Zámek Lysice
Geografie:
Zámek se nachází ve stejnojmenném městysu na jižní Moravě. Město leží asi 16 km od Boskovic, 17 km od Blanska a 33 km od Brna.
Historie:
Osídlení této oblasti je podle archeologických nálezů daleko starší a je pravděpodobné že od prvopočátku byly Lysice střediskem panství pánů z Kunštátu a také je možné, že zde bývalo již ve druhé polovině 13.století správní sídlo, jehož existence však dosud nebyla prokázána. Původně v Lysicích existovala tvrz, která úzce souvisela s blízkým hradem Rychvaldem. První nepřímá zmínka o Lysicích je z roku 1308, kdy ves i s tvrzí vlastnil Heralt z Lysic a Kunštátu. Tato rodová větev vymírá roku 1451. Poté majetek přešel do rukou další rodové větve, která ale vymřela roku 1490, takže tvrz se stala majetkem další větve tohoto rozrostlého rodu. Roku 1514 Ludvík Zajímač z Kunštátu postoupil Lysice Vilémovi z Pernštejna. Pernštejnové však panství roku 1539 prodali Janu Černičickému z Kácova. Jeho syn Diviš Černičický, který panství vlastnil po otcově smrti roku 1550, nechal dosavadní tvrz přebudovat v renesanční zámek v podobě vodní tvrze, tato podoba se dochovala v západním křídle dnešního zámku. Další majitel tohoto rodu však panství roku 1584 prodal Hronovi Březnickému z Náchoda. Za jeho vlády byl zámek rozšířen o patrové jižní a východní křídlo s nárožní věží. Venkovská tvrz totiž nevyhovovala potřebám majitele, proto se z ní na jeho popud stává reprezentativní zámek s arkádami a na vnitřním nádvoří s terasovitou, podle italských vzorů budovanou zahradou. Zahrada byla vybudována zřejmě za Jiříka Březnického z Náchoda ve svažitém terénu, východně od staré vodní tvrze. Součástí areálu se stala i obora, která vznikla v kopcovitém terénu severně od zámku a byla oplocena kládovou konstrukcí středověkého charakteru. Držitelé Lysic zkonformovali s pobělohorským režimem císařů Ferdinanda II, Ferdinanda III a Leopolda I. Dosáhli významných titulů a postavení. František Leopold z Náchoda a Lichtenburka vymohl roku 1652 od Ferdinanda III. povýšení Lysic na městečko. Před svou smrtí odkázal lysické panství svojí manželce Alžbětě. Roku 1675 panství získal Jan Arnošt Montrochier a od něj roku 1678 ostřihomský arcibiskup Jiří Scelepsényi. Po smrti arcibiskupa roku 1686 se majitelem panství stali sirotci po Janu Karlovi hraběti Serényiovi, z nichž byl roku 1706 jmenován Antonín Amatus. Tento pán zámek barokně upravoval o čemž svědčí nálezy dodnes zachované ve fasádě jižního a východního křídla zámku, dále s tímto pánem souvisí i výstavba barokního divadla. Roku 1740 panství nakrátko patřilo Leopoldu z Ditrichštejna. Od roku 1745 panství vlastnil Jan Jiří z Piati. Za něj prošel zámecký areál barokní úpravou, současně se upravila i zámecká zahrada s hřištěm pro míčové hry a zbudoval se luxusní parter s bazénkem. Celý zámecký areál tak získal v podstatě dnešní podobu. V severní části zahrady je pak upravena umělá jeskyně a v bočních výklencích jsou umístěny alegorické figurky dvanácti ročních měsíců. Dalším majitelem byl Emanuel z Piati, za jeho vlády vypukly roku 1714 selské nepokoje, jejichž příčinou byly nelítostné a bezohledné robotní povinnosti. Urputný a spravedlivý zápas lysických poddaných za práva udělená jim roku 1514 Bočkem z Kunštátu, rozšířená Vojtěchem z Pernštejna roku 1529 a potvrzená i rozšířená dokonce císařem Ferdinandem III. v roce 1652, neutichl ani po vydání patentu o zrušení nevolnictví v Čechách, Moravě a Slezsku císařem Josefem II roku 1781. Nadále trvající robotní povinnosti celou situaci vyhrotily do té míry, že roku 1783 sedláci povstali proti vrchnosti se zbraní v ruce. Povstání bylo za pomoci vojska utopeno v krvi. Vůdcové povstání, kteří nepadli v boji, byli poté ještě dlouhá léta žalářováni. Před rokem 1779 vzniklo kolem čestného dvora před vstupem do hlavní zámecké budovy hospodářské předzámčí se stájemi, kočárovnou a byty služebnictva. Tehdy byly také v zahradě založeny skleníky a oranžérie. Roku 1807 vymřeli Piatové po meči a jedinou dědičkou panství se stala Antonie, provdaná Dubská. Tak Lysice přešly do držení Františka Dubského z Třebomyslic. František Dubský pocházel ze staré předbělohorské šlechty. Jeho děd se postavil proti císaři, takže po bitvě na Bílé hoře jeho rodina ztratila všechny statky a rod pomalu upadal. Otec Františka se ocitl na mizině a zemřel ve špitální bídě. Teprve František obnovil slávu svého rodu, byl prezidentem moravskoslezského zemského práva, ač byl synem zchudlého šlechtice, tak se mu podařilo pro sebe i své potomky získat dědičný hraběcí titul. Ve třicátých letech 19.století byla postavena dnešní kolonáda s krytou pergolou, která propojuje interiéry prvního patra zámku se zahradou. V zahradě byla stržena spodní část oranžérie a opravena starší fíkovna. Interiéry dostaly historizující podobu, která se ve velké míře dochovala až do současnosti. Dále se postavil ovčín a byla upravena salla terrena s lodžií a před rokem 1844 vznikla koroptvárna. V šedesátých letech 19.století byla upravená také zámecká kaple. V roce 1873 probíhá rozsáhlá přestavba interiérů. V západním křídle se upravila vstupní hala s dórskými sloupy, spojená s novým hlavním schodištěm, které propojovalo obě patra. Na místě původního arkádového ochozu je na východní a západní straně vybudován dnešní ochoz. Změněna je i severní část vnitřního nádvoří, které dostává jednotnou klasicistní fasádu, přizdobenou pod parapetem ochozů v prvním patře na maltových štítcích malovanými erby šlechty, genealogicky spojené s domácím panstvem. Někdejší menažérie se změnila v anglický park a ostatní plochy zahrady dostaly přírodně krajinářskou podobu. V oboře byla vysázena kaštanová alej, dále byla zřízena dančí kůlna, staré skleníky byly strženy a nahrazeny novými. Po otcově smrti roku 1881 převzal panství nejstarší syn Quido Dubský z Třebomyslic, který byl rovněž moravským hejtmanem a mimoto byl také prezidentem rolnické společnosti pro povznesení zemědělství a orby. Tento majitel byl spíše uzavřenější povahy a jeho éra, stejně jako doba jeho nástupce syna Albrechta znamenala už jenom pozvolný sestup společenského i kulturního významu rodu Dubských i Lysic samotných. Roku 1902 postihl Lysice požár, který zasáhl i zámek. Vyhořelo zámecké divadlo, byly poškozeny střechy i věž. V letech 1903 - 1904 vzniklo na místě divadla dnešní severní křídlo zámku s prostornou halou, knihovnou a zbojnicí. Další majitel Emanuel Dubský byl císařsko-královský komoří a tajný rada, zemský moravský hejtman a český vlastenec, příznivec obrozeneckých českých národních snah. Roku 1908 panství zdědil Quiddův syn Albrecht, který částečně pobýval v Lysicích a částečně v Brně. Na sklonku druhé světové války odchází i se svou chotí Juliánou Mitrowskou do Rakouska, díky čemuž jim je veškerý majetek na základě Benešových dekretů zkonfiskován a zestátněn. Vzácné knihovna byla po roce 1945 obohacena o větší část někdejší knihovny boskovického zámku. Stejně vzácný je i komplex místností s barokním či rokokovým mobiliářem a zbrojnice s rozsáhlými sbírkami evropských a orientálních zbraní. Bohatý soubor střeleckých terčů je řemeslnou prací samouků. Zámek Lysice byl památkovou komisí roku 1947 zařazen mezi zpřístupněné a státem spravované památky, to znamená mezi památky které se nějakým způsobem celkem citlivě udržovali. Bohužel v této komisi byly i památky určené zcela jinému účelu, proto se s nimi necitlivě zacházelo a jestli-že přežily čtyřicetileté období železné opony tak jsou zcela zdevastovány, takže na jejich obnovu musí jít spoustu peněz ze státního rozpočtu, soukromých majitelů i návštěvníků, aby se vrátily do původní slávy a lesku. Ale díky této komisi některé památky i zcela zanikly, protože byly za čtyřicetileté vlády komunistické strany totálně zničeny. Během let 1966 - 1972 došlo k nákladné obnově interiérů a restaurování unikátního vybavení. Byla také opravena kolonáda a upravil se i anglický park. Na jižní straně byl ponechán romantický park včetně bazénu, na východ byla založena štěpnice. Terasa, byla snížena a ponechali si svoje půdorysné členění. Ke konci 20.století a především počátkem tohoto století dochází k rozsáhlé obnově exteriérů zámeckého areálu, který byl také roku 2001 prohlášen národní kulturní památkou. Na podzim roku 2007 byl obci navrácen status městyse. Dnes je zámek ve správě Krajského střediska státní památkové péče a ochrany přírody v Brně a jeho správou je pověřen Národní památkový ústav.
Natáčení:
Noc na zámku, O pokladech, Dostaveníčko, Četnické humoresky, Strážce duší
Majitelé:
1.Páni z Kunštátu (1308 - 1514) šlechtický rod
2.Pernštejnové (1514 - 1539) šlechtický rod
3.Černčičtí z Kácova (1539 - 1584) šlechtický rod
4.Březničtí z Náchoda (1584 - 1675) šlechtický rod
5.Jan Arnošt Montrochier (1584 - 1678) šlechtic
6. Jiří Scelepsényi (1678 - 1686) šlechtic
7.Serényiové (1686 - 1740) šlechtický rod
8.Ditrichštejnové (1740 - 1745) šlechtický rod
9.Piatiové (1745 - 1807) šlechtický rod
10.Dubští z Třebomyslic (1807 - 1945) šlechtický rod
11.Českoslovesnká republika (1945 - 1960)
12.Československá socialistická republika (1960 - 1990)
13.Česká a Slovenská federativní republika (1990 - 1992)
14.Česká republika (od 1993)
Fotografie:
