DĚDINA TEAM - CZ

V dospělosti dorůstají kohouti tohoto plemene 3,2-3,9 kilogramů a dospělá slepice váží 2,4-3,1 kg. Kohouty kroužkujeme kroužkem o průměru 20 milimetrů, slípky 18 mm.

Velsumky jsou slepice středně těžkého typu, téměř středního tělesného rámce, s typickými znaky dobré nosnice, se středně dlouhým a dobře osvaleným válcovitým trupem, s jemnou hlavou s menším hřebenem a s široce nasazeným středně dlouhým ocasem, středně vysokého postoje.

                                                          *********************************************************************************************************

Rousné zakrslé porcelánové 1.0 a 0.1

Zařazení: původní zakrslá plemena (ve Vzorníku plemen drůbeže skupina H1).

Původ: Evropa.

Kroužek: kohout 16 mm, slepice 15 mm.

Vznik plemene

Rousné jsou řazeny mezi nejstarší zakrslá plemena na světě. Plemeno má jistě evropský původ, ale podle některých autorů byli jeho prapředci dovezeni ve starověku ze západní Asie.

V Evropě se chovají po staletí. Zmínky o zakrslých slepicích s rousy pocházejí už z 60. let n. l., dá se tedy říct, že doprovázejí člověka téměř od narození Krista. Údajně se ale pro potěšení dětí a dam chovaly už v dobách římského impéria.

Další záznamy o slepicích s pernatými ozdobami běháků jsou datovány do 16. století. Zaujaly nejen milovníky přírody, ale také řadu umělců a malířů. Ve svém díle Ornitologie je v roce 1600 popisuje O. Aldrovandi, zahrnují je i reporty německého přírodovědce Pallase z jeho cesty do Ruska.

Uvádí se jejich nesporná příbuznost s belgickými barbu d'Uccle (ukkelskými vousáči), a to na základě supích pat – tvrdého opeření vyrůstajícího z holení, které se vyskytuje kromě uvedených dvou plemen snad jen u sultánek. Některé zdroje uvádějí společný belgický původ, jiné, že rousné byly průkazně zdokumentovány v Nizozemsku již v 16. století. U obou plemen se podle nejčastějšího zbarvení také používal shodný lidový název Mille Fleurs – milflérky.

Na konci 19. století se ještě u rousných vyskytovaly žluté běháky. Na vzniku rousných zakrslých slepic, jak je známe dnes, se podílely zejména Velká Británie, Německo a Nizozemsko, uvádí se také Francie.

Německé zdroje uvádějí, že rousné zakrslé byly u nich velmi rozšířeným plemenem již v 19. století. Na první německé výstavě drůbeže byly vystaveny tři páry rousných zakrslých, v roce 1896 na výstavě zakrslé drůbeže to bylo 74 kusů v barvě porcelánové, černé bíle skrvnité a pestré. V Německu vznikl klub jejich chovatelů v Saské Kamenici (Chemnitz) roku 1911, zejména z iniciativy Paula Hahna. Zatímco v období kolem první světové války se plemenu věnovalo jen několik chovatelů, po druhé světové válce zažilo opravdový boom. Zvýšil se jak počet chovatelů, tak barevných rázů. Po rozdělení Německa pracovaly samostatné kluby v SRN i NDR. Ke sloučení klubů pak došlo v roce 1990. Na současných speciálních výstavách bývá prezentováno 700–900 rousných. Od roku 1960 se jednou ročně pořádají konference určené pro členy klubu a jejich rodiny.

V Británii vznikaly zejména černé a bílé rousné. Dnes jsou tyto rázy na pevnině menší a kompaktnější. V Británii nejsou rousné tak oblíbeným plemenem, patří zde spíše k vzácnostem. Černé a bílé rázy jsou velmi podobné s ukkelskými vousáči a často se s nimi chovají společně. Pozor proto na křížence.

V Nizozemsku bylo v roce 1916 na výstavě Avicultura vystaveno 21 zvířat čtyř barevných rázů, v roce 1950 již 83 zvířat v deseti barvách od 22 chovatelů. Dnes je v Nizozemsku uznaných 19 kresebných rázů, téměř polovina vystavovaných rousných je v porcelánovém rázu.

Do Severní Ameriky byly rousné dovezeny údajně z Německa, klub chovatelů tu byl založen až v roce 1956.

Také u nás patří rousné zakrslé slepice k oblíbeným plemenům. Nejčastější jsou chované bezvousé variety, objevují se ale také vousatá zvířata nebo rázy se zkadeřeným peřím.

Plemenné znaky

Trup rousných zakrslých je kratší, zavalitý, široký a poněkud zvednutý, linie zad by měla být zaoblená, přechody ze závěsů jsou plynulé. Typická jsou uzavřená dlouhá křídla spuštěná v ose holení a zejména supí peří na holeních a husté rousy.

Tělesný rámec je malý, hmotnost se pohybuje u kohoutů od 0,7 do 0,9 kg, u slepic od 0,5 do 0,7 kg.

Hlava je menší až středně velká, její velikost musí korespondovat s velikostí trupu. Zobák se požaduje kratší, silný, lehce zahnutý, hřeben listový, středně velký, jemné struktury, s 5–6 pravidelně řezanými zuby a praporkem sledujícím linii týlu.

Obličej by měl být plný a stejně jako ušnice jemný a červený. Laloky musejí být kratší, zaoblené, i ony jsou jemné tkáně.

Zajímavá je varieta s vousy. Vous by měl být bohatý, trojdílný – tvořený podbradním a bočními vousy. Vousy by měly být pevně uzavřené a zakrývat laloky, ušnice i část obličeje, ale nesmějí bránit výhledu.

Typický krk je kratší, mírně dozadu prohnutý s bohatým závěsem. U vousatých rousných se vzadu na krku tvoří účes nebo také hříva.

Plná výrazně klenutá prsa jsou nesena výše i břicho je plné, spodní linie zaoblená. Záda musejí být krátká a široká, plynulé přechody do krčního a sedlového závěsu vytvářejí lyru. Ocas je rozevřený, široce nasazený pod úhlem asi 60°. Velké srpy mají tvar šavle a přesahují výšku hřebene, malé a střední srpy by měly být poněkud více zahnuté.

Běháky i holeně jsou středně dlouhé, z holení vyčnívá dlouhé tvrdší supí peří. Jemnější běháky zdobí dlouhé, bohaté tvrdší rousy, které vyrůstají po jejich vnější straně a z vnějších a středních prstů.

Nejčastější exteriérové vady

Nepřípustný je štíhlý, dlouhý nebo čtvercový tvar trupu, plochá prsa, příliš vysoký nebo příliš nízký postoj, chybějící nebo nesprávně utvářené supí peří či rousy.

Vady se vyskytují v utváření nebo nasazení ocasu – k těm nejčastějším patří úzký, krátký nebo nízko nesený ocas, u kohoutů zahnuté nebo nedostatečně vyvinuté srpy.

Vyskytuje se hrubý nebo příliš velký hřeben, těžká hlava, ojediněle zažloutlé nebo nazelenalé běháky nebo výše nesená křídla.

U vousatých je nežádoucí řídký nebo nesprávně utvářený vous, příliš velké vousy bránící výhledu, viditelné laloky.

Barevné rázy

Kytice z barevných květin – takto a právem uvádí svůj článek v Geflügelzeitung Rüben Schreiter. Důvodem tohoto obratu je jak množství barevných rázů, které jsou u rousných zakrslých slepic vyšlechtěny, tak skutečnost, že nejstarším ze všech barevných rázů jsou porcelánové. Ty byly v kruzích svých obdivovatelů nazývány také Mille Fleurs (z francouzského tisíc květin) nebo zahradní zakrslíci (Gartenzwerghühner). Na konci červenohnědých per jsou černé puntíky tvaru hrušky a na hrotu praporu bílé perly, které se zvětšují po každém dalším pelichání. Tomuto rázu patří také další nej… Kromě toho, že jsou nejstarší, jsou i nejoblíbenější a nejčastěji chované.

Barevné rázy rousných mohou být rozděleny do čtyř skupin. První a nejstarší z nich jsou rázy porcelánové, u nás dříve nazývané trojbarevné. Postupně vznikaly porcelánové kresby v různých odstínech. Naše šedě porcelánové, v Německu izabelové porcelánové, dříve byly nazývány modrými porcelánovými, jsou hned druhým nejčastěji chovaným rázem. Citronové porcelánové byly v Německu uznány roku 1984, stříbrné porcelánové v polovině 90. let minulého století. Problematické je u nich stále dosažení čisté barvy, bez pepření a zažloutnutí zejména v závěsech.

Další skupinou jsou rázy tečkované a skvrnité. Žluté bíle tečkované se do německého standardu zařadily již v šedesátých letech minulého století.

Čtvrtou skupinou jsou další kresebné rázy – kolumbijské a barevnokrké, pruhované i barevnoprsé. V tomto století byly v Německu uznány modré zlatokrké (2002), oranžovokrké (2006) i červeně sedlaté (2005) či rodobarvé (2010) pocházející z křížení žíhaných a zlatokrkých.

Konečně poslední skupinou jsou jednobarevné rousné, z nichž zejména u bílých a černých stoupá počet i kvalita.

U většiny vousatých rázů jsou ocasní pera o něco kratší, než je tomu u bezvousých. Je to v důsledku struktury ostnu. U černých, bílých a šedých bývá typ vousatých výraznější než u bezvousých.

Rousné zakrslé jsou u nás popsány v 26 rázech. Z těch, které nejsou jmenované v tabulce seznamu rázů v EE, jsou to žluté modře kolumbijské a žlutě plavé bíle tečkované.

                                                          *******************************************************************************************************

Něco z naší historie drůbeže u nás.

Rz - jsou naší srdcovou záležitostí. První kuřátka jsem vylíhnul v dětsví asi ze 4 vajíček, které jsem těžce vyprosil od  kamaráda, který dostal vajíčka od strýce z Děčína rok před tím a vylíhnul je pod kvočnou. Byl jsem z nich unešený. Později, již v dospělosti jsem zkoušel jiné barevné rázy, ale pro nás zůstávají nejhezčí Rz porcelánové. Loni v r.2019 jsme na okr.výstavě v Dobrovici dostali na kohoutka (odchov 2019) čestnou cenu - 95,5b.

Velsumky velké chováme asi 20 let. Před tím jsme měli VEz, s kterými jsme na Evr.výstavě v Brně společně s př.Králem v kolekci dostali zlato (0.3 Dědina,1.0 Král) a v 0.1 zlato (Dědina). V r.2013 speciálka v Kolíně - nejlepší 0.1 VEv a v r.2015 nejlepší 1.0 VEv. Chov našich velsumek je původem od kamaráda Jirky Krále z Polep, který je naším spolehlivým poradcem a manažerem pro nákup nových kohoutů.

*****************************************************************************************************

********************************************************************************************************