Za 4 dny končí provoz těchto stránek zdarma a nevím, zda zde budu psát ještě něco. Neumím ty stránky zveřejnit a byly pro mě spíš terapií v době "domácího vězení", ale vždy když jsem příspěvek dopsal a podíval se na statistiku, hnedka se tam objevilo, že se to někde ukázalo. No a pak tam bylo napsáno, vždy to samé, že se to líbilo 4 osobám a jestli je to pravda, tak jak se dozvím, komu se to líbilo? Nemáte někdo zkušenosti s "estranky.cz" a s tím, jak bych event. mohl publikovat na internetu, co jsem zplodil? Možná bych se dopracoval nakonec i k té knize, co již 6 let píši a pořád nejsem spokojen, protože pořád poznávám nové a nové věci, které se mi zdají také super pro tu knihu a tak stále píši a škrtám a to už fakt 6 let.

Můžete mi psát na email: andreasvolny@volny.cz

Dnes je zde zataženo, netáhne mě to ven a tak bych i rád něco psal, ale dnes jsem ještě nečetl zprávy a nic mě nerozčílilo natolik, že bych se z toho chtěl vypsat. Přesto je toho hodně, co bych chtěl lidem říct, ale nevím, jak na to. Třeba to, když jsem poslouchal pana Ledvinku, který mluví hodně o božství - tedy ne o nějakém náboženství, ale o bohovi, jako Otci a má to asi tak, jako já s mým Bohem. Píši s mým Bohem, ale přitom vím, že to není můj Bůh, protože on je všude a všech. Pan Ledvinka si s ním taky povídá, stejně asi jako já a taky dostává od něj zprávy a má to tedy hodně podobné jako já. Závidím trochu panu Ledvinkovi, že to má již nyní, kdy je tak mladý, já jsem se setkal s Bohem (ne s tím v náboženstvích) až když už mi bylo 42 a musím říct, že to bylo to nejkrásnější setkání v mém životě. Ještě nikdy do té doby jsem nepoznal nic krásnějšího, nic naplňujícího štěstím. Zažil jsem takové malé osvícení, kdy jsem pochopil, že mám duši, která je nesmrtelná a tělo, které musí zemřít. Pochopil jsem, že jsem součástí vesmíru a že vše co se děje je tak, jak se dít musí nebo má. Proto jsem neměl z ničeho strach, věděl jsem, že vše co se má stát, tak je to správně. Byl to opravdu nádherný čas, který jsem prožíval. Nic krásnějšího jsem od té doby nezažil a asi zažít ani nemohu, protože to bylo to nejvíc. Ten pocit, že jsem vlastně součást Boha i když ON je vlastně můj Průvodce a třeba mohu říct, že je i můj Stvořitel. Já mu říkám Vesmírná Moudrost, protože více moudrosti fakt asi nejde. Někteří lidé, co mě poté potkali, říkali, že cítí ze mě pozitivní energii, to jsem ještě nechápal, co tím myslí a někteří říkali, že jsem moudrý, což zdaleka neplatí ani dnes. Dnes vím, že bez Boha bych nikdy nebyl ale tam, kde jsem. Nikdy bych neměl to, co mám a nikdy bych asi necítil, že jsem opravdu šťasten a asi bych měl třeba i chvíle, kdy bych si řekl, kdybych tehdy udělal to nebo ono, mohl jsem dnes mít to či ono. To bych nyní již nikdy nemohl říci, protože vím, že právě proto, co jsem v životě udělal nebo žil, proto jsem dnes tam, kde jsem a nechtěl bych být jinde a kdybych třeba udělal právě něco jiného, něco, co by třeba v té chvíli bylo nebo se zdálo, že by bylo výhodnější, tak by tady bylo nebezpečí, že bych se nedostal tam, kde jsem nyní a toho bych asi litoval, když vím již nyní, jak je to krásné, když mohu život žít tak, jak ho žiji a mohu být vděčný a děkovat a děkovat. Přál bych to všem lidem na světe. Bylo by to něco nádherného, kdyby to všichni tak cítili. Nikdy by nebyly války ani obyčejné hádky. Byly by sice stále výměny názorů a třeba i hlasitější, ale nebylo by to tak, že chci vnutit někomu moji představu. Všichni by hledali řešení v nějakém kompromisu, který by vyhovoval všem zúčastněným a nikdo by nebyl podlý a zákeřný. Nikdo by nepodváděl slabšího tak, jak to dnes dělají "šmejdi". Nikdo by netrestal za to, že neznají všichni zákon. Nejprve by upozornil a kdyby pak někdo překračoval zákon, o kterém by již věděl, tak pak možná nějaký trest. Ale jistě by neexistovaly zákony, jako jsou dnes, kdy si je právníci a soudci mohou vysvětlovat po svém a třeba nevinného poslat do vězení nebo dokonce na elektrické křeslo.

Psal jsem o panu Ledvinkovi, neznám ho, ale poslouchal jsem rozhovor, který vedli pan Jaroslav Dušek, pan Ledvinka a pan Zdeněk Bína a tak jsem se vlastně přes Duška dostal na Ledvinku. Dnes jsem si poslechl tedy něco ještě na youtube a tak mě to možná i přivedlo k tomu, že jsem si sedl k počítači a díval se na statistiku na estrankach a viděl, že to, co jsem včera psal se líbí zase 4 lidem. No a když jsem tak dnes poslouchal co se ptají lidé na setkání s panem Ledvinou, tak jsem si řekl, že bych asi těm lidem taky řekl, že nemusí mít strach, když se "špatně" rozhodnou.  Já chápu, co on říká, ale lidé to mohou špatně chápat. Jestliže tedy nechám vše na svém vědomí, jak on radí a nebudu používat mysl a nebudu se nikam cpát a nebudu nic tlačit a nechám vše být, protože to přijde samo od Boha, tak je možné, že někdo si bude myslet, ok, tak já se spolehnu tedy na mé vědomí, jak říká pan Ledvinka a ono to přijde. Pan Ledvinka má pravdu, že to tak může být, jestliže ten dotyčný tomu věří, že to přijde a nechá tedy Boha v sobě pro sebe rozhodnout. Pak to určitě přijde. Ale přijde jenom to, co se shoduje s tím, co přichází i jinému a není v rozporu s ničím jiným a je to tedy součást harmonie vesmíru. Může se stát, že tedy nechám vše rozhodnout Boha a budu věřit, že přijde to, co jsem si přál, ale ono může přijít něco úplně jiného a nebo něco, co mě srazí na kolena. Pak si budu říkat, co to ten Ledvinka kecal. Ale on nekecal. On řekl, jak to nakonec bude, ale zatím, co jsem slyšel, tak on neříká lidem, že musí počítat s tím, že může přijít něco, co nás vystraší a že to něco může být právě znamení k tomu, že ještě je zapotřebí se zastavit a zamyslet se nad sebou samým a třeba ještě něco udělat jiného jako mezičlánek, než se dostanu tam, kde chci být. Nečetl jsem knihu, kterou pan Ledvinka vydal a je možné, že to tam již popisuje, ale když jsem slyšel třeba příklad o tom, že si půjde někdo koupit auto do bazaru a z třiceti aut mu padne jedno do oka a cítí, že to je to ono, že má vzít tohle a nekoukat po ničem jiném a že to bude to správné a dobré.  V tom s ním sice plně souhlasím, ale on by měl říct, že to neznamená, že to auto bude super a lepší než ty, co tam jsou kolem. Může to být i tak, že vyjedu z bazaru, píchnu a zjistím že šrouby na kole jsou zarezlé a nemohu vyměnit kolo. Pak si třeba zase mohu říct, ten Ledvinka kecal, ale nekecal, protože pro toho člověka, který si vybral takové auto, které pak mělo nějaké vady, to bylo správně. Bůh s námi těžko může mluvit, když ještě nejsme zcela napojeni a proto nám dává znamení, která nám mají prozradit, co od nás Bůh chce, než nám dá to, co my chceme. Ukazuje nám, co jsme ještě zanedbali, kde se máme ještě změnit a co ještě je zapotřebí udělat. Já dávám vždy takový příklad z cest. Jsem na cestě v Japonsku, nebo v Číně a dorazím na rozcestí, kde jsou dva ukazatele, jeden doleva a druhý doprava, ale je to na nich tak napsáno, že tomu vůbec nerozumím a nevím tedy kam se vydat. Nemám ani mobil, ani busolu nebo kompas, nemám mapu a vlastně nic, co by mi mohlo pomoci k rozhodnutí. Musím se tedy rozhodnout sám bez jakékoli cizí pomoci. Musím se zeptat sám sebe, kam ted?  Když mi odpoví srdce doleva a mysl řekne, ne ty musíš jít doprava, tak koho poslechnout? Vpravo se zdá cesta mnohem příjemnější a vlevo to vypadá, že to nikam moc nevede. Když přesto ale vyberu to, co mi říká srdce, nemohu udělat nikdy nic špatně, protože jdu tam, kam chce moje vědomí, kam chce můj Bůh - Vesmírná Moudrost. Jsem-li tedy již na své vědomí napojen správně  tak vím, že i kdybych se vydal vlastně na druhou stranu, než jsem dle cíle cesty měl, tak to je tak správně, protože to vědomí, tedy můj Bůh mi chce něco ukázat, dát mi nějakou zprávu. I kdybych se pak musel vracet 40 km, neměl by to být žádný problém, protože to tak mělo být. Jistě mně takové rozhodnutí obohatí o něco. 

Chci tedy říci, že jestliže chce někdo slyšet svého Boha a chce aby mu radil, ten opravdu musí nejprve zklidnit svou mysl, nenechat ji, aby nám bránila ve vytažení antén směrem do vesmíru, kde nám pak Vesmírná Moudrost může skrze tyto antény posílat různé informace, můžeme s ní komunikovat, ptát se na svou minulost, zda jsme udělali to či ono správně atd. Když jednou opravdu zažijeme setkání s Bohem, již nikdy v celém životě nebudeme sami, i když budeme sami, nebudeme bez Boha a tedy nikdy už nebudeme na naší cestě sami, vždy tam bude Bůh přítomen. On je přítomen již nyní u každého, ale někteří to nedovedou cítit a mnohým se pak nedaří tak, jak by si přáli, protože třeba moc tlačí a chtějí něco, co jim není dopřáno. 

Pak jsem slyšel jedno povídání, které vedl pan Ledvinka a jedna paní se ho ptala asi na radu, co má dělat, když ztratila dítě před deseti lety, na které se strašně těšila. On ji řekl "nic" tak to mělo být. I zde on má pravdu, ale ta žena si z té přednášky těžko s sebou vezme radu, co má dělat, když trpí již 10 let. Já chápu, co tím pan Ledvinka asi myslel, z pohledu Vesmíru, z pohledu Boha, to tak mělo být, ta žena měla něco zažít a jistě jí to mělo pomoci, ale jestliže nepochopila to znamení, které jí Buh ztrátou dítěte říkal, pak je zcela jasné, že již deset let trpí. Je to hodně složité, vysvětlit lidem, že naše vědomí nás vždy dovede tam, kde se nám dobře bude dařit. Ono to je tak, ale za různých předpokladů. Já jsem zažil to spojení s Vesmírnou láskou, s Vesmírem a zažíval jsem a zažívám stále to spojení s Bohem, ale nejsem tam, kde pan Ledvinka, který prý dostává opravdu vlastně textové zprávy od Boha. Jeho Bůh s ním mluví česky, což je i pochopitelné a říká mu přesně věty, což je také pochopitelné, jestliže mám já v sobě toho Boha a jsem vlastně jeho součást, tak on ke mně mluví tak, abych mu porozuměl, protože vlastně to vše si říkám já, ten Bůh nemluví, ten Bůh jenom sděluje jaksi telepaticky co myslí a já si to převedu do svého jazyka a pak mohu říkat jako pan Ledvinka "abych to řekl doslova, co mi Otec říkal". 

Já, protože jsem zažil to spojení a vím, co to vše s člověkem udělá, věřím panu Ledvinkovi, že to tak má, jak říká, jenom se mi zdá, že je ještě moc mladý na to, aby mohl lidi nasměrovat tam, kam oni by rádi. Je mnoho těch, kteří hledají tu cestu tam, kde pan Ledvinka již je. On měl štěstí, že se mu to přihodilo, aniž by musel něco dělat. I já jsem byl osvícen tak, že jsem zažil totální změnu z minuty na minutu a bylo to nádherné, ale dostat se tam pouze tím, že budete v klidu, jak říká a budete tomu věřit a ono to přijde, tak to bohužel není. Ale je pravda, že když někdo opravdu uvěří, že Vesmír se o něj postará, tak v tom určitě pan Ledvinka má pravdu. On se o vás postará, i když si ještě nejste vědomi, že jste napojeni, protože napojeni jsme všichni od početí. Ale je to opravdu složité vysvětlit, jak to funguje. Jedna paní se ptala pana Ledvinky, proč se tedy někomu daří, někdo má vše a jiný ač slušný nemá nic. Ani zde ji nedal odpověď, která by ji mohla přivést na cestu tam, kde je pan Ledvinka. Lidé by měli vědět, že to tak musí být momentálně v našem světě, který je nějak narušen, musíme vidět ty bohaté, kteří jsou třeba v našich očích nemorální a musíme se ptát, proč to tak je. Ten, kdo se chce vydat směrem k Bohu a směrem k tomu, aby si mohl život hezky užít, tak ten pochopí, proč zde máme vrahy, boháče, zloděje, lháře, neštěstí, smutek a další a další, co se nám nelíbí. Když se někdo zeptal p. Ledvinky, jak se dát na cestu ke štěstí, řekl, že štěstí není to pravé, měl pravdu, že štěstí přijde samo až když budeme již v tom klidu a bude pracovat pro nás pouze vědomí. Štěstí, které p. Ledvinka dle mého myslí, je stav totální spokojenosti a poznání, že jsem součást toho božství, že jsem součást vesmíru a nemusím mít již z ničeho strach, ani ze smrti, prostě nic mě nemůže již v tomto pozemském životě potkat takového, že by mi to mohlo vzít moje štěstí. Je to opravdové odevzdání se Bohovi a pak je opravdu ten svět tak nádherný, že se to nedá slovy popsat. Je to nejvíc, je to víc než zamilování, je to opravdu nejvíc. Nic krásnějšího pro člověka na této planetě není. Bohužel k tomu stavu se dostat, je opravdu velké štěstí. Jestli tam pan Ledvinka je, pak mu to mohu jenom závidět a přát mu, aby to neztratil. 

Možná někdo řekne, že to je nesmysl, že žádný takový Bůh není atd. atd. Proto vám zde popíši tři příklady, kdy jsem se ho ptal, zda mi může něco dokázat. Vedle těchto bylo mnoho jiných setkání s mým bohem, ale to bych tady mohl psát celou noc. Například, když jsem chtěl koupit dům a už jsme byli rozhodnuti, zaplatili zálohu, která byla ale vratná, a šli jsme se ještě před podpisem smlouvy podívat do toho domu a protože já jsem si nebyl zcela jist, zda je to to pravé, tak jsem poprosil toho svého Boha o radu. Prosil jsem ho, ať mi dá znamení, co mám dělat, že jinak dům koupím. Prohlíželi jsme s manželkou ten dům znovu a šli jsme z druhého patra do prvního a já šel na balkon v prvním patře a v přízemí již čekal prodávající s agentem a já tak stál na tom balkoně a najednou z ničeho nic jsem dostal zprávu, že ten dům nemáme kupovat. To byla tak silná zpráva, já to tak cítil silně, že jsem vůbec neváhal a řekl manželce, jdeme, dům nekupujeme, pak ti to vysvětím. Seběhli jsme do přízemí, řekl jsem na shledanou a že se ozvu. Nic jsem nevysvětloval, jenom jsem pádil pryč. To znamení bylo tak silné, že jsem chtěl být co nejrychleji pryč. Znamení bylo skvělé, protože krátce na to jsme našli super pozemek pro super dům a mohli si postavit dům dle našich představ a já za to děkují již přes 8 let, stále jsem strašně šťastnej, že mě tehdy Bůh vyslyšel a dal mi to správné znamení. Můj vděk je nekonečný. A teď tedy ještě ty tři zážitky s Bohem, které se mi líbí: (psal jsem je někomu a jenom jsem to tu teď zkopíroval)

První byla na procházce po pláži někdy na podzim, když jsem si s NIM zase povídal a protože jsem člověk bez náboženství a byl jsem vždy takový nevěřící tomáš, tak jsem se HO zeptal (tedy té vesmírné moudrosti) jestli mi může dát znamení, že existuje opravdu. To, co se pak stalo bylo nepředstavitelné. Najednou jsme začal růst jakoby do nebe a zdálo se, že už nestojím ani na zemi a stále mě to táhne nahoru. Bál jsem se otočit, jestli uvidím stopy v písku, protože kdybych je neviděl, dostal bych asi paniku a tak jsem nechtěl riskovat a řekl jsem pouze věřím, věřím už ti věřím a pak se ale stalo to, že nejprve tedy jsem vzhlížel na pláž jako by shůry, tak jsem to vnímal a najednou, když jsem řekl, že MU věřím, tak jsem cítil děsnej tlak na sobě, jako kdyby mě někdo tlačil do země a já jsem se cítil najednou jako trpaslík a i pláž jsem viděl z jiné perspektivy najednou. Tak jsem zase řekl, děkuji, děkuji, už ti opravdu věřím. No a pak jsem se dostal zase do normálu, podíval se za sebe, stopy tam byly, tak jsem se zklidnil a říkal jsem si, že jsem se asi zbláznil. Proto jsem to zase začal zkoušet ptát se HO, jestli existuje a co umí atd. Jednou jsem si tedy řekl, že když je všemohoucí, ať mě nechá vyhrát v loterii několik milionu EUR. Nejprve jsem mu řekl, tak ukaž co umíš, dnes večer bych chtěl uhodnout 4 čísla v lottu /to je v Italii sportka jakoby)  pak jsem se opravil a řekl, co kdyby to bylo 5 bylo by to lepší a vlastně, nejlepší bude, když uhodnu 6 čísel.  To by totiž znamenalo velikánský peníze. No a tak jsem večer byl celej natěšenej, že mi to splní, protože před tím mi splnil už mnoho věcí a tak jsem si říkal uvidíme co umí, třeba má ego a ukáže se tím, že padne 6 čísel, které mám. Co se stalo: padlo 6 čísel, které jsem měl zaškrtnuté. Víš ale jak? Měl jsem asi 5 políček v kterých bylo vždy 6 čísel zaškrtnutých a já jsem uhodl opravdu 6 čísel ale ve třech políčkách. Takže jsem nevyhrál nic, ale měl jsem všech 6 čísel, které byly vytaženy. Tak jsem akorát řekl, jak ON je chytrej a já blbej, že jsem to přání neřekl jinak, aby neměl možnost chytračení. No ale už jsem ho víckrát takto nepokoušel, nechtěl jsem, aby si myslel, že mu nevěřím. Ale ještě jednou jsem to zkusil na pláži, když jsem se tak zase procházel a přemýšlel o NEM, tak jsem MU řekl, ještě takovou malou hru si můžeme zahrát. Chtěl bych, abych našel 1 euro, ne 2 eura je lepsí a ne nejlepší je 3 eura, protože to už je hodně problematické najít na pláži tři nebo alespoň dve mince, které by dávaly dohromady 3 eura. Když už jsem opouštěl tu pláž a nic jsem nenašel, uviděl jsem najednou na zemi malou peněženku detskou a ještě zabalenou v celofanu asi ji tam ztratil nejaky cerny prodejce. Zeptal jsem se dcery, kterou jsem vyzvedával ve škole, kolik asi může stát taková peněženka, on řekl asi 5 euro, já se zeptal a ne 3 erua, ona na to, že za 3 eura takovou neseženu. Tak přesto jsem ale byl docela spokojen a jel domů a po obědě mi manželka řekla, abych šel vrátit jeden mlejnek co jsem koupil den předem v supermerkatu, že je nejakej divnej, ci co. Ok, jel jsem od obchodu s mlejnkem a uz jsem zapomněl na 3 eura od NEJ, které jsem dopoledne od NEJ chtěl. Mlejnek jsem koupil za 24 euro a tak jsem ho sel vrátit a čekal 24 Euro. Pani u informaci, najela takovou čtečkou přes krabici od mlejnku a řekla 27 a dala mi 27 Euro. Já jsem byl jak opařený. Ani jsem se nezmohl na slovo a vzal jsem peníze a odcházel. Pak mi to nedalo a šel jsem se podívat do obchodu na ten mlejnek a tam byla cena 27 euro, tak jsem se zeptal, jestli mají ten co měli včera za 24 euro a prodavac mi řekl, ne dnes se to přeceňovalo dopoledne a stoji ted 27.  Od té doby jsem se HO uz na nic neptal a vím, že „otec“ existuje a je všude , je v nás, je prostě všude a jsme to i my, prostě to to se neda slovy vysvětlil pořádně, co to je, když HO ucítíš. Nikdy nemůžeš byt na světě sám, ON je vždy s tebou a proto más s sebou vždy nekoho, kdo te miluje a kdo te i chrani, protože ON ví, co je potřeba a co není. Jestli si más zlomit nohu, protože ti to něco prinese a zaroven je to v souladu s tim, co on chce, coz vždy tak je, tak si ji zlomís. Proto já, když zakopnu třeba, poděkuji za to, že jsem si nenabil držku. ON nám dává znamení, jemu jde o to, abychom uspěli. On nám stále napovídá, taková divadelní nápověda, abych neudělal něco, co by on nechtěl. A když to nechápu, tak dostanu pohlavek, třeba si tedy zlomím nohu, nebo zaplatím děsnou pokutu nebo mě zavřou nevinně do vězení. Ale to by nebylo nevinně, to by bylo proto, protože jsem nepochopil to, co mi před tím, než mě zavřeli říkal. Neznal jsem jeho řeč.

…………………………….……………………………………………..

Je to bez háčků a teček, ale jistě jste tomu rozuměli. 

Napsal jsem do titulku Koronavirus versus Bůh a proč ho tu máme. Nic jsem o tom vlastně nenapsal, protože je mnoho těch, kteří to stále nechápou, proč musel ten virus přijít i na nás, na ty kteří jsme již tak daleko, že přeci vše zvládneme. Virus nám ukazuje, že příroda / Bůh / Vesmírná Moudrost/ vědomí je stále silnější než i ten nejinteligentnější člověk na této planetě. Nemáme šanci proti Bohovi, proti přírodě. Nejde o to, že ekonomika jde do háje, že lidé umírají teď na virus a pak budou umírat na následky karantény, hlavně ti, co jsou zavření v malém bytě bez možnosti pohybu na zdravém vzduchu. Mnoho těch, kteří by nemuseli zemřít tak rychle, pak zemře. Ale o to vlastně vůbec nejde. Pro vesmír jeden mrtvý více nebo méně nehraje vůbec roli. Vesmír pro to, aby udržel rovnováhu je schopen vyhubit i miliony nás homo sapiens sapiens a to bychom si měli právě dnes opravdu uvědomit. Vesmír nás miluje, dá nám vše, abychom si tady mohli opravdu užívat ty krásy, které vesmír zde vytvořil, ale pouze pod podmínkou, že bude zajištěna rovnováha ve vesmíru. Ne na této planetě, na té již dávno rovnováha není, ale nyní se to již začíná asi projevovat i na rovnováze Vesmíru a proto asi je zapotřebí zasáhnou zde na planetě. Zamyslete se, jestli jste se svým životem tak spokojeni, že byste na něm nechtěli nic měnit, kdybyste měli možnost zavítat do minulosti a něco změnit. Jestli zjistíte, že byste nechtěli vůbec nic raději měnit, tak vám gratuluji a je to super. Já to mám také tak. Jestli ale máte pocit, že něco byste měli změnit, tak ještě nejste tam, kde můžete říct, jsem šťasten, nebo spokojen. Ještě ten zákon vesmíru jste nepoznali. Vesmír je opravdu štědrý a dá nám vše, jak říká pan Ledvinka, v tom má určitě pravdu, ale my musíme dovolit, aby nám to dal. V tom má p. Ledivnka také pravdu, ale problém je, jak to vysvětlit, jak se dostat k tomu, abych dary vesmíru dovedl přijímat a být si jich vědom. 

Pro dnešek končím.