Minde

16. kapitola

(Damon)

   Mlčky jsem se díval z okna. Už zase jsem myslel na všechno a na nic. Bolest pomalu odeznívala a já se dokázal sám posadit. Pořád mi ale nešel ten chlap z hlavy, co chtěl? Chrise? Chtěl mě zničit?

   Ani jsem neotočil hlavu, když se dveře mého pokoje otevřely.

   „Ahoj, Dame,“ ozvalo se po chvíli. Trhl jsem sebou a rozzuřeně jsem se podíval na osobu u dveří.

   „Co tu děláš? Vypadni!“

   „Ne, to už nikdy neudělám,“ zakroutil Jeremy hlavou a posadil se k mé posteli. „Jak ti je?“

   „Vypadni,“ zopakoval jsem tvrdě. Pořád bolelo pomyšlení, že se ke mně obrátil vlastní bratr zády, když jsem ho nejvíc potřeboval, ale možná… to tak bylo lepší. Šel si za svými sny a nezdržoval se s mrzákem, jako jsem já. Ale… kdyby nebylo Chrise, nejspíš bych někde chcípl a nevím, jestli tohle dokážu Jeremymu odpustit.

   „Mrzí mě to, Damone, doopravdy. Já… Udělal jsem chybu a velkou. Bál jsem se, že to nezvládnu, že tě zklamu ještě víc než kdybych odešel. Vím, že to byla velká chyba.“

   Odvrátil jsem od něj tvář, nechtěl jsem ho poslouchat, nechtěl jsem mluvit, nechtěl jsem existovat. Vždyť kolika lidem by bylo líp, kdybych byl mrtvý? Proč mě ten chlap nezabil! Tolik jsem si teď přál, aby se Hanna nevrátila tak brzo.

   „Notář ti posílal dopis.“

   „No a?“

   „Chtěl tě informovat o tvém dědictví po otci.“

   Vyprskl jsem smíchy, nedokázal jsem to zadržet. Smál jsem se a pak se tvrdě zadíval na svého mladšího bratra.

   „A co tak úžasného mi papínek odkázal? Tričko s nápisem – ´Jsem buzna´?“

   „Možná bys ho neměl hned odsuzovat, třeba jsme udělali chybu my. Možná se tak choval z nějakého důvodu. Byl jsem za ním než zemřel a… strašně moc chtěl, abys mu odpustil. Abys mu odpustil všechno, co ti kdy udělal.“

   „Nikdy mu neodpustím, nikdy! Byl to jen intrikář a podlý hajzl! Nezaslouží si, abych mu říkal otče! A ty jsi jeho věrná kopie, jste si oba tak podobní. Je mi z vás zle!“ vyprskl jsem. Jeremy se s hněvem v očích postavil a popadl mě za límec pyžama. Zpříma jsem mu hleděl do očí.

   „Co chceš dělat, Jere? Chceš zmlátit mrzáka? Smůla, někdo už tě předběhl,“ ušklíbl jsem se. Najednou se rozrazily dveře a dovnitř se vřítil Chris. Okamžitě se vrhl na Jeremyho a jednu mu vrazil. 

   „Chrisi, přestaň!“ vyjekla Hanna zděšeně. Na okamžik ho to rozptýlilo, což stačilo Jeremymu k tomu, aby mu zkroutil ruce za záda a znehybnil ho.

   „Co doprčic blbneš?“ vyjel na něj. Chris se jen rozzuřeně cukal a pokoušel se osvobodit.

   „Jako bys to nevěděl! Užil sis to? Všechny ty SMS, cos mi poslal? Ale to ti nevyjde!“ vrčel.

   „O čem to mluvíš, k sakru? Já ti nic neposílal!“

   „Přestaňte. Hned,“ řekl jsem ledově a otočil jsem se na Chrise, pochopil jsem, co si myslel. „Myslím, že bych poznal, kdyby se mě pokusil zabít vlastní bratr.“

   „Nikdo jiný neví, že za tebou chodím.“

   „A co ten tvůj Elijah?“

   „Elijah by to nikdy nikomu neřekl, spíš se zeptej svého drahého bratříčka, komu všemu to řekl,“ zavrčel a probodl Jera pohledem.

   „V tom případě je tu ještě někdo,“ řekl jsem a znovu obrátil hlavu k oknu.

   „Chrisi, co se děje? O jakých SMS jsi to mluvil?“ zeptal se Jeremy a posadil se vedle černovláska.

   „Dej mi kurva pokoj!“ štěkl vztekle.

   „Ty jsi pil?“ nevěřícně se od něj odtáhl Jeremy, ani jsem se mu nedivil, z černovláska to táhlo jako z lihovaru. „Doufám, že tu nejsi autem.“

   „I kdyby, co s tím uděláš? Nahlásíš mě na policii?“ štěkl.

   „Přestaňte! Bolí mě z vás hlava,“ zavrčel jsem a oba probodl pohledem. Tohle už mi vážně lezlo na nervy. Byl bych spokojenější, kdyby oba odešli, nechtěl jsem je tu, nechtěl jsem, aby se dívali na mrzáka, který je momentálně úplně odkázán na pomoc druhých.

   „Hanno, necháš nás tu prosím?“ otočil jsem se na svou ošetřovatelku. Věděl jsem, že oba dva jen tak neodejdou, proto jsem se jich chtěl zbavit a nejlíp to půjde, když mi řeknou důvod své návštěvy. Žena jen přikývla a odešla. Pak jsem se otočil ke svému mladšímu bratrovi.

   „Proč jsi tady, Jere?“

   „Už jsem ti to řekl, chtěl jsem se omluvit,“ zamumlal. Chris si jen odfrkl, nevšímal jsem si ho, dál jsem probodával Jeremyho pohledem.

   „To ale není jediný důvod, takže?“

   „Otec chtěl, abych ti tohle předal,“ vytáhl z kapsy napůl složenou obálku. „Záleželo mu na tom, aby sis to přečetl, tak to prosím udělej. Možná… možná na něj pak aspoň trochu změníš názor a pochopíš ho. Neočekával, že mu odpustíš, ale chtěl, abys znal pravdu.“

   Zamračeně jsem se podíval na obálku, kterou mi vložil mezi prsty zlomené ruky. Otcovo písmo jsem poznal okamžitě. Stálo tam mé jméno.

   „Mám ti to…“ kývl k obálce.

   „Teď ne,“ řekl jsem prudce a zadíval se na Chrise. „Proč jsi přišel?“

   „Možná sis toho nevšiml, ale chodím za tebou už pět let,“ zavrčel. Ušklíbl jsem se, dneska byl nějak moc příjemný, že by kocovina? „A proč za mnou chodíš už pět let?“

   „Jsi můj přítel, co je na tom nepochopitelného?“

   „Vážně? A já myslel, že jsem se s tebou před pěti lety rozešel. Tehdy v nemocnici, vzpomínáš si?“ Naštvaně se zvedl a probodával mě pohledem. Jen jsem ho sledoval.

   „Polib mě,“ řekl jsem nakonec beze stopy srandy. Překvapeně zamrkal.

   „Neslyšel jsi? Polib mě!“

   Postavil se těsně vedle mé postele a sklonil se k mé tváři. Neváhal a přitiskl se na mé rty. Bez váhání jsem si vyžádal vstup do jeho úst. Cítil jsem pachuť alkoholu, Jeremy měl pravdu, někdo to tu docela přehnal s pitím.

   Když se ode mě odtáhl a já se na něj zadíval, věděl jsem, že takhle to dál nejde a že to pochopil i Chris. Měl zavřené oči a kousal se do rtu.

   „Takhle to prostě nejde, Chrisi. To, co bylo mezi námi, už dávno vyhaslo, tak se přestaň snažit to oživit,“ řekl jsem tvrdě a zadíval se mu rozhodně do očí. Musel jsem ho nechat jít, pořád jsem ho měl rád, ale sám jsem cítil, že i moje city k němu už nejsou takové, jako bývaly a já ho nechtěl zneužívat, nechtěl jsem ho vidět takhle.

   Chris se otočil a odešel. Obrátil jsem pohled k oknu a zadíval se ven.

   „Půjdu za ním. Odvezu ho,“ postavil se Jeremy a také opustil pokoj. Oddechl jsem si a zavřel oči, byl jsem docela unavený. Pak mě ale něco donutilo oči otevřít a to něco byla bílá obálka s mým jménem, kterou jsem měl pořád mezi prsty zlomené ruky.

***

(Chris)

   Vyrazil jsem z pokoje a následně i z nemocnice. Damon přesně věděl, co dělá, přesně věděl, kam bodnout. Ale já si to prostě nemohl nebo nechtěl přiznat. Milo-miloval jsem Damona, ale… Bál jsem se, že má pravdu, protože ani já už u toho polibku necítil to, co dřív, i když jsem tak strašně moc chtěl.

   Doběhl jsem k autu a zničeně se o něj opřel. Být o pár let mladší, nejspíš bych se rozbrečel a ani teď jsem k tomu neměl daleko, ale já už se nehodlal snížit k slzám, protože jsou jen iluzí.

   „Chrisi,“ ozval se za mnou hlas a na rameno mi dopadla dlaň.

   „Dej mi pokoj!“ zavrčel jsem.

   „Ne, chtěl bych, abychom byli znovu přátelé a ani tvoje vrčení mě neodradí. Protože vím, jaký jsi fajn kluk.“

   „Ten fajn kluk už neexistuje, tak mi dejte pokoj!“ štěkl jsem a vztekle se na něj podíval. Jen se pousmál a vzal mi z ruky klíče od auta.

   „Nasedej, odvezu tě,“ odstrčil mě ode dveří řidiče a sám si sedl za volant. Naštvaně jsem ho probodával pohledem, ale nakonec jsem se posadil na místo spolujezdce a nechal se odvézt do Triplu.

   Hned jak jsme zastavili, rozešel jsem se k bazénu, doufal jsem, že tam nikdo nebude a neštěstí nebyl. Neměl jsem chuť poslouchat něčí řečičky nebo na sobě cítit pohledy, už mě to unavovalo. Unavovalo mě, jak se do mě každý navážel a pletl se do věcí, do kterých nikomu nic nebylo.

   „Možná bys měl zkusit začít znovu, Damon by to tak chtěl,“ posadil se vedle mě Jeremy.

   „Nemluv o něm, jakoby byl mrtvý,“ zavrčel jsem.

   „Promiň, ale já prostě nemůžu vidět, jak tě to ničí. Ničí to vás oba.“

   „Já se ho nedokážu vzdát, nevzdám se ho. Ty to nikdy nepochopíš, Jere. Stál při mně, i když jsem se pokusil zabít, i když mě znásilnili, pořád při mně stál. Já ho teď nemůžu opustit.“

   „Neříkám ti, abys ho opustil, ale měl by ses přestat k němu tak vázat. Damon tě chce vidět šťastného, proč si myslíš, že tě pořád odhání? Chrisi, to, co bylo mezi vámi, se už nevrátí.“

   „Nikdy to nepochopíš, Jere,“ zakroutil jsem hlavou a vstal.

   „Počkej! Víš… mám o něj strach. To napadení mě vážně vyděsilo, chtěl jsem se zeptat, jestli by ti vadilo, kdybych se aspoň na pár týdnů nastěhoval do bytu. Nechci ho ztratit podruhé.“

   „Právníci nemají nic lepšího na práci?“ odsekl jsem.

   „Budu se učit doma.“

   Mlčky jsem na něj hleděl. Sám bych se nejraději nastěhoval k Damovi do bytu, ale musel jsem být tady kvůli zákazníkům, proto jsem nakonec přikývl a spěšně odešel, abych si to nerozmyslel. Pořád jsem Jeremymu neodpustil, pořád to byl ten kluk, který se bál zodpovědnosti.

17. kapitola

(Damon)

   Neohrabaně jsem otevřel nezalepenou obálku a vytáhl dva hustě popsané papíry. Jen jsem nad tím nadzvedl obočí. Pět let mu nestojím za pohled a najednou mi píše sálodlouhé líbezbrífy? Jen jsem si odfrkl a začal číst, co mi můj drahý otec napsal. Abych pravdu řekl… čekal jsem nadávky, výčitky a urážky, proto jsem se hned u prvních několika slov zarazil…

Damone,

   Mrzí mě, že jsem ani za těch pět let nenašel odvahu jít za Tebou a říct Ti pravdu. Asi jsem byl slaboch, nebo jsem se bál Tvého ortelu, toho, že mě odsoudíš za to, co jsem udělal. Teď mě mrzí, že jsem to nedokázal a musím vše řešit touto cestou.

   Víš, nebylo to tak vždy, že jsem nenáviděl homosexuály, začalo to nenávistí k jednomu z nich…

   George Cohen mi vlil elán do života, ale zároveň mi ho zničil. Určitě ho znáš, je vedoucím TripluX a poručníkem Tvého mladého přítele - Chris, že ano.

   George jsem poznal v době, kdy ses narodil. Oslavoval jsem Tvé narození s přáteli v baru a on tam byl. Měl jsem hodně upito a začal jsem se s ním bavit. Byl to obyčejný kluk s vysokými ambicemi a homosexuál. Tehdy jsme si dobře popovídali, i přestože jsem byl napitý, ale jeho jsem si z toho večera pamatoval a nedokázal zapomenout na jeho úsměv.

   Překvapilo mě, když o týden později zazvonil u dveří naší vily. Jeho pozvání na skleničku jsem neodmítl. Od té doby jsme se scházeli častěji a já zjistil, že když jsem s ním, zapomínám na všechny starosti, dokonce mi s ním bylo líp než s Tvou matkou, ale to jsem nechtěl řešit. George jsem bral jako kamaráda a odmítal na něj myslet jako na potenciálního přítele.

   Měsíce plynuly, ty jsi rostl a mé schůzky s Georgem byly častější a častější. Dokonce jsem se přistihl při myšlence, že jsem s ním častěji než s manželkou a byla to pravda.

   Tvá matka se to pokoušela ignorovat, kvůli Tobě a kvůli tomu, že mě až příliš milovala a nakonec kvůli tomu, že čekala Jeremyho. Pak mi ale i tyhle schůzky přestaly stačit, chtěl jsem víc, chtěl jsem okusit jeho svět až do dna. A on mi to splnil. Tehdy jsem se nevrátil domů a několikrát se to opakovalo. Když jsem nebyl s ním, byl jsem protivný a na všechny jsem se utrhoval, zamiloval jsem se do něj jako nějaká hloupá puberťačka. Ale já už tak nemohl dál. Nemohl jsem dělat, že jsem milující manžel. Nedokázal jsem se podívat na své dvě krásné děti, proto jsme se rozešli a vy jste odjeli do Španělska.

   Plánovali jsme s Georgem budoucnost, ale pak se všechno pokazilo. Dozvěděl jsem se něco, co jsem nedokázal odpustit. Dozvěděl jsem se, že George si se mnou začal jen proto, že za to dostal zaplaceno.

   Můj spolupracovník si dělal zálusk na Tvou matku a chtěl zničit naše manželství, proto zaplatil Georgeovi, aby mě svedl. I když mi potom přísahal, že zprvu možná šlo o peníze, ale potom už ne, když mi přísahal, že mě doopravdy miluje, já mu nedokázal odpustit. Nedokázal jsem mu odpustit to, že náš vztah založil jen pro vidinu peněz. Nedokázal jsem mu odpustit, že jsem kvůli němu ztratil ženu, která mi nikdy nebyla nevěrná, i když věděla, že já spím s mužem a nedokázal jsem mu odpustit, že kvůli němu jsem se vzdal i svého staršího syna.

   Tehdy začala má nenávist k homosexuálům. Nenáviděl jsem je, nenáviděl jsem George Cohena, protože jsem si vsugeroval, že gayové dokáží jen zničit život a odejít. Proto jsem proti nim začal zbrojit a zaměřil se především na TripleX. Chtěl jsem je zničit stejně, jako oni zničili mě.

   Když jsi se pak přiznal ke své orientaci, nehodlal jsem se s tím smířit. Nechtěl jsem, aby i tobě někdo takhle zničil život, bál jsem se, že Chris jako syn George o všem ví, a že ho chce pomstít. Bál jsem se, že když odmítneš lordské křeslo, nechá tě, že o to mu šlo. Mé domněnky se ale nekonaly a já sbíral odvahu k tomu, abych se omluvil. Ano, věděl jsem, že váš vztah funguje a ty jsi šťastný, proto jsem byl ochoten se s tím smířit. Pak se ale stala ta nehoda a já nemohl jinak než svalit veškerou vinu na Tvého černovlasého přítele. Když jsem se dozvěděl, co se stalo, co se stalo Tobě, nedokázal jsem se zvednout a omluvit se.

   Tímto Tě žádám o odpuštění, i když vím, že to není možné. Nezasloužím si, abys mi odpustil, když jsem Tě pět let nechal svému osudu čelit samotného. Teprve nedávno jsem se dozvěděl, že Chris Tě nikdy neopustil, že při Tobě stál a pořád stojí.

   Vím, že ani tisíc slov, ani tisíc omluv nebude stačit k tomu, aby napravily mou chybu, jen jsem chtěl, abys věděl pravdu.

   Jsi můj starší syn a i když to tak někdy nevypadalo, měl jsem tě rád, miloval jsem Tě jako svého syna. Chci ti odkázat svou haciendu ve Španělsku. I když jsem tam moc nejezdil, nechal jsem ji udržovat, takže je ve velmi dobrém stavu. Dále ti náleží 300 000 liber, je to tvoje právoplatné dědictví.

   Mrzí mě, že jsem Ti byl tak špatným otcem. Snad mi někdy odpustíš. Dovol mi dát Ti ještě jednu radu, radu, kterou dá otec synovi. Některá rozhodnutí jsou těžká, ale je třeba se rozhodnout správně a nedělat ukvapené závěry. Věř mi, že já svého rozchodu s Georgem lituji, takhle to nikdy nemělo dopadnout, ale už nemám sílu nic napravit. Za své hříchy se budu smažit v pekle.

   Chci jen, abys věděl, že jsi byl vždy můj syn a vždy jím budeš. Ty si zasloužíš nést příjmení Rodriguez.

   Vždycky Tě budu milovat, synu.

Tvůj otec

   Ruka s dopisem mi klesla. Nemohl jsem uvěřit tomu, co tam stálo. Můj otec byl… on chodil s Georgem Cohenem? Kvůli němu se rozešel s matkou? Proč mi to nikdy neřekl?

***

(Chris)

   Celý den jsem se všem vyhýbal. Neměl jsem náladu na nic a na nikoho, bohužel mě večer čekal jeden zákazník a nad ránem druhý.

   Jen co jsem přišel do svého pokoje, vylil jsem zbytek rumu do záchodu. Neměl jsem odvahu a vlastně ani prostředky zjišťovat, jestli v tom rumu byly doopravdy drogy, i když tomu několik věcí nasvědčovalo.  

   Shodil jsem ze sebe veškeré oblečení a postavil se pod sprchu. Horké kapky mi stékaly po těle a mně zabloudil pohled ke klikaté jizvě na zápěstí. Co by se asi teď dělo, kdyby se mi ta sebevražda podařila? Kolik lidí by bylo šťastnějších?

   Vypnul jsem vodu a vyšel ze sprchy. Prošacoval jsem si kapsy mikiny, abych ji mohl strčit do pračky a pak jsem sáhl i do kapes kalhot. Většinou jsem tam sice nic nemíval, ale netoužil jsem mít oblečení zasviněné od papírových kapesníků.

   V levé kapsy kalhot jsem nahmatal malý papírek. Mírně jsem se zamračil, netušil jsem, co to mohlo být, ale když jsem ho rozevřel, ztuhl jsem.

   „Patříš jen mně!“ stálo tam. Nevěřícně jsem na ta slova zíral. Napsala to ta samá osoba, co mi posílá ty SMS? Jak se mi to dostalo do kalhot? Jak… Zarazil jsem se, když jsem si vzpomněl na neznámého muže, který mě včera zezadu chytil za boky a pohyboval se podle mě. Matně jsem si vzpomínal, jak mi potom strčil ruce do kapes. Mohl mi tam dát ten vzkaz? Sakra kdo to byl? A co po mně chtěl?

   Odhodil jsem kalhoty na podlahu a stříkl jsem si do obličeje studenou vodu. Tohle jsou jen blbé vtipy, vidím ducha tam, kde není!

   Spěšně jsem se oblékl a vydal se na večeři, nutně jsem potřeboval nějaké kafe a hlavně přijít na jiné myšlenky.

   Jakmile jsem vešel do jídelny, upřely se na mě snad všechny oči v místnosti. Nevšímal jsem si toho, posadil jsem se na své místo a nalil si do hrnku horké kafe.

   „Chrisi, můžu…“

   „Ne, Zachary, přestaň se o mě starat,“ utnul jsem ho než stačil cokoliv říct. Neměl jsem chuť mu vysvětlovat včerejšek. Co bych mu asi tak řekl, nějaký idiot mě zdrogoval?

   Zvedl jsem oči, když do místnosti vešel Thomas.

   „Nazdar, chlapi!“ usmál se a vklouzl na volné místo u stolu. „Rick vám to chtěl říct sice sám, ale něco důležitého vyřizuje, takže pověřil mě,“ zašklebil se důležitě.

   „Pozítří v neděli se ve vile u moře uskuteční další Triple Night,“ oznámil a čekal na reakce, které se vzápětí dostavily.

   „Pozítří? Zbláznili jste se? A co sestava?“ začali hned protestovat.

   „Tentokrát tančit nebudete. Hudba i tanečníci jsou už zajištěni. Pozítří si to užijete jen jako společníci.“

   Tohle se mi nelíbilo, Rick něco chystal a vsadil bych se, že podle mého gusta to určitě nebude. Dopil jsem džus a beze slova jsem se zvedl od stolu. Za chvilku měl dorazit můj zákazník, musel jsem se připravit.

   V koupelně jsem se svlékl a postavil se pod proud vody. Dobře jsem věděl, co má který z mých klientů rád a tenhle se nejradši miloval mezi kapkami vody.

   Netrvalo dlouho, než se mi okolo pasu omotaly štíhlé paže a muž mě políbil na rameno. Otočil jsem se k němu a začal mu přejíždět rty po krku. Jednou rukou jsem sklouznul po jeho hrudi k jeho rozkroku. Tlumeně vzdychl, když jsem začal přejíždět rukou po jeho délce.

   Cítil jsem jeho ruce, jak mi přejíždí po zádech a neomylně míří k mému zadečku. Netrvalo dlouho, když jsem u konečníku ucítil tlak. Nevšímal jsem si toho, bylo to už tak automatické, že jsem bez jediného protestu nechal Jeffa, aby mě začal připravovat na jeho vpád.

   „Chrisi,“ zašeptal a otřel se tváří o tu moji. Zamrazilo mě, najednou… vzpomněl jsem si na dobu před pěti lety. Byl jsem tehdy u Damona v bytě, ve sprše… Na to milování jsem si nevzpomněl hodně dlouho, ale bylo tím nejdokonalejším, co jsme spolu zažili a teď… Zavřel jsem oči, když mě Jeff otočil k sobě zády a pomalu do mě vnikl. Opřel jsem se rukama o kachličky a sklonil hlavu mezi ramena. Nechtěl jsem myslet na Damona, nechtěl jsem myslet na to, co bylo a co už se nevrátí. Nechtěl jsem myslet na to, že všechno mezi námi už vyprchalo a můžu za to já.

   Sevřel jsem ruce v pěst a skousl si ret tak silně, až jsem v ústech ucítil ocelovou chuť krve. Po tváři mi stékaly kapky vody a nahrazovaly tak slzy, které jsem si už tolik let upíral.

   Přírazy zrychlovaly a já toužil jen po jednom. Ať se konečně udělá a nechá mě být. Nakonec se mi to splnilo. Cítil jsem, jak mi sperma teče po nohou, když ze mě vystoupil. Bylo mi ze sebe zle, po dlouhé době jsem si uvědomil, co vlastně jsem. Jen ubohá šlapka, která neumí nic jiného než se prodávat. Ano, to jsem já.

18. kapitola

(Chris)

   Nechtělo se mi tady být, ale slíbil jsem to. A jak se říká – sliby, chyby. Mlčky jsem doplňoval zásoby alkoholu u baru, alespoň že budu tady a ne někde courat mezi lidmi. Neměl jsem na to náladu. Poslední dobou jsem byl úplně bez nálady, vyjížděl jsem na každého jen se na mě křivě podíval a vlastně ani to nemusel. Dokonce jsem dokonale seřval i Elijaha a to už bylo co říct, ale už mi leze na nervy, jak okolo mě poskakuje jako pejsek. Prostě už na to nemám sílu a ani chuť.

   Triple Night měla začít asi za půl hodiny a tou dobou měla přijít i ona ´záhadná´ skupina, kterou sehnal Rick. Zase se tvářil tajemně, jakože ví všechno na světě.

   Sebral jsem si hrnek s kávou a zamířil na balkon. Posadil jsem se na široké kamenné zábradlí a zapálil si cigaretu. Poslední dobou jsem kouřil víc než obvykle, ale svým způsobem mě to uklidňovalo.

   Povzdechl jsem si, když ta půl hodina utekla rychle jako voda a do sídla se začali hrnout první lidé. Nadhodil jsem na tváři svůj obvyklý netečný výraz a postavil se za pult. Neplánoval jsem se odtud nějak zvlášť hnout.

   „Vážení, vítám vás na další Triple Night. Dnešní krásnou nocí nás bude doprovázet zpěvačka, které pomohla na vrchol skupina, jež ji dnes bude doprovázet. Přivítejte prosím Club6 a Jessicu Lemon!“ Ztuhl jsem a zadíval se na pódium, kam rázným krokem vešla vysoká tmavovláska, kterou následovala parta lidí. Lidí, které jsem dobře znal.

   Na plátně za nimi se objevil videoklip. Nikdy jsem ho sice neviděl v celku, ale ještě teď jsem si dobře pamatoval, jak jsem do něj před čtyřmi lety vkládal taneční kroky a jednoduché sestavy, aby je zvládla i zpěvačka.

   Mlčky jsem hleděl na plátno na svou postavu, která se s ostatními pohybovala do rytmu písničky. Dobře jsem si pamatoval na tu dobu. Potřeboval jsem peníze, abych utáhl nájem, proto jsem to vzal. Byla to nabídka ze severu Anglie, kterou naše skupina díky vítězství v oné soutěži, kde jsem Damonovi odpustil, dostala. Ano, měli jsme sice točit ještě s jinou skupinou, ale to se nakonec nekonalo. Přišla ona nehoda a já i Dam jsme byli distancovaní.

   „Děkuji vám všem,“ promluvila Jessica do mikrofonu a na všechny se zářivě usmála. „A také děkuji úžasné skupině Club6, je mi velkou ctí, že zde s ní dnes můžu být. Přesto bych ráda poprosila ještě jejich choreografa, který zde má dnes být také, aby se k nám připojil,“ řekla a rozhlédla se po sále. Nehodlal jsem tam jít, raději jsem se otočil k alkoholu a začal míchat několik drinků. Proto jsem si možná nevšiml Sus a Guse, kteří se ke mně prodrali.

   „Ahoj, prcku, na choreografa už neslyšíš?“ zasmála se Sus, sebrala mi z rukou všechny flašky a popadla mě za paži.

   „Sussan, já tam nejdu,“ zavrčel jsem.

   „Budeš muset, už ti skandují,“ požduchl mě Gus. Mračil jsem se jako hejno čertů, tohle Rickovi neprojde.

   Na pódiu jsem lehce objal Jess a vyměnil si s ní pár zdvořilostních frází, než zavelela k další písničce a požádala mě, abych ji vedl. Musel jsem souhlasit, hleděl na mě celý sál a abych pravdu řekl, vlastně mi tančení ve skupině chybělo, možná i proto jsem souhlasil a jen co zazněly první tóny, okamžitě se mi vybavila sestava a já se skupinou vedl sebejistě krok.

***

(Alex)

   Právě jsem doplňoval jídlo na stoly, když na velké pódium vešla dnešní skupina. O té zpěvačce už jsem slyšel, nějaká nově začínající hvězdička, která se ale rychle uchytila.

   Píseň, kterou začala zpívat, byla docela rychlá. Skupina za zpěvačkou ji doprovázela pružnými pohyby a za nimi na plátně byl promítnut klip k téhle písni. Překvapeně jsem zamrkal, když jsem v jednom z těch kluků v klipu poznal Chrise. Byl to on, nepochyboval jsem o tom. Potvrdilo se mi to vzápětí, když píseň skončila a zpěvačka všechny přivítala. Zároveň vyzvala choreografa té skupiny, který tu měl být, aby k nim přišel. Chvilku se nic nedělo, teprve pak se začali dva tanečníci prodírat k baru, za kterým stál Chris. Když ho začali strkat k pódiu, uvědomil jsem si, že je tu ještě spousta věcí, co o tom černovlasém klukovi nevím.

    Lidé skandovali a po krátkém přivítání Chrise a oné zpěvačky Jessicy se černovlásek zařadil do taneční skupiny a sebejistě s nimi držel v další písni krok.

   Musel jsem vypadat jako cvok, když jsem tam jen tak stál a hleděl na pódium. Vlastně jsem si jako cvok i připadal, ale nemohl jsem si pomoci. I ta nepatrná změna v Chrisově tváři mě udeřila do očí jako facka. Možná na první pohled vypadal stejně jako vždy, ale jeho oči byly jiné, byly jakoby šťastnější, byl v nich náznak jiskry, která mu vždy chyběla. Najednou jsem začal pochybovat o tom, že to Chris je vrah, najednou jsem v něm neviděl vraždícího maniaka, viděl jsem v něm obyčejného kluka s neobyčejnou minulostí. Ale kde byla teď pravda?

   Kdyby Chris nevraždil, kdo teda? On měl motiv, měl ho i někdo jiný?

   Naštvaně jsem odvrátil pohled od pódia a vklouzl k baru, kde jsem návštěvníkům nalil pár panáků.

   Začínalo mě to štvát víc než kdy předtím. Vždycky jsem všechny případy vyřešil, ale s tímhle jsem od jeho počátku nepohnul ani o píď. Měl jsem jediného podezřelého a na něm mi ještě něco nesedělo. Prostě tu bylo něco, o čem jsem neměl ani tušení.

   Dokonce už jsem sáhnul i po krajním řešení, nechal jsem černovláska sledovat. Musel jsem vědět o každém jeho kroku, kdy opouštěl Triple.

***

(Chris)

   Když jsme dotančili a nahradily nás klipy písní, abychom si odpočinuli, nenápadně jsem se odtrhl od skupiny. Netoužil jsem po jejich otázkách, netoužil jsem po tom, aby se mě ptali jak se mám, proč jsem s tančením praštil, proč jsem všechno nechal na Sussan. Nechtěl jsem se o tom bavit.

   Vešel jsem na prázdný balkon a zapálil si dnes už pátou cigaretu. Potáhl jsem si a opřel se dlaněmi o zábradlí.

   „Ahoj,“ ozval se za mnou hlas. Zarazil jsem se, když jsem se otočil a zjistil, komu hlas patří. Oči mi v tu chvíli potemněly víc než noční obloha.

   „Co tu chceš! Vypadni!“ štěkl jsem na muže přede mnou.

   „Chrisi, já…“

   „Řekl jsem vypadni! Co tu vůbec chceš?“

   „Poslouchej, přišel jsem si s tebou promluvit, tak mě prosím vyslechni.“

   „Promluvit?“ štěkl jsem posměšně. „O čem chceš mluvit? Protože ono není o čem, Philipe,“ zavrčel jsem a chtěl odejít. Muž mě ale chytil za loket a pevně sevřel.

   „Pusť, nebudu to opakovat dvakrát,“ zavrčel jsem varovně

   „Ne, dokud si mě nevyslechneš. Přišel jsem se ti omluvit.“

   Chvilku jsem na něj beze slova zíral, než jsem se chladně rozesmál.

   „Omluvit? Za co? Že jste mě znásilnili? Jak to chceš omluvit? Já už dlouho nevěřím pohádkám, Philipe, tak mě jich prosím ušetři,“ trhl jsem rukou, ale on mě nepustil.

   „Dej mi deset minut, pak odejdu,“ řekl vážně. Vzpurně jsem mu hleděl do očí. Nedovolím, aby poznal můj strach. To, co jsem tehdy zažil, nelze jen tak zapomenout, pořád je to ve mně, pořád cítím ten pocit ponížení.

   „Deset minut, ani o sekundu víc,“ zavrčel jsem a vysmekl mu ruku ze sevření. Otočil jsem se k němu zády a přešel k zábradlí, kde jsem se zadíval na temné moře.

   „Bylo mi devatenáct, když jsem přišel do Triplu. Doma jsem to už nemohl vydržet. Naši mě neakceptovali, chtěli mě vyléčit z mé orientace a řešili to fackami. Bratři se mi posmívali, dělali mi naschvály a nejednou se stalo, že se mi stal nějaký úraz. Měl jsem toho dost, chtěl jsem do prostředí, kde nikomu nebude záležet na tom, kdo se mi líbí, kde mě budou akceptovat takového, jaký jsem. Proto jsem šel do Triplu.“ Na chvilku se odmlčel, postavil se vedle mě a s pohledem do dálky pokračoval.

   „Ale ani tam se to nezlepšilo. Každý ve dvojce byl spíš sám za sebe a nikdo si mě ze začátku moc nevšímal. Až na jednoho kluka. Byl o rok starší než já a jako jediný se od nás ze skupiny se mnou začal bavit.

   Victor pro mě začal být jedinou oporou. Ano, byl hrubý, byl to hajzl a já se jím stal také. Už mě totiž nebavilo být ten utiskovaný chudáček, který si neumí dupnout. Stal se ze mě namyšlený frajírek, chtěl jsem se co nejvíc podobat Victorovi, kterému všichni ustupovali z cesty, který měl v Triplu respekt… až na nějaké výjimky ze skupiny tři,“ ušklíbl se.

   „A pak jsi přišel ty a Victor nedokázal myslet na nic jiného. Někdy mě to až děsilo. Snažil jsem se ho přivést na jiné myšlenky, ale byl tebou doslova posedlý a pak… Nechtěl jsem to udělat, odmítl jsem, ale vyhrožoval mi. Měl jsem totiž i pár zákazníků mimo Triple a z toho bych měl průser, kdyby se to dozvěděl Cohen.“

   Dlouho jsem mlčel, než jsem se rozesmál.

   „Takže ty se mi tu omlouváš za to, že jsi mě znásilnil?“ pohrdavě jsem ho sjel pohledem. Mlčky přikývl. „Byl jsi kvůli tomu tři roky ve vězení, odseděl sis to, nechápu tvou omluvu.“

   „Teprve po dvou letech, co jsem vylezl z lochu, jsem se ti dokázal postavit a říct ti to. Omluvit se ti. Chrisi, je mi to líto, nikdy jsem to nechtěl udělat.“

   „A proč bych ti měl věřit?“ zvedl jsem bojovně bradu. „Proč bych měl věřit nafrněnému grázlovi, kterého jsem poznal v Triplu.“ Pohrdavě jsem mu hleděl do očí. Bylo to tak ironické. Mlčel.

   „Ding dong, deset minut uplynulo,“ ušklíbl jsem se a otočil se k odchodu. Nepokusil se mě zastavit a byl jsem za to rád. Otočil jsem se teprve u balkonových dveří.

   „Dokážu odpustit, ale ne zapomenout,“ řekl jsem chladně a odešel.

19. kapitola

(Chris)

   Nasadil jsem si na oči sluneční brýle a vydal se do svého bytu. Nedaleko od Triplu jsem ale začal mít pocit, jakoby mě někdo sledoval. Zamračil jsem se a nenápadně se otočil. Ničeho jsem si nevšimnul, podivný pocit ale nepřestal.

   Přešel jsem na druhou stranu chodníku a zastavil se před výlohou knihkupectví, jakože si prohlížím knížky, místo toho jsem se ale díval za sebe a nemýlil jsem se. Dva muži mě sledovali a to se mi ani trochu nelíbilo. Ale když si chtějí hrát, mají to mít. Zašel jsem do obchodu a hned zmizel mezi regály. Viděl jsem, jak zaváhali, jestli vejít nebo počkat venku. Nakonec zvolili druhou možnost, já se jen ušklíbl a zastavil mladou brigádnici. Sundal jsem si brýle a zářivě jsem se usmál.

   „Ahoj, prosím tě, mohla bys mi pomoci?“ Okamžitě měla obličej rudý jako rajče, jen jsem se usmíval.

   „A… a s… čím?“ vykoktala ze sebe nakonec.

   „Honí mě bejvalka,“ šeptl jsem a ukázal na nasranou dámu, která pochodovala na protějším chodníku. Vůbec jsem ji sice neznal, ale hrálo mi to do karet. „Nemá to knihkupectví zadní východ?“Chvilku sice váhala, ale když ta ženská venku seřvala malého kluka, který do ní omylem vrazil, přikývla a naznačila mi, abych šel za ní.

   „Moc ti děkuju, zachránila jsi mě,“ usmál jsem se zářivě a vlepil jí alespoň pusu na líco. Zrudla a raději rychle utekla dovnitř. Jen jsem se ušklíbl… puberťačka. Znovu jsem si nasadil brýle a pospíšil si k sobě do bytu, už mě nikdo nesledoval.

   Jen co jsem vstoupil, litoval jsem, že jsem Jeremymu vůbec dovolil na pár dní zůstat. Vypadalo to tam, jako když bomba spadne a Hanna tmavovláska honila po bytě, ať si to uklidí, že ona to za něj dělat nebude.

   Nezaobíral jsem se tím, místo toho jsem vešel do obýváku, políbil Dama na líco a posadil se do křesla. Ignoroval mě… jako vždy. I když mi připadalo… že dnes je zamračenější a zamyšlenější něž obvykle. Že se něco stalo. Ale věděl jsem, že nemá cenu se ptát, on by mi neřekl ani kdyby ho navštívili ufouni. Jen jsem se složil na sedačku a popadl rozečtenou knihu, bohužel jsem ji stejně nevnímal. Nedokázal jsem to.

(Damon)

   Na otcův dopis jsem nemohl zapomenout. Bylo všechno v něm pravda? Doopravdy můj otec spal s mužem? On?

   „Damone? Děje se něco?“ posadil se Jeremy do křesla. Nebyl jsem nadšený z toho, že tu teď bude bydlet, ale nemohl jsem protestovat. Byl to Chrisův byt a on si mohl dělat, co chtěl. Mlčky jsem se na něj podíval. Musel jsem vědět pravdu.

   „Chci, abys mě odvezl za Georgem Cohenem,“ řekl jsem. Jeremy zmateně zamrkal.

   „Co?“

   „Prostě to udělej, dobře?“ odvrátil jsem do něj pohled. Nechtěl jsem se s ním o tom bavit, potřeboval jsem si promluvit s Cohenem. Naštěstí to Jer nejspíš pochopil, jen přikývl a odešel se zamumláním, že sežene adresu.

   Netrvalo to dlouho, krátce po poledni se Jeremy vrátil s tím, kdy tam chci jet. Neváhal jsem, Chris tu už dnes byl, chtěl jsem vyrazit okamžitě, i když mě to stálo hodně přemáhání. Téměř pět let jsem nevystrčil paty z toho bytu, když nepočítám můj nedávný výlet do nemocnice. Zdálo se mi, že opouštím bezpečné zdi, připadal jsem si najednou zranitelnější než obvykle.

   Jeremy mi pomohl nasoukat se do auta a rozjel se. Netušil jsem, kde Cohen bydlí, ale bylo mi to jedno. Pro mě bylo důležité si s ním teď promluvit.

   Nejeli jsme dlouho, dokud jsme nezastavili u hezkého rodinného domku. S Jeremyho pomocí jsem vystoupil a rozjel se ke vchodu. Chvilku po zazvonění nám otevřela usměvavá dívka.

   „Přejete si?“ nadzvedla překvapeně obočí.

   „Ano, chtěl bych mluvit s panem Cohenem,“ řekl jsem a neoblomně se na ni podíval. Mírně se zamračila, asi se jí můj přístup moc nelíbil, ale já s ním nutně potřeboval mluvit.

   „Strýček se necítí právě nejlépe, měli byste přijít jindy.“

   „To je v pořádku, Betty, pusť je dál,“ objevil se dál v chodbě starší muž. Dívka se sice zamračila, ale pustila nás dovnitř.

   „Pane Cohene,“ pozdravil jsem jen kývnutím hlavy a Jeremy se přidal.

   „Damon Rodriguez?“ nadzvedl obočí. „Co tě sem přivádí?“

   „Myslím, že byste mi měl něco vysvětlit, něco ohledně vás a mého otce.“ Mlčel, což znamenalo, že to, co se psalo v tom dopise, byla pravda.

   „Pojďte za mnou,“ kývl a o francouzské holi se sám vydal do obýváku. Pousmál se na tu dívku, která nám donesla něco k pití a zase odešla. Pak obrátil pozornost na nás.

   „Co bys chtěl vědět, Damone?“

   „Měl jste poměr s mým otcem?“ zeptal jsem se beze stopy studu. Chvilku si mě mlčky prohlížel, než přikývl.

   „Ano, měl.“

   „Pro peníze?“ Povzdechl si.

   „Byl jsem tehdy hodně mladý, měl jsem velké sny, ale neměl prostředky k jejich realizování a pak přišel ten muž a nabídl mi tu… práci. Přijal jsem to, tehdy mi bylo jedno s kým se vyspím, měl jsem… nevybouřené hormony,“ pousmál se. „A ta nabídka byla víc než lákavá. Začal jsem se s tvým otcem stýkat, ale byl zarputilejší, než jsem předpokládal, musel jsem na něj pomalu, ale podařilo se mi to, jenže už jsem to nedělal pro peníze. Hodiny, které jsem s tvým otcem strávil, byly… byl jsem šťastný. S ním jsem zapomínal na všechno, i proč to vlastně dělám, byl jsem s ním proto, že jsem chtěl a proto, že mi s ním bylo dobře,“ odmlčel se. „Pak mi to přestalo stačit a jemu taky, zatáhl jsem ho do svého světa, chtěl jsem ho mít jen pro sebe, i když mě občas hryzalo svědomí, že má rodinu, ale… nedokázal jsem se ho vzdát, miloval jsem ho.

   A potom to prasklo. Nechtěl slyšet moje vysvětlení, nevěřil mi, zklamal jsem ho. Zatvrdil se a přestal se mnou zcela komunikovat. Netušil jsem, co dělat, netušil jsem, kam jít a skončil jsem v Triplu, který patřil mému strýci, už ho ale nezvládal. Převzal jsem to po něm a dál už to víš. Tvůj otec začal nenávidět homosexuály a stavěl si na té nenávisti svou pověst britského lorda. Nikdy mi neodpustil a já ho nikdy nepřestal milovat.“

   Mlčel jsem, netušil jsem, co říct. Takže to byla pravda. Všechno to byla pravda.

   „Jak se má?“ zeptal se najednou Cohen.

   „Před pár dny zemřel… rakovina,“ řekl tiše Jeremy. Promítla se mu v očích bolest, která nešla přehlédnout. Jen mlčky přikývl.
   „Odpustil vám, mrzelo ho, co se stalo,“ řekl jsem tiše. Jen se smutně pousmál.

   „Stevard neuměl odpouštět, zklamal jsem ho.“

   „To možná, ale odpustil vám. Děkuji, že jste mi tohle řekl,“ kývl jsem a otočil vozík.

   „Damone…“ Natočil jsem ke starému muži hlavu. „Chris ti nechtěl ublížit, neodsuzuj ho. Vždycky tě miloval.“ Jen jsem kývnul. Dobře vím, že mě miloval a že mě pořád má rád, i když už to není takové, jaké to bývalo.

   „Naschle,“ kývl jsem a s Jeremym odešel z domu.

***

(Alex)

   Ani trochu se mi nelíbilo, když mi volali kolegové a oznámili mi, že Chrise ztratili. Byl jsem naštvaný, ale co jsem mohl dělat. Prý ani neví, kam šel nebo kam by mohl jít.

   Zvedl jsem se a vyrazil ke Cohenovi do kanceláře, chtěl se mnou mluvit. Zaklepal jsem a vešel.

   „Alexi, posaďte se,“ kývl ke křeslu. Poslechl jsem a zadíval se na něj, docela by mě zajímalo, co mi chtěl.

   „Tento víkend… bude trochu speciální. Děláme ho každé čtyři měsíce a jmenuje se víkend siamských dvojčat.“

   „A to je?“ zatvářil jsem se nechápavě.

   „No… jednu dobu tady byli kluci rozdělení na ty starší a zkušenější a na nováčky a moc mezi sebou nekomunikovali, což mi přišlo líto. Proto jsem zavedl víkend siamských dvojčat. Jeden nováček a jeden starší kluk jsou k sobě na celý víkend připoutáni pouty a nesmí a ani nemohou si je sundat. Musí tak spát, sprchovat se, přijímat zákazníky a všechno. Jen… jestli se odvážíte tohle podstoupit. Nemůžu vás do ničeho nutit, nejste členem Triplu,“ řekl a položil si lokty na stůl.

   Zamyslel jsem se. „Nejspíš to obsahuje i zákazníky, mám pravdu?“

   „Ano, bohužel,“ přikývl.

   „Dobrá, dokážete zařídit, abych byl spárovaný s Chrisem?“ zvedl jsem obočí. Cohen se na chvilku zamyslel a nakonec přikývl.

   „Ano, myslím, že ano.“

   „V tom případě do toho jdu,“ kývl jsem.

   „Dobrá, vlastně… Chris o tomhle víkendu zákazníky nemívá, takže v tom by neměl být problém.“

   „Bojí se konkurence?“ zvedl jsem pobaveně obočí.

   „To si nemyslím,“ zavrtěl Cohen hlavou, ale dál to nerozváděl.

   „Pokud je to vše, půjdu,“ zvedl jsem se z křesla. Cohen jen přikývl a nechal mě odejít. Sice jsem z toho víkendu neměl moc dobrý pocit, ale při troše štěstí se mi podaří zjistit něco víc o Chrisovi, něco víc o tom, kam pořád mizí.

20. kapitola

(Alex)

   Byl pátek a já jsem byl nervózní jako malý prvák. Ode dneška jsme se měli poskládat do dvojic a přežít tak následující víkend. Kluci už o tom básnili a dohadovali se, kdo s kým bude. Já se občas zapojil, poptal jsem se, co a jak, ale nijak jsem nedával najevo, že vím, s kým budu.

   Dozvěděl jsem se, že s pouty budeme muset i spát, budeme se tak muset sprchovat, jíst a prostě úplně všechno. Ani na převlékání si je nemůžeme sundat, proto měl každý speciální košili, které šlo rozepnout celý rukáv, abychom se vůbec oblékli.

   Mlčky jsem se podíval na Chrise, který vešel do jídelny a posadil se k večeři. Opět měl na tváři tu svou netečnou masku lhostejnosti. Dokonce i Elijah už vzdal snahy se s ním bavit a bylo vidět… že ho ignorace ze strany Chrise mrzí.

   „Tak kluci, jdeme vás rozřadit,“ vešel do místnosti Cohen s tím svým přítelem. Měli v rukou dva tmavé pytlíky a v nich nejspíš jména všech členů.

   „Takže já mám nové členy a Thomas má ty starší, začneme,“ pousmál se a vybídl kluka, aby sáhl po prvním jménu.

   „Adam Jones,“ přečetl jméno na lístku. Rick okamžitě sáhl do pytlíku a přečetl jeho ´siamské dvojče´.

   „Elijah Wood.“ Oba jmenovaní se zvedli a nechali si na zápěstí připnout pouta. Mohli se od sebe vzdálit maximálně na metr. Podepřel jsem si hlavu a dál sledoval rozřazování. Zpozorněl jsem, když ten Thomas přečetl jméno: ´Christopher Cohen´. To vlastně zpozorněli všichni a všiml jsem si, že pár kluků se tajně modlilo, aby ta volba nepadla na ně. Docela by mě zajímalo proč. Chris se nenuceně zvedl a zamířil ke dvojici. Rick sáhl do sáčku a vytáhl papírek.

   „Alex Edwards.“ Zaregistroval jsem, jak si několik kluků úlevně oddechlo a také to, jakým pohledem mě obdařil Chris. No… kdyby pohledy zabíjely, byl bych mrtvý. Přesto jsem k němu přešel a nechal si nasadit pouta. Mám tě, vrahounu, už mi neunikneš. Pousmál jsem se a šel se znovu posadit. Ano, tohle bude rozhodně zajímavý víkend.

   „Upřímnou soustrast,“ sykl mi do ucha vedle sedící Jerry. Jen jsem nadzvedl obočí, ale on jen zakroutil hlavou a dál čekal na zbytek rozřazení. Prý se to dozvím později. A dozvěděl jsem se to.

(Chris)

   Nesnášel jsem tyhle víkendy, akorát mi braly soukromí a nemohl jsem chodit za Damonem. Vlastně mohl bych, ale Damon by byl proti a já taky neměl chuť každému sdělovat svůj soukromý život, byla to moje věc. A zrovna teď jsem musel skončit ve dvojici s ním! Alex… nesnášel jsem ho, pořád jsem na sobě cítil jeho pohled, jakoby mě neustále sledoval, jakoby se mě neustále snažil při něčem chytit.

   Mlčky jsem dopil kávu a čekal, než to konečně přestane. Už jsem si v duchu plánoval, co si na něj přichystám. Jen jsem se ušklíbl, ten bude ještě litovat.

   Jakmile Rick s Thomasem odešli, probodl jsem Alexe pohledem. Mlčky se na mě díval a nejspíš se snažil uhodnout, čím si můj ´úžasný´ pohled zasloužil.

   „Doufám, že umíš tančit,“ ušklíbl jsem se. Alex jen nadzvedl obočí.

   „Nikdy jsem tímto umem moc neoplýval.“

   „Nebudeš to u mě mít moc dobrý, jestli mi uděláš ostudu.“

   „Ostudu?“ zadíval se na mě nejistě.

   „Přece si nemyslíš, že kvůli tobě nepůjdu tančit do baru, když jsem to slíbil?“ nadzvedl jsem obočí, pak se jen ušklíbl.

   „Chrisi, nemohl bys být trochu milejší? Alex je tu nejnovější.“ Jen jsem zvedl obočí a zadíval se na Zacharyho.

   „Když chtěl jít do Triplu, musel snad počítat se vším, ne? Musí se umět přizpůsobit,“ přetočil jsem k Alexovi ledový pohled. Ani to s ním nehnulo, neuhnul pohledem, nikdy… Jakoby byl na podobné pohledy zvyklý.

   „Chrisi, mohl bys…“

   „Kurva přestaň! Mám po krk tvých rad, jak se chovat a nechovat. Jestli ti to vadí, tak se se mnou nebav, budeme spokojení oba!“ zavrčel jsem na Zacha.

   „Jsi jako můj bratr.“

   „Ale ty jako můj ne, nikdy jsem bratra neměl a nikdy po něm ani netoužil, tak mi dej pokoj.“ Sakra nechci se na nikoho vázat, nechci mít nikoho rád, protože všem se pak něco stane. Máma… Damon… Copak to nedokážou pochopit?

   Nestihl jsem uhnout, když mi na tváři přistala Zacharyho dlaň. Okamžitě jsem v ústech ucítil ocelovou pachuť krve z prokousnutého rtu. Ledově jsem se na něj podíval, bolelo to, ale mohl jsem si za to sám. Co jsem nemohl… bylo dát to na sobě znát.

   „Ulevilo se ti?“ zeptal jsem se tím nejpohrdavějším hlasem a vypliv na talíř krev, ze které se mi v puse dělalo akorát zle.

   „Ne, ale doufám, že tobě se rozsvítilo,“ zavrčel. Jen jsem nadzvedl obočí, Zacha tohle už nejspíš pěkně sralo… nedivil jsem se mu, ale nijak jsem nehodlal snížit nároky. Nepotřeboval jsem se tu s nikým bavit, bylo mi jedno, kolik mě jich bude nenávidět… bude lepší, když se ode mě budou držet dál… všichni.

   „Přestaň se mě snažit změnit, Zachu, jasné?“ zasyčel jsem a vstal od stolu. Alex mě následoval, vlastně mu ani nic jiného nezbylo. Ta pouta moc dlouhá skutečně nebyla.

   „Proč se tak chováš?“ zeptal se nakonec, když jsem zamířil do baru. Ještě byl sice čas, ale nechtělo se mi někde zbůhdarma trajdat.

   „Jak?“

   „Tak hnusně ke všem, někdo se s tebou snaží bavit a ty ho totálně setřeš.“ Jen jsem nadzvedl obočí a rozesmál se.

   „Sorry, Alexi, ale tohle je moje normální chování, tak do toho přestaň strkat nos, jasný?“

   „Podle některých tohle chování normální není. Neznal jsem tě dřív, nevím, jak jsi se dřív choval, ale oni ano.“ 

   „I kdyby, je to minulost a do té ti je hovno,“ odsekl jsem nakvašeně.

   „Nějak nechápu, co jsem ti udělal.“ Naštvaně jsem se k němu otočil a přirazil ho ke zdi.

   „Nechápeš? V tom případě mi řekni, proč mi lezeš do soukromí, absolutně nic ti do něj není,“ zavrčel jsem mu do obličeje. „Dám ti jednu dobrou radu, nestarej se o mě, neprovokuj, nemluv na mě a budeme přátelé.“

   „Promiň, ale to nejspíš nedokážu,“ ušklíbl se. Jen jsem ho naštvaně probodl pohledem. Nesnáším ho! Mlčky jsem supěl vzteky, ale pokoušel jsem se to nedát najevo, nemusí vědět, že vyhrál. Pořád jsem nějak nechápal, proč zrovna on mě tak vytáčí.

   Teprve v přítmí baru jsem se trochu uvolnil a nakonec s jeho pomocí – spíš jsem mu ty flašky prostě strčil do rukou – začal doplňovat alkohol v policích.

***

(Alex)

   Začali chodit další kluci a o chvilku později už i hosté. Nějakou dobu jsem stál s Chrisem za barem a míchal jednodušší drinky, ovšem jen do doby, dokud černovláskovi nezačali skandovat, že jim slíbil tanec. Nervózně jsem polkl.

   „Doufám, že nejsi úplné dřevo,“ sykl mi do ucha, načež položil veškeré láhve a se smyslným úsměvem vyrazil mezi lidi. Následoval jsem ho, nic jiného mi nezbylo. Oba jsme se vyhoupli na pódium a já lovil v paměti kroky, které mě moje bývalé přítelkyně učily na diskotékách. No… snad aspoň něco zvládnu, občas jsem měl za přítelkyni vášnivou diskošílenkyni, což se teď bude nejspíš hodit.

   Jakmile začala hrát písnička, sjel mi Chris rukama na boky a začal se proti mně vlnit. Chvilku jsem netušil, jak zareagovat, ale nakonec jsem jen přivřel oči. Pochopil jsem, o co mu šlo. Udělat ze mě uke blbce. Promiň, Chrisi, ale tohle ti nejspíš nevyjde. Chytil jsem mu ruku a druhou ho podtočil pod pouty, takže se teď nemohl skoro hnout, jak byl ke mně zády přitisknutý. Ušklíbl jsem se, když jsem zaslechl jeho zavrčení, tohle se mu nejspíš nelíbilo. Jen jsem se pousmál a začal se s ním kroutit. Moc sice nechtěl, nelíbilo se mu být tím méně aktivním, ale přece jen se přidal.

   Nakonec jsem ho vymotal z pout, ale přitáhl si ho k sobě a sjel mu rukama po bocích. Překvapilo ho to, ale ke ´sváděcí hře´ se přidal. Cítil jsem, jak mi palce zahákl za kalhoty a přisunul si mě k sobě blíž. Připadal jsem si… trochu divně. Nejspíš z toho důvodu, že Chris byl… kluk. Uznávám, že byl vážně hezký a snem nejspíš každé ženy, ale… to nic neměnilo na faktu, že jsme oba muži. Sice jsem se za ty dny tady naučil nějak nerozlišovat hetero a homosexualitu, ale pokud se jednalo o mě, pořád jsem si připadal s klukem zvláštně. Ale pro tenhle případ – pro případ londýnského vraha – jsem byl ochoten si sáhnout až na dno. Byl jsem ochoten obětovat cokoliv, jen abych toho grázla dostal za mříže.

   „Nebylo to špatné, ale pořád dost neohrabané,“ sykl mi Chris posměšně do ucha, když jsme přestali tančit. Moc jsem nevnímal nadšený pískot, který jsme vzbudili. Mlčky jsem hleděl do jeho očí a snažil se z nich vyčíst pravdu. Pravdu o těch vraždách, jestli s tím má něco společného, jestli o tom něco ví, ale… Neviděl jsem absolutně nic.