Jdi na obsah Jdi na menu
 


hrad Helfštýn

15. 7. 2020

uprava-20200805_145003.jpgHrad Helfštýn (zvaný také Helfštejn, německy Helfenstein)  je unikátní hrad s nejdelšími hradebními zdmi na území České republiky.

Na hradě je stálá expozice uměleckého kovářství (po celém areálu hradu se nacházejí různé exponáty - pozn. autor), a pořádá se zde jednou ročně mezinárodní setkání umě20200805_134747.jpgleckých kovářů "Hefaiston" . zdroj: https://www.hrady.cz/index.php?OID=148 (upraveno)

Jeho vznik  je pravděpodobně datován někde v posl20-20-0805_134426.jpgední čtvrtině 13. století a jeho zakladatelem a prvním majitelem byl slezský šlechtic Friduš (Fridrich) z Linavy. Friduš z Linavy, jak uvádí s odstupem času záznam v moravských deskách zemských z r.1349, se zmocnil (snad za bezvládí po smrti Přemysla Otakara II. r. 1278) v tomto kraji části majetku pánů z Drahotuš a vybudoval na nejvyšší části hřebene nad řekou Bečvou, chráněné strmými svahy, malý hrad s oválným půdorysem. Hrad vznikl na ploše dlouhé přibližně 50 m a široké 30 m a byl už tehdy opevněn silnou hradební zdí, doplněnou na jihu mohutnou okrouhlou věží. Na severní straně byl umístěn prostý hradní palác, který měl mimo sklepy ještě dvě podlaží. Celý areál hradu byl obehnán širokým parkánem, za nímž byl vyhlouben ochranný příkop. zdroj: www.helfstyn.cz

 

Helfštýnské panství za držení Pernštejnů

Roku 1474 v neklidné atmosféře 15. století jal se Vilém z Pernštejna přebudovat hrad do podoby pevnostního sídla. Jeho první stavební plány byly realizovány velmi rychle a už r.1480 dal zasadit do nové (druhé) brány kamenný reliéf s rodovým znakem, hlásající, jak daleko stavba pokročila. Stavělo se však ještě na začátku 16. století a zřetel 20200805_131314.jpgk vojenskému účelu zatlačoval do pozadí všechny ostatní aspekty.  Především bylo nutné rozšířit hradní areál a nová předhradí natolik, aby v něm bylo možno umístit důleźité hospodářské objekty i získat prostor pro shromáždění velkého počtu vojska v případě potřeby; za druhé bylo třeba uzpůsobit systém opevnění tak, aby mohl účinně odolávat dělostřelectvu obléhatelů i aby dovoloval využít vlastní dělostřelby. 20200805_133254.jpg

Na Helfštýně byl v poslední čtvrtině 15. století hrad rozšířen o důkladně opevněné, rozsáhlé hospodářské předhradí (dokončeno r.1480) a dále o další předhradí, které vytvářelo novou předsunutou obranu celého rozšířeného objektu. Současně bylo zdokonalováno baštami, novým systémem věží a bran opevnění starého kravařského hradu. Většina těchto prací byla technicky velmi náročná a svědčí dodnes o dobré úrovni řemeslné práce i o značných nákladech, které musel Vilém z Pernštejna na přestavbu Hefštýna vynaložit. Půdorys hradu dostal s konečnou platností protáhlý tvar a v jeho vnější podobě výrazné překrýval dokonalý opevňovací systém všechny ostatní architektonické články.

Za Viléma z Pernštejna (zemř.1521) se stalo Helfštýnské panství součástí největšího šlechtického majetku na Moravě a v Čechách. Ani Vilém z Pernštejna, ani jeho potomci neměli válečnické ambice a starali se o svá panství především z ekonomického hlediska.

20200805_133205.jpgPo r. 1526, kdy Turci poprvé zaplavili Uhry a hrozili i vpády na Moravu, se Helfštýnu znovu začal přičítat velký vojenský význam. Na hradě byly shromážděny značné zásoby zbraní, vojenské výstroje i munice, které měly sloužit nejen k obraně hradu, ale také k vystrojení pernštejnského kontingentu poddaných při svoláváni zemské hotovosti. Zachovaný inventář hradu z r.1552 zachycuje 20200805_145712.jpgjen relativně malé množství  loveckých zbrani, zato počet zbraní a munice pro válečné potřeby uvádí v nevídané míře a potvrzuje tak domněnku, že helfštýnská zbrojnice sloužila i pro další pernštejnská panství.

zdroj: www.helfstyn.cz, obrazky: autor

 

Zřícenina hradu je přístupná a pokud budete chtít, tak v ceně vstupenky je i prohlídka s výkladem. 20200805_143945.jpgCelý hrad se neustále rekonstruuje a pokud vám není líto uděat několik kroků navíc, vydejte se pěšinou okolo vnějších hradeb, stojí to za netradiční pohledy na hrad.

 

               .

 

Pověsti - v textu níže filmové zpracování pověsti o Zelené paní helfštýnské

O vzniku hradu

Kdysi dávno vládl v tomto kraji prchlivý kníže. Špatně dopadl ten, kdo knížeti způsobil sebemenší mrzutost. Jak už tehdy bylo zvykem, trávil kníže mnoho času při lovu v lese. K lovu používal vzácného sokola, o kterého se pečlivě staral nejoddanější muž jeho družiny. Jmenoval se Beneda. Jednou se přihodilo neštěstí. Vzácný pták pošel. Trvalo dlouho než se sokolník odvážil svěřit se s hroznou událost knížeti. Jak se dalo čekat, špatná zpráva knížete rozlítila tak, že na oddaného Benedu tasil meč. Ten však byl šikovnější a pánovi meč z ruky vyrazil. Potom už na nic nečekal a prorazil si cestu ven z hradu.

20200805_143125.jpgBenedu začali hledat zbrojnoši a chtěli ho přivést do hradu živého nebo mrtvého. Jenže po Benedovi jakoby se zem slehla. Utekl do lesů, kde se ukryl a začal se živit pálením uhlí. S lidmi se stýkal jen výjimečně tehdy, když jim prodával vypálené uhlí. Jednou takhle zase pracuje na svém milíři a tu slyší v dálce troubení polnic. Lekl se, a proto se ukryl do blízkého dutého stromu. Za malou chvíli slyší dusot kopyt. Kolem něj se mihl zpěněný kůň s jezdcem a za ním rozzuřený zubr. Beneda nelenil, vyskočil z úkrytu a jedním máchnutím rozťal zubrovi čelo. Zvíře se skácelo k zemi a Beneda je několika ranami dobil.

Teprve teď se otočil na jezdce a poznal v něm svého pána. Beneda padl na kolena a prosil o milost. Knížete však jeho prchlivost dávno opustila, a proto povídá Benedovi: „Vstaň příteli, to já ti musím děkovat za záchranu života. Přej si, co chceš a já to splním." A Beneda vyslovil nezvyklé přání: „Přeji si jen tolik země, kolik obsáhne kůže z tohoto zabitého zubra." Kníže si myslil, že Beneda pohrdá jeho nabídkou, ale splnil, co slíbil. Beneda čile stáhl zvíře z kůže a nadělal z ní tenké proužky, které spojil v dlouhý provaz, a tím objal celý vrch, na kterém pálíval uhlí. Kníže potom Benedu pasoval na rytíře a ten si na svém vrchu vystavěl pevný hrad, který nazval Helfenštejn. Lidé převzali název hradu do svého jazyka a začali mu říkat Helfštýn, a tak se jmenuje dodnes. http://www.hrady.cz/index.php?OID=148

 

O zelené paní helfštýnské

V temných dobách středověku vládl na Helfštýně zhýralý křižácký rytíř Jan Messenpeck, který s oblibou využíval práva první noci. Jednoho dne padla jeho volba na dívku Anežku, kterou unesl přímo ze svatebního veselí. Ta se však odmítla zvrhlému šlechtici poddat a raději se vrhla do hlubokého jezírka před branou paláce20200805_131520.jpg. Posledním dechem pak rytíře proklela . Té noci hladina jezírka zezelenala a duch nebohé Anežky strašil Jana každou noc.

Zelená helfštýnská paní prý často prochází po hradbách a sklepeních, kde po sobě zanechává zelenou stopu na zdivu. Kdo se jí dotkne, tomu se splní tajné přání.zdroj: http://www.praha-levne.cz/tipy-vylet-pamatky-cr/povesti-o-hradu-helfstyne/

filmové zpracování pověsti zde:       https://www.youtube.com/watch?v=21dRgELeb_s

 

Bezedná studna

Zakladatel hradu Helfríd (Frideň) z Linavy býval obávaným loupežníkem a neváhal se spojit s temnýma mocnostma. Panovník jednou proti němu poslal zemskou hotovost a vojsko oblehlo Helfštýn.Vojáci přerušili jediný pramen na hrad a posádka trpěla žízní.Helfríd svým lidem přikázal kopat studnu, ale voda nikde.Na pomoc si přivolal samotného ďábla a slíbil mu duši, jen když bude za svítání studna hotová.Čert měl jedinou podmínku - rytíř nesmí udělat nic, co by zmařilo či ohrozilo jeho dílo, jinak se útočníci hradu stejně zmocní.
Ďábel splnil zakázku, rytíř se ale ráno naklonil, aby si studnu dobře prohlédl a zřítil se do ní.Po 3 dny byla voda ve studni krvavá a loupežnická posádka, trpící žízní sama otevřela brány.Čert si ale Helfrída stejně studnou odnesl do pekla.Říká se, že je studna bezedná a kdo do ní vhodí kámen, voda se krvavě zabarví a trvá velmi dlouho než se vyčistí.
 

Kníže a kůže

Kdysi dávno vládl v tomto kraji prchlivý kníže. Špatně dopadl ten, kdo knížeti způsobil sebemenší mrzutost. Jak už tehdy bylo zvykem, trávil kníže mnoho času při lovu v lese. K lovu používal vzácného sokola, o kterého se pečlivě staral nejoddanější muž jeho družiny. Jmenoval se Beneda. Jednou se přihodilo neštěstí. Vzácný pták pošel. Trvalo dlouho než se sokolník odvážil svěřit se s hroznou událost knížeti. Jak se dalo čekat, špatná zpráva knížete rozlítila tak, že na oddaného Benedu tasil meč. Ten však byl šikovnější a pánovi meč z ruky vyrazil. Potom už na nic nečekal a prorazil si cestu ven z hradu. Benedu začali hledat zbrojnoši a chtěli ho přivést do hradu živého nebo mrtvého. Jenže po Benedovi jakoby se zem slehla. Utekl do lesů, kde se ukryl a začal se živit pálením uhlí. S lidmi se stýkal jen výjimečně tehdy, když jim prodával vypálené uhlí. Jednou takhle zase pracuje na svém milíři a tu slyší v dálce troubení polnic. Lekl se, a proto se ukryl do blízkého dutého stromu. Za malou chvíli slyší dusot kopyt. Kolem něj se mihl zpěněný kůň s jezdcem a za ním rozzuřený zubr. Beneda nelenil, vyskočil z úkrytu a jedním máchnutím rozťal zubrovi čelo. Zvíře se skácelo k zemi a Beneda je několika ranami dobil. Teprve teď se otočil na jezdce a poznal v něm svého pána. Beneda padl na kolena a prosil o milost. Knížete však jeho prchlivost dávno opustila, a proto povídá Benedovi: "Vstaň příteli, to já ti musím děkovat za záchranu života. Přej si co chceš a já to splním." A Beneda vyslovil nezvyklé přání: "Přeji si jen tolik země, kolik obsáhne kůže z tohoto zabitého zubra." Kníže si myslil, že Beneda pohrdá jeho nabídkou, ale splnil, co slíbil. Beneda čile stáhl zvíře z kůže a nadělal z ní tenké proužky, které spojil v dlouhý provaz, a tím objal celý vrch, na kterém pálíval uhlí. Kníže potom Benedu pasoval na rytíře a ten si na svém vrchu vystavěl pevný hrad, který nazval Helfenštejn. Lidé převzali název hradu do svého jazyka a začali mu říkat Helfštýn, a tak se jmenuje dodnes.

 

Černý pes

Ještě za svého života prý pán z Linavy zakopal všecky své bohaté poklady někde na hradě - jenže zapomněl kde. Jednou se vracel jeden soused z města - byl tam na jarmarku - a cestou šel přes Helfštýn. Když tam docházel, bylo už hodně tma a zabloudil. Najednou se ocitl až u střílny, co je za ní ta bezedná studna. Zmateně se rozhlížel, jak se tam dostal a kudy odtud. V tom se proti němu vynořil ze tmy černý pes, statný jako tele. Na krku měl zlatý řetěz a na hlavě rytířskou přilbici. Ten soused zůstal, to se ví, jako vbitý do země. Co to je, co to je? Pes vypadal jako zkamenělý, ani neštěkal, ani na něho nedorážel, jen na něho upřeně hleděl. Měsíc na chvilku vyšel z mraků a přilbice na hlavě psa se slabě zaleskla, a jak psisko pohnulo hlavou, zlatý řetěz zazvonil. Ale pes jenom bez hnutí stál a pořád se díval svýma ohnivýma očima. Milý strýc couval pozpátku z kopce dolů. Jen se později vždycky divil, že tam někde nespadl ani neklopýtl! Oči měl vyražené strachy a jen čekal, co se stane. Ale nedělo se nic.

Strýc se vzpamatoval a rychle namířil k cestě. Několikrát se ohlédl zpátky a viděl, že pes ještě stojí na tom místě, smutně se za ním dívá ohnivýma očima a jen semtam mrskne ocasem. V té chvíli si soused vzpomněl na rytíře z Linavy. Už odmala o něm slýchal moc vyprávět: prý bloudí po hradě a hledá své ztracené poklady. Strýce chytla lítost u srdce nad jeho smutným osudem a v té prý pes jaksi radostně zaštěkl, obrátil se nahoru ke zdi a tentam. Zůstala za ním jen jakoby ohnivá čára a hned nato se nad střílnou ukázala jakási záře a za chvilku zase zmizela.Strýc měl toho dost! Vzal nohy na ramena a běžel domů. Staří sousedi mu vykládali, že ten velikánský černý pes je prý zakletý pán z Linavy.

Až prý se vyskytne nějaký člověk, co se toho psiska nezalekne a co za ním půjde k bezedné studni, ten podle záře pozná, kde ty poklady leží. Tomu sousedu ta věc nedala pokoj. Sebral pár lidí ze Záhoří a vypravil se na to místo, kde tenkrát v noci viděl černého psa a tu zář. Kopali tam, ale motyky se odrážely od kamení, všude tam duněla jen tvrdá skála. Mořili se skoro do tmy, až na ně přišla jakási tajemná hrůza a všeho nechali. Starý hajný Onderka vždycky vykládal, že ty rytířovy poklady tam někde dodnes leží. Ale kde? zdroj:http://demonadetemon.blog.cz/1601/helfstyn-legendy

 O černém kocourovi

Hrad býval kdysi podle pověsti sídlem vdovce Kuny, kterému zůstalal na světě jen spanilá dcera Lidmila. Chtěl jí zajistit bohatý život výhodným sňatkem, jenže ona milovala mladého, chudého panoše Ganeluna. Kuna nešťastného mládence vyhnal, aby dceřina čest nepřišla k úhoně. Ztracen v divoké bouři proklel zoufalý hoch sebe sama i svůj krutý úděl. Najednou kde se vzal, tu se vzal, stojí před ním černý kocour a lidským hlasem mu slibuje pomoc výměnou za prvorozené dítě. Kdo by domítl! Ganelun se díky kouzlům dostal zpět do hradu, kde vyzval ostatní pány na souboj o ruku své vyvolené. Slavně zvítězil a nakonec se s Lidmilou oženil.

Když se mu narodil syn, na slib už dávno zapomněl. Ne tak kocour: když bylo chlapci dvanáct let, přišel si pro něj. Otec i matka našli dítě mrtvé a sami se poté zabili. Hrad osiřel a duch Ganeluna prý dodnes bloudí zříceninami.

 
                                      
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Exploiting A "UNKNOWN" Marketing Secret

(Georgekig, 27. 2. 2024 4:47)

<Insane>Hack] Unique A.I. App Makes Us $635/Day

https://www.youtube.com/watch?v=z0aiLF3Sz7E