Včelí úl

Pro chov včel se dnes nejvíce používají nástavkové úly. Takový úl tvoří dno, nástavky a střecha. Jeden úl tvoří jedno včelstvo (matka, dělnice, trubci). Kolik máme plných úlů, tolik máme včelstev.

Uvádět počet včel, například v tisících je nesmysl, protože počet včel se v průběhu roku mění.

Každé včelstvo (úl) má jiný počet včel, podle kladení matky, zdravotního stavu,...Včelaři vždy uvádějí počet včelstev, protože včely se nepočítají jako slepice.     

Nástavky jsou dřevěné, plastové nebo polystyrénové. Jejich počet se mění podle rozvoje včelstev (ročního období, snůškové období, oddělky,..). 

Mohou být zateplené nebo jednoduché. Podle velikosti rámečků se rozlišuje rámková míra. To znamená, jak velký rámeček se do nástavku vejde. Nejrozšířenější je rámková míra 39 x 24 cm. Dále pak 37 x 30 cm.

Včelí úly nemají okna ani dveře, proto je v nich tma. Včelám to nevadí a pracují i v noci. Jedna část včel pracuje a druhá odpočívá. Včely se dorozumívají pomocí vzájemných dotyků a pachů. 

Česno

Přívod vzduchu do úlu zajišťuje tzv. česno, to je otvor v nástavcích. Spodní díl úlu se nazývá dno a kromě otvoru pro vlétání včel má také plochu pro přistávání, které se říká leták. Leták může být před česnovým otvorem také na dalších nástavcích. 

Velikost česna se dá regulovat pomocí česnových uzávěrů, které mají několik velikostí. Nastavením těchto uzávěrů se dá nastavit proudění vzduchu do úlu. 

Včely se na letácích, především v jarních měsících, často vyhřívají. Brání vchod do úlu před nezvanými hosty a vzájemně se zde setkávají. Pomocí křidélek dokáží včely nasměrovat přívod vzduchu do úlu a regulovat tak teplotu uvnitř.    

Stavení rámky - rámečky

Základním vnitřním vybavením úlů jsou rámečky. Jedná se o dřevěné rámečky, složené z louček (prkének) s nataženým drátkem, na který se pomocí tepla z nízkého napětí nataví tzv. mezistěny. Mezistěny jsou tenké listy vylisovaného vosku, na kterých jsou vytlačený základy buněk. V dnešní době se také vyrábějí stavební rámky celé z plastů.

Na mezistěny včely vystaví po jedné i druhé straně buňky potřebné velikosti a výšky, do kterých pak matka klade vajíčka nebo do nich včely dávají pyl a med. Jiná velikost buněk je pro včely a jiná pro trubce. Buňky mají pravidelný šestiboký tvar, aby došlo k plnému využití plochy.

Rámky se dávají do nástavku jeden za druhým a to na teplou nebo studenou stavbu (otočení rámečků směrem ke včelaři). Mezi nimi jsou stejně velké mezery, které jsou zajištěny pomocí tzv. mezerníků. To jsou čtyři malé válečky přibité na rámečky z jedné strany. Do jednoho nástavku se vejde deset až jedenáct rámečků.

Rámeček  s vystavenými buňkami se nazýva plást a tvoří takové malé pokojíčky pro nenarozené včely. Nové vystavené plásty, které ještě nebyly použity se nazývají plásty panenské. Staví-li včely buňky bez mezistěn nebo jen tak volně na stěnu úlu, říká se, že staví divočinu. 

Včely staví buňky z vosku, který produkují z vlastního těla pomocí voskových žláz. Kapička vosku na vzduchu ztuhne a vytvoří malou šupinku (zrcadélko), kterou včela pomocí kusadel opracuje a usadí na potřebné místo.

Rámečky s vystavěnými plásty, které se v úle používají opakovaně se nazývají souše. Ty které jsou ideální pro včely a mají světlou barvu, těm se říká žemlové souše

Během vývoje nové včely se včela jako zámotek několikrát svléká, tomu co zůstane v buňce se říká košilka. Jestliže se plásty používají delší dobu, začnou se buňky plnit košilkami a zmenšovat svůj objem. Plásty dostávají tmavou barvu a musí se vyměnit, tomu se říká obnova díla. Ze starých plástů se vytaví vosk, natáhne se nový drátek a rámečky se mohu znovu používat.

Tmavé a staré plásty se pro včely stávají nejen malé, ale jsou i zdrojem různých virů a nemocí.