Minde

31. kapitola

18+

   Vánoce v Triplu přišly jako rychlá bouřka. První nikdo neměl čas nic dělat a pak najednou v Triplu vybuchla bomba. Všude visely nějaké ozdoby, girlandy, v pokojích byly vánoční stromky, ti dobře naladění vyřvávali koledy, i když v některých případech, například u Warrena, ´trochu´ falešně.

   Poslední dny ve škole před prázdninami byly nudné. V hodinách jsme nic nedělali, tak jsem se aspoň těšil na poslední zvonění. Před školou mě totiž čekával Dý a doprovázel mě do Triplu. Občas jsme to vzali obchůzkou a stavili se v cukrárně na rychlé kafe. Jeremy se na to tvářil všelijak, ale pokoušel se to nedávat najevo, vážně byl nejspíš hetero. S Dým si nejspíš nepadli do noty, vždycky se jen stroze pozdravili a Jeremy se vymluvil, že musí domů, i když jsem ho přemlouval, aby šel na kávu s námi. Vždycky odmítl, prý mu dal Damon ultimátum, že pokud nebude v jeho bytě bývat pořádek, čímž myslel, že Jer nebude nechávat všude válet oblečení, knížky, nebude nechávat svoje porno v DVD přehrávači a nebude umývat nádobí, vyrazí ho z bytu dřív než řekne švec. A prý pro něj nebude jezdit, má totiž důležitější věci na práci.

   Byl jsem šťastný. Na pokoji se konečně všechno uklidnilo, protože William se nechal přeřadit do dvojky, samozřejmě na větší či menší nátlak našeho pokoje, vážně už přestával být snesitelný a i pan Cohen uvažoval, že ho vyrazí. Prý nejeden zákazník si na něj stěžoval.

   Victor – naštěstí jsem se s ním moc nepotkával, jen na zkouškách a občas u jídla. Někdy dělal, že mě nevidí, jindy mě pořád probodával pohledem, až mi běhal mráz po zádech. Netušil jsem, co to znamená a jestli se mám bát.

……………………….

   „Veselé Vánoce,“ objal mě Dý okolo pasu, když jsem vešel do pokoje.

   „Veselé Vánoce,“ usmál jsem se na něj a nechal se políbit. Na jednu stranu mě mrzelo, že i na Štědrý den jsme pracovali, zákazníci, kteří byli většinou svobodní, si přišli zpříjemnit večer, a nemohli jsme to oslavit s klukama z pokoje. Na druhou stranu jsem byl teď s Dým. Nebyli jsme jediní, Mickeymu měl přijít Jaime. Hodně jsem se nasmál, když mi ukazoval dárek, co pro něj má – anglicko-španělský slovník, samozřejmě to nebyl jediný dárek, byl spíš pro zasmání.

   „Tohle je pro tebe,“ podal mi Dý podlouhlou krabičku. Pohledem mě umlčel, abych neříkal jeho nejméně oblíbenou větu ´Nic jsi mi neměl kupovat´ nebo ´Proč za mě tak utrácíš´. Vytáhl jsem krásný řetízek s písmenem CH.

   „Děkuju, je krásný.“ Rozpačitě jsem vyndal z pod mikiny malý neuměle zabalený balíček, který jsem doposud skrýval.

   „Já… říkal jsi, že se ti líbí, nevěděl jsem, co jinak,“ pokrčil jsem rozpačitě rameny. Bylo to nejnovější CD Davida Bisbala. Prý to byl jeho nejoblíbenější zpěvák.

   „Nemohl jsem ho nikde sehnat, děkuju,“ usmál se na mě zářivě a vrhl se na mé rty. Ulevilo se mi, bál jsem se, že už ho bude mít nebo něco. Dalo mi práci ho sehnat, ale Mickey mi pomohl a jemu vlastně pomohl Jaime.

   Smáli jsme se a laškovali spolu, měli jsme na to celou noc a já se chtěl smát. Chtěl jsem se smát s Dým, protože jsem byl šťastný, po dlouhé době jsem byl doopravdy šťastný. Prali jsme se, kočkovali se a pak, když jsem na Dým obkročmo seděl a hleděl ho jeho očích, věděl jsem, že to doopravdy chci.

…………………………….

**Dý**

   „Chtěl bych se s tebou milovat,“ zašeptal, aniž by se mi přestal dívat do očí. Sám jsem si už dlouho nepřál nic jiného, ale nechtěl jsem nic uspěchat.

   „Jsi si jistý tím, že to doopravdy chceš?“

   „Chci to v případě, že mi za to nezaplatíš. Chci, abys mě přitom nebral jako člena Triplu, ale jako Christophera Barryho, obyčejného kluka. Jen v tom případě to chci.“ Pousmál jsem se a přejel rukou po jeho líci.

   „V tom případě můžu udělat tohle, aniž bys něco namítal…“ Naklonil jsem se k němu a přejel svými rty po těch jeho. Když jsem nezaznamenal odpor, přisál jsem se na ně o něco náruživěji. Odpovědí mi byly ruce, které se obtočily okolo mého krku.

   Přejížděl jsem mu rukou po zádech, zatímco naše jazyky sváděly vášnivý boj o nadvládu. Za chvíli nám i trička překážela a ocitla se někde na zemi.

   Přetočil jsem se na něj a rty mapoval jeho krk. Měl zavřené oči a zrychleně dýchal, když oči otevřel, jasně jsem z nich vyčetl touhu.

   Přesunul jsem ruce k jeho kalhotám, které se mi podařilo hbitě sundat. Ruku jsem sunul po jeho stehně až nahoru k trenkám, u jejichž lemu jsem se zastavil. Znovu jsem ho políbil a zároveň vklouzl do trenek. Jasně mi do úst zasténal, když jsem v ruce sevřel jeho pomalu tvrdnoucí mužství a začal ho třít.

   Jeho tiché sténání mi ale brzy přestalo stačit, lehce jsem ho políbil a přesunul se níž. Překvapeně se na mě podíval a chtěl začít protestovat.

   „Dý, tohle bych měl dělat spíš…“ zacpal jsem mu pusu svým jazykem a donutil ho znovu si lehnout.

   „Není žádný Tripl, není žádný zákazník, jsi jen ty a já,“ zašeptal jsem a přesunul se k jeho klínu. Tentokrát bylo jeho zasténání hlasitější, když jsem ho vzal do úst.

   V rukách téměř drtil prostěradlo a vyvracel hlavu dozadu. Vycházel by mi i boky vstříc, kdybych mu je nedržel. Pomalu jsem po jeho údu přejížděl rty, jazykem a občas i lehce zuby. Přestal jsem až ve chvíli, kdy jsem zaslechl říct ho své jméno, vlastně spíš přezdívku.

   „Dý,“ zašeptal. Přesunul jsem se blíž k němu a políbil ho. Chris otevřel oči a přetočil se na mě. Ve chvilce se i mé kalhoty ocitly někde na zemi u ostatních věcí a trenky jakby smet.

   Když mě uchopil svými štíhlými prsty a nasadil pomalé mučivé tempo, myslel jsem, že se zblázním. V jeho očích jsem zahlédl ďábelské jiskřičky a tušil, že tohle mám za to, co jsem mu předtím prováděl já.

   Když už toho bylo i na mě moc, přitáhl jsem si ho k sobě a hladově políbil. Ovšem Chris začal pohybovat pánví, přičemž se naše mužství o sebe začala třít. Věděl jsem, že tohle mučení dlouho nevydržím, proto jsem v šuplíku nahmatal malou krabičku s gelem a zadíval se černovláskovy do očí.

   „Chci to,“ zašeptal a sám se vrhl na mé rty. Víc jsem nepotřeboval. Nabral jsem si na prsty vrstvu gelu a začal přejíždět po jeho dírce. Opatrně jsem ho začal roztahovat, nechtěl jsem mu ublížit, ublíženo už mu bylo mnohokrát.

   Skoro jsem si ani nevšiml, že Chris odněkud vytáhl kondom a rozdělal ho. Se zájmem jsem sledoval, jak mi ho nasazuje a vzrušilo mě to ještě víc. Vždycky jsem si ho totiž nasazoval sám, ale tohle se mi líbilo víc.

   Znovu jsem si ho k sobě přitáhl, abych ho mohl políbit. Jeho rtů jsem se nemohl nabažit a pak jsem ucítil, jak si mě směřuje do těla. Nehýbal jsem se, nechal jsem ho, ať si sám určí pozici. Bylo to ale čím dál horší. Cítil jsem, jak se do něj nořím, byl tak úzký a dělalo mi velké problémy nevzít si ho hned teď a tvrdě.

   Když mě v sobě měl celého, na chvíli přestal aby si zvyknul, teprve pak začal pomalu pohybovat pánví. Přejel jsem rukama po délce jeho zad až k zadečku a začal mu pomáhat. Tempo bylo sice mučivě pomalé, ale zato proloženo spoustou dotyků a naléhavých polibků.

   „Chci víc,“ zašeptal mi do ucha. Pousmál jsem se a přetočil se s ním. Hleděl jsem do jeho očí a utápěl se v nich. Zavrtěl se pode mnou, což mě vybídlo k rychlejším přírazům. Pohled do jeho tváře s očima přivřenýma slastí byl k nezaplacení. Mohl bych se tak na něj dívat pořád.

   Stačilo pár dalších přírazů, dokud jsem nedošel vrcholu. Když jsem z černovláska po chvíli vystoupil, sklonil jsem se k jeho stále neuspokojenému klínu. Vzal jsem do úst špičku jeho penisu a začal ji sát, přičemž jsem ho třel rukama. Netrvalo dlouho než jsem v ústech ucítil chuť spermatu.

   Posunul jsem se nahoru a sledoval jeho tvář. Měl zavřené oči a snažil se zklidnit svůj dech, teprve po dlouhé chvíli otevřel oči a zadíval se na mě.

   Objal jsem ho okolo pasu a přitáhl si ho blíž k sobě.

   „Miluju tě, Chrisi,“ zašeptal jsem.

   „Miluju tě… Dý.“ Ta věta pro mě byla jako facka, jako kdyby mi na hlavu vylili kýbl studené vody. Dý… Chris miluje Dýho. Pořád jsem mu lhal, pořád jsem mu neřekl pravdu. Co bude dělat, až se to dozví? Bude mě nenávidět? Dý nebylo moje pravé já, ani Damon, já jsem byl kombinací těch dvou. Jako Dý jsem tančil a miloval adrenalin, ale jako Damon jsem se choval. S ostatními jsem jednal s chladným odstupem, nikdy jsem si je moc nepřipouštěl k tělu, jen Chris… ten jediný prolomil moji obranu. Nedokázal jsem se k němu chovat jako ke všem ostatním.

   „Děje se něco?“ vrátil mě do reality Chrisův hlas. Tvářil se starostlivě. Pokusil jsem se nahodit bezstarostný úsměv a zakroutil hlavou.

   „Jen si odskočím,“ přejel jsem mu rukou po tváři a vstal z postele. V koupelně jsem si do tváře stříkl studenou vodu a zadíval se na svůj odraz. Musím mu to říct, musí to vědět.

   Když jsem vešel do pokoje, Chris ležel na posteli a spal. Na jednu stranu se mi malinko ulevilo, na druhou jsem byl naštvaný, že když jsem konečně sebral odvahu mu to říct, tak spí. Ale nemohl jsem se na něj zlobit a nakonec to tak možná bude lepší. Nejspíš by mě zabil, kdybych mu hned po našem prvním milování řekl, že nespal s tím, s kým si myslel, že spal.

   Lehl jsem si k němu a přitáhl si ho k sobě do náruče. Podvědomě se ke mně přitiskl a usmál se.

   „Miluju tě, odpusť, že ti lžu…“ zašeptal jsem.

 

32. kapitola

 

**Chris**

   Následující týden byl hodně náročný, alespoň pro mě. Každý den za námi chodil Paul a cvičili jsme sestavu. Koleno mi dělalo velké problémy, ale s prášky, které jsem vymámil od Barb, jsem to v rámci možností zvládal. Sobota 31. se prostě nezadržitelně blížila a všechno muselo být perfektní.

   Střídavě jsme jezdili do vily u moře a všechno chystali, ať už výzdobu v černočervených barvách, pódium nebo alkoholické nápoje. Všechno muselo být perfektní, protože pan Cohen musel mít všechno perfektní. Rick mi se smíchem svěřil, že je to nevyléčitelný perfekcionista a všechno musí být podle něj, protože přes to nejede vlak.

   Dý mi ten týden jen občas napsal. Říkal, že mu volal kámoš a dostal nabídku, kterou si nemohl nechat ujít – myslím sešplhat nějakou propast či co. Stejně jsem neměl moc času, tak mi to ani tolik nevadilo, i když mě to trošičku mrzelo.

   A pak nadešla sobota S, hodina H a minuta M. Vila praskala ve švech, až jsem se divil, kolik lidí sem přišlo. Některé jsem znal z baru, jiní mi byli zcela neznámí, ale ne pro všechny.

   Nervózně jsem si mačkal prsty, když jsme se měli převléknout na vystoupení, které mělo za chvilku začít. Nedůvěřivě jsem se díval na černé kožené kalhoty, které byly šity na míru. Nic víc jsme na sobě neměli, pokud se nepočítá kožený obojek okolo krku.

   „Neboj, to zvládneš, je to v pohodě,“ objal mě Mickey okolo ramen a odběhl se převléknout. Pousmál jsem se na něj, nikomu jsem se nesvěřil, že to koleno mě zlobí čím dál víc, nejspíš jsem to s tréninky přeháněl, ale já jim to prostě nechtěl zkazit.

   Ti, co šli na pódium první, měli na sobě černé kožené kalhoty, naše protějšky (v mém případě Andrew), byly oblečeny do bílé barvy – prostě protiklady.

   „Všichni připraveni? Neudělejte mi tam ostudu,“ mrkl na nás Paul. Kluci se jen zachechtali a přichystali jsme se k pódium.

   Když zazněly první tóny písně Lucifer´s angel, černě odění ´andělé´ v čele se mnou vyšli na pódium. Přestal jsem lidi, kteří na nás hleděli, vnímat, pokusil jsem se přestat vnímat koleno a soustředit se jen na tanec a Andrewa jako svého tanečního partnera. Překvapivě mi to docela šlo.

   Dokonce jsem si to i užíval, tahle sestava se mi prostě nehorázně líbila a Andrew to uměl tak perfektně zatančit, že jsem si lepšího partnera přát ani nemohl.

   Když jsme dotančili, ozval se bouřlivý potlesk a okamžitě začala dražba. Za námi na velké obrazovce postupně běžely naše fotky a v doprovodu písně jsme se nakrucovali na pódium. Každý chodil dopředu zvlášť a nechal ´uvaděče´ - v našem případě Eda, zdůraznit naše přednosti. A částky jen lítaly. Z jedničky byla největší pranice právě o dvojčata, která se na pódiu nakrucovala tak moc, že jsem si byl jistý, že ne jeden přítomný pán měl v kalhotách menší či větší problém.

   Z dvojky byl překvapivě boj o mě a Zacharyho. Jaime si Mickeyho obránil pěkně vysokou částkou a každého, kdo chtěl přihodit, zpražil natolik vražedným pohledem, že si to radši rozmysleli. Mě nakonec za nejvyšší částku dostal Dý, za což jsem byl rád.

   A ze trojky byl boj o barmana Henryho a o Philipa. Victor na všechny vrhal jen ledové a vražedné pohledy, takže se málokdo odvážil přihodit.

   Po dražbě nám bylo konečně dovoleno se jít převléknout do něčeho normálního. Rychle jsme si s klukama vyměnili své dojmy jak ze sestavy, tak z dražby, poslechli si obdivné pochvaly od Paula a nakonec jsme byli vyhnáni panem Cohenem za svými ´nynějšími pány´. Všechno se seběhlo tak rychle, že mi to později splývalo v jednu velkou rozmazanou šmouhu, teprve když jsem se připojil k Dýmu, všechno se uklidnilo do normálního tempa.

   Z tance a dražby jsem byl rozpálený a díky silným (doopravdy hodně silným) práškům, kvůli kterým jsem byl možná i trochu zblblý, jsem koleno ani moc nevnímal, takže jsem Dýho zase vytáhl na taneční parket. Neprotestoval, jen se mi smál.

   „Jak jsi se měl celý týden?“

   „Super, ani bys nevěřil, do jaké hloubky jsme se slaňovali. Chvílemi jsem se i bál, ale měl jsem dobré jištění, byl to fakt zážitek na celý život.“

   „Takže jsem ti nechyběl,“ našpulil jsem mírně pusu.

   „To víš, že chyběl, ale na stýskání nebylo moc času,“ ušklíbl se. Trošku mě to bodlo, ale pokusil jsem se nedat to na sobě znát, nechtěl jsem si svými blbými pubertálními výlevy kazit večer. 

   Jak jsme si to smejčili parketem, občas mě zastavovali ´známí´ z baru a říkali, jak jsem byl na parketu úžasný. Já jen rudl a občas se jejich perverzním poznámkám zasmál, třeba jak se jsem u toho tak krásně kroutil zadkem, nebo že jsem je tak rozpálil, že museli během vystoupení dvakrát na toalety. Jen jsem se smál, byli to známí štamgasti a na jejich řečičky už jsem si zvykl, dělali si srandu, jako vždy.

   Když mě ale jeden z nich objal, sáhl na zadek a zeptal se Dýho, samozřejmě ze srandy, jestli mu mě na půl hodiny půjčí, končila sranda. Dý se mračil jako hejno čertů a vrhl se na Terryho, který byl známý svůdník a nikdy nic nemyslel vážně.

   „Přestaň! Dý, nech ho být!“ křičel jsem, když se napřahoval k další ráně. „Jen si dělal srandu, slyšíš? Nech ho!“ Dalo mi práci je od sebe odtrhnout, tedy spíš Dýho od Terryho, jelikož ten se jen zděšeně kryl.

   „Terry, jsi v pořádku?“

   „Jo, jasně, v pohodě, Chrisi. Já… radši půjdu,“ vyhrkl a zmizel.

   „Co si sakra myslíš? Nemůžeš ho jen tak napadnout!“ vyjel jsem na něj.

   „Sahal na tebe!“

   „Není jediný! Sakra dělám v Triplu, myslíš si snad, že jsi jediný, kdo se mnou šuká?“ vyjel jsem na něj možná až moc ostře. „Teď jsem majetkem Triplu, nemůžeš si na mě dělat až takový nárok,“ přešel jsem do mírnějšího tónu a zamířil na terasu, která byla kupodivu prázdná.

   „Terry je ten kluk typu silný řečičky, ale skutek utek, nikdy by mi nic neudělal. Existují daleko… horší případy,“ zamumlal jsem a nevědomky si přejel prstem po jizvě na zápěstí. To však neuniklo Dýmu.

   „Chrisi, proč jsi se pokusil zabít, mě to můžeš říct,“ chytil mě za ruku a palcem přejížděl po jizvě. Chvilku jsem to sledoval, než jsem k němu zvedl oči.

   „Nechci o tom mluvit, ještě… ještě na to nemám odvahu,“ zakroutil jsem hlavou a jemně se vyvlékl.

   „Půjdu si pro něco k pití, počkáš tu?“ Mlčky přikývl, nejspíš nechtěl být přítomen dalším návrhům, které bych cestou dostával.

   „Kohopak to tady máme,“ ozval se mi u ucha známý a značně podnapilý hlas. Cukl jsem sebou a skoro vylil kofolu, kterou jsem si zrovna nalil.

   „Co tu děláš, Viktore, nemáš obskakovat svého zákazníka?“ zeptal jsem se chladně. Pokusil jsem se nedat na sobě znát, jak se ho bojím.

   „Mám… ale utekl,“ zasmál se. „Ty mi ale neutečeš, kocourku, že?“ pevně mě chytil za zápěstí, až jsem syknul bolestí.

   „Pusť nebo začnu křičet.“

   „Nezačneš, o to se postarám,“ zavrčel a kopl mě do kolena. Zaskučel jsem, bolestí se mi zatmělo před očima a podlomily se mi nohy. On mě ale pevně držel a někam vedl. Spíš tedy napůl vlekl, nikdo si toho ale nevšímal, skoro mě za jeho postavou nebylo vidět.

   Vlekl mě po schodech nahoru do nějakého pokoje. Oči se mi rozšířily strachem, tohle rozhodně dobré není. Než jsem se stihl vzpamatovat, obemkl mi zápěstí ocelovými pouty a připevnil je prodlouženým řetězem ke stropu.

   „Nech mě být, prosím,“ zašeptal jsem. Aniž bych chtěl, začaly mi po tvářích stékat slzy.

   „Pokusil jsem se o to, kocourku, ale nešlo to. Jsi pro mě jako droga, nedokážu přestat,“ mumlal, zatímco mi rozepínal kalhoty. „Felix byl dost dobrý, škoda že chcípnul,“ zachechtal se. „Ale nebyl jsi to ty. Bylo utrpení se na tebe jen dívat a nesmět na tebe sáhnout. Tví kamarádíčkové si tě pečlivě střežili, ale ne dnes,“ olízl mi ucho a rozkopl mi nohy od sebe. Cítil jsem, jak mi rukama přejíždí po půlkách, pak mi je roztáhl od sebe a vrazil do mě. Zakřičel jsem bolestí a skončil bych na zemi, kdyby mi pouta nerozdírala zápěstí a nedržela vzpřímeného. Slyšel jsem jeho chraplavý dech, jeho slastné steny, ale nejvíc jsem cítil své ponížení a bolest.

…………………………..

**Dý**

   Chris se dlouho nevracel, což mi na náladě moc nepřidalo. Včera jsem se pohádal s otcem a měl jsem strašně mizernou náladu, jen jsem se to pokoušel skrývat.

   Vešel jsem zpět do místnosti a rozhlédl se okolo sebe, jestli tu černovlasou hlavu někde neuvidím. Zahlédl jsem ho úplně vzadu s nějakým chlapem, vzpomínal jsem si na něj, byl taky z Triplu a kdysi pro Chrise přijel do školy. Vůbec se mi nelíbilo, že ho někam táhne a navíc Chris silně kulhá.

   Začal jsem se prodírat hosty k nim, nutno podotknout, že to nešlo právě lehce, jelikož tu bylo opravdu narváno.

   „Hej, Mickey, kam vedou támhle ty schody,“ chytil jsem blondýna za rameno a ukázal ke schodům, na kterých zmizel ten chlap s Chrisem. Blondýn se na mě zmateně podíval.

   „K pokojům dvojky, ale proč…“ Zbledl jsem, jo, věděl jsem, co je dvojka zač. Bez vysvětlení jsem se k nim znovu začal prodírat, ani jsem si neuvědomil, že mě následuje i Mickey a Jaime. Nejspíš jim bylo podezřelé, proč se na to ptám a navíc se mnou není Chris.

   Na ochozu už nebyla tolik slyšel burácející hudba ze sálu, zato jsem zaslechl bolestný křik vycházející z jednoho pokoje. Zbledl jsem a rozběhl jsem se tam.

   Když jsem rozrazil dveře, krve by se ve mně nedořezal. Na nic jsem nečekal, odtrhl toho chlapa od Chrise a jednu mu pořádně vrazil. Dál jsem se o něj nezajímal. Spěšně jsem černovláskovi natáhl trenky a kalhoty, které měl spadlé u kotníků a odvázal mu ruce. Zhroutil se mi do náruče, ale proud slz to nezastavilo.

   „Chrisi, jsi v pořádku?“ probíral jsem se jeho vlasy a hladil ho po zádech. Nevnímal jsem Mickeyho, který vzteky mlátil toho chlapa – tedy pokoušel se. Jaime se ho snažil odtrhnout, což se mu nakonec povedlo a donutil ho, aby šel zavolat Cohena. Znásilnění v Triplu tolerováno nebylo a tušil jsem, že tu někoho čeká pěkných pár let v lochu.

   Do pokoje se nahrnula hromada lidí v čele s Cohenem, který už chlapovi oznámil, že má okamžitého padáka, vypočítal mu, kolik bude muset zaplatit a oznámil, že policie je na cestě.

   „Chrisi, jak ti je?“ přikleknul si k nám Mickey a natáhl k černovláskovi ruku. Ten ucukl a víc se ke mně přitiskl.

   „Nech… nechte mě, pro-sím,“ zavzlykal.

   „Měl by se na tebe podívat doktor,“ řekl nejistě.

   „Ne, já ne-chci. Nechte mě… být,“ kroutil hlavou a svíral v pěstech moji košili.

   „Chrisi, měl by se na tebe někdo podívat,“ zašeptal jsem a prohrábl mu rukou vlasy.

   „Je tu Barb, zavolám ji,“ vstal Mickey a zmizel ve dveřích. Nebylo mi moc příjemné, že na mě všichni ostatní, v čele s Cohenem zírají, tedy na nás. A myslím, že ani černovláskovi to nebylo po chuti.

   „Tohle není zoo, myslím, že byste měli odejít,“ zavrčel jsem. Nesnášel jsem zbytečné čumily a zvědavce. Naštěstí to většina pochopila a raději odešla. To, že Cohen zůstal, jsem nekomentoval.

   Ta ženská – Barb – doktorka, se přiřítila rychlostí blesku. Poručila mi Chrise položit na postel a sundat mu kalhoty. Sice se první bránil a prosil, ať ho necháme, že mu nic není, ale nakonec se mi podařilo ho uklidnit. Bolestivě mi celou dobu svíral ruku a hlavu ode všech odvracel.

   „Budeš v pořádku, Chrisi, za pár dní to přestane bolet. Ale měl by sis na to koupit tuhle mastičku,“ napsala na papírek nějaký název a položila to na stůl.

   „Prosím… odvez mě… odtud,“ obrátil na mě Chris své oči plné zoufalství. Přikývl jsem a podíval se na Cohena, který zničeně svolil. Nejspíš netušil, jak se v téhle situaci zachovat.

   Zvedl jsem Chrise do náruče a opatrně si ho popondal, abych mu nezpůsoboval zbytečnou bolest. I tak jsem cítil, jak se napnul, pod jejím náporem.

   „Promiň,“ zašeptal jsem a vyšel s ním ze dveří. Mickey mi ukázal boční vchod, abych nemusel způsobovat zbytečný rozruch, který by nejspíš ani Chrisovi nebyl příjemný.

   Sklopil jsem v autě přední sedačku, na kterou jsem černovláska položil.

   „Dobrý?“ zeptal jsem se. S křečovitě zavřenýma očima přikývl. Rychle jsem se přesunul na místo řidiče, kývl na Mickeyho a odjel. Na nic jsem nemyslel, hlavně jsem chtěl být už doma v bytě. Nemohl jsem tomu uvěřit, proto ze pokusil zabít? Znásilnil ho ten chlap už dřív? Otázek tu byla spousta, ale málo odpovědí.

   Teprve když jsem zastavil před domem, kde jsem měl byt, uvědomil jsem si, že tímhle nejspíš všechno praskne, ale nemohl jsem s tím nic dělat.

   Vzal jsem Chrise do náruče a vynesl do druhého patra, kde jsem bydlel. Po dobu cesty se uklidnil. Z očí mu sice stále stékaly slzy, ale jeho oči byly jakoby nepřítomné, jakoby ani nevěděly, co se děje.

   Vnesl jsem ho do bytu, kde hrála televize, Jeremy ještě nespal, což mi do karet taky moc nehrálo.

   „Damone, co… Chrisi!“ Zpražil jsem ho pohledem a zmizel v ložnici, kde jsem černovláska položil na postel.

 

33. kapitola

 

**Chris**

   Všechno jsem vnímal jakoby z dálky. Cítil jsem, jak mě Dý bere do náruče a někam nese, bylo mi to jedno, už zase jsem chtěl umřít, tak moc! Uslyšel jsem nějaké hlasy, snad televize? A potom ještě jeden, řekl mé jméno, znělo to skoro jako Jeremy, ale neměl jsem sílu to zjišťovat. Cítil jsem se tak malátný, slabý a ponížený.

   „Chrisi,“ zašeptal Dý a vzal mou hlavu do svých rukou. „Chrisi, podívej se na mě.“ Dalo mi velkou práci splnit jeho přání, ale podíval jsem se na něj. Znovu se mi oči zalily slzami a já uhnul pohledem.

   „Bude to v pořádku. Promiň, že jsem u tebe nebyl,“ šeptal.

   „Co se stalo?“ Znal jsem ten hlas, musel to být Jeremy, ale co by tu dělal? Zvedl jsem těžkou hlavu a zadíval se na osobu u dveří. Byl to on, můj spolužák. Zmateně jsem na něj hleděl a nakonec jsem se podíval na Dýho. Ne, tohle… tohle přece nemohla být pravda. Oči se mi rozšířily zděšením, ale i překvapením.

   „Ty…“ zašeptal jsem přes suché rty.

   „Chrisi, chtěl jsem ti to říct, ale bál jsem se tvé reakce.“

   „Damon,“ vykníkl jsem a přikryl si ústa rukou. Zděšeně jsem na něj valil oči, ze kterých se mi znovu spustil proud slz.

   „Promiň, chtěl… vážně jsem ti to chtěl říct.“

   „Celou dobu… hrál sis se mnou. Dý… on… Pane Bože!“ Jak mi to mohlo docvaknout až teď? Konečně jsem zjistil, koho mi Dý připomínal. Sakra proč mi do nedošlo dřív? Já… já jsem spal s Damonem Rodriguezem. Vyznal jsem mu lásku, sakra…

   „Chrisi…“

   „Nech mě… Já… věřil jsem ti! A tys…“ křičel jsem zoufale. Tohle už na mě bylo vážně moc. První Victor a pak i Dý? Otočil jsem se od něj a pokoušet se zmírnit příval vzlyků. Jen matně jsem vnímal, jak Jeremy smýkl Damonem na bok a posadil se vedle mě.

   „Je to kretén, Chrisi, to bude dobrý,“ objal mě.

   „Věděl jsi to! Tys to věděl!“

   „Jo, říkal jsem mu, ať ti to řekne, ale neposlouchal mě.“ Dál jsem to moc nevnímal, ještě něco mi říkal, kroužil mi rukou po zádech, ale já nebyl schopen ho vnímat. Připadal jsem si tak vycuclý, unavený, využitý. Nemohl jsem to všechno unést, nakonec jsem byl rád, že jsem únavou usnul.

……………………..

**Jeremy**

   „Usnul. Můžeš mi konečně vysvětlit, co se stalo?“ vešel jsem do obýváku a zavřel za sebou dveře do ložnice. Damon si povzdechl a promnul kořen nosu.

   „Nějaký člen dvojky, znásilnil ho a mám nepříjemné tušení, že to nebylo poprvé,“ povzdechl si. Zalapal jsem po dechu a sedl si do křesla.

   „To snad… to snad ne.“

   „Je to tak.“

   „A to tě nenapadlo nic lepšího než ho přivést sem? Muselo tě snad trknout, že mu na stavu moc nepřidá, když zjistí, že Dý je Damon Rodriguez!“ syčel jsem na něj. Nejspíš bych na něj i ječel, ale bál jsem se, že probudím Chrise.

   „A co jsem měl dělat? Nemohl jsem ho tam nechat, sakra!“

   „Měl jsi mu to říct dřív. Neříkal jsem ti to jen já, pokud vím, i Jaime to do tebe hučel. A říkám ti na rovinu, Dame, jestli dopadne jako tví bývalí milenci, nadosmrti s tebou nepromluvím, je ti to jasné?“ zabodl jsem mu prst do hrudi a zamračil se na něj. Zamračený pohled mi oplatil a odstrčil mě od sebe.

   „Nestarej se do mého soukromí, Jere, rozumíš?“ zavrčel a odešel do koupelny. Sedl jsem si do křesla a slonil hlavu. Jo, nebyl jsem nadšený z toho, že Chris začal chodit s mým bratříčkem a dával jsem to jasně najevo, jenže ten černovlasý kluk byl do něj nejspíš takový blázen, že si toho ani nevšiml nebo mu to bylo jedno.

   Od Jaimeho a Beatriz jsem si zjistil podrobnosti života mého bratra ve Španělsku a to co jsem zjistil se mi moc nelíbilo. Damon byl… casanova. Jednou chodil s tím, podruhé s tím, ale vždycky mu to po několika dnech či týdnech přestalo vyhovovat a své milence, či milenky od sebe odkopl jako kusy hadru. Nechtěl jsem, aby takhle skončil i Chris, i když ve skrytu duše jsem doufal, že právě on udělal do srdce Damona takový kráter, že není možné ho jen tak vymazat, jako by ani neexistoval, doufal jsem, že se mu nechystá ublížit, jako to udělal už tolikrát.

   Dokonce kdysi prý chodil i s Jaimem, ale ten to brzo ukončil, protože tušil, že Damonovi přestává vyhovovat. Ovšem zůstali nejlepšími přáteli a jen tak mezi námi, Dam si takového přítele nejspíš ani nezaslouží, Jaime byl skvělý a ten blondýnek – Mickey, či jak se jmenoval, mohl být šťastný, že někoho jako je on má.

   V noci jsem téměř nespal, Chris sebou pořád házel a často se budil – zmatený, dezorientovaný a vyděšený. Vždy se mi ho ale podařilo nějak uklidnit a on zase usnul. Damona jsem k němu nepustil, kdoví, jak by na něj reagoval.

   Až ráno jsem si dovolil odejít do kuchyně a uvařil jsem horkou silnou kávu pro sebe i Dama. Nemluvili jsme, neměli jsme si co říct, tušil jsem, že černovlásek v ložnici dělá starost nám oběma.

   „Půjdu koupit něco k jídlu, dáš pozor…“

   „Samozřejmě,“ prskl jsem na něj. Neměl jsem moc dobrou náladu, vždycky když jsem byl nevyspaný jsem byl hodně mrzutý, ale dnes jsem byl nevyspaný dobrovolně, musel jsem se trochu uklidnit. Damon jen přikývl a rychle odešel.

 

**Damon**

   Netušil jsem, jak se teď chovat. Chrise jsem měl strašně rád, ale nevypadalo to tak, že by po mém úžasném odhalení, na tom byl stejně. I když… třeba je jen vystresovaný ze všeho.

   Jeremyho chování mě docela dost štvalo, jako by o mě mohl něco vědět, nic neví. Do ne dávna jsme se vídali občas jen o prázdninách a už si myslí, že o mě ví úplně všechno. 

   „Kde je Chris?“ zeptal jsem se hned ve dveřích Jeremyho, když jsem viděl ložnici prázdnou.

   „V koupelně, zvrací,“ zamračil se na zavřené dveře. „Nemyslím si, že bys tam měl chodit,“ chytil mě za ruku. Vytrhl jsem se mu a opatrně vešel dovnitř.

   Chris seděl vedle záchodové mísy bledý jako smrt. Namočil jsem ručník, přičapl si k němu a otřel mu ústa. Ani se na mě nepodíval.

   „Chrisi, proč jsi to někomu neřekl?“ zeptal jsem se jemně. Vážně jsem to nechápal, mohl si ušetřit tolik bolesti, stačilo o tom někomu říct.

   „Proč jsi mi neřekl, že Dý neexistuje?“

   „Nevěděl jsem jak a asi jsem se bál.“

   „Stejně bych mohl odpovědět i já,“ otevřel oči a se zklamaným obličejem si mě prohlédl. „Kdo jsi, v čem všem jsi mi lhal,“ zeptal se.

   „Já sám nevím kdo jsem. Ve skutečnosti jsem… mix Dýho a Damona. Jsem nedůvěřivý k lidem, možná jsem i arogantní a jsem vystudovaný právník, ale neživím se tím. Miluju tanec a adrenalin. A pokoušel jsem se ti nelhat.“ Ušklíbl se a odvrátil pohled.

   „Neměl bys sedět na té zemi, je studená,“ povzdechl jsem si a sám se postavil. Po chvíli se začal sbírat i Chris, bylo ale vidět, že ho určitá část těla dost bolí.

   „Pomůžu ti,“ přešel jsem k němu.

   „Ne! Já to zvládnu,“ zavrčel a stiskl zuby k sobě.

   „Koupil jsem ti tu mastičku, co ti předepsala ta doktorka,“ vytáhl jsem z tašky krabičku. Když se v ložnici neohrabaně posadil na postel.

   „Díky,“ zamumlal.

   „Chceš pomoct nebo…“

   „Ne,“ jeho příkré odpovědi mě docela vyváděly z míry. Takhle jsem ho neznal.

   „Jasně, promiň,“ otočil jsem se ke dveřím, chtěl jsem ho nechat samotného, aby se mohl ´ošetřit´.

   „Damone?“ otočil jsem se se zvednutým obočím.

   „Ano?“

   „Proč tohle všechno? Co jsi tím sledoval, proč sis se mnou začal, ze srandy? Nebo to pro tebe byl jen další adrenalin?“

   „Mám tě rád, Chrisi.“

   „Chystáš se přijmout lordské křeslo.“

   „Jo… Ano, chystám,“ přikývl jsem. Zahlédl jsem v jeho očích záblesk… vlastně nevím, co přesně to bylo.

   „Díky, že jsi mě tu nechal, ale měl bych se vrátit,“ řekl a vytáhl mobil. Než jsem stihl něco říct, někdo na druhém konci to Chrisovi zvedl.

   „Mickey, promiň, že tě ruším, vím, že už v Triplu nepracuješ, ale… mohl bys pro mě prosím přijet?... Díky…“ Jeremy se objevil za mnou a nadiktoval černovláskovi adresu. Jen jsem je sledoval a připadal si jako vyvrhel. Když Jeremy objal Chrise okolo ramen a ten se nechal, raději jsem odešel.

 

34. kapitola

 

   Netrvalo ani deset minut, než se u dveří zuřivě rozezvonil zvonek. Pomalu jsem vstal a vydal se tam.

   Když Damon otevřel, vtrhl Mickey dovnitř jako velká voda a vrhl se ke mně. Zavrávoral jsem, když se na mě zavěsil a malinko jsem se otřásl.

   „Bože Chrisi, na co máš ten přístroj, kterému se říká pusa? Proč jsi nám to neřekl? Jak ti je?“

   „Bylo by mi líp, kdybys mě pustil,“ zamumlal jsem. Omluvně se odtáhl a pečlivě si mě prohlédl.

   „Mickey přestaň prosím, připadám si jak pod mikroskopem,“ zamumlal jsem a kývl Jaimemu na pozdrav. Možná jsem od sebe neměl odvádět pozornost, protože když jsem se na blondýna znovu podíval, upřeně hleděl na Damona, který vypadal jako Damon a zřetelně jsem slyšel, jak mu to v hlavě šrotuje.

   „Chrisi, řekni mi, že to co si myslím není pravda,“ řekl pomalu.

   „Mickey prosím, můžeme jet?“ Neposlouchal mě, rty měl semknuté u sebe a střídavě svíral a rozevíral pěsti.

   „Ty… ty jsi Dý?“ Damon přikývl, nesnažil se to nijak skrýt, nejspíš už neměl důvod.

   „A tys to věděl?“ otočil se na mě.

   „Mickey,“ netušil jsem, co mu mám říct.

   „Hajzle! Jasně jsem ti řekl, že jemu neublížíš! Pořád se mezi nás musíte srát! Proč nám nemůžete dát pokoj? Sakra my jsme úplně stejní jako vy!“

   „Micku, přestaň, prosím,“ chytil jsem ho za ruku. Neposlouchal mě. Vrhl jsem zoufalý pohled na Jaimeho. Ten ho naštěstí zachytil, protože přešel k blonďáčkovi a objal ho zezadu okolo pasu.

   „No tak, on není tak špatný, jak se zdá,“ políbil ho na krk. „Má své mouchy, to nezpochybňuju, ale jinak je to fajn kluk.“

   „Ty se ho ještě zastáváš?“

   Udělalo se mi z toho všeho křiku zle. Opřel jsem se o zeď a zavřel oči, zpod kterých se pomalu draly další slzy.

   „Přestanete se tu hádat?“ zakřičel Jeremy a přešel ke mně. „Dobrý?“ položil mi ruku na rameno. Přikývl jsem, ale oči jsem se otevřít nepřiměl. Teprve když jsem uslyšel ránu, zděšeně jsem je otevřel. Damon se držel za nos a mezi prsty mu protékala krev. Mickey si protřepával ruku a omluvně pokrčil rameny směrem k Jaimemu.

   „Můžeme jít,“ vzal mě okolo pasu a vedl z bytu ven. Ještě jsem zaslechl Jaimeho, jak říká Damonovi: ´Myslím, že sis to zasloužil, říkal jsem ti, že Chrisovi to nemáš tajit´.

   Nedokázal jsem se bránit, neměl jsem sílu, bylo mi jedno, kam mě vedou. Odevzdaně jsem šel s kluky k autu.

   „Pan Cohen s tebou chce mluvit.“ Mlčel jsem, věděl jsem, že tohle přijde, budu o tom muset mluvit.

   „Budeš tam se mnou?“ zeptal jsem se tiše.

   „Jen jestli budeš chtít.“

   „Chci.“

   „Chrisi, nemusíš se bát, nikdo ti už neublíží.“

   Třásl jsem se, když jsme zastavili před Triplem. Mickey mě držel okolo ramen a vedl mě dovnitř.

   „Mohl bych se první osprchovat?“ zeptal jsem se, když chtěl blondýn jít hned ke Cohenovi.

   „Dobře, ale…“

   „Miku prosím, slibuju, že si nic neudělám,“ povzdechl jsem si. Znal jsem ten jeho starostlivý pohled. Nevyčítal jsem mu to, prostě měl strach.

   Pokojem, ve kterém seděli všichni kluci a jako na povel se otočili, když jsme vešli, jsem rychle proběhl do koupelny. Nechtěl jsem vidět ty jejich pohledy, nevydržel bych to.

   Drhl jsem si kůži až jsem ji měl celou rudou, ale pocit znechucení neodezněl. Bylo mi ze sebe zle.

   Zabalil jsem se do huňatého županu a dlouho váhal, jestli mám odvahu vejít do pokoje. Po dlouhých minutách jsem se odhodlal. Jak jsem čekal, Cohen seděl mezi ostatními kluky a otočil se, když jsem vyšel z koupelny bledý jako smrt.

   „Chrisi,“ vstal. Se sklopenou hlavou jsem se přišoural k celému seskupení a skrčil jsem se na okraji sedačky.

   „Chrisi, proč… proč jsi to nikomu neřekl?“

   „Já… vyhrožoval mi, bál jsem se,“ zamumlal jsem.

   „Kolikrát ti to… udělal. Jak dlouho to trvalo,“ přisedl si ke mně Mickey.

   „Třikrát,“ pípl jsem. Bylo mi jedno, že to všichni slyší, stejně byl Triple jedna velká drbárna a většinou všichni věděli všechno během několika dní.

   Mickey si povzdechl a objal mě. „Už to chápu,“ povzdechl si. Ostatní se na něj zmateně zadívali.

   „Poprvé to bylo, když si sám zůstal na pokoji a potom měl na tváři tu modřinu? To ti udělal on?“

   „Snažil jsem se utéct,“ zamumlal jsem zahanbeně.

   „Podruhé to bylo, když v Triplu hořelo? Přišel po tvém zákazníkovi?“ Přikývl jsem s pohledem zabodnutým do koberečku pod stolkem.

   „A potřetí včera?“ Opět přikývnutí.

   „Kvůli němu ses pokusil zabít? Kvůli němu sis podřezal žíly?“ zeptal se Cohen. Do očí se mi nahrnuly slzy.

   „Bylo toho na mě moc. Najednou jsem se stal děvkou, pak Victor, ve škole mě všichni nenáviděli. Chtěl jsem s tím skoncovat.“

   Musel jsem říct všechno, jak to začalo, i Philipa jsem byl nucen prásknout. Ostatní kluci jen bledli. Já jsem zbledl děsem, když mi Cohen řekl, že budu muset vypovídat, že dal Victora k soudu. Udělalo se mi zle a vystřelil jsem na záchod. Nezvracel jsem, už jsem neměl co, jen jsem se dávil a šly ze mě pouhé žaludeční šťávy.

   „Promiň, Chrisi, věděl jsem, že tě něco trápí, ale netušil jsem, že je to až tak…“

   „To je v pořádku, Mickey. Přestaň se omlouvat, není to chyba nikoho z vás, jen moje,“ zamumlal jsem a přitiskl jsem se víc k blondýnovi. Věřil jsem mu, nejvíc z celého Triplu.

***

(Damon)

   Do soutěže zbýval necelý týden, ani přesto se Chris na dvou zbývajících zkouškách neobjevil. Volal Susan, že mu není dobře a uvidí se až na soutěži. Od Jeremyho, který se mnou mluvil jen úsečně, jsem věděl, že ani ve škole celý týden nebyl.

   Znechuceně jsem šlápl na plyn, abych měl tu schůzku s otcem co nejdřív za sebou.

   „Tak jsem tu, co je tak důležitého, že jsme to nemohli vyřešit přes telefon?“ nadzvedl jsem obočí a zadíval se na staršího muže v kvalitním obleku od Armaniho před sebou.

   „Zítra převezmeš moje místo. V pět hodin se bude konat sněm, na kterém oficiálně převezmeš moje místo a složíš slib.“ Ztuhle jsem na otce zíral.

   „Zítra nemůžu,“ zakroutil jsem hlavou.

   „Zítra můžeš, Damone. Tohle není prosba, tohle je holý fakt. Zítra tam přijdeš a převezmeš to, rozumíš?“

   „Ano, otče,“ vstal jsem rozčileně z křesla a odešel. Zítra? Sakra zítra byla ta soutěž! Zítra v pět! To snad není pravda!

   V autě jsem už po několikáté za tento týden vytočil Chrisovo číslo. Bylo nedostupné, opět.

   „Kurva, tohle je snad naschvál!“ zaklel jsem nahlas a vytočil číslo Susan.

   „Prosím, Susan Fosterová.“

   „Ahoj Sus, tady Dý.“

   „Ahoj, ráda tě slyším, co potřebuješ?“

   „Ozval se ti Chris?“

   „Jo, ozval, zítra prý přijde, už je mu líp.“

   „Super. Hele, mám problém… já zítra nemůžu. Budete to muset zatančit beze mě,“ povzdechl jsem si.

   „Cože? Tohle snad nemyslíš vážně! Jak to asi máme zatančit bez tebe?“ zaječela do telefonu. Milý tón okamžitě zmizel.

   „Promiň, přišlo to tak náhle a nemůžu to zrušit.“

   „Takže nás necháš na holičkách.“

   „Zkusím to stihnout, ale… promiň, mrzí mě to.“ Vážně mi to bylo líto. Chtěl jsem všechno Chrisovi vysvětlit, chtěl jsem se mu za všechno omluvit… „Promiň Sus, měj se,“ rozloučil jsem se a zaklapl mobil.

 

35. kapitola

 

(Chris)

   Spěšně jsem se oblékal, čekalo se jen na mě. Kluci z naší skupiny dostali na pár hodin volno, aby mohli se mnou na soutěž – dívat se. Možná to mělo i skrytý význam, ale já to nechtěl vidět.

   Před třemi dny bylo soudní zřízení s Victorem. Přiznal se, ale žádnou lítost prý necítil. Smál se jako šílenec, když ho odváděli a propichoval mě tím svým chtivým pohledem. I vzpomínka na to byla pořád děsivá. Chtěli po mě vědět všechno, kdy se to stalo, jak se to stalo a hlavně co přesně mi udělal. Byly to nejtěžší dvě hodiny mého života, znovu na to myslet, znovu to prožívat a tentokrát to říkat někomu. Victor dostal pět let vězení a ani Philip nevyvázl bez újmy.

   Následující dny taky nebyly žádný med. Všichni okolo mě chodili po špičkách, jako by se báli, že když na mě promluví, s řevem uteču. Bylo to nesnesitelné, takže jsem včera večer vytekl a pořádně si zařval. Hned napětí v pokoji trochu povolilo.

   „Chrisi pospěš si, za chvíli to začíná.“

   „Vždyť už jdu,“ sebral jsem ze země tašku a vyšel z pokoje. Zarazil jsem se, když jsem se podíval na televizi. Byl tam Damon. Na tváři měl chladnou nepřístupnou masku a právě byl vyzván na pódium, kde měl převzít lordské křeslo svého otce.

   „Děkuji, vážím si…“ obrazovka zčernala, když Mickey televizi vypnul.

   „Pojď, nestihneme to,“ vzal mě okolo ramen a vyvedl z pokoje. Kluci nás nechápavě sledovali, já jim ale nechtěl nic vysvětlovat. Damon byl… chyba, bylo to pasé. Nikdy se to nemělo stát. Zamiloval jsem se do toho Dýho, který se mě dotýkal při tanci, který se se mnou smál v kavárně, když mě doprovázel ze školy, který mě v noci líbal, když jsme se k sobě tiskli… Pak ale přišla tvrdá realita. Ten Dý, kterého jsem miloval, neexistuje. Bolelo to a zvláště v tuhle dobu.

   Sus se ke mně přiřítila jako velká voda, tvář měla zkřivenou zlostí a neustále na někoho ječela.

   „Dý se na nás vykvákl!“ vyštěkla hned na mě. Nepřekvapilo mě to, už cestou sem jsem pochopil, že pokud teď Damon přijímá lordské křeslo, nějaká blbá taneční soutěž je mu totálně ukradená.

   „Když se budeš rozčilovat, nic s tím nenaděláš,“ povzdechl jsem si a obešel ji, abych se mohl převléknout.

   „Cože?“ vyjela. „Tebe to nechává klidným? Co budeme dělat? Takhle to můžeme rovnou zabalit!“

   „Susan uklidni se. Možná, je to tak lepší. Zvládneme to, budu improvizovat,“ pousmál jsem se na ni a dál pokrčoval ve stahování kolene. Ještě chtěla něco říct, nakonec ale mávla rukou a odešla.

   „Chrisi…“

   „Jsem v pohodě, Mickey.“

   „Je to Rodriguez, nemá cenu se kvůli němu trápit.“

   „Já vím, jsem v pohodě. Přijde Jaime?“ změnil jsem rychle téma.

   „Jo, přijde. Už by měl být v sále.“

   „Susan Fosterová?“ přistoupil k blondýně nějaký chlap.

   „Ano?“

   „Připravte se, za chvíli jste na řadě.“

***

(Damon)

   „Děkuji, vážím si toho, že zde dnes můžu být.“ Slova jsem ze sebe doslova tlačil. Měl jsem vztek, tak neskutečný vztek! Zadíval jsem se na davy před sebou – byli tu ostatní lordi, novináři a spousta lidí z vyšší vrstvy.

   Otevřel jsem pusu, abych pronesl předem připravený projev, který mi samozřejmě překopal můj drahý otec. S myšlenkou na něj se ve mně zvedla další vlna hněvu. Měl jsem chuť na něj vyřvat jak moc ho nesnáším, měl jsem chuť na něj zakřičet, že se neživím jako právník, ale skáču z letadla, slaňuju se ze skal a do postele si ve většině případů tahám muže!

   Sevřel jsem ruce v pěst a zmačkal projev.

   „Je mi líto, ale lordské křeslo svého otce nemohu přijmout,“ ušklíbl jsem se a zabodl pohled do šedovlasého muže, který začal střídat barvy jako chameleon.

   „Můžete uvést důvod?“ křikl na mě nějaký reportér.

   „Jistě,“ usmál jsem se. „Můj otec je odpůrce homosexuálů, nemohl bych jít stejnou cestou jako on, když mezi ně patřím. Děkuji za pozornost, přeji příjemný večer. Nyní, když mě omluvíte, mám něco důležitějšího na práci.“ Cítil jsem se… cítil jsem zadostiučinění. Těšil mě pohled na otce, kterého obklopili novináři a on nevěděl, co má odpovídat.

   „Damone, stůj!“

   „Spěchám otče, my dva už nemáme o čem mluvit.“

   „To teda máme! Lhal jsi, můj syn není buzna!“

   „Tím bych si být tebou nebyl tak jistý. Věř mi, že mou postelí prošlo víc mužů než bys dokázal spočítat. Už mi nebudeš řídit život, ani na dálku a ani tady.“ Otočil jsem se a spěšně odešel. Musel jsem si pospíšit, jestli jsem tu soutěž chtěl stihnout.

***

(Chris)

   „Tak co, všichni připraveni?“ zahalekala Susan. Ostatní se na ni skepticky podívali a něco zabručeli. Vím, co si mysleli. Když nám chybí Dý, nemáme šanci. Já sám netušil, co na tom pódiu budu předvádět. Přes týden jsem zkoušel tančit v Triplu, ale chyběl mi… nápad, elán. Nešlo mi to, padal jsem a pletl kroky. Byl jsem vším vyčerpaný a tušil, že pokud se nestane zázrak, celou sestavu podělám.

   „Chrisi! Chrisi!“ zmateně jsem se otočil. O krok jsem ucouvl, když jsem spatřil Damona ve velmi drahém obleku, jak se ke mně dere.

   „Co-co tu děláš?“

   „Vyhrajeme to,“ řekl a sundal si sako. „A taky… Musel jsem přijít, kvůli tobě.“

   „Damone, tohle není ta nejvhodnější chvíle, navíc…“

   „Chrisi poslouchej mě…“

   „Ne, ty poslouchej mě,“ odstrčil Mickey černovláska. „Přestaň se mezi nás plést. Přestaň předstírat, že jsi jeden z nás! Protože je to lež! Jsi jen lhář!“ zakřičel a chystal se na něj vrhnout.

   „Mickey přestaň, já si to vyřídím sám, navíc ho potřebujeme na sestavu.“ Blondýn překvapeně zamrkal, ale neprotestoval. Ještě hodil na Damona jeden vražedný pohled a stáhnul se.

   „Chrisi…“

   „Co tu děláš, viděl jsem tě v televizi, přece máš přijímat lordské křeslo.“

   „Odmítl jsem ho, přiznal jsem se ke své orientaci.“ Ztuhl jsem.

   „Tos neudělal.“

   „Udělal a udělal bych to znovu,“ přešel ke mně a přejel rukou ke tváři. Cukl jsem sebou.

   „Proč?“

   „Už mě nebaví nechat si řídit život, už mě nebaví skrývat to, co dělám rád, už mám dost přetvářky a… miluju tě, Chrisi.“ Do očí se mi vedraly slzy. Tekly mi po tváři, i když jsem se je snažil zastavit.

   „Já ti nevěřím. Jsem pro tebe jen další adrenalin, miluješ jen to!“

   „To není pravda…“

   „Chrisi, musíme jít,“ přiběhla ke mně Susan.

   „Sus, dej nám dvě minuty,“ probodl ji Damon pohledem.

   „Damon Rodriguez… Dý?“ vyvalila oči, ale on ji ignoroval. Držel mě za ruce a hleděl do očí.

   „Chrisi, prosím, dej mi ještě jednu šanci. Miluju tě a klidně to vykřičím do světa! Že Damon Rodriguez je homosexuál a zamiloval se do černovlasého tanečníka! Slyšíte všichni?“ křičel. Snažil jsem se mu zacpat pusu, ale nenechal se. Proto jsem si ho k sobě stáhnul za kravatu a políbil. Okamžitě zmlkl a objal mě okolo pasu.

   „To znamená, že mi dáváš ještě jednu šanci?“ zeptal se tiše.

   „Ne, to znamená, abys přestal vyvádět, jsme na řadě,“ vykroutil jsem se mu a vydal se ke své skupině. Všichni na nás pořád vykuleně hleděli.

   „Hele, ty… ty jsi vážně Rodriguez? Celou tu dobu?“ vykoktal ze sebe Gus.

   „Tvé vyjadřovací schopnosti mě vždycky ohromovaly,“ ušklíbl se Damon a přetáhl si přes hlavu obyčejné tričko.

   „Vážně tam chceš jít? Takhle tě všichni… poznají,“ podíval jsem se na něj nedůvěřivě.

   „Už mi na tom nezáleží.“ Mlčky jsem na něj hleděl. V jeho očích bylo… odhodlání.

   „Jedeme tu druhou sestavu,“ řekl jsem hlasitě, aniž bych z něj spustil oči.

   „Cože? Není hotová!“

   „Není dopilovaná!“

   „Proč?“ Ozývaly se protesty.

   „Tančíme druhou sestavu, budeme tančit jako celek, ne rozbitě.“ Susan se usmála a rychle předala chlapům od zvuku druhé CD.

   „Jdeme na to,“ zavelela Susan a mi vyšli na pódium. Postavili jsem se na svá určená místa a když začala hrát hudba, s elánem jsme se do toho všichni pustili. Bylo to rychlé tempo, ale všichni jsme ho zvládali.

   Postupně jsem se uklidňoval. Damonova přítomnost vedle mě, mě uklidňovala. Bylo to zvláštní, cítil jsem se… uvolněně. Pousmál jsem se, když se naše oči setkaly. A když hudba přešla do tvrdšího rytmu, všichni, co jsme tam byli, jsme to rozbalili jak nejlépe jsme uměli. Každý měl svou roli, každý tančil jak nejlíp uměl a když přišla konečná část, kde mě Damon s Gusem zvedli do vzduchu a pak pomalu položili dolů a já se setkal s těma šedýma očima, které žadonily o odpuštění a druhou šanci, povolil jsem a políbil ho.

 

36. kapitola

 

(Chris)

   Hudba hlasitě hrála, zákazníci se přeřvávali, tančili a já jsem se usmíval. Začal jsem mít tenhle mumrajs v baru rád. V rukou se mi střídaly láhve s pitím jako na běžícím pásu, občas jsem si je se Zachem přehazovali a dost se u toho bavili.

   Byly to už tři týdny od soutěže, kterou jsme vyhráli a brzy nás čekalo natáčení prvního klipu s nějakou začínající skupinou. Měl jsem za úkol s Damonem vymyslet sestavu. Bylo to těžké, hodně těžké, jelikož jsme se na to po pár minutách přestali soustředit. Připadal jsem si jako zamilovaná puberťačka, bohužel jsem tomu kouzelnému úsměvu a polibkům, které mě tak rychle rozpálily, nedokázal odolat.

   I když mě občas v noci pronásledovaly myšlenky, že mi nikdy nebylo dovoleno být dlouho šťastný, proč teď? Tohle není nic pro mě, můj život byl vždycky bídný a není možné, aby se najednou takhle radikálně změnil. Přesto jsem doufal, že se tenhle zázrak stal.

   „Cukrouš na dvanácti hodinách,“ ušklíbl se na mě Zachary. Spěšně jsem se zadíval před sebe a přiblblý úsměv, který mi hrál na tváři, se mi ještě víc rozšířil, když jsem spatřil Damona. Měl na sobě obyčejné kalhoty, běžnou bundu a vlasy měl nagelované ve stylu alá Damon. Takhle se mi líbil nejvíc, kombinace obou osob.

   „Ahoj,“ usmál se a posadil se k baru.

   „Ahoj, jdeš brzo, ještě jsem neskončil,“ nahnul jsem se přes bar a nechal se políbit.

   „Vím, ale nemohl jsem to bez tebe vydržet,“ zašeptal, přejel mi prstem po tváři a znovu se zmocnil mých rtů.

   „Hele, vy dvě hrdličky, buď přestaňte na chvíli cukrovat nebo mi tu přestaňte zavazet,“ ušklíbl se Zachary a nahnul se přes mě pro láhev bílého rumu. Omluvně jsem se usmál na Dýho, slil do skleničky několik druhů pití a poslal zákazníkovi.

   „Co si dáš?“ zeptal jsem se černovláska.

   „Tebe,“ přivřel oči. Vypadal dokonale, hlavu podepřenou rukou a to, jak se na mě díval. Jo, bylo to se mnou vážný. Celé ty tři týdny mě Dam rozmazloval a dokazoval mi, že má cenu to s ním zkusit. I když jsem netoužil po drahých restauracích, do kterých mě vodil, cítil jsem se tam nepatřičně, tohle nebyl můj styl života.

   Ale zkusil jsem to s ním a nelitoval jsem. Vypadalo to, že mě má doopravdy rád.

   „Bohužel nejsem na dnešním nápojovém lístku,“ usmál jsem se.

   „Nazdar Damone,“ plácl ho do zad Warren. „Chrisi, hoď mi sem mattonku nebo Rick zemře na dehydrataci, ne že by mi to až tak moc vadilo,“ rozesmál se. Smutně jsem se usmál. Moje vztahy s Rickem, které byly vždy dobré, radikálně ochladly. Nesnášel Damona a neustále mi opakoval, že on mi nepřinese nic dobrého, že budu ještě litovat, že jsem se s ním zapletl. I když ho Thomas přemlouval a přesvědčoval, že je Dam v pohodě, ignoroval ho. Měl svou hlavu a odmítal se smířit s tím, že Damon patří do mého života a já se ho nevzdám. Ani pan Cohen nebyl moc nadšený, on vlastně nebyl nikdy nadšený, když některý z jeho chlapců udržoval vztah s někým zvenčí, ale řekl bych, že tohle se mu obzvlášť nelíbilo.

   I Mickeymu trvalo o něco déle, než si na to zvyknul. Trochu tomu napomohly Jaimeho přímluvy, aby mu dal šanci a také fakt, že mi vlastně zachránil život, když jsem si podřezal žíly.

   Ostatní kluci si na Damona rychle zvykli. Sice se s ním moc nestýkali, ale když už, brali ho jako sobě rovného, jakoby žádné spory s Rodriguezovými nikdy neexistovaly.

   „Tak už běž, já to tady zvládnu,“ strčil mi Zach do ruky bundu a vyšoupl za pult. Dnes byl pátek a měli jsme mít víkend volný. S Damem jsme ho chtěli strávit spolu v Brightonu u moře. I když byla pořád hodně velká zima, bylo to krásné místo a hlavní bylo, že tam budeme jen my dva.

   Jo, vypadalo to, že spolu máme dokonalý vztah. Nejvíc mě mrzelo, že až tak úplná pravda to nebyla. Před týdnem jsme se hodně pohádali, kvůli úplné prkotině, vlastně jak pro koho. Prostě jsem měl zákazníka na celou noc a pak jsem odmítl spát s Damonem. Nebyl jsem mašina na sex. Zlobil se, hodně. Vlastně ani ne tak na to, že jsem odmítl s ním spát, jako na to, že se mě dotýkal někdo jiný, že jsem poskytl rozkoš někomu jinému. Byl… hodně žárlivý a dělal scény, tohle jsem nenáviděl.

   „Konečně tě mám jen pro sebe,“ přitáhl si mě venku k sobě a odvedl k autu.

   „Co budeme dělat?“ zeptal jsem se zvědavě.

   „Cokoliv budeš chtít, máme spoustu času,“ usmál se Damon.

   „V neděli do desíti večer musím být v Triplu, přece to víš,“ loupnul jsem po něm očima. Koutky úst se mu zvedly ještě víc.

   „Obávám se, že mi to do neděle stačit nebude.“

   „Damone…“

   „Jak jsem řekl, konečně tě mám jen pro sebe,“ usmál se tajemně, já se naopak víc a víc mračil.

   „Jak to myslíš.“ Dlouho váhal, než mi odpověděl.

   „Dnes jsem byl za Cohenem. Moc se mu to nelíbilo, ale vykoupil jsem tě.“

   „Cože?“ vykřikl jsem a vyvalil oči. Nebyl jsem schopen slova. Cože udělal? „A to mi to říkáš jen tak?“ vyjel jsem. Se zvednutým obočím se na mě podíval.

   „Ty nemáš radost?“

   „Radost? Samozřejmě že nemám! Proč jsi mi o tom neřekl? Uvědomuješ si, že rozhoduješ za mě? Měl jsi mi o tom první říct!“

   „Tys tam chtěl snad zůstat? Prodávat se jako laciná štětka?“

   „Samozřejmě, že ne, ale teď se ke mně chováš jako ke kusu nábytku, který si přijdeš koupit do obchodu!“

   „Christophere!“

   „A nejspíš ti tak i připadám co? Přece jsem jen laciná štětka, se kterou si může každý dělat co chce! Kterou si může kdokoliv koupit jako kus nábytku!“ Nevím, proč mě to tak moc naštvalo, ale bylo to tak. Připadal jsem si jako věc, kterou si mezi sebou lidé prohazují. Nejprve mě prodal otec a teď i pan Cohen, tohle bylo vážně moc, jako bych se ani nemohl rozhodovat sám, jako by můj život nebyl ani můj, cítil jsem se jako hadrová panenka, se kterou si každý dělá co chce.

   „Chrisi, chtěl jsem…“

   „Chtěl jsi, ale nezajímá tě, co chci já,“ vzlykl jsem. „Uvědomuješ si, že si mě mezi sebou prohazujete jako horký brambor? Otec mě prodal a teď jste mě prodali podruhé, proč jsi mi o tom nemohl říct předem, to to bylo tak těžké? Ti kluci jsou moje rodina, ani jsem se s nimi nerozloučil!“

   „To stačí!“ zařval Damon naštvaně. Křečovitě svíral volant rukama a plyn držel téměř na podlaze, až teď jsem si uvědomil, jak rychle jedeme.

   „To stačí!“ zasyčel a probodl mě pohledem. „Zaplatil jsem za tebe ne malou částku, nemusíš teď prodávat svoje tělo a ty mi tu vyčítáš, že jsem ti o tom neřekl?“ zvýšil hlas.

   „Takže sis koupil soukromou děvku? Budu ti to splácet sexem?“ Damon se na mě rozčíleně podíval.

   „Můžeš začít hned jak dorazíme na místo,“ zavrčel. Zděšeně jsem vyvalil oči, ovšem nebyla to reakce na muže vedle mě nebo jeho slova, ale na scenérii za ním.

   „Dý!“ zakřičel jsem. Všechno bylo jako ve zpomaleném filmu. Viděl jsem, jak pomalu otáčí hlavu doprava, slyšel jsem skřípění brzd, slyšel jsem troubení kamionu, který se řítil na dálnici, na kterou jsme právě vjížděli a poslední, co jsem cítil byl ohromný náraz a bolest, která se mi rozprostřela po celém těle. Tak neskutečná bolest a pak tma, vysvobození…

***

   Když jsem o měsíc později o berlích opouštěl nemocnici, uvědomil jsem si, že moje tehdejší noční můry se naplnily. Mně nebyl souzen šťastný a bezstarostný život, nikdy takový být neměl a nikdy nebude. Zázrak, ve který jsem kdysi doufal, se nekonal, konalo se jen další hořké zklamání. Musím si přestat namlouvat, že bych byl pro někoho něčím jiným než rozptýlením, že by mě někdy někdo mohl brát jako něco jiného než postelovou hračku, protože tohle není možné. Jednou děvka, navždy děvka, tohle je můj život a ten se nezmění.

   „Nedovolím, aby se ke mně někdy někdo dostal tak blízko, jako Damon Rodriguez, tohle už nikdy nedovolím,“ zašeptal jsem, když jsem se naposled zadíval na nemocnici. Tím jsem uzavřel kapitolu svého naivního života, sundal jsem si své růžové brýle a začal se na život dívat takový, jaký je ve skutečnosti. Krutý a nespravedlivý.

 

Na konec…

Ano, tenhle konec jsem plánovala a na tenhle konec jsem chtěla pak navázat druhým dílem, ten je nyní již dopsaný pod názvem Ďáblův advokát.