Letní soustředění - průběh
Aneb stručně pro rodiče jak se tady máme...
Pondělí 10.8.
No kdybych Vám to nenapsal hned, tak stejně celý článek přeskočíte na konec z nedočkavosti kdo to byl na té fotce. Takže: kluků se koupalo v potoce mnohem více, ale na fotce byl Vojta M.
A teď popořádku:-)
Máme za sebou už docela dobrou polovinu dne, někteří kluci tak různě dotazy sondují kdy si odpočinou, ale většina správně tuší, že ještě nějaký sport a pohyb dnes bude.
Po příjezdu jsme chvíli museli čekat na pokoje, volný čas jsme vyplnili florbalem. Následoval oběd, nějaké osobní volno a pak už společná túra s pohybovým tréninkem. U loňské oblíbené sjezdovky nás zarazilo varování o hadech ve vysoké trávě. Nechtěli jsme je zašlápnout, tak jsme rovnou pokračovali dále na místa s lepším terénem. Po cestě jsme i cíleně narazili na potok. Nejprve ho všichni povinně přebrodili. Někteří lépe, někteří hůře, ale ty kraťasy které si nedostatečně vyhrnuli časem uschly. V dalším úseku si dobrovolníci šli rovnou zaplavat. Za notného povzbuzování ostatních se odvážlivci potápěli nebo skákali šipky (fakt tam bylo docela hluboko a nikdo zubama štěrk na dně nepočítal). Potom jsme již dorazili jsme do cíle cesty, ke sjezdovce Klobouk. V loni jsme tam zažili nevšední zážitek, letos naopak zcela uzavřený areál včetně restaurace s nanuky. Aspoň jsme ušetřili a nebyli vyrušováni od tréninku. Pan trenér asi ještě plný dojmu z potoka začal ordinovat žabáky, kačáky a další pro mě nevšedně pojmenované cviky, ale kluci si u nich dostatečně mákli. cca 60 minutový intenzivní trénink jsme zakončili společnou perníkovou fotkou...
V loňském roce jsem dělal průběžný průzkum spokojenosti s Kevinem. Letošní první odpověď na otázku "Kevine, jak se Ti tu líbí?" zněla "Lepší jak loni, nemusí se tu běhat...". Když jsem viděl ten výraz v obličeji plný naděje, neměl jsem síly mu to moc rozmlouvat, zítra se ale zeptám asi znova:-)
Teď už máme po večeři, kluci i děvčata Vám asi volají tak se dovíte sem tam něco dalšího. Bude následovat nějaký ten další kolektivní sport, 2. lehká večeře a pak poměření skutečné únavy formou povinné večerky.
Úterý 11.8.
Budíček 7:30 nás nepřekvapil, valná většina pokojů hrála v klidu karty či jiné hry. Na snídani jsme se moc nezdrželi a před hlavním tréninkem rozehráli florbalový turnaj. "Červeňáci", "Modráci", "Čerňáci", ale i např. "Pakoši". Povzbuzování "Pakoši jsou nejlepší" zaujalo i pár jiných hostů a turnaj dostal správné tempo. Dohrát jsme ho ale nestihli, protože jsme museli odejít na hlavní trénink. Dočkal se už i Kevin a konečně si zaběhal. Hoši si šáhli během 90 minut docela na dno svých sil, minimálně podle komentářů když odpočívali a slyšel jsem hlášky typu "Mě tlačí už i ta tráva"... Znavení jsme odešli na oběd a podle tempa jídla i vyjedených talířů bylo také vidět že jsme se na tréninku neloudali. Mohli jsme si potom jít odpočinout, ale jsme sportovci tak jsme opět v polední pauze vytáhli branky, hokejky a rozdali si další vzájemné zápasy. Na odpoledne jsme klukům připravili týmovou hru. Je fajn dosahovat skvělé výsledky v rychlosti, obratnosti, ale když netáhneme tzv. za 1 provaz tak to není úplně ono. Ten provaz jsme měli nachystaný, doptali jsme se Jiřího Kájinka jak se utíká se svázanými nohami a šli na to. Kopec nebyl nijak velký, ale ten provaz jsme opravdu měli chvílemi všude. Dokud jsme se nenaučili v týmu komunikovat tak nám to opravdu moc nešlo a nepomohly ani hlášky hodné vězeňskému prostředí. Postupně jsme to zvládli, naučili se komunikovat, dosáhli vrcholu a šli hledat zasloužený poklad. Po cestě zpět na chatu jsme se stavili na kofolu nebo nanuk a zaslouženě odpočívali.
Teď máme za sebou večeři a voláme Vám domů. Kluci dostali za úkol Vám sdělit ty správné dojmy, tj. "Okamžitě si mě odvezte domů", "Nestojí to tu za nic", "Vůbec se mi tu nelíbí" apod. Tak doufám že nás kluci pořádně ohodnotí:-) Následně jdeme dohrávat turnaj, zahrát si fotbal či na malou lanovou dráhu. Počasí máme fajn tak proč sedět na chatě. Tak zase zítra...
Středa 12.8.
"Pakoši jsou nejlepší!" - tak dopadla úterní večerní dohrávka turnaje florbalu. Středa začala tradičním budíčkem 7:30, následovalo osobní volno a vyrazili jsme společně na vnitřní bazén hotelu. V rámci dvouhodinovky jsme zvládli plavecký závod, vítězem se stal Matěj A. Kromě závodu jsme povzbudili dva mladší kluky v plaveckých dovednostech. Původní postávání na břehu či rukávky vyměnili za skok do bazénu a (snad) první samostatná tempa.
Po obědě byl naordinován odpolední klid. Tedy já osobně se to jen dozvěděl vzdáleně-telefonicky když jsem se vracel z půldenní cesty mimo soustředění. Při příjezdu na chatu v čase zahájení odpoledního programu to ale vypadalo spíše jako na vlakovém nástupišti. Čas nástupu + 1 minuta + 2 minuty + 3 minuty a nikdo nikde. Prostě malé drobné zpoždění s odůvodněním p. vedoucího z Českých Drah které jste četli na WhatsAppu. Když už jsme se dali dohromady mohl začít 2. ročník závodu Spartana. Lanová dráha, elektrická podlézačka, balancování na laně, nošení klády - to všechno v týmech za ostrého poklusu. Jako obvykle největší obavy panovaly asi nad přívodem elektrické energie do podlézačky - někteří se báli více, někteří méně ale Ti zase nejvíce následně diskutovali jak to vlastně bylo... A vítězem je: tým Davida "Medíci". Za zvuku internacionály a Písně Práce (dle kluků se jednalo o naší hymnu) bouchaly šampaňské a závod jsme uzavřeli. Odpoledne tím ale rozhodně nekončilo. Následoval další florbalový turnaj - tentokráte týmy pojmenované po vlacích státního i soukromých dopravců. Vítězem se stal tým rychlíků. Soutěže byly v plném tempu a hned následovala další týmová, lehce matematická soutěž. Je vidět že prázdniny jsou letos nějaké delší, protože posbírat v týmu na louce lístky s čísly se součtem 133 nám trvalo docela dlouho a paní učitelky matematiky musely dostávat vzdáleně lehké žlučníkové záchvaty. No ještě že v hokeji to počítání je docela jednoduché a na matematickou univerzitu se zatím nechystáme.
Teď už Vám zase voláme a potom se jdeme připravit na noční stezku odvahy. Tak zase zítra!
Čtvrtek 13.8.
37 tisíc a nějaké drobné k tomu - to je skóre na krokoměru z dnešního výletu na Praděd. Vyrazili jsme hned po snídani. Do autobusu jsme se dostali a s jedním přestupem jsme se kolem 10:30 ocitli na Ovčárně. Pohodovým tempem jsme dosáhli vrcholu a během volna spořádali denní balíčky jídla a hlavně vyjedli stánek se zmrzlinou. Protože jsme ale sportovci jako hrom, odhlasovali jsme si že zpáteční cestu absolvujeme všichni pěšky. Cestu Bílým Potokem jsme zavrhli kvůli naší bezpečnosti, ale vyhlídli jsme si cestu "po červené" z Hvězdy až na Malou Morávku. Šlapali jsme a šlapali pod hlavním navigátorem Kubou, který to tu zná... Jenže se asi trochu odchýlil z trasy, červenou značku jsme už neviděli široko daleko a zapnutá navigace nám naservírovala novou cestu a novou várku kilometrů. K tomu nám odešla baterka v telefonu a telefon p. trenéra chvílemi cestu nenabízel pro jistotu žádnou (má IOS...) To se ale naštěstí vše stalo když už jsme byli znovu tzv. na kolejích, tedy na značce a pokračovali jsme dále. Těsně před cílem jsme se ještě zastavili na společnou kofolu-malinovku, náš trenér s p. vedoucím nás za ten výkon pozvali:-) Takže máme za sebou za celý den cca 21km a jsme řádně unavení. Než půjdeme spát tak si ještě dáme společné závěrečné opekání a zítra v poledne už nás máte zpátky.
Co na závěr? Myslím že bylo fajn, všichni dospěláci jsme se shodli, že kluci vytvořili mnohem ukázněnější partu než loni. Odtrénovali řadu tréninkových hodin, překonávali sami sebe nejen ve sportovních výkonech, ale hlavně v samostatnosti a současně se naučili i fungovat v týmu - umět se podržet, nezesměšňovat se apod.
Jestli se akce líbila i klukům se asi dozvíte daleko více nad rámec tohoto souhrnu přímo od nich.
Za mě tedy na závěr bych ještě rád poděkoval p. trenérovi Jirkovi, paní zdravotnici Miladce, p. vedoucímu Martinovi i mé drahé polovičce Romče. I přes popisovanou idylku to samozřejmě sem tam bylo i náročnější, ale snad si to také užívali stejně jako já:-)
Tak zase možná za rok!:-)