Jdi na obsah Jdi na menu
 


Joseph D. Ball

article preview

"Řezník z Elmendorfu"

(USA)

 

Narodil se 7. ledna 1896 v Elmendorfu v Texasu do poměrně bohaté rodiny. Jeho otec vlastnil továrnu na zpracování bavlny a obchod se smíšeným zbožím. Během dětství byl spíše uzavřený a stranil se společnosti ostatních dětí. Mnohem raději trávil čas potulováním se po okolí a rybařením. Během dospívání se stal vášnivým milovníkem střelných zbraní. Veškerý volný čas trávil trénováním střelby a brzy se stal proslulým ostrostřelcem. To mu přišlo velmi brzy vhod, protože 6. dubna 1917 vstoupily USA do první světové války a Ball narukoval. O jeho osudech během Velké války není nic známo, nicméně se mu podařilo přežít, v roce 1919 byl čestně propuštěn z armády a vrátil se do svého rodného města.

Chvíli pracoval pro svého otce. Záhy si uvědomil, jaké příležitosti se mu naskýtají s nově zavedenou prohibicí. Tím začala jeho kariéra pašeráka lihovin. Ball křižoval blízké okolí ve svém Fordu Model A a prodával lidem pašovanou whisky z 50ti galonového barelu. Brzy zjistil, že to sám nezvládne a proto si najal černošského nádeníka Cliftona Wheelera, aby mu s "podnikáním" pomohl. Wheeler velmi brzy pochopil, že bude muset oddřít veškerou špinavou práci sám a že se jeho nový zaměstnavatel stává po požití alkoholu poměrně nebezpečným. Několikrát mu v opilosti střílel pod nohy a bavil se Wheelerovým "tancem".

S koncem prohibice se začala zhoršovat i Ballova finanční situace. Využil však své nově nabyté zkušenosti s prodejem alkoholu a na kraji města si otevřel salon s názvem Sociable Inn, ve kterém například čas od času pořádal kohoutí zápasy. Velmi brzo se stal v okolí oblíbeným hostinským, což kontrastovalo s jeho pověstí u sousedů, kteří ho nesnášeli a snažili se mu obloukem vyhnout. A protože Ball byl podnikatel tělem i duší, přišel na nápad, jak ještě zvýšit své zisky. Za salonem vykopal díru, kterou naplnil vodou a ohradil plotem. Do tohoto rybníčku pak umístil 5 aligátorů, 1 velkého a 4 menší. A zisky se opravdu zvýšily, protože zákazníci se velmi rádi chodili dívat na jeho nové mazlíčky. Obzvláště o sobotních večerech bývalo v salonu narváno, protože vždy uprostřed nejlepší zábavy pořádal Ball pro své zákazníky ukázky krmení aligátorů. Za menší úplatu mohli zákazníci do aligátořího výběhu sami vhodit živého mývala, kočku nebo psa. O této "zábavě" se psalo i v místních novinách: "Jedna žena hodila do výběhu živé kotě. Okamžitě po něm chňapl velký aligátor a vřeštící kočku doslova rozpůlil na dva kusy. To vše za rozjařeného jásotu diváků. "Pochutnejte si moji miláčci, bude toho mnohem víc!", křičel opilý majitel salonu a už do krví zbarveného bazénku házel kňučící malé štěně." Mužská část zákazníků byla navíc potěšena skutečností, že v salonu pracovaly jako servírky výhradně mladé a velmi hezké dívky, které se ale nikdy nezdržely příliš dlouho. Ball to vysvětloval tím, že jsou to mladé holky a chtějí zkusit štěstí zase někde jinde.

V roce 1934 se Ball potkává s Minnie Gotthardtovou, známou jako "Velká Minnie". Ta je sice u hostů poměrně neoblíbená, ale Ball s ní začne žít a nakonec vedou podnik spolu. To vše trvalo 3 roky, než se Ball zamiloval do jedné ze svých mladých servírek Dolores "Buddy" Goodwinové. Ta jeho city opětuje i přesto, že jednou po ni Ball v opilosti hodí lahev, která ji způsobí velkou jizvu táhnoucí se od oka až ke krku. Stále pořád v roce 1937 se však Ball zamiluje znovu, tentokrát do Hazel "Schatzie" Brownové (22 let), další mladé a krásné servírky. Ball tak v tu chvíli udržuje milostný vztah se třemi ženami, které u něj pracují. V létě 1937 se napjatá atmosféra trošku uklidní, když Minnie ze dne na den zmizí. Ball tvrdí, že odešla proto, že čekala dítě s černochem. Za několik měsíců se Ball žení s Dolores. O něco později jí řekne, že Minnie neodešla, ale že ji střelil do hlavy a pohřbil v písku. Dolores se tomu jen zasměje.

V lednu 1938 Dolores přijde během autonehody o ruku. Velice rychle se po okolí rozšíří šuškanda o tom, že k žádné nehodě vůbec nedošlo a že její ruku ve skutečnosti ukousl jeden z aligátorů. Ať už to bylo jakkoliv, v dubnu téhož roku Dolores záhadně zmizela a těsně po ní se slehne zem i po Hazel. Ball pak všem říká, že se ženám sice nedá věřit, ale jeho aligátoři a jeho zbraně mu budou navždy věrní. Podle jedné z historek si jeden ze sousedů stěžoval na pach hnijícího masa linoucího se z Ballova salonu. Ball na souseda namířil pistoli a řekl mu: "To je jídlo pro mé aligátory. A jestli si nezačneš všímat svého, staneš se tím jídlem taky." Soused se po této zkušenosti raději odstěhoval.

Vše se pro Balla začne komplikovat v polovině roku 1938, kdy se rodina Minnie obrátí na policii. I přes intenzivní hledání se jim nepodařilo Minnie najít a od Balla se žádných informací nedočkali. Policie sice Balla vyslechne, ale ten uvede stejnou historku jako již několikrát předtím. O několik měsíců později se na policii obrátí i rodina pohřešované Julie Turnerové (23 let), která také nějakou dobu pracovala pro Balla. Policie tak znovu vyslechne Balla, který řekne že Julia odešla, protože prý měla nějaké osobní problémy. Když však policisté prohlédnou její pokoj, zjistí že jsou zde všechny Juliiny věci i šaty. Následuje další Ballův výslech, při kterém si Ball vzpomene na to, že Julia byla zoufalá kvůli problému se svou spolubydlící a rozhodla se odejít. Ball ji prý na cestu půjčil 500 dolarů. Policistům se tato historka sice nijak nezamlouvá, ale kvůli nedostatku důkazů musejí Balla propustit. Během několika dalších měsíců navíc vyjde najevo, že se pohřešují další dva Ballovi zaměstnanci, jejichž jména se bohužel do dnešních dnů nedochovala. Ball opět tvrdí to stejné: prostě odešli jinam.

23. září 1938 se na policii dostaví jeden z Ballových sousedů a vypoví, že viděl Balla jak rozřezával lidské tělo, kterým pak krmil své aligátory. Ve stejný den si pak přijde stěžovat i Ballova sestra. Její bratr jí totiž nechal za stodolou jakýsi barel, ze kterého se line odporný zápach, "jakoby v něm byla mrtvola". Hned druhý den ráno jedou policisté k její stodole, ale barel je už pryč. I tak se však rozhodnou znovu Balla navštívit. Hned po příjezdu policisté Balla informují, že ho převezou do San Antonia k výslechu. Ball se jen zeptá, zda bude vadit, když před odjezdem ještě zavře salon. Policisté souhlasí. Ball vyvěsí cedulku s nápisem "Zavřeno" a jde k pokladně. Když ji otevře, vytáhne z ní revolver a střelí se do srdce (podle některých zdrojů do hlavy). Joseph D. Ball je na místě mrtev.

Policie okamžitě nařídí důkladnou prohlídku celého Ballova podniku a jeho okolí. Po celém výběhu pro aligátory je nalezeno hnijící maso. Je nalezeno i několik seker od krve, na kterých jsou zacuchané chomáče lidských vlasů. Na žádné tělo však policisté nenarazili. Zpětně prošli všechna hlášení o zmizelých osobách a zjistili, že se pohřešují další dvě servírky a dospívající chlapec, kteří rovněž pracovali pro Balla. Policistů se začíná zmocňovat hrůza, že se všechny pohřešované osoby staly obětí Balla, který jejich těla poté předhodil aligátorům.

Jedno bylo policistům jasné. Musejí předvést k výslechu Ballova pomocníka Wheelera. Ten nejprve popíral, že by o vraždách cokoliv věděl. Když byl ale převezen do San Antonia, tak svou výpověď změnil. Uvedl, že Ball zavraždil Hazel Brownovou, protože se prý zamilovala do jiného muže. Byl rovněž ochoten policistům ukázat, kde skončilo její tělo. Druhý den policisty opravdu zavedl na místo vzdálené asi 3 míle od města, blízko řeky San Antonio. Po chvilce hledání pak začal kopat. Už za několik okamžiků všechny přítomné udeřil do nosu tak příšerný zápach, že několik policistů donutil ke zvracení. Za chvíli již Wheeler ze země vytáhl obě ruce i nohy a nakonec i torzo ženina těla. Když se ho policisté zeptali, kde je hlava, Wheeler jen ukázal k nedalekému táboráku. Při bližším prozkoumání zde policisté našli čelist, pár zubů a několik kousků lebky. To bylo vše, co zbylo po Hazel Brownové. Později Wheeler vypověděl: "Jednoho dne ke mně přišel opilý Ball a řekl mi, ať seberu nějaké deky a alkohol. Pak jsme nasedli do jeho auta a jeli ke stodole jeho sestry. Tam na auto naložil velký barel a jeli jsme k řece. Tam na mě namířil pistoli a řekl, abych vykopal hrob. Pak otevřel ten barel. Uvnitř bylo tělo Brownové. Chtěl, abych mu pomohl ji naporcovat, to jsem ale odmítl. Zkusil to sám, ale byl tak opilý, že mu to nešlo. Znovu na mě zamířil pistolí a přinutil mě, abych ji držel, zatímco ji bude řezat. Byl to strašný smrad. Když už se to nedalo vydržet, udělali jsme si pauzu a dali si panáky. Když bylo vše hotovo, zahrabali jsme její tělo a končetiny a hlavu jsme hodili do táboráku."

Podobný osud potkal také Minnie Gotthardtovou. Podle Wheelera byla s Ballem těhotná a tak se jí rozhodl zbavit. Vzal ji na odlehlé místo v Ingleside, kde ji opil. Pak ji střelil do spánku. Společně s Wheelerem ji pak pohřbil do písku. 14. října 1938 je na tomto místě opravdu vykopáno tělo Minnie ve značném stádiu rozkladu. Stále tu však byly i ostatní pohřešované ženy. Wheeler ovšem zarputile tvrdil, že o jejich osudu nic neví, ale že podle jeho názoru Ball zavraždil minimálně 20 dalších žen, o jejichž těla se postarali jeho aligátoři. Podařilo se nalézt alespoň pohřešovanou Ballovu manželku Dolores. Ta od Balla opravdu odešla a začala nový život v San Diegu, odkud se pak odstěhovala do Phoenixu v Arizoně.

V roce 1939 byl Wheeler odsouzen na 2 roky ve vězení za pomoc při zbavování se těl. Po propuštění se pokusil otevřít si svůj vlastní bar. Jeho tvář ale byla natolik známá, že se mu nepodařilo zbavit se dotěrného tisku či obviňování ze strany veřejnosti. Nakonec musel opustit Texas a jeho další osudy jsou neznámé. Ballovi aligátoři byli posláni do ZOO v San Antoniu, kde se stali velkou turistickou atrakcí.

Není jisté kolik obětí vlastně Ball zavraždil. Jeho manželka Dolores řekla do tisku: "Nevěřím, že by zabil ještě někoho dalšího. Ani nevěřím, že by své aligátory krmil lidským masem. Joe nebyl žádné monstrum. Byl to jemný, milý a dobrý člověk. Podle mě si ty dvě svou smrt musely nějak zasloužit, jinak by je Joe nezabil." Samotná policie pak uvádí, že obětí mohlo být minimálně 20. Jak se nakonec ukázalo, hnijící maso v aligátořím výběhu nebylo lidské. Zda těla Ballových obětí opravdu skončila v tlamách jeho miláčků se nikdy nepodařilo prokázat, vyloučit se to však nedá.

Tímto případem se inspiroval horor Sežráni zaživa režiséra Tobeho Hoopera (Texaský masakr motorovou pilou, Poltergeist) z roku 1976.

 

Zdroje: wikipedia.org, CrimeLibrary.com

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 




Statistiky

Online: 3
Celkem: 1057236
Měsíc: 12641
Den: 336