Páni z Pernštejna patřili mezi staré moravské panské rody. Jako svůj erb užívali zubří hlavu s houžví v nozdrách na stříbrném či zlatém štítě. Dějiny tohoto rodu můžeme sledovat od konce 12. století do roku 1631, kdy Pernštejnové vymírají po meči.

Pernštejnové více než čtyři století ovlivňovali dějiny Moravy i Čech. Dodnes po nich zůstala mnohá města a vesnice, panská sídla či množství hodnotných uměleckých děl.

Pernštejnové neovlivňovali pouze dějiny Českých zemí (Čechy, Morava, Slezsko), ale zanechali hlubokou stopu i v tak vzdálených místech, jako bylo například Španělsko. Pernštejny se Španělskem spojovaly vazby rodinné, kulturní, politické i náboženské. Příkladem za všechny budiž sňatek pozdějšího nejvyššího kancléře Království českého Vratislava z Pernštejna s urozenou španělskou šlechtičnou Marií Manrique de lara y Mendoza v roce 1555.zdroj: http://previous.npu.cz/pernstejnsky-rok-2012/pernstejni/

Vilém z Pernštejna

Obratný politik, jež stál po boku osobností, jako byli Ladislav Pohrobek či Jiří z Poděbrad. V dobách jeho vlády vypukly v českých zemích husitské  války. Vilém se i se svým rodem přiklonil ke kališníkům, ale po smrti Jiřího z Poděbrad se dostal do svízelné situace a musel tak urychleně přestoupit ke katolické církvi a podporovat rekatolizaci. Na svou dobu to byl velmi obratný politický čin. Vilém situaci vystihnul více než dobře slovy, „s katolíky věřím, s Čechy držím a s Bratřími umírám.“ Vilém byl nejen obratný politik, ale i výborný hospodář věnující se rybníkářství a samozřejmě i skvělý válečník.

Jan z Pernštejna, zvaný Bohatý

Jan, jehož život se datuje do 16. stol., byl především skvělým válečníkem. Bylschopen postavit skutečně silná vojska, se kterými podporoval panovníky Českých zemí proti všem nepřátelům. Pomohl kupříkladu Ludvíku Jagellonskému v Uhrách. Rod, který se mu na českém trůně

příliš nezamlouval, byli Habsburkové. Jan se postavil do opozice proti panovníkovi a odvážně se přidal k novoutrakvistům. Tohle přesvědčení mu dlouho nevydrželo, když byli nekatolíci poraženi na hlavu, byl jedním

z prvních, který se vzdal a přijal katolickou víru. Snad zázrakem omilostnil císař Ferdinand zpupnou šlechtu, avšak Jan svému štěstí příliš nevěřil. Začal rozprodávat rozsáhlé panství, a to nejen ze strachu z konfiskace, ale také kvůli splácení dluhů.

Vratislav z Pernštejna, zvaný Nádherný

   Jeden z nejúspěšnějších Pernštejnů v celé historii rodu. Už jako mladý   zastával vysoké politické posty a pověřován byl jen nejdůležitějšími úkoly.Ty šly přímo od krále Maxmiliána Habsburského. Králi půjčoval nezanedbatelné částky, bohužel nevratně, takže v rozpočtu rodiny pomalu začínaly chybět peníze na správu velkého panství.

Vratislav byl prvním českým šlechticem, jež byl odměněn řádem Zlatého rouna. Ze Španělska, kde řád obdržel, si nedovezl jenom ono ocenění, ale i manželku Marii Manrique de Lara.

 Vratislav měl s touto ženou 21 dětí, což jistě stojí za zmínku i podiv. Marii se prý nikdy nenarodila dvojčata, děti rodila postupně, a někdy i dvakrát do roka. Prokazatelně se ví, že několikrát dokonce potratila, těhotenství tedy muselo být mnohem víc. Marie byla zřejmě velmi vitální ženou, i po tolika porodech a těhotenstvích se dožila úctyhodného věku 76 let.

Vratislavovy děti zdědily politické nadání po otci, a tak uzavřely mnoho výhodných svazků a dostaly se do významných diplomatických kruhů. Mnozí chlapci se stali vojevůdci. Nejúspěšnější byl na tomto poli Jan, který strávil valnou část života na bojišti, které se mu také stalo osudným. Zemřel, když mu dělová koule ustřelila hlavu. A proč se Vratislavovi říkalo nádherný? Na hradě je k vidění jeho podobizna, rozhodně nebyl žádný krasavec. Nádherný se mu říkalo pro život, jaký vedl. Byl ukázkovým renesančním člověkem.

Marii Manrique Pernštejnská de Lara

byla španělská šlechtična, dvorní dáma budoucí císařovny Marie Španělské, manželky císaře Maxmiliána II., se kterou přicestovala ze Španělska a manželka Vratislava II. z Pernštejna.  Svatba s Vratislavem se konala dne 14. září 1555 ve Vídni. Měli spolu celkem 21 dětí (8 synů a 13 dcer), řada z nich však zemřela již v dětství (svého otce přežili jen synové Jan, Maxmilián a 8 dcer).

Marie přivezla do Čech sošku, později nazývanou Pražské Jezulátko viz obr. vlevo, zobrazující Ježíše Krista jako dítě. Sošku od ní dostala jako svatební dar její dcera Polyxena.

zdroj: wikiperida.org

           Součástí pernštejnského rodinného pokladu zůstalo    Pražské Jezulátko až do roku 1631, kdy jej po  smrti posledního mužského příslušníka rodu darovala Polyxena Lobkovická z Pernštejna karmelitánskému kostelu Panny Marie Vítězné v Praze na Malé Straně.

zdroj: http://previous.npu.cz/pernstejnsky-rok-2012/pernstejni/

Polyxena z Pernštejna

byla devátým potomkem Vratislava z  Pernštejna, nejvyššího kancléře českého království a držitele řádu Zlatého rouna, a Marie Maxmiliány Manrique de Lara .

V roce 1587 se jedenadvacetiletá Polyxena provdala za Viléma z Rožmberka (1535 - 1592), avšak ani toto manželství (v té době již čtvrté Vilémovo manželství) nepřineslo tolik očekávaného rožmberského dědice. Již v době Vilémovy nemoci, v obavě před možnou nouzí, nechala Polyxena k manželovi zavolat úředníky a k doživotnímu užívání na ni bylo převedeno roudnické panství. Po smrti Viléma z Rožmberka (+1592) a po vyrovnání se svým švagrem Petrem Vokem získala Roudnici nad Labem do právoplatného vlastnictví.

Polyxena požívala úcty, respektu a vážnosti nejvyšší soudobé společnosti. https://www.stoplusjednicka.cz/primluvkyne-nebo-fanaticka-pozoruhodny-zivot-polyxeny-z-lobkovic

Při obléhání pevnosti Ráb (1597) padl císařský generál Jan z Pernštejna, Polyxenin bratr, který po sobě zanechal tři děti - Annu, Frebonii a Vratislava Eusebia. Polyxena se o několik let později stala jejich poručnicí a hospodařila tak nejen na Roudnici, ale také na pernštejnském panství Litomyšl.

Roku 1603 se provdala podruhé, tentokráte za Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkovic (1568 - 1628), nejvyššího kancléře Českého království, vzělaného a uznávaného politika a hlavu české katolické šlechty. Z tohoto manželství se roku 1609 narodil jediný syn Václav Eusebius Popel z Lobkovic, předek všech současných příslušníků rodu Lobkoviců. Lobkovic nepodepsal Rudolfův Majestát a společně se svou manželkou byl horlivým příznivcem Ferdinanda Štýrského.

Po pražské defenestraci Polyxena poskytla azyl Slavatovi a Martinicovi a finančně vypomáhala manželkám účatníků odboje a vyhnancům.

Po manželově smrti v roce 1628 věnovala klášteru bosých karmelitánů u kostela Panny Marie Vítězné Pražské jezulátko - vzácnou voskovou sošku ze Španělska, kterou dostala od své matky jako svatební dar při sňatku do Čech Marie Manrique de Lara (Polyxenina matka). Polyxena podporovala jezuity, kapucíny, františkány a karmelitány. Premonstrátům darovala stříbrnou sochu sv. Norberta, jezuitům zahradu, v Roudnici založila kapucínský klášter a v přilehlém kostele rodinnou hrobku.

Polyxenina katolická víra podnítila protireformační působení na jejích statcích. Potlačila povstání na panství Litomyšl a v Roudnici a na panství Vysoký Chlumec povolala proti kacířům jezuitské misie.

Zemřela ve věku 76 let a společně s manželem je pochována v rodinné hrobce v Roudnici nad Labem. zdroj: cs.wikipedia.org/wiki/Polyxena_z_Pern%C5%A1tejna

Vratislav Eusebius z Pernštejna

Když byly Vratislavovi 3 roky, padl v bitvě v Uhrách jeho otec Jan V. z Pernštejna. Poručnictví se ujala jeho teta Polyxena z Pernštejna. V mládí Vratislav absolvoval vojenský výcvik.  Z výnosu jeho litomyšlského panství mu teta Polyxena vyplácela od roku 1617 pravidelnou apanáž. Od roku 1623 velel jízdní kompanii. V tomtéž roce od něj Polyxena za 30 000 zlatých koupila palác na Pražském hradě.

Vratislav se ani v dospělosti nestaral o své majetky a nechal se zastupovat tetou Polyxenou. Ta v rámci pobělohorských konfiskací levně skupovala pro sebe i svoji rodinu zabavené majetky. Roku 1629 získal Vratislav Eusebius panství Litomyšl do dědičné držby. V roce 1630 koupil honosný palác na Malostranském náměstí v Praze a zařadil se do skupiny nejbohatších aristokratů v zemi.

Ze svého majetku se však dlouho netěšil. Dne 26. července 1631 byl těžce zraněn při potyčce císařských vojsk s jednotkou švédské armády v Braniborsku v jedné z nepodstatných potyček třicetileté války. Ještě před smrtí odkázal své jmění mladší sestře Frebonii Eusebii.

Smrtí Vratislava Eusebia tak vymřel rod Pernštejnů po meči.

zdroj: http://mrkmrk.blog.cz/en/0908/slavne-osobnosti-na-perstejne (upraveno)