Zámek Jaroměřice nad Rokytnou

25. 10. 2023

Geografie:

Zámek se nachází ve stejnojmenném městě, v kotlině Jevišovické pahorkatiny na úpatí Českomoravské vrchoviny asi 13 km od Třebíče.

Historie:

První doklady o osídlení v oblasti Jaroměřic nad Rokytnou vznikly asi roku 250 000 př.n.l., ze straší doby kamenné existují doklady o životě lidí dnešního typu a z mladší doby kamenné jsou doložené doklady o kultuře s nejrůznějšími druhy keramiky. Doklady z této oblasti jsou doložené i z doby měděné, doby bronzové a starší doby železné. V mladší době železné na tomto území žili Keltové, ve 2.tisíciletí Germáni a v 10.století Slovani ze Znojemska. Rok 1131 je uváděn jako oficiální rok založení obce a v témže roce se měly Jaroměřice stát zeměpanským statkem. První písemná zmínka o obci je ovšem až z roku 1325, když král Jan Lucemburský daroval patronát jaroměřického farního kostela cisterciáckému klášteru v Sedlci. Roku 1329 získal Jaroměřice jako zástavu Raimund z Lichtenburka. Za Lichtenburků na místě dnešního zámku vznikla středověká tvrz. Vznikla na strategicky výhodném místě, na skále z jižní strany chráněné bažinami, jež vytváří říčka Rokytná. Roku 1498 daroval tvrz i s městečkem král Vladislav II. lénem Václavu z Ludanic. Roku 1512 koupil jaroměřické panství Jan IV. z Pernštejna, roku 1543 ji však postoupil Meziříčským z Lomnice. V té době také došlo k přestavbě tvrze na renesanční zámek trojkřídlého typu. Všechna křídla byla jednopatrová, střední křídlo bylo obráceno k náměstí dvě boční k řece. Budovu obklopovala na jihu a východě zahrada, která sahala k břehu říčky Rokytné a byla vymezena hradní zdí s půlválcovými baštami a střílnami. Její pravidelnou kompozici tvořily čtvercové nebo obdélné záhony a síť rovných cest. Na západní straně sousedila s farou. Roku 1609 Kateřina Meziříčská prodala panství Zikmundu Z Tiefenbachu, poté bylo v roce 1613 koupeno Jiřím Rechenberkem ze Želetic. Ovšem jemu bylo panství roku 1620 zkonfiskováno za účast na stavovském povstání. Roku 1623 získali panství Questenberkové. Jan Antonín z Questenberka byla dokončena renesanční přestavba zámku včetně divadla. Jan Adam z Questenberku nechal dosavadní renesanční sídlo přestavět v barokní zámek, který byl v té době největší a nejmohutnější u nás i v Evropě. Stavební práce začaly roku 1700. Při přestavbě byl částečně respektován půdorys původní renesanční stavby, z něhož se dochovaly obvodové zdi. Jádro zámku tvoří dvoupatrové hlavní křídlo, dokončené roku 1720, kde se nachází hlavní sál. Příčná křídla byla dostavěna ve dvacátých letech a zámeckou stavbu dovršila přestavba děkanského kostela sv. Markéty mezi lety 1717 - 1737, který se stal součástí zámeckého areálu stejně jako zahrada koncipovaná v souladu s tokem řeky Rokytné. Při úpravě zámku došlo k odbourání skal, takže už nejsou patrné. Zámecký a farní kostel byl přizpůsoben tak, aby se zámkem splynuly v celek. Kolem roku 1716 byl naprojektován nový zjev zahrady. Poloha zahrady nezůstala omezena jen na levý břeh Rokytném, ale zaujala rovněž velké prostranství na druhém břehu, vymezené po bocích umělým kanálem. Šlo o typickou barokní zahradu se stříhanými záhony hvězdicového typu, s dekorativními vzory a doplněno početnou sochařskou výzdobou. Vody říčky Rokytné byly vzduty, tím mohly vzniknout dvě slepá říční ramena vytvářející z části zahrady umělý ostrov. Dekorativní práce exteriérů a interiérů započaly roku 1723. Jelikož byl Jan Adam Questenberský zcestovalý, vzdělaný a miloval hudbu, tak se jeho zásluhou jaroměřické divadlo stalo nejvýznamnějším zámeckým divadlem polovin 18.století u nás. Známou zámeckou kapelu vedl český hudební skladatel František Václav Míča. Smrtí Jana Adama roku 1752 rušný kulturní život v Jaroměřicích utichl. V roce 1752 správu nad Jaroměřicemi převzal Václav Antonín z Kounic-Rietbergu. Roku 1848 zemřel Alois Václav z Kounic-Reitbergu aniž by sobě zanechal mužského potomka. Mezi jeho dcerami a sestrou Marií Terezií, provdanou hraběnkou Bruntálskou z Vrbna se proto rozhořel spor o dědictví. Roku 1871 byly Jaroměřice napojeny na železnici. V roce 1897 byl po vleklém soudním dědickém řízení jaroměřický velkostatek Nejvyšším soudem Rakouska dán Rudolfu Kristiánu z Vrbna a Bruntálu. Roku 1899 byla v Jaroměřicích postavena nová budova školy. Po něm zdědila majetek roku 1927 jeho druhá manželka Elvíra, původně bavorská princezna z královského rodu Wittelsbachů. Rudolf Kristián byl obdivovatelem komorní hudby a houslista, sbíral hudební nástroje a zámek zval známé hudební umělce, mimoto choval anglické plnokrevníky. Zámek zachvátil roku 1910 požár a jeho náročná rekonstrukce, ale především spor o kounicovské dědictví a luxusní způsob života jeho manželky ovlivnily rodové finance, do kterých osudově zasáhla také pozemková reforma. V roce 1927 hrabě Rudolf zemřel, zanechal po sobě ale obrovský dluh, v závěti rozdělil majetek mezi dva svobodné syny. Po tragické smrti Rudolfa z Vrbna roku 1936, zůstal zámek jeho matce Elvíře. Jaroměřice měli nedostatek bytů, na zámku byla ubytována část nájemníků, kteří však roku 1938 dostali od správce výpověď. Ještě téhož roku začala paní Elvíra rozprodávat rozsáhlé nemovitosti, náležející k velkostatku a zámku. V roce 1943 se říšské dráhy začala potýkat s nedostatkem personálu, hlavně strojvedoucích a tak po smrti hraběnky Elvíry byla na zadlužené jaroměřické panství uvalena nucená správa a ještě tentýž rok zámek koupily říšské dráhy, které na něm podle daných potřeb zřídily internátní drážní učiliště. Žáci se učili odborným vědomostem ale také výchovu k disciplíně a vojenským pořádkům. Koncem roku 1944 byl na zámku zřízen tábor pro etnické Němce z Banátu, který se byl však už začátkem 1945 opuštěný. Po válce tak celý velkostatek přešel na Československé státní dráhy. Od roku 1945 zámek spravuje Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody v Brně. O konfiskaci majetku Vrbnů se ale rozhodlo až roku 1946. Rolu 1948 převzala Národní kulturní komise zámek Jaroměřice a dojednala nájemní smlouvu pro západní křídlo zámeckého objektu včetně bočního nádvoří a zelinářské zahrady pro město Jaroměřice, které mělo provést adaptační práce pro zajištění výuky hospodyňské školy. Roku 1947 se vystěhoval ze zámku poštovní a telegrafní úřad. Polnosti a hospodářské budovy velkostatku zůstaly pod správou Ministerstva zemědělství, které převzaly Československé státní statky. V letech 1959 - 1962 byla rekonstruována zahrada, kde se nachází přírodní divadlo. V roce 1963 byl státní statek změněn na Semenářský státní statek a zařazen do svazku šlechtitelských a semenářských podniků. Roku 2001 byl zapsán na seznam Národních kulturních památek a spravuje ji Národní památkový ústav. V roce 2019 vznikl záměr na obnovu dvou mostů v zámeckém parku. Poté byly zbudovány piloty, které jsou betonové a obložené kamenem. Dřevěný most je budovaný jako ocelový obloženým dřevem, důvodem je moderní postup stavby a vyšší nosnost. Ocelový most je takový, aby po něm mohla do zámeckého parku vjíždět těžká mechanizace. V roce 2020 byly nové lávky natřeny, byla odbahněná řeka Rokytná a byla upravena jako umělý rybník, ve kterém se zrcadlí odraz zámku.

Zajímavosti:

V roce 1901 začal v Jaroměřicích působit básník Otokar Březina a roku 1929 ve městě i zemřel. V roce 1928 město navštívil Tomáš Garrigue Masaryk. V roce 1936 navštívil město prezident Edvard Beneš.

Natáčení:

Nehynoucí láska, Červený bedrník, Andělská tvář, České století, Marie Terezie, O poklad Anežky České, Toulavá kamera

Majitelé:

1.Páni z Lichtenburka (1329 - 1498) šlechtický rod

2.Páni z Ludanic (1498 - 1512) šlechtický rod

3.Pernštejnové (1512 - 1543) šlechtický rod

4.Páni Meziříčští z Lomnice (1543 - 1609) šlechtický rod

5.Zikmnud z Tiefenbachu (1609 - 1613) šlechtic

6.Jiří Rechenberk ze Želetic (1609 - 1620) šlechtic

7.královský majetek (1620 - 1623)

8.Questenberkové (1623 - 1752) šlechtický rod

9.Kounicové-Rietbergové (1752 - 1848) šlechtický rod