Dvě nejdéle přetrvávající a nejzáhadnější záhady středověku i současné doby jsou mystérium svatého Grálu, kdysi označovaného za nejsvětější památku křesťanství a Řád chudých rytířů Kristových a Šalamounova chrámu, známý spíše jako Templářští rytíři. Dvě největší záhady, které mají možná mnoho společného.

Kolem tohoto řádu se od počátku jeho založení šířily ty nejrůznější pověsti. Některé z nich stvořili z různých důvodů i samotní templáři. Jejich historie tak z nejrůznějších příčin zůstává zahalena do množství často neproniknutelných faktů a domněnek. Již od samého založení řádu devíti „chudými“ rytíři se rozpoutala debata o jejich skutečném poslání a důvodech, o tom čemu věří, ale také o povaze určitých dokumentů nebo předmětů, které možná vlastnili a jedním z nichbyl údajně i onen samotný Grál. 

I dnes jsou templáři považováni za vše možné i nemožné, od předchůdců svobodných zednářů, až po strážce Svatého grálu, odkazu Máří Magdaleny aj.  Byli a jsou obdivováni i očerňováni, vynášeni do nebe i opovrhováni. 

Ačkoliv podle známých historických faktů existovali templáři pouhých 200 let od svého náhlého vzestupu až k dramatickému konci, nic to nemění na skutečnosti, že dodnes vyvolávají mnoho otázek a spekulací.
Nejslavnější rytířský a mystický řád dějin obestírá mnoho mýtů, fám a tajemna a orientovat se ve spletité síti historických faktů a populárních spekulací není vůbec jednoduché. Přesto je vše z jejich života pečlivě a podrobně zapsáno.. zapsáno v srdcích těch, kteří ve svých dřívějších životech prožili onu pohnutou dobu nadějí i pádů. Právě tam odkrýváme roušku tajemství, obestírající historii a život těch , kterým říkáme templáři .. 

Grál byl v průběhu věků popisován jako mnoho věcí, nejdříve jako drahokam vypadlý z koruny Anděla Světla během války na nebesích, také jako starokeltský kotel, který se snažili nalézt staří hrdinové, nebo pohár, jež použil Ježíš Kristus při Poslední večeří. Grál je ve skutečnosti představa přítomnosti něčeho mystického a to jako spojení mezi posvátným a profánním. Do dnešního dne zůstává pro svět, ve kterém žijeme předmětem bádání, pramenem divů, stejně tak, jako nástroj osobního hledání a usilování, z něhož může jednou vzejít osobní zrání a obroda ducha lidí i celé Země.

Ale vraťme se zpět do 12. století. V roce 1119 někteří vznešení muži vyslyšeli volání "shůry" a stali se ochránci poutníků, kteří houfně přicházeli do nově obsazeného Jeruzaléma. 

Když přijížděli do Svaté země, jako spasitelé na hřbetech svých koní, vypadali jakoby přicházeli z legend o Artušovi a rytířích Kulatého stolu. Vždyť i Král Artuš také vyžadoval, aby se všichni, kdož se připojí ke Společenství Kulatého stolu přísahali, že budou společně a navždy proti temným silám hájit pravdu a chránit slabé.