Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ladislav Hojer

article preview

(Česká republika, Slovensko)

 

Životopis

Ladislav Hojer se narodil 15. března 1958. Jeho otec zemřel na rakovinu v roce 1969. Jeho matka se sice podruhé vdala, ale za 10 let zemřela i ona. Poté již Hojer vyrůstal se svým bratrem v pražském Motole. Již od dětství byl velmi nevýrazný a samotářský, svých vrstevníků se stranil. Intelektem rovněž nevynikal, bylo mu naměřeno IQ 88. Po základní škole se vyučil sklenářem, což bylo zaměstnání, kterým se poté i živil. I v dospělosti Hojer do kolektivu nezapadal. Byl tichý, neprůbojný a velice často se stával terčem posměchu ostatních. Ti ho často využívali, protože Hojer, ve snaze mezi ně zapadnout, plnil vše, čím ho kdo pověřil. Během života se u něj vytvořil silně pohrdavý postoj k ženám. Ty nepovažoval za rovnocenné bytosti, mluvil o nich s naprostým opovržením. Při jednom z výslechů uvedl: "Ženská by měla být bitá od rána do večera a stejně by to bylo málo." Ve společnosti žen byl však Hojer plachý a naprosto bezradný. Známá je historka z jednoho večírku v Hojerově bytě. Jeho kamarádi přesvědčili jednu dívku, aby Hojera svedla. Ta ho opravdu odvedla do pokoje. Když však mělo dojít na sex, Hojer vztekle odešel. Později uvedl, že se mu příčila pouhá myšlenka na to, že by měl sex se ženou, která by se nebránila. Při jiném výslechu Hojer přiznal, že s ním nikdy žádná žena neměla dobrovolný sex. Hojer dokonce odpověděl na jeden seznamovací inzerát. Když však došlo na domluvenou schůzku, žena byla z Hojerova zevnějšku tak šokovaná, že po pár minutách odešla. I to možná v Hojerovi prohloubilo jeho nenávist k ženám.

 

Série vražd

1. listopadu 1978 - Hojer v tento den odjel do Děčína. Dlouho bezcílně bloumal po ulicích, dokud v nočních hodinách nenarazil na Evu Rohlenovou (29 let). Ta se právě po hádce s manželem vracela domů. Když kolem něj prošla, Hojer jí začal osahávat prsa. Eva se sice dala na útěk, Hojer ji však dohonil. Strhl ženu na zem a odtáhl ji na odlehlejší místo. Tam z ní strhal šaty a znásilnil ji, nepodařilo se mu však dosáhnout vyvrcholení. Proto nakonec ženu uškrtil. Před odchodem jí ještě do vagíny vsunul kopřivu. Podezření padlo na několik Eviných milenců, na jejího manžela, stejně jako na věčně opilého kormidelníka z Ostravy. Kvůli nedostatku důkazů však museli být všichni vyloučeni z okruhu podezřelých.

9. února 1980 - Hojer byl v tu dobu ve výkonu základní vojenské služby a v rámci "opušťáku" v brzkých ranních hodinách nasedl v Praze na vlak do Děčína. Spolu s ním nastupuje do vlaku i studentka medicíny Ivona Špringlová (25 let). Hojer prochází vagony, aby našel kupé, kde bude méně lidí. V tu chvíli narazil právě na Ivonu. Zůstal proto stát na chodbičce a počkal, až kolem něj Ivona projde na WC. Chvíli počkal, pak vypáčil dveře na toaletu, kde Ivonu uškrtil její vlastní šálou. Pokusil se o soulož s mrtvým tělem, ale kvůli nedostatku místa se musel spokojit s masturbací nad bezvládným tělem. Nakonec z okénka vyhodil Ivoninu botu. Hojer poté vystoupil z vlaku v Ústí nad Labem. Tělo nebohé Ivony našla až uklízečka o několik hodin později. Policii se podařilo zjistit, že v době vraždy bylo ve vlaku 47 pasažérů. 46 se podařilo identifikoval, tím jediným neidentifikovaným byl právě Hojer. I tak se opět objevilo několik podezřelých, včetně jednoho železničáře, který necelý měsíc po vraždě skočil pod vlak. Opět však chyběly důkazy, které by někoho z nich usvědčily z Ivoniny vraždy.

Srpen 1980 - Hojer je znovu na "opušťáku", ale tentokrát vyrazil do slovenských Košic. Odtud odjel vlakem do Margecan a pak se pěšky vydal k vodní nádrži Ružín. Tam si všimne ženy (25 - 35 let), která se prochází po břehu přehrady. Hojer ji okamžitě napadne a i přes ženin odpor ji povalí na zem. Pak se ji pokusí znásilnit, ale ještě před tím, než se mu podaří svléknout jí všechno oblečení, dojde u něj k předčasné ejakulaci. Hojer poté ženu uškrtí a jde prozkoumat okolí, aby zjistil, jak se zbavit těla své oběti. Nakonec najde kus drátu, se kterým se vrátí k ženinu tělu. Drát pak omotá kolem těla oběti a připevní k němu i kámen. Mrtvé tělo pak hodí do vody. Poté si jde zaplavat, jako by se nic nestalo. Následně se oblékne a jde na vlak. Tělo ženy je nalezeno až 11. října 1981. V tu dobu je již ve značném stádiu rozkladu. I díky tomu se tuto oběť nikdy nepodařilo identifikovat. Jediné, co policisté zjistili, bylo to, že v nedalekém hotelu se občas objevila žena, která odpovídala věku zavražděné. Od srpna 1980 se však v hotelu už nikdy neukázala.

30. ledna 1981 - Hojer je opět na "výletě". Tentokrát si jako cíl vybral Brno. Až do pozdních nočních hodin bloumá po městě. V ten večer se v Brně koná ples místní zoologické zahrady. Je na něm i krásná dívka jménem Ivana Mátlová (18 let). Z plesu odešla se svou kamarádkou, na tramvajové zastávce se však rozloučily. Bohužel, jen pár metrů od svého domu narazila na Hojera. Ten jí nabídl pozvání do baru, které však Ivana odmítla. Hojer ji proto násilím přinutil sednout si na lavičku a začal ji osahávat. Po pár minutách se mu Ivana vysmekla a dala se na útěk. Hojer ji dohonil, povalil na zem a začal ji škrtit. Nožem jí rozřízl šaty a po neúspěšném pokusu o znásilnění Ivanu uškrtil. Hojer poté opět vytáhl nůž a zasadil dívce téměř 40 bodných ran. Ani to mu však nestačilo. Nožem své oběti odřízl obě prsa i celý genitál. Tyto části jejího těla pak vložil do igelitové tašky, kterou si odnesl s sebou. Doma pak vyříznuté pohlaví oholil, nasadil na svůj penis a masturboval, zatímco druhou rukou osahával odříznutá ňadra. To celé praktikoval asi týden. Poté vše uvařil ve slané vodě a část snědl s hořčicí a křenem. Podle jeho slov to však "nebyl pošmak", a tak zbytek hodil do záchodu. Nakonec vyhodil i hrnec, ve kterém vše uvařil. K mimořádně brutální vraždě se doznal jakýsi student z Jordánska, který se poté neúspěšně pokusil o sebevraždu. Nakonec se však ukázalo, že to udělal jen proto, aby odvrátil pozornost od svých studijních neúspěchů. Dalším, kdo se k této vraždě doznal byl 23letý muž z Prostějovska, který na jaře 1981 zavraždil vlastní babičku. Policisté však brzy zjistili, že tomuto muži chybí jakákoliv znalost o brněnské vraždě. Policie podezírala i muže, který byl v tu dobu na útěku z psychiatrické léčebny, ale ani tato stopa nakonec nikam nevedla.

3. října 1981 - Anna Šťastná (51 let) se toho večera vracela z koncertu vážné hudby. Poblíž můstku přes Motolský potok v Praze 5 ji oslovil Hojer. Řekl jí, že je doma sám a že by ji rád k sobě pozval. Žena odmítla a pokračovala v chůzi. Hojer na ni proto zaútočil. Opět ji povalil na zem, nožem jí rozřízl šaty a znásilnil ji. Poté Anně přetáhl přes hlavu punčochu, kterou jí uškrtil. Pak se vrátil do svého bytu, který byl vzdálený od místa činu asi 300 metrů.

 

Zatčení a soud

Koncem ledna 1982 se jakýsi muž přiznal k vraždě Anny Šťastné. Když měl být už poněkolikáté převezen do Bohnic, začal křičet: "Tam se už nikdy nevrátím, to radši půjdu do kriminálu za tu ženskou, kterou jsem uškrtil jejíma punčochama!" To vzbudilo pozornost policie, protože detail o tom, že Anna byla uškrcena punčochou, nebyl zveřejněn. Policie však brzy zjistila, že tento muž byl v den vraždy za mřížemi. Při pozdějším výslechu se přiznal, že mu o této vraždě řekl jeho kamarád Láďa Hojer...

Hojer byl zatčen 11. února 1982, když odcházel ze zaměstnání. Už během prvních výslechů se k vraždě Anny Šťastné doznal a postupně přidával další a další vraždy, které spáchal. Mimo 5 vražd se nakonec přiznal i k 18 znásilněním. Jednu z dívek napadl na tramvajové zastávce a odtáhl ji do blízkého parku. Tam ji svlékl a začal ji škrtit: "Strkal mi moji ruku do přirození a řval na mě: "Strč si ji tam až po loket!" Cpal mi tam i kapesník." Nebyl však schopen udržet erekci. Svůj útok několikrát přerušil a nabídl dívce cigaretu. Chvíli si s ní povídal a pak na ni znovu zaútočil. Donutil ji k orálnímu sexu a když se dívka bránila, bil ji do hlavy: "Když viděl, jak mi teče krev, začal mi ji roztírat po obličeji. Bylo vidět, že ho to vzrušovalo." V jednu chvíli se mu dívka vytrhla a začala utíkat. Hojer ji však dohonil, srazil ji a začal jí hlavou mlátit o zem. Naštěstí se v tu chvíli ozvaly něčí hlasy a Hojer raději utekl. Za žádné z těchto znásilnění nebyl Hojer nikdy souzen.

O vraždách Hojer mluvil bez emocí, bez jakékoli známky lítosti. Spíše naopak, rád se jimi chlubil, i proto se k nim přiznával postupně. Během rekonstrukcí na místech činů se několikrát vzrušil a živá figurantka musela být kvůli své bezpečnosti nahrazena figurínou. Ve své jednoduchosti si Hojer pravděpodobně vůbec nepřipouštěl, jaké hrůzy vlastně napáchal. Během jedné rekonstrukce se kolem místa činu shromáždil dav, který se dožadoval toho, aby mu policie Hojera vydala. Hojer vše sledoval s naprostým nepochopením, nedokázal pochopit, proč jsou na něj ti lidé naštvaní. Při psychologických testech občas Hojer nechápal, co se po něm vlastně chce a instrukce mu musely být několikrát opakovány. I u výslechů mluvil Hojer o ženách s největším opovržením: "Ty ženský měly smůlu, že nevydržely, já jsem si chtěl jenom zaklátit. Když se kokot postaví, rozum se mi zastaví." Během vyšetřování si Hojer vybudoval velice unikátní vztah k vrchnímu vyšetřovateli Jiřímu Markovičovi. Toho de facto bral jako svého otce, jedno ze svých přiznání mu dokonce věnoval jako dárek k Vánocům. Na rady svého advokáta Hojer nedbal a dále se přiznával. Asi proto, že se o něj poprvé v životě někdo zajímal. Nad trestem smrti jen mával rukou a zlehčoval ho. Tedy zatím...

I když panovalo silné podezření, že Hojer mohl spáchat mnohem více vražd (sám koneckonců uvedl, že zavraždil ještě dvě ženy), bylo rozhodnuto vyšetřování dále neprotahovat. V říjnu 1983 tak mohl začít soudní proces. Teprve zde Hojer pochopil, jak je jeho situace vážná. Jen po pár dnech svá doznání odvolal s tím, že se přiznal pouze proto, že měl strach z násilí při výslechu. To mu však nebylo nic platné, na některých obětech byly nalezeny částečky Hojerova oblečení, stejně jako byly na jeho botách nalezeny částečky oblečení jeho poslední oběti. Navíc Hojer měl stejnou krevní skupinu, jaká byla zjištěna z vrahova spermatu. Podle soudních psychiatrů byl Hojer schopen své konání korigovat, navíc své trestné činy plánoval a byl si vědom dopadu svého jednání. Soud ho proto uznal vinným a 9. listopadu 1984 ho odsoudil k trestu smrti. Obě Hojerova odvolání byla zmítnuta, stejně jako žádost o milost u prezidenta republiky.

Od té doby se Hojerův stav výrazně zhoršoval, začal se bát vlastní smrti. Jeho poprava byla naplánována na 7. srpna 1986. Ze své cely musel být doslova odvlečen, držel se mříží a křičel na celý vězeňský blok. Před vstupem do popravčí místnosti se sice na chvíli uklidnil, ale poté se začal opět vzpouzet. Bránil se tak urputně, že katovu pomocníkovi zlomil prst. Těsně předtím, než mu byla navlečena oprátka, se Hojer pokálel. Nic už však nemohlo zachránit jeho život. Ladislav Hojer byl 7. srpna 1986 pověšen v Pankrácké věznici. Bylo mu 28 let.

 

Zdroje: wikipedia.org, Lovec přízraků

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Pavel - Polivja

Nejsem. Robot

Marie Jirsová - Trest smrti

Případ Ladislava Hojera byl mnohokrát zpracován, videa, články,naposledy serie na Nova VoYO jako vzpomínka na plukovníka Markoviče. Právě on svým přístupem k obviněnému, dokázal pak od něj získat jeho přiznávání.Toto zpracování na Nově mi připadá velmi dobré. I když nejsem příznivcem trestu smrti, tak v tomto případě nic jiného nemohl dostat.Tu bolest a zničení rodin , dětem vzal matku , prostě trest smrti, pro ochranu dalších žen, které by určitě zabil. Přemýšlela jsem o tom,že odhalit ho jako vraha za dva ,tři roky , dočkal by se zrušení trestu smrti a byl třeba již volný.Tak si někdy říkám,možná přijde doba, kdy bude obnoven.

 




Statistiky

Online: 5
Celkem: 1060639
Měsíc: 12062
Den: 424