Kdo muziku má na krku, ten ji z něho nestřese.“
    „Kdo muziku má na krku,
    už ji z něho nestřese.“

    Do kapely přijde ladička, ráda by si také zahrála, jenže umí jen áčko, tak ji muzikanti nechtějí. Ale tu se klavíru porouchá jedna klapka, zrovna áčko, a teď je jim ladička dobrá. Vždycky v písničce zahraje áčko místo klavíru, a je to.
    Deska Supraphon 1193329 G, V němčině Schott–Wergo T 210.
    Také vyšlo v němčině – Bühnen und Orchestr Lübeck

     

  • Instrumenty u zápisu 1971

    Pan učitel „kádruje“ nástroje s úřední vážností, ale trochu si plete „tympán, tampon a pentan…
    Pro vypravěče, komorní soubor a dětský sbor na texty V. Fischera a vlastní.
    Deska Panton 81390021-2.
  • Umění poslouchat hudbu

    Osmideskový komplet Supraphonu 1991-98.
    Nové vydání na kazetách Supraphon 2001.
    Pro děti i dospělé. Posluchač tu vniká do pojmů skrze komponované příklady, tak říkajíc na vlastní kůži zažívá crescendo, decrescendo nejdřív na jednom tónu, jak se z řádky kapek dopadajících v umyvadle rodí melodie, poznává zvukové barvy porovnáním téhož příkladu rozmanitě instrumentovaného, vnímá slohy podle toho, jak by tutéž píseň zpracoval Bach, Haydn, Lizst, Debussy.