Blaničtí rytíři
Nedaleko města Vlašimi se vypíná nevysoká hora Blaník, prorostlá tmavými lesy. Na hoře Blaníku jsou zbytky starých hradeb, které svědčí o tom, že tam kdysi stával pevný hrad. O vrchu Blaník se vypravuje pověst, že v něm dřímají ozbrojení vojíni se sv. Václavem v čele. Čekají tam, aby osvobodili českou zemi od nepřátel. Dole na východním svahu Blaníku je skála a z ní vyvěrá pramen, je to prý podle Kosmase počátek chodby, kterou se vchází do hory. Každoročně na Velký pátek se hora otevírá, rytíři vycházejí z Blaníka a u pramene napájejí koně. Je tu slyšet i řinčení zbraní, rachot bubnu a zvuky polnic.
Legenda píše: Stalo se že pastýř pásl pod Blaníkem ovce, bylo to právě když hora byla otevřena. Šel hledat statného berana, který se mu zatoulal, přišel k otevřené skále a vešel dovnitř. Dlouho lidé o něm nic nevěděli, neboť skála se za ním zavřela. Pastýř spal v hoře celý rok. Když odcházel po roce, tu spatřil ozbrojeného rytíře, který ho požádal, aby šel v hoře poklidit. Když vešel dovnitř zpět, spatřil dlouhé síně a v nich na stěnách byly rozvěšeny zbraně. Po stranách stáli koně a u kamenných stolů seděli rytíři. Všichni do jednoho spali a ani se nehnuli. Když pastýř zametl síně, vrátil se po roce domů. Podivil se však, když mu vyprávěli, že celý rok byl v hoře: zakrátko však pastýř zemřel.
Pověst o Blanických rytířích se zachovává z pokolení na pokolení v lidu českém, který i dodnes věří, že až bude nejhůře v české zemi, svatováclavské vojsko pomůže. Bude to v době, až se rozvodní pramen u skály, až se zazelená uschlý dub na temeni hory. Pak vpadnou nepřátelská vojska do České země v takovém množství, že by celou zemi roznesla na kopytech svých koní. Čechové a Moravané se nebudou moci ubránit velké přesile nepřátel. Tu se však Blaník sám od sebe otevře, vyjede z něho kníže sv. Václav na bílém koni a povede své silné a statečné vojsko k vítezství nad nepřáteli. Pak nastane tisíciletý mír a ti, kteří po hrozných bojích zůstanou na živu, budou sjednoceni a budou milovat svůj jazyk český a svou vlast.
