MATURITNÍ OTÁZKY

ATOM = základní stavební částice, skládá se z kladně nabitého atomového jádra a záporně nabitého elektronového obalu. V jádře se nacházejí protony – částice s kladným nábojem, a neutrony – částice bez náboje. V obalu se nacházejí elektrony – částice se záporným nábojem.

• Atomové jádro – malý útvar, protony a neutrony jsou poutány přitažlivými silami. Počet protonů se označuje, jako protonové číslo Z, je stejné pro všechny atomy téhož prvku. Označuje rovněž celkový počet elektronů v obalu. Udává pořadí prvků v PSP, např. ₈O.
  Počet neutronů v jádře se označuje neutronové číslo N.
  Součet protonů a neutronů, čili počet nukleonů udává nukleonové číslo A, např. ¹⁶O

nuklid – látka tvořena stejnými atomy, které se neliší N ani Z

izotop – látka tvořena atomy se stejným Z, ale odlišným A, např. izotopy chloru: 35Cl, 37CL

radioizotop – látka, jehož jádro se samovolně rozpadá na jádra jiných prvků, přičemž vzniká záření. Rozlišujeme umělý a přírodní radioizotop.

• Elektronový obal – je tvořen elektrony, proto má záporný náboj. Počet elektronu v obalu je shodný s počtem protonů v jádře. Prostor s největší pravděpodobností výskytu elektronu se nazývá orbital. Jednotlivé orbitaly se liší svojí velikostí, tvarem a prostorovou orientací.

Typy orbitalu:

• orbital s – mají tvar koule
• orbital p – tvar prostorové osmičky
• orbitaly d, f – složitější prostorové útvary

Kvantová čísla: - používají se k jednoznačnému určení stavu orbitalu

• hlavní kvantové číslo n – vyjadřuje velikost orbitalu a tím i energii elektronu. Určuje příslušnost elektronu do jedné ze 7 vrstev (označují se písmenky K, L, …., P, Q)
• vedlejší kvantové číslo l – charakterizuje tvar orbitalu, označuje se písmeny s, p, d, f. Toto písmeno píšeme za hlavní kvantové číslo.

• magnetické kvantové číslo m – vyjadřuje prostorovou orientaci orbitalu a současně určuje i celkový počet orbitalu daného typy, od -1 přes 0 do +

• spinové kvantové číslo s – popisuje chování elektronu v orbitalu, elektron se značí ­¯, nabývá hodnot + ½, - ½