68/69/70 týden
Neděle 18.4.
Dnes pokračuji ve skupině odpoledních směn. Pro dnešek to bude na autobusové lince 12 s jedním z nejnovějších kloubových autobusů tipu Solaris. Chytil jsem dokonce poslední Solarit se kterým jsem ještě nejel.
Krátce po poledni jsme se dostavili na terminál Fügnerova. Netrvalo dlouho a přijel mi můj dnešní autobus. Vystřídal jsem kolegu a vyjel směr Zelené Údolí. První úsek je vždycky ve velkém ve znamení přenastavování všeho proto abych se cítil ve voze spokojený. Ono to sice může vypadat jako zbytečnost, ale ve velkém je to dost důležité. Nastavil si zpětná zrcátka, sedačku, vybalit si svůj batoh, topení nebo klimatizaci a sluneční clonu.
Dojel jsem do smyčky Zelené Údolí. První přestávka je vždycky ve znamení kontroly vozu. Je slušné až skoro povinné si obejít vůz, zjistit všechny závady nebo poškození a napsat to do knihy závad. Ono než se obejde a všechno zkontroluje nezbývá už čas na nic a jede se na linku.
První celé půlkolo je většinou ve znamení poznávání smyslů vozu. Chovat se k němu stejně jako se on chová ke mně. Jezdit pokud to jde hladce, zbytečně moc prudce nebrzdit. V žádném případě nejezdit plyn brzda, to e k vám vůz začne chovat je k debilovi.
Dojel jsem do smyčky Pavlovice Letná. Druhá přestávka je ve znamení vybalování všech svých věcí, abych se tu cítil příjemně. To znamená vybalit si svůj batoh. Dát si pití tam kam chci, svačinu tak aby byla po ruce, ale nebránila řízení. Prostě a jednoduše si vše nastavit podle sebe.
Druhé celé půlkolo je ve znamení poznávání jízdní dráhy a celé trasy linky. Najít si místa kde se dá dohnat zpoždění. Najít si i místa kde mohu jet pomaleji aniž bych někomu nevadil a nemusel na čas odjezdu čekat v zastávce. K tomu si zapamatovat přestupní body a místa kde se lidi chovají jak sebevrazi.
Dojel jsem zpátky do smyčky Zelené Údolí. Třetí přestávka je už konečně jen a pouze o pauze. Mohu si dojít někam něco koupit, sníst si svačinu a odpočívat.
Večer jsem zatáhnul do garáží. Dneska se mi z toho vozu nějak nechce. Docela dost jsem si ho zalíbil a už se těším na další směnu s tímto krasavcem.
Pondělí 19.4.
Dnes mě čeká předposlední odpolední ze skupiny odpoledních směn. Stejně jako včera mě čeká směna na lince 12. Dokonce na stejném pořadí jako včera. Ovšem dnes to bude s naprosto odlišným vozem jak včera. Včera jsem měl jeden z nejnovějších vozů a to konkrétně Solaris a dneska pojedu s babičkou s názvem Karosa, tedy jedním z nejstarších provozních autobusů.
Krátce po polední jsem se dostavil na autobusový terminál Fügnerova. Stejně jako včera netrvalo dlouho a přijel mi můj dnešní autobus. Skutečně to byla 18ti metrová, kloubová Karosa. To bude doslova krásná směna. Vystřídal jsem řidiče a vyjel na trasu.
U vozů tipu Karosa je všechno co jsem popisoval včera mnohem rychlejší, tedy jak co. Nastavování kabiny, zpětných zrcátek a topení je zde mnohem rychlejší. Nastavuje se zde jen minimum věcí, protože Karosa je starý tip autobusu a neumí to co ty nový vozy. Nemá třeba klimatizaci a tak už jen o to je nastavování kabiny kratší. Taky se zde nedá nastavovat volant a palubní deska, je prostě napevno přidělaná k vozu a naopak já se musím přizpůsobit tomu.
Během první pauzy na Zeleném Údolí jsem stačil obejít vůz i si vybalit svoje věci. Obejít vůz je pro mě u Karosy natolik vzácnou a důležitou věcí, že jsem nad tímto strávil skoro celou přestávku.
Naopak naučit se s vozem dobře komunikovat při jízdě je na dlouhou dobu. Vůz je starší a musím se k němu chovat jak k babičce všech vozů. Jízda je zde hodně plyn brzda, na což já nejsem zvyklí. Toto bylo pro mě dost těžké. Naopak sranda byli dveře. Cestující jsou zvyklí že se dveře otevírají dovnitř a u Karosy naopak ven. Je vtipné pozorovat ty cestující co si stoupnou v zastávce milimetr před dveře, které je pak praští, právě protože se otevírají ven.
Kromě toho na dveřích pozoruji jejich prudké otevírání a zavírání. To mě baví na každé zastávce poslouchat jak postupně každé křídlo dveří praští do rámu autobusu, div se vůz nerozpadne.
Naučit se jezdit ekonomicky s Karosu je jen o cviku na voze. Bohužel na Karosu jsem se do dnes ještě nedostal a pokud ano tak si to nepamatuji.
Večer jsem zatáhnul do garáží, vypnul jsem motor, vrátil noty a klíče a šel jsem domů.
Úterý 20.4.
Dneska mě to už nebaví. Stejně jako poslední dva dny mě čeká směna na autobusové lince 12 a to dokonce na stejném pořadí. Bohužel dneska to nebude s Karosou, ale s Mercedesem.
Stejně jako předchozí dny jsem se krátce po poledni dostavil na autobusový terminál Fügnerova. Netrvalo dlouho a přijel mi můj dnešní vůz. Vystřídal jsem řidiče a vyjel na trasu.
Je sranda pozorovat kolik lidí vezu dnes a kolik ty dva předchozí dny. No, s nedělí se to nedá moc srovnávat, ale s včerejší Karosou to srovnat můžu. Do velké míry vezu stejné množství lidí a myslím si že i ty samí co včera.
Večer jsem zatáhnul do garáže. Dneska jsem z vozu doslova utíkal, protože nic tak strašného na couvání jsem nezažil. Na mercedesu nefungovala blokace točny a tak couvání nebylo a ani nemohlo bát přesně rovné. Musel jsem prostě točit volantem jak jsem jen mohl abych vůbec dokázal zacouvat tak nějak aby se vedle mě vešel další vůz.
No nic, zátah byl strašné dlouhý a jsem rád že dneškem končí šestice odpoledních směn a čekají mě dva dny volna.
Středa 21.4.
Dneska mám první den volna. Původně jsem měl v plánu udělat spoustu věcí, ale ráno se mi nějak nechtělo z postele a tak jsem to vstávání odkládal celý den, až najednou byl večer a já jsem mohl jít spát.
Čtvrtek 22.4.
Dneska mám druhý den volna. Zatím se naplno věnuji své odpočinkové aktivitě a naprosto nic nedělám.
Pátek 23.4.
S jakou tramvají budu jezdit? To jsem vždycky napnutý jak kšanda. Na tramvajích totiž nemáme žádné přidělené vozy, ale fungujeme stylem, že co nám přijede, s tím jdeme jezdit.
Já si rád předem zjišťuju, jaká tramvaj mi přijede. A to není ani proto, abych se ujistil, jestli je nějaký oblíbený či neoblíbený vůz, ale prostě se mi líbí, že vím, s jakým vozem budu jezdit.
Odpolední směny jsou v pohodě. Pokud se kvůli závadě nevymění, vím jaká mi tam přijede tramvaj už od rána, protože na číslo tramvaje se koukám hned po probuzení. Navíc mi pomáhá si i naplánovat cestu. Jak? Jednoduše - pokud se mi tam prohání nějaká souprava vozů T3 nebo Iveco, v klidu si vezmu na cestu koloběžku, protože se mi do zadní kabiny u T3 nebo do kabiny Iveca v pohodě vejde. Toto řešení nemůžu provádět u vozů SOR, Citibus nebo Karosa, protože do těchto kabin se mi koloběžka nevejde.
Ranní směny jsou pak úplná loterie. Většina tramvajových souprav jsou alespoň částečně nízkopodlažní a dostat se tak na vysokopodlažní pořadí je úplné štěstí. U autobusů je jedno zda na mě padne nízkopodlažní nebo vysokopodlažní pořadí, stejně to vždycky bude něco nízkopodlažního. V provozu jsou jen 3 vysokopodlažní Karosy a na ty se dostat je o hodně velkém štěstí.
Proč to jsem vlastně píšu? Dneska jsem se po delší době dostal na tramvaj a jak tak jsem si procházel vozovnou uvědomil jsem si kolik vozů vlastně máme a s kolika jsem ještě nejel.
Dopoledne jsem si užil na tramvajové lince 11 z Liberce do Jablonce nad Nisou. Já si poslední dobou užívám na této trati každou možnou směnu, protože v létě přijde výluka a o to co mám rád přijdu.
Odpoledne jsem byl vytáhnut s vozem Iveco na linku 16. Já osobně mám linku 16 nejraději a obzvlášť když na to dostanu ten třetí nejlepší autobus, tedy hned po Karose a Tedomu, co tu máme. Užil jsem si dvě celá kolečka na Novinu, to je ta konečná uprostřed lesa kde se obracíme za pomoci couvání a nesjízdných lesních cest, a večer jsem zatáhnul do garáží.
Sobota 24.4.
Dnešní směna nebyla naštěstí jen o čekání v kolonách, dneska dokonce žádná kolona na mé trase nebyla a já mohl konečně a dokonce poprvé na této lince jezdit včas. Je celkem hezké si o víkendu jezdit s tak super šikovným autobusem jako je můj dnešní Tedom.
Bohužel nic netrvá věčně a já musel večer chtě nechtě zatáhnout do garáží. Málem jsem toto oplakal, protože tak super autobus jsem už dlouho nezažil. Odstavil jsem vůz, vypnul motor, vrátil noty a klíče a šel jsem domů.
Neděle 25.2.
Dnešní den bude po delší době v celodenní směně na tramvaji. Dostal jsem se na výlukovou linku 2. Ano, stále probíhá výluka ze smyčky Viadukt až na konečnou v Horním Hanychově. Věřím že to bude zase nekonečný kolotoč.
Krátce po desáté hodině ranní jsem se dostavil do vozovny. Je neděle a dneska jsou šejdrové výjezdy až takto pozdě a já si mohl konečně trochu přispat. Vyzvednul jsem si noty a klíče a šel jsem hledat svoji dnešní soupravu. Dnes teda nemám soupravu, dneska jezdíme jen jako sólo vozy. Netrvalo dlouho a našel jsem svůj dnešní vůz.
Podle JŘ jsem se vydal na svou trasu a již od prvního metru jízdy jsem si byl jist, že všechno bude úplná pohoda. Vůz jezdil doslova nádherně. Tady je doslova vidět to co už delší dobu říkám, vůz se k řidiči chová tak jak se řidič chová k vozu. Já se ke každému vozu chovám co nejlépe a doufám že vůz ke mně dělá to samé.
Jezdil jsem si kolečko za kolečkem. Dneska je to kolotoč a to doslova. Jízdní doba půlkola je 13 minut, takže každou hodinu dělám to samé.
Večer jsem zatáhnul tramvaj do vozovny. Dneska se s RPčkem loučím stejně jako včera s Tedomem. RPčko jezdilo nádherně a nechce se mi z něho pryč. Odstavil jsem vůz, vrátil noty a klíče a šel domů.
Pondělí 26.4.
Dneska mě čeká poslední Liberecká šejdrovka. Sice skupina směn končí až zítra, aleto už nebudu v Liberci a teď se o tom bavit nechci. Doufám že to vyjde. Dneska jsem se ráno dostal na doplňkové pořadí na lince 25. Toto pořadí má hlavní úkol dovést všechny ráno tam kam potřebují.
Ráno jsem se dostavil do garáží, vyzvednul jsem si noty a klíče a šel jsem hledat svůj dnešní vůz. Netrvalo dlouho a našel jsem dnešní 12ti metrový mercedes. Sedl jsem do něho a připravil ho na výjezd.
Celá ranní směna byla velice krátká. Udělal jsem dvě kolečka a vrátil jsem se do garáží. Dneska jsem za toto malé poježděníčko na tomto mercedesu rád, protože jsem se s vozem nijak nesešel. Vůz mi prostě dělal něco jiného než jsem chtěl a já jsem se k němu díky tomu nemohl chovat hezky a a ni on ke mně.
Odpoledne jsem se dostal na první pořadí tramvajové linky 11. Na toto pořadí jsem se dostal na terminál Fügnerova Zde jsem taky vystřídal řidiče, který mě upozornil na velikou lenost prostředních dveřích při zavírání. Já jsem si toto zapamatoval a vyjel na trasu.
Už během prvního půlkola se mi tvrzení řidiče potvrdilo. Již na první zastávce, za teminálem Fügnerova, Mlýnská se mi dveře zavírali dvakrát tak dlouho jak ostatní dveře. No v knize závad to už je, tak s tím nemohu nic dělat.
Odjezdil jsem odpolední část šejdrovky s lenochem. K večeru jsem zatáhnul do vozovny. Vůz jsem neodstavil na odstavné ploše, ale na lehké údržbě. Vypnul jsem vůz, vrátil noty a klíče a šel jsem domů.
Úterý 27.4.
Dneska mě čeká poslední šejdrová směna ze skupiny směn a zároveň předposlední dubnová směna. Zatím si duben velice užívám a věřím že mě z ty poslední dvě směny potká něco zajímavého.
Dneska mám velice zajímavou směnu. Už včera večer jsem se přesunul na chatu, kterou mám v západních Krkonoších, nedaleko města Rokytnice nad Jizerou. zde jsem si jen narychlo nechal věci na oba dny volna a s malým batohem jsem se přesunul do Jilemnice za tetou, kde jsem přespal na dnešek.
Již dříve jsem psal plánovačům o nějakou neobvyklou směnu. Ti mě pár týdnů nechali napínat kdy ta směna bude a konečně dnes to bude jedna velká krasojízda. Dneska totiž jedu za garáže Jilemnice a čeká mě toho dost. Než abych to tu musel dlouze vypisovat, dám vám sem upravenou tabulku s JŘ podle kterého dnes jezdím.
Samozřejmě JŘ je přepsaný ve Wordu, protože nevím zda by někomu kvůli GDPR vadilo že jsem zveřejnil interní informace.
670966 = číslo linky, MJ = manipulační jízda
Jak můžete vidět čeká mě brzo ráno jízda přes Lomnici nad Popelkou do Liberce, poté kolečko do Hradce Králového a zpátky. Poté se vrátím do Liberce, dám si odpolední pauzičku a udělám poslední kolo do Rokytnice nad Jizerou.
Dnes jsem vstával v 3:45 abych všechno stihnul než budu muset vyjet na trasu. Teta bydlí na druhém konci Jilemnice než jsou garáže a tak jsem si mohl užít chůzi přes město okolo čtvrté hodiny ranní. Jen co jsem našel garáže, dostal jsem noty a klíče a mohl jsem si jít hledat svůj dnešní autobus. Dneska mě čeká krásný bílí Crossway o délce 15 metrů, neboli třínápravový. Připravil jsem si autobus a ještě před 4:45 jsem vyrazil na manipulační přejezd.
Oproti Liberci jsou zde garáže jen kousek od autobusového nádraží, kde dneska začínám. Sotva jsem dojel na autobusové nádraží musel jsem si nastavit linku a začít odbavovat cestující. Jen tak tak jsem dokázal odjet včas podle JŘ. Dneska nemůžu říkat první půlkolo, dneska je to na části.
Vyjel jsem tedy na první část. Myslím že začínám celkem poklidovou jízdou přes Košťálov a Libštát do Lomnice nad Popelkou. Takhle brzo ráno moc lidí ještě nejede a já se mohu krásně seznamovat s vozem. Projel jsem Košťálovem a Libštátem a dojel jsem do Lomnice nad Popelkou na autobusové nádraží.
Tato ranní lehce delší půlhodinová jízda byla ideální pro seznámení s vozem. Teď mám v Lomnici 22 minut pauzu. Začal jsem objevovat. Jako první jsem došel k bývalému pivovaru, dnes už obchodu, poté jsem prošel kolem kina a na víc už nebyl čas. Vrátil jsem se do autobusu a připravil na další cestu.
Vyjel jsem na další část. Hned chvilku po rozjezdu jsem se totálně ztrapnil před celým vozem. Na výjezdu z autobusového nádraží jsem uhnul na opačnou stranu než jsem chtěl a musel jsem tedy projet přes autobusové nádraží ještě jednou. Konečně jsem vyjel na správnou stranu. Nato že je okolo šesté hodiny ranní nabíral jsem jednoho cestujícího za druhým. Projel jsem tedy přes Stružinec, Tatobity a Mírovou pod Kozákovem a dojel jsem na terminál v Turnově. Zde mám 4 minuty pro přestup cestujících mezi spoji. Vyjel jsem na poslední kousek této části. Dojel jsem do Liberce na autobusové nádraží.
Jen co jsem vyhodil cestující na autobusovém nádraží v Liberci, dal jsem na Ig fotku a během chvilky byli u mě všichni z našeho bytu. Honzík začal objevovat kabinu. Já se mu nedivím, je to dost velký rozdíl od městského autobusu. Zuzka a Karolína si sedli do vozu a pozorovali potah na sedačkách a úložný prostor. Celá 35 minutová přestávka utekla a já musím na další část.
Teď mě čeká jediné kolečko a proto tato část jsou dvě půlkola. Vyjel jsem na první půlkolo. Nyní jsem označen za R neboli rychlíkový spoj, díky tomu nestavím ve všech zastávkách. Dojel jsem tedy zpátky do Turnova a pokračoval přes Karlovice, Sedmihorky, Hrubou Skálu, Ktovou, Újezd pod Troskama, Libuň, Kněžnici, Jičín, Ostroměř, Hořice až na terminál MHD v Hradci Královém.
Na terminále MHD v Hradci Královém jsem už mnohokrát byl, no vlastně mám prochozený celý Hradec Králové a teď teda nemám touhu objevovat okolí smyčky či terminálu kde mám 70ti minutovou pauzu. Nakonec jsem se donutil k připomenutí alespoň vlakového nádraží a nedalekého náměstí. Po půl hodině mě rozboleli nohy a já se vrátil do kabiny a zbytek pauzy vyčkal ve voze.
Vyjel jsem na druhé zpáteční půlkolo. Na terminále jsem nabral cestující a vyjel z Hradce Králové pryč. Jel jsem opět přes Hořice, Ostroměř, Jičín, Kněžnice, Libuň, Újezd pod Troskami, Ktová, Hrubá Skála, Sedmihorky, Karlovice, terminál v Turnově a dojel jsem až na autobusové nádraží v Liberci.
Teď mám přesně 30ti minutovou pauzu a jediné co chci stihnout je si koupit něco v restauraci a sníst si to v Jilemnici. Toto se mi podařilo v nedaleké restauraci a já si mohl nechat krásně provonět autobus svým obědem.
Vyjel jsem na další část. Tentokrát z autobusového nádraží jedu ještě na terminál Fügnerova a až pak z Liberce pryč. Nejedu ovšem na D10 směr Turnov, ale podél tramvajové tratě na Jablonec nad Nisou. V Jablonci jsem zastavil na autobusovém nádraží a u gymnázia a mohl jsem pokračovat přes Pěnčín, Železný Brod, Semily, Benešov u Semil, Háje nad Jizerou, Peřimov a Mříčná až do Jilemnice na autobusové nádraží.
Zde mě čeká nejdelší pauza dnešního dne. Mám zde bez devíti minut rovné dvě hodiny, přesněji zde mám 111 minut pauzu. Za tuto pauzu si chci sníst svůj oběd a projít se po okolí. Pamatuji si že jsem zde byl v páté třídě na ŠvP v nedalekém hotelu Sumó. I k němu jsem se dnes stačil projít.
Vyjel jsem na další část. Tato část začíná manipulačním přejezdem k ZŠ. Na tento přejezd mám podle JŘ 4 minuty, ale v realitě na to potřebuji 2. V čas odjezdu jsem vyjel od ZŠ. Dojel jsem na autobusové nádraží v Jilemnici a vyčkal na spoj od Vrchlabí. Jakmile přijel pokračoval jsem přes Hrabačov, Výchovou nad Jizerou, Horní Sytovou, Poniklou k železniční stanici V Jablonce nad Jizerou (dále jen Jablonečka). Zde jsem vyčkal na vlak. Sranda je že vlak jede od Hrabačova podél mě akorát pomaleji jak já. Jediné co má jiné je počáteční pozice, zatímco já jsem začínal v Jilemnici, vlak začínal v Martinicích v Krkonoších. Jakmile přijel pokračoval jsem přes Rokytnici nad Jizerou až na její horní konec do konečné zastávky Horní Rokytnice.
Horní Rokytnice je zvláštní v mnoha věcech. Je to jen malý asfaltový plácek, jako Bedřichov, ale zde končí celkem dost spojů a zároveň jsou to garáže pro autobusy. Pro mě je toto místo dost známé a tak jsem nešel nic objevovat, zůstal jsem v autobuse a odpočíval.
Vyjel jsem na poslední část. Jel jsem přes Jabloneček, Poniklou, Horní Sytovou, Výchovou nad Jizerou, Hrabačov a dojel jsem až na autobusové nádraží Jilemnice. Zde jsem vyhodil cestující a manipulačně dojel do garáží. Odstavil jsem vůz, vrátil noty a klíče a šel jsem na vlak. Dnes nespím v Liberci
Středa 28.4.
Dneska mám den volna a jsem za to velice rád. Jsem na chatě a mám čas a chuť jít na procházku do přírody.
Procházka se vydařila. Nakonec jsem se prošel po západních Krkonoších o délce 16 kilometrů.
Čtvrtek 29.4.
Dneska mám druhý den volna. Zad dnešní den jsem se krásně naslunil na louce. Původně jsem se chtěl projít, ale na té louce bylo tak krásně že jsem prostě neodolal a usnul jsem.
Odpoledne jsem dojel vlakem do Jilemnice. Došel jsem na autobusové nádraží. Nasedl jsem do autobusu a svezl se do Liberce. Došel jsem k nám na byt a zbytek večera odpočíval.
Pátek 30.4.
Dneska začínám skupinu ranních směn. Já mám ranní směny nejraději a jsem rád že to teď bude pětidenní skupina těchto směn. Já jsem vždycky rád za dlouhou skupinu směn, protože nemám moc rád když mám volno, pak dva dny jezdím a zase mám volno.
Brzo ráno jsem se dostavil do garáží. Vyzvednul jsem si noty a klíče a šel jsem hledat svoji dnešní soupravu. Dneska jsem se dostal na můj oblíbený vůz Tedom c12g. Já mám rád starší vozy. Jezdí stejně dobře jako ty novější a zároveň jsou lehčí na ovládání a to mám dost rád.
Bohužel i tento doslova dokonalý vůz jsem dostal na jednu z nejhorších linek co jde. Dneska jezdím na lince 26 a to neberu jako dobrou linku. Konečná Doubí sídliště mě vadí ze všech konečných nejvíc. Ano končí zde i linky 13 a 24, ale na těch mě baví druhá konečná jak Kateřinky škola tak Radčice. Bohužel linka 26 má druhou konečnou zastávku ve Stráži nad Nisou a to není o moc lepší jak Doubí sídliště.
Dneska jsem se poprvé dostal na jedno kolečko jinam než do Stráže nad Nisou. Končil jsem už v Krásné Studánce a to je do jisté míry lepší než Stráž. Jako taky to není nic moc, ale ještě jsem tu nekončil a mohl jsem jít objevovat okolí.
Bohužel všechny ostatní kolečka jsem jel v trase Doubí sídliště - Stráž nad Nisou a to mě prostě nebaví. Za mně je toto nuda, ale dá se to přežít. Mnohem raději bych si tento Tedom užil na lince 15 na Harcov, nebo na lince 16 na Novinu nebo Machnín.
Krátce po poledni mě vystřídal kolega na terminále Fügnerova. Nechal jsem mu vůz a šel jsem domů.
Sobota 1.5.
Dneska máme státní svátek a já tento den, nebo minimálně dopoledne, strávím na garážích na záloze. Doufám že se dneska nic nestane a já budu moc jít v pohodě domů.