Minde

16. kapitola

(Jared)

   Annie byla fajn milá a snaživá holka. Své práci rozuměla a já si lepší sekretářku snad neuměl ani představit.
   „Jsem rád, že jsi přišla,“ usmál jsem se, když jsem pro ni přišel do haly.
   „Maličkost,“ usmála se a zvedla ze země tašku s věcmi, kterou jsem jí však hned sebral. Lehce zčervenala a vydala se za mnou do schodů.
   „Jen je tu menší… není to problém… teda snad,“ zaváhal jsem. „Mám v pokoji chlapce…“ Jen jsem zaregistroval výraz v její tváři a v duchu zaúpěl. „Ne, ne… takhle to nemyslím. Dostal jsem ho jako dárek k narozeninám…“
   „Kluka?“ vykulila na mě oči.
   „Jo, on totiž… vyrůstal v lese s vlky. Snažím se ho naučit socializovat,“ pokusil jsem se to nějak vysvětlit. Chvilku na mě nevěřícně koukala, ale nakonec lehce přikývla, pousmál jsem se a zastavil se přede dveřmi pokoje.
   „Nevím, jak na tebe bude reagovat, ostatních se bojí a po pravdě… ani k němu nikoho z domu pustit nechci, nedopadlo by to dobře.“
   „Jo, to si umím představit,“ usmála se. Maxe znala a moji rodinu minimálně od slyšení vlastně taky. „Budu se snažit ho nijak nevyděsit.“
   „Díky,“ usmál jsem se a vešel s ní do pokoje. Pousmál jsem se, když jsem uviděl Lighta, jak leží na posteli, klimbá nohama a se zájmem kouká na televizi. Při zvuku dveří se ale otočil. Doslova jsem na něj viděl, jak ke mně chce vystřelit, ale když uviděl Annie, zarazil se a nejistě se stáhl.

   „Neboj, Lighte, tohle je Annie, moje sekretářka. Pár dní tu bude, abych mohl být s tebou,“ posadil jsem se k němu a pohladil ho po tváři. Hned se ke mně natiskl a částečně se schoval za mými zády, rozesmálo mě to.
   „Ty se bojíš?“ zadíval jsem se na něj pobaveně. Zvedl ke mně oči a lehce kývl. Usmál jsem se, dal mu ruku okolo pasu a přesunul ho před sebe.
   „Nemusíš, Annie bude tvoje kamarádka, dobře?“ usmál jsem se a políbil ho na spánek. Mrkl jsem na blondýnku a lehce přikývl. Usmála se a pomalu přišla blíž.
   „Ahoj, jsem Annie, jak se jmenuješ ty,“ čapla si. Light tiše zakňoural a zvedl ke mně oči.
   „Neboj, nic ti neudělá,“ pohladil jsem ho dlaní po boku. Chvilku mě nejistě sledoval, než se znovu zadíval na Annie.
   „L-light,“ zašeptal.
   „To je moc hezké jméno,“ usmála se a položila ruku na postel. Černovlásek se na ni nejistě zadíval, ale hned zvědavě naklonil hlavu a natáhl se k ní. Nechal jsem ho, ale sledoval jsem, co chce dělat. Zvědavými prstíčky zamířil k pletenému náramku, který měla Annie na ruce, a začal ho zkoumat. Dokonce se ode mě i kousek odtáhnul, aby ho mohl zkoumat i druhou ručkou a tahat za něj.
   „Lighte, to se nedělá,“ ušklíbl jsem se a lehce ho plácl přes vyšpulenou prdelku, kterou přede mnou vystavoval. Jen se otočil a kulil na mě očka výrazem, co provedl.
   „Jen ho nech, je roztomilý… bráška je skoro stejný,“ zasmála se, sundala náramek a podala mu ho. „To máš dárek ode mě.“ Ten malý darebák neváhal skoro ani chvilku, ručkou po něm chňapl, sedl mi do klína a začal ho znovu pečlivěji zkoumat.
   „A poděkovat neumíš? Co se říká,“ nadzvedl jsem obočí a zadíval jsem se na něj. Děkovat jsem ho sice ještě neučil, ale chtěl jsem vědět, jestli to umí. Jestli si vzpomene. Zvedl ke mně oči a chvilku mě s pootevřenou pusinkou sledoval.
   „No jak poděkuješ Annie,“ vyzval jsem ho znovu.
   „Děkuju,“ špitnul. Tiše jsem se zasmál a objel ho okolo pasu.
   „Ty jsi šikulka,“ zašeptal jsem a přivřel oči. Jen jsem cítil, jak se víc zavrtal do mého náručí a mně se to líbilo.

***

(Light)

   „Kde je hráááášek, co zelené, pěkné, pevné bříško máááá,“ uculil jsem se a objímal Jareda okolo krku. Zase se díval na nějaké papíry, které jsem nemohl brát do ruky, protože byly moc důležité.
   „Broučku, já za chvilku přijdu, ale tohle musíme dodělat, běž se dívat na televizi a řekneš mi další pěknou reklamu, dobře?“ usmál se na mě a znovu se sklonil k papírům a dal se do řeči s Annie. Lehce jsem nakrčil obočí. Zajímala ho víc než já. A já nevěděl proč, co jsem udělal špatně, že se víc bavil s ní. To nebylo fér.

   Sedl jsem na postel a začal znovu koukat na tu… televizi, jak tomu říkal Jared. Zase jsem tu byl sám. Záviděl jsem Annie, že už zase má Jareda pro sebe. Vždycky tam takhle spolu byli dlouho a teprve potom se za mnou vrátil zpět a já se mohl přitulit. Vadilo mi to, otravoval jsem, cpal se mu do klína nebo na něj brebentil všechno, co jsem se naučil z televize, ale jen se na mě usmál a poslal zpět s tím, že za chvilku přijde. Jenže chvilka byla moc dlouhá. A já se nudil. Záviděl jsem té ženské, že je s ní víc, než se mnou. Měl ji snad raději než mě?

   Zamračil jsem se a zamyslel se, co se mu na ní může líbit. Vždyť já se snažil, chtěl jsem, aby byl se mnou.
   Mrknul jsem po dveřích od koupelny a pak na dveře, za kterými byl Jared. Potichu jsem se zvedl a zamířil do koupelny. Na jedné z poliček měla Annie svoje věci a každé ráno si je patlala na obličej. Líbilo se mu snad tohle?
   Natáhl jsem ruku po jedná krabičce a otevřel ji. Na chvilku jsem se zamyslel, ale začal to na sebe patlat tak, jako každé ráno Annie. Občas jsem se díval, nechápal jsem sice, proč to dělá, ale jestli se to líbilo Jaredovi, chtěl jsem to dělat taky.

   Nebyl jsem si sice jistý, co kam dát, ale snažil jsem se. Moc se mi to nelíbilo, ale to nevadilo. Chtěl jsem se líbit Jaredovi. Zadíval jsem se na sebe do zrcadla a uculil se. Všechno jsem poskládal tak, jak to bylo a vrátil se do pokoje. Znovu jsem sedl na postel a začal koukat na televizi, jen jsem po očku sledoval dveře.

(Jared)

   Usmál jsem se, protáhl se, vstal a nechal Annie, aby to dodělala. Měl jsem toho dnes dost a chtěl jsem se konečně přitulit k Lightovi, který byl poslední dny přítulný až moc. Každý den mi chodil do pracovny papouškovat reklamy, či části filmů a snažil se o moji pozornost. Snažil jsem se mu vysvětlit, že pracuju a že se mu budu věnovat, až to dodělám. Nevím, jestli to pochopil, ale snad ano. Vždycky se pak odešel zase koukat na televizi.

   Vešel jsem do pokoje a stačil mi jediný pohled na Lighta, abych se zasekl na místě. Mlčky jsem na něj hleděl a snažil se pochopit, co se sebou provedl. Nakonec jsem se rozesmál na plné kolo. Nešlo to zastavit, ten pohled na něj… to bylo moc.
   Okamžitě se přiřítila Annie, co se děje. Taky se první zasekla pohledem na Lightovi, než se rozesmála.
   „T-to jsou moje šminky?“ vyrazila ze sebe v salvách smíchu.
   „Obávám se, že jo,“ kývl jsem a přešel ke zmatenému Lightovi, kterého jsem si k sobě přitáhl.
   „Cos prováděl, blázínku,“ usmál jsem se a prohrábl mu vlásky. Vypadal jako dobře zmalovaná maškara. Líčka měl zapatlanou červenou rtěnkou. Na víčkách, pod obočím a kolem očí měl modré stíny. Řasenku měl kromě na řasách i kolem a celkově vypadal… doslova k popukání, jako taková moderní Marfuška.
   „Co tě to napadlo?“
   „Líbí se ti to,“ zakňoural a schoval se mi do náruče. Znovu jsem se rozesmál.
   „Ty žárlíš na Annie? Myslíš, že se mi líbí víc než ty?“ usmál jsem se a zadíval se na něj. Zvedl ke mně oči a přikývl hlavinkou. Usmál jsem se a zadíval se do jeho nádherných modrých očí.
   „Blázínku,“ zašeptal jsem mu u rtů a tentokrát neodolal. Lehce jsem si ho za bradu přitáhl a přitiskl se mu na rty. Druhou ruku jsem mu pevně omotal okolo pasu a lehce oždiboval jeho rty těmi svými. Chutnal dokonale. Jeho rtíky byly tak měkké a poddajné, nemohl jsem se jich nabažit. Jen srdce se mi rozběhlo rychleji, když jimi Light nezkušeně pohnul proti mně.
   Ještě chvilku jsem si s jeho rtíky hrál, než jsem se pomalu odtáhl a zadíval se na něj.
   „Kvůli mně se nemusíš malovat, stejně pro mě budeš pořád tím nejkrásnějším,“ šeptl jsem.

17. kapitola

(Jared)

   Klidně jsem sledoval Lighta, který ležel na posteli, klimbal nohama, koukal na televizi a cpal do sebe jednotlivé oříšky z misky. Byl to docela zábavný pohled. Černovlásek je bral do ruky postupně a z každého oříšku první slízal sůl, než ho začal chroupat mezi zuby.
   Přesunul jsem se k němu na postel a přitáhl si ho do náruče. Okamžitě se ke mně stulil a uculil se na mě. Měl rád, když jsem ho objímal, když jsem se ho dotýkal, ale na víc než občasné pohlazení jsem si netroufl. Bál jsem se jeho reakce, sice bylo vidět, že mě má rád, hodně rád, ale já nechtěl zklamat jeho důvěru něčím, co by se mu nelíbilo. Tohle mi zatím muselo stačit.

   „Lighte, mám takový návrh,“ zadíval jsem se na něj a lehce se usmál, když jsem zjistil, že rentgenuje můj obličej a dává pozor na každé slovíčko, které mi unikne skrze rty.
   „Co kdybychom odtud odešli… sami dva. Nemusel by ses bát těch ostatních lidí, co tady jsou. Nikdo by ti neublížil, měli bychom místo jen sami dva pro sebe,“ usmál jsem se a lehce mu prsty přejel po tváři. „Pryč odtud,“ šeptl jsem.
   „Kam,“ špitnul nakonec. Jen jsem se pousmál.
   „Do menšího domku, který budeme mít jen pro sebe. Stojí na konci města, je tam klid, ticho… má velkou zahradu, na které si můžeš hrát s Connie… bylo by to fajn, co říkáš,“ usmál jsem se a sledoval jeho obličej. Vypadal nerozhodně a já chvilku bojoval s myšlenkou, jestli mi vůbec rozumí. Rozuměl hodně věcem, ale občas na mě ještě nechápavě koukal a musel jsem mu nějaké věci delší dobu vysvětlovat zjednodušeně, než to pochopil. Ale nevadilo mi to, spíš naopak. Byl roztomilý, když se soustředil na to, co říkám a lehce u toho krčil nosík.

   „Chci být s tebou,“ špitnul a víc se ke mně přitiskl. Usmál jsem se a lehce ho pohladil po tváři.
   „Budeš se mnou, já tě neopustím, budeme spolu,“ šeptl jsem a pohladil ho po tváři, přičemž jsem sledoval, jak se přitiskl k mé dlani a přivřel oči.
   „Co kdybychom se spolu jeli na ten domeček podívat, chtěl bys?“ přejel jsem palcem po jeho tváři. Chvilku mě sledoval, ale nakonec lehce přikývl. Usmál jsem se, lehce ho líbl na spánek a pustil ho, což ohodnotil nespokojeným nakrčeným nosíku. Tiše jsem se zasmál, občas vážně působil jako malé kotě, které má tendenci se neustále tulit. Ovšem nemohl jsem říct, že by mi to vadilo, několikrát jsem se přistihl přitom, že jsem Lightovu přítomnost záměrně vyhledával. Nalhával jsem si nejrůznější výmluvy jen proto, abych se ho mohl alespoň dotknout.

   Klidně jsem počkal, než na sebe s ne moc spokojeným pohledem nasoukal mikinu a docupital ke mně. Chození už mu šlo daleko lépe. Alespoň líp než oblékání. Ano, uměl se obléct, ale neměl oblečení rád, tak dělal, že to neumí. Nejraději by byl, kdyby mohl po pokoji lítat nahý a ne že by mi to vadilo, vlastně… ano, vadilo by mi to, jelikož bych se nejspíš neudržel a vrhl se na něj. Už tak jsem měl co dělat, abych neudělal nějakou blbost, když mě přemluvil, abych se s ním vykoupal. Tomu jsem se ale poslední dobou pokoušel vyhýbat a hledal výmluvy, proč se má vykoupat sám. Nutno poznamenat, že to nesl s velkou nelibostí.

   Klidně jsem ho chytil za tlapku a rozešel se s ním ven z pokoje. Nejistě se kolem sebe rozhlížel a při sebemenším hluku otáčel hlavu. Neměl tenhle dům rád, alespoň jsem doufal, že to způsobuje jen dům, že se nebude stejně úzkostlivě chovat i všude jinde.
   Pevněji jsem mu sevřel ruku a sešel ze schodů. Zabodl jsem oči do Maxe, který právě procházel do jídelny, jen nás sjel pohledem a s úšklebkem se zastavil na Lightovi. Ten se ke mně hned víc natiskl a nejistě zvedl pohled k mé tváři. Pousmál jsem se na něj, pak jsem pohled znovu otočil k Maxovi, který už se nadechoval k nějaké peprné poznámce. Nadzvedl jsem obočí a vyzývavě se na něj zadíval s očekáváním, co z něj vypadne. Na poslední chvíli však příval svých slov zadržel hned na začátku, když si všiml mého pohledu. Jen si prsty lehce přejel po výztuze na zlomeném nose a raději se ztratil.

   Ušklíbl jsem se a dovedl černovláska až k autu. Koukal na to jak na největší záhadu světa a nijak se mu do něj nechtělo.
   „To je auto, Lighte, to, co jsi už viděl v televizi, přece se ti to líbilo,“ pousmál jsem se a otevřel mu dveře.
   „Je to veliké… nechci,“ špitl.
   „Broučku, ten domek je daleko, tam bys pěšky došel za dlouho. Nemusíš se bát, já v tom autě budu s tebou,“ přejel jsem mu dlaněmi po pažích. Znovu nakrčil nosík, ale nechal se posadit do auta. Klidně jsem se přesunul za volant, připoutal jeho i sebe a rozjel se směr k domu.

   Celou cestu byl Light přilepený na okně a po chvilce jízdy začal komentovat dění venku. Jen jsem se pousmál. Kdybych ho měl přirovnat k nějakému zvířeti, zvolil bych chameleona. Chvílemi mi černovlásek připomínal dítě, které ještě nemá rozum ze světa, někdy jsem v něm zahlédl dospělého mladíka, který už začíná uvažovat nad svým životním údělem a někdy, hlavně když spal… jsem v něm viděl někoho, vedle koho se chci probouzet už napořád.

   Lehce jsem zavrtěl hlavou, abych zahnal myšlenky, a odbočil k domku. Vysedl jsem a vysvobodil z auta i Lighta, který hned vyskočil a začal pobíhat okolo domku. Usmál jsem se, a když znovu probíhal okolo mě, chytil jsem ho za pas a přitáhl k sobě.
   „Tak co… líbilo by se ti tu?“ šeptl jsem mu do ucha. Otočil ke mně hlavu a já na okamžik zadržel dech, když jsem si uvědomil, jak blízko je jeho tvář té mé. Usmál se na mě a přikývl.
   „Tak pojď, ukážu ti to vevnitř,“ usmál jsem se, o něco jsem se odtáhl a zamířil do domu. V první chvíli se Light držel u mě, ale jakmile jsme vešli dovnitř a ušli sotva pár kroků, začal pobíhat po domě, všechno osahávat, dloubat do všeho a chichotat se, když se mu to líbilo. Povzdechl jsem si a vydal se za ním nahoru, kam vletěl jak střela. Na jednu stranu jsem byl rád, protože se tu nebál. Na druhou jsem čekal, kdy si něco udělá.

   Usmál jsem se, když jsem vešel do ložnice, ve které se spokojeně válel v posteli. Klidně jsem k němu sedl.
   „Tak co, bude se ti tu líbit?“ prohrábl jsem mu vlásky, což odměnil spokojeným přivřením očí. „Beru to jako ano,“ zasmál jsem se tiše a přitáhl si ho blíž. Okamžitě omotal ruce okolo mého pasu a přitiskl se.
   „Copak broučku,“ přejel jsem mu dlaní po zádech. Spokojeně zavrněl a zvedl ke mně obličej. Mlčky jsem ho sledoval. Už jsem si život bez něj ani neuměl představit. Byl krásný, dokonalý a co mi dělalo největší radost, rychle se učil.

   Lehce jsem nadzvedl obočí, když se ještě víc přiblížil a přeskakoval pohledem mezi mýma očima a mými rty. Znal jsem ten pohled, dělali ho mí bývalí kluci, když mě chtěli políbit, ale on? Než jsem ale stihl něco vymyslet nebo dokonce říct, nezkušeně se mi natiskl na rty. Zamrkal jsem, nečekal jsem, že by něco takového udělal, políbil jsem ho jen jednou, ale očividně… se mu to líbilo.
   Zaváhal jsem, ale nedokázal jsem odolat, přivřel jsem oči, za pas si ho přitáhl blíž k sobě a převzal v polibku dominanci. Jemně jsem mu naznačoval, co dělat, jak se rty pracovat, jak mi odpovídat a musím přiznat, že v tomhle byl dobrý žák… víc než dobrý.
   Pomalu jsem ho položil na postel a dlaní mu přejel po boku. Cítil jsem jeho ručky, jak se mi omotaly okolo krku a v duchu jsem se pobaveně zasmál, když mi okolo pasu omotal nohy. Jazykem jsem objel konturu jeho rtíků a probojoval si cestu do jeho úst. Sykl jsem, když mě kousnul do jazyka a zadíval jsem se na něj. Koukal na mě pohledem proč jsem jako přestal, jen jsem se ušklíbl a znovu se k němu nahnul.
   „Ne tak dravě, broučku, tohle bolelo,“ pousmál jsem se a znovu ho lehce políbil. Kývl a nedočkavě ke mně znovu natáhl krk. Zasmál jsem se, ale znovu jsem se přitiskl na jeho rtíky. Chutnal dokonale, sice bylo vidět, že je nezkušený, ale učil se. Navíc… mně to nevadilo, bylo to roztomilé.

18. kapitola

18+

(Jared)

   Už to bylo týden, co jsme se s Lightem přestěhovali. Bylo to tak lepší. Mně sice bylo jedno, když do mě Max ryl, otec měl na mě hloupé poznámky, ale Lightovi se tam nelíbilo. Navíc jsem ho tam nechtěl nechávat samotného, když jsem byl v práci. A neustále jsem si práci domů brát nemohl. Teď jsem najal jednu mladou studentku - Amy, která za Lightem občas chodila a zkoušela ho víc rozmluvit a naučit ho číst. Potěšilo mě, že se rychle skamarádili, hlavně z ohledu Lighta, nebylo moc lidí, kterých se nebál.

   Klidně jsem zaparkoval před domem, vystoupil a zamířil dovnitř. Otevřel jsem dveře a lehce nadzvedl obočí. Většinou se mi černovlásek okamžitě zavěsil okolo krku, ale dneska nic. Lehce jsem se zamračil a zamířil po schodech nahoru do ložnice. Zasekl jsem se na pár posledních schodech, když jsem z ložnice zaslechl vzdechy a sténání. Okamžitě jsem se rozešel ke dveřím a prudce je otevřel. Zasekl jsem se na prahu pokoje. Light seděl na posteli a koukal na televizi, to by nebylo nic špatného ani divného, kdyby to ovšem nebylo porno.
   Otočil ke mně obličej a já najednou nevěděl, co dělat. Měl ve tváři zvláštní výraz, jakoby chtíče, což mě vyděsilo, ale vzrušilo zároveň. Musel jsem zatřást hlavou a vynadat si do debilů. Byl ještě… jako malé dítě.

   „Lighte, tohle není program pro tebe,“ prkenně jsem k němu přešel a přepnul mu to.
   „Proč,“ naklonil hlavu a zadíval se na mě.
   „Na to jsi ještě malý,“ usmál jsem se a našel mu nějaký vhodnější program. Jen mě zkoumal pohledem a mě… to znervózňovalo.
   „Zkusíme to?“ Nadzvedl jsem obočí a nevěřícně se na něj zadíval.
   „Co?“
   „No to… líbilo se mi to,“ uculil se, přešel ke mně a natiskl se.
   „Zlato, na to jsi ještě malý,“ pousmál jsem se.
   „Nejsem,“ našpulil nesouhlasně pusinku a neustále mě sledoval pohledem. Nadechl jsem se a pohnul se s účelem ho ze sebe sundat, ale zasekl jsem se v polovině pohybu. Polkl jsem a zadíval se mu do očí, jo, byl vzrušený, hodně vzrušený a já cítil, že ztrácím kontrolu. Stál přede mnou kluk, mladý kluk, který už téměř každou noc okupoval moje sny a každou moji postel. Spal v mé náruči a já po něm víc a víc toužil. A teď… teď přede mnou stál a chtěl po mně, abych se s ním miloval. Věděl jsem, že má hodně zkreslené představy, že pornoherci jsou zvyklí, připraveni na to, jaké to bude, ale on… on byl nevinnost sama. Můj malý andílek… s rohy.

   „Nejsem malý,“ špitl, natáhl se a přitiskl se mi na rty. Měl jsem tendenci ho odstrčit, ale udělal jsem pravý opak. Víc jsem si ho k sobě natiskl a polibek mu dravě oplatil. Překvapeně kníkl, ale omotal mi ručky okolo krku a začal mi polibek oplácet. Dlaní jsem si ho za zadek vyzvedl na sebe a přenesl pár kroky do postele, na kterou jsem ho položil.
   Tiše jsem se zasmál, když se bezděčně začal svým rozkrokem třít o mě. Nehodlal jsem s ním spát, i když mě jeho svíjící se tělíčko vzrušovalo k nepříčetnosti, prostě jsem nemohl, ne dnes.

   „Tiše, maličký,“ šeptl jsem mu u rtů a rozepnul jeho kalhoty. Sám okamžitě zamířil k těm mým, ale zastavil jsem ho. „Nech to na mě, dobře?“ pousmál jsem se, lehce ho políbil a svlékl mu triko. Nespokojeně zamručel a zatahal za to moje. Zaváhal jsem, ale nakonec jsem mu povolil mi ho sundat.
   Zadíval jsem se na černovláska pod sebou a nemohl jsem se na něj neusmát. Byl roztomilý. Lehce zčervenalé tváře, rudé rtíky od líbání a výraz neviňátka… kterým skoro byl. Ovšem podle toho, z jaké strany se to vzalo.
   „Jsi nádherný,“ zašeptal jsem a lehce se mu otřel rty o ty jeho. Jen spokojeně zavrněl a já si uvědomil, jak se mi ten zvuk líbí. Pomalu jsem vklouznul dlaní pod jeho spodní prádlo a pohladil ho. Tiše vykřikl a pohnul se proti mně, jen jsem se usmál.
   „Uklidni se, pomalu, maličký,“ lehce jsem ho políbil a opatrně ho sevřel v dlani. Zalapal po dechu a zadíval se na mě, zastavil jsem se. Váhal jsem, zda pokračovat, ale jeho chtíč v očích byl až příliš zřetelný. Lehce jsem mu přitiskl rty ke krku, políbil ho a stáhl mu zbytek oblečení. Byl dokonalý, tak křehký. Roztomilý, jak si lehce kousal spodní ret a při každém mém doteku tiše vydechl. Začal jsem se dotýkat každého kousku jeho těla, rty putoval po jeho krku, k jeho tváři, jazykem lehce obkroužil jeho klíční kost a dlaněmi hladil jeho křivky.
   Čím déle jsem pokračovat, tím intenzivněji se pod mýma rukama kroutil, kňoural, sténal a snažil se svým klínem pohnout proti mně, jen aby si ulevil, ale nedovolil jsem mu to. Chtěl jsem si ho vychutnat a věděl jsem, že i když ho budu chvilku trápit, bude jeho zážitek intenzivnější, zvláště když měl být první.

   „Jarede,“ špitl a bleskově ručkama zajel pod mé kalhoty. Zasekl jsem se a vytáhl je.
   „Dnes ne, broučku, nech mě, ať se o tebe postarám,“ políbil jsem ho na nos.
   „Ale já chci taky…“
   „Pšššt,“ přiložil jsem mu prst na rty. „Dočkáš se, maličký,“ pousmál jsem se, políbil ho na rty a začal postupovat níž. Tiše kňoural a v prstech svíral prostěradlo, stejně jako k sobě tiskl víčka. Znovu jsem ho lehce uchopil do ruky, musel jsem se pousmát, byl vzrušený, hodně vzrušený. Lehce jsem k jeho přirození přitiskl rty a přejel po něm jazykem. Prudce zasténal a téměř okamžitě pokropil svoje tělo dávkou spermatu. Pousmál jsem se a lehce ho jazykem začal čistit, zatímco se vzpamatovával.

   Nakonec jsem se pomalu odtáhl, lehl si na bok vedle něj a sledoval ho. Musel jsem se usmát, vypadal roztomile. Zarudlé tváře, pořád trochu zrychlený dech a rozcuchané vlásky, jo, takhle jsem si ho představoval po sexu.
   Otevřel oči a zamrkal na mě. Tiše jsem se zasmál.
   „Copak, broučku,“ natáhl jsem ruku a lehce ho pohladil po tváři. Ani jsem nestihl zareagovat, jak mě překvapil, bleskově mě povalil na záda, přesunul se na mě a přitiskl se svými rtíky k mým. Chvilku jsem váhal, ale nakonec jsem se podvolil a vyšel mu vstříc. Lehce jsem mu promnul boky a bral si jeho rty.
   Nadzvedl jsem obočí, když se o kousek odtáhl a lehce naklonil hlavu.
   „Chutnáš slaně,“ prohlásil. Zamrkal jsem, ale nakonec jsem se rozesmál. Nešlo to jinak, byl tak úžasný. Nechápavě na mě koukal a netušil, co řekl divného, jen nespokojeně nakrčil nosík.
   „To je v pořádku, broučku,“ usmál jsem se, zvedl jsem se do sedu a lehce ho políbil na nosík.
   „Není, nelíbí se mi to,“ zamračil se, což mě znovu rozesmálo.
   „Dobře, pro příště si to budu pamatovat,“ usmál jsem se. Chvilku váhal, ale nakonec přikývl a přesunul ruce k mým kalhotám. Jen jsem nadzvedl obočí, jo, myslel jsem, že už ho to přešlo, že dá pokoj, ale byl vytrvalejší, než jsem čekal.
   „Lighte, dneska ne, dobře?“
   „Ale já chci,“ zamračil se.
   „Na to jsi ještě malý,“ pokoušel jsem se ho přesvědčit, ale pořád si mlel svou.
   „Nejsem, chci jako v televizi,“ pokračoval umíněně. Povzdechl jsem si a chytil ho za ručky.
   „Lighte, slibuju, že to zkusíme, dobře? Ale ne dnes. Ještě toho o tomhle moc nevíš a já ti nechci ublížit, dobře?“ Chvilku na mě vzpurně hleděl, ale nakonec lehce přikývl.
   „Slibuješ?“
   „Slibuju,“ usmál jsem se a objal ho. Spokojeně se zavrtal do mé náruče a tiše vydechl.
   „A příště už se na takové programy nedívej, dobře?“
   „Proč, mně se ti líbilo.“
   „Já vím, ale jsi na to ještě malý, broučku.“
   „Nejsem!“ Jen jsem protočil oči, musel mít poslední slovo, za každou cenu.
   „Amy by se to nelíbilo, už by za tebou nepřišla.“
   „Ale já chci, aby přišla.“
   „Tak se nesmíš na takové programy dívat, nebo si je nechám vymazat,“ nadzvedl jsem obočí. Jen nespokojeně zakňoural, ale přestal protestovat, i když mi nic neslíbil.

   „A vykoupeš se se mnou?“ hodil na mě psí oči, zadíval jsem se na něj a rozesmál se. Pořád nevzdával pokusy, aby ze mě svlékl oblečení a dosáhl svého, byl to prostě andílek s ďáblem v těle.
   „Ne, broučku, už nejsi malý, sám si to říkal.“
   „Jsem.“ Jen jsem se zasmál a pevněji ho objal. Věděl jsem, že už bez něj nedokážu být. Byl to můj malý nevinný poklad.

19. kapitola

(Jared)

   Ležel jsem na dece a klidně sledovat Lighta, který seděl u vody a cákal ji kolem sebe. Aspoň někde se mu líbilo, protože vzít ho do zoo, to byla asi osudová chyba. Ani trochu se mu tam nelíbilo, a kdybych ho nehlídal, byl by schopný skočit do výběhu a ta zvířata osvobodit. Za půl hodiny jsme odtamtud byli i venku a já se bál, aby neměl trauma na celý život. Nejvíc vyváděl u klece s vlky, to jsem myslel, že si i něco udělá, jak šílel a brečel. Neustále se mě pak vyptával, proč tam jsou, proč tohle lidé dělají a já mu neuměl odpovědět. Pro zábavu nebo vzdělání? Nepochopil to.

   Asi jsem se až moc zamyslel, jelikož jsem si ani nevšiml, jak se přiřítil Light. Všiml jsem si toho, až když se ke mně studený z vody natiskl. Zatřásl jsem se.
   „Bože, ty jsi studený.“
   „Já vím,“ uculil se a dál se tiskl. Jen jsem protočil oči, bylo to střevo a s tím jsem nic udělat nedokázal. Nakonec se o kousek odtáhl a zadíval se na mě. Lehce jsem nadzvedl obočí, jelikož se hnízdil v mém klíně a culil se.
   „Baví tě to?“ ušklíbl jsem se.
   „Líbí se mi to,“ uculil se.
   „Tak o tom nepochybuju,“ zasmál jsem se. Už to bylo pár dní od incidentu, kdy jsem ho přistihl u porna a od té doby se ke mně lísal ještě víc. Na noc jsem si ho musel zpacifikovat v náručí, aby neměl tendence mě v noci ošahávat a dráždit, protože už bych to fakt nevydržel. A on to dobře věděl. Přesto jsem se pořád bál sáhnout na něj ještě intimněji, než už se stalo. Nechtěl jsem mu ublížit, nechtěl jsem ho ztratit. Potřeboval jsem ho, jeho úsměv, jeho přítomnost a smích, který jsem tak rád poslouchal.

   „Provokuješ?“ nadzvedl jsem obočí a zadíval se na něj. Ta potvora se mi začala vrtět v klíně, a jak se zdálo, dobře si toho byla vědoma.
   „Jo,“ uculil se a pohyb zopakoval. Jen jsem se zamračil, chytil ho za boky a přetočil ho pod sebe. Bohužel se i můj pohled minul účinkem, obtočil mi nožky okolo pasu, stejně jako ruce okolo krku a natiskl se mi na rty. Nespokojeně jsem zamrčel. Měl mě v hrsti, i když jsem se pořád, každý den snažil tomu malému ďáblovi odporovat. Přesto se mi podařilo odtáhnout se od jeho rtů. Zamračil se a znovu se mě pokusil políbit, ušklíbl jsem se, dal mu ruku přes pusu, což ohodnotil nespokojeným zavrčením.
   „Nic nebude. Pusu dostaneš, když mi ukážeš, že umíš to, co jsem tě naučil,“ ušklíbl jsem se a slezl z něj. Posadil se a jen na mě nesouhlasně koukal. Nekompromisně jsem sáhl pro peněženku, vytáhl minci a podal mu ji.
   „Půjdeš k tomu okýnku,“ ukázal jsem na občerstvovací stánek, „a řekneš té paní, že chceš velkou kofolu, dobře? Pak jí dáš tuhle minci a ona ti za ni dá pití,“ usmál jsem se na něj. Netvářil se nadšeně, nechtělo se mu.
   „Dostaneš za to ode mě pusu… velkou pusu,“ nadzvedl jsem obočí. Podíval se na mě, ale vyskočil na nohy a rozběhl se tam. Jen jsem se tiše zasmál a sledoval jeho štíhlou postavu už hezky nahnědlou od pobytu na slunci. Usmál jsem se, lehl jsem si a spokojeně přivřel oči. Věděl jsem, že to zvládne. Jen to chtělo trošku ho popohnat.

(Light)

   Nebylo to fér, chtěl jsem pusu a Jared mi ji tak odepíral. Stejně se mu to líbilo, tím jsem si byl jistý. Jen jsem nechápal, proč mě pořád odháněl, ale nehodlal jsem se vzdát. Chtěl jsem být s ním, chtěl jsem, aby mě objímal a dával mi polibky. Líbilo se mi tisknout se k němu, příjemně hřál, snad ještě víc než vlčí kožich. Uculil jsem se a natáhl se k okýnku, ke kterému mi ukázal Jared.
   „Copak bys rád,“ usmála se na mě taková hezká paní. Měla černé vlasy v takovém copu a namalované oči, jako to mívala Annie. Napadlo mě, jestli by se líbila Jaredovi, nechtěl jsem, aby se mu líbila, nelíbilo se mi, když byl s někým jiným, než se mnou.
   „Velkou kofolu,“ uculil jsem se a položil tu minci, kterou mi Jared dal, na okýnko. Usmála se a začala tam něco dělat. Zaváhal jsem, jestli jsem udělal všechno dobře. Měl jsem jí dát minci a ona mně pití, ale zatím mi nic nedávala. Nejistě jsem mrkl k místu, kde byl Jared, ale ten ležel natažený na trávě a nedíval se na mě. Lehce jsem se kousl do rtu. Udělal jsem něco špatně?
   „Tady to máš,“ usmála se ta paní a podala mi kelímek. Ulevilo se mi, uculil jsem se, vzal to oběma rukama a upil. Jo, kofolu jsem měl rád. Spokojeně jsem se vydal zpět k Jaredovi, zvládl jsem to a dostanu pusu.

   „Ahoj prcku.“
   Zamrkal jsem, když se přede mě postavil takový velký chlap. Nelíbil se mi, byl o moc větší než já a na rukách měl takové strašidelné čmáranice. Nejistě jsem o krok ucouvl.
   „Mě se bát nemusíš, já jsem tvůj kámoš. Co bys řekl, kdybych ti koupil nějakého ledňáka,“ mrkl na mě a usmál se. Stejně se mi ten úsměv nelíbil, bál jsem se ho. Sice jsem nevěděl, co znamená slovo ´ledňák´, ale rozuměl jsem slovu ´koupit´, takže jsem jen zakroutil hlavou.
   „Ale no tak, já chci být hodný, tak nezlob, dobře?“ usmál se, vzal mě okolo pasu a začal někam vést, jen jsem vyděšeně zamrkal, já nechtěl.
   „J-já nechci,“ pustil jsem kofolu, až se rozlila po zemi a chtěl se vrátit za Jaredem, ale nedovolil mi to. Pevně mě chytil za pas, až jsem kníkl bolestí a zatáhl za nějakou budovu, kde se mi to ani trochu nelíbilo. Chtěl jsem zakřičet, ale silně mi přitiskl dlaň k ústům a praštil se mnou o zeď budovy, až mi vyhrkly slzy, jak to bolelo.
   „Buď hodný a já se budu snažit, aby to nebolelo, dobře?“ nadzvedl obočí a vytáhl si z kalhot tu věc, kterou si páni v televizi strkali do zadečků a kterou jsem normálně čůral. Začal jsem ho škrábat a kroutit se. Jo, tohle jsem chtěl, ale s Jaredem, tohoto pána jsem se bál, neznal jsem ho.
   „Přestaneš ty spratku?“ obořil se na mě. Ani po té jsem se ale nepřestal kroutit, vykřikl jsem, když spustil ruku, ale nemělo to dlouhého trvání, něco mi nacpal do pusy, až jsem se tím začal dávit, chtěl jsem si to vytáhnout, ale otočil mě k sobě zády a chytl mi ruky.  Spadl jsem na zem, když mi podvadil nohy a roztřásl jsem se. Strašně jsem se bál, určitě mi chtěl ublížit. Po vyděšené tváři mi stékaly slzy a moc jsem si přál, aby tu teď byl Jared.

   Znovu jsem sebou začal cukat, když mi prsty přejel po otvůrku, ale byl až moc silný a nedovolil mi skoro se pohnout. Tlumeně jsem vykřikl, když mi dovnitř strčil prst. Nelíbilo se mi to, bolelo to a ani trochu to nebylo příjemné, ale on nepřestával. Pořád do mě ten prst strkal a hýbal s ním. Hadr v ústech mě dusil, když jsem se snažil křičet. Přes slzy jsem ani neviděl, ale když už jsem si myslel, že to snad nikdy nepřestane, pustil mě. Stočil jsem se do klubíčka, vytáhl z pusy ten hadr a jen tiše vzlykal.

(Jared)

   Zamračil jsem se a nadzvedl se na loktech. Light byl pryč už moc dlouho. Rozhlédl jsem se a zamračil se ještě víc, když jsem jeho drobnou postavu nikde nezahlédl. Vstal jsem a zamířil ke stánku s občerstvením.
   „Promiňte, byl tady takový malý tmavovlasý kluk s modrýma očima? Poslal jsem ho pro kofolu,“ zadíval jsem se na ženu za pultem, na chvilku se zamyslela, ale přikývla.
   „Byl tu, vypadal trochu jako ztracené kotě. Prodala jsem mu kofolu a odešel… už je to delší doba.“ Polkl jsem, tohle se mi ani trochu nelíbilo. Poděkoval jsem a začal se lidí okolo vyptávat, jestli ho neviděli. Jen kroutili hlavami a mně se zvedal tep. Bál jsem se, že se mu něco stalo.
   Ztuhl jsem, když mě nějaká žena navedla ke starému východu z přírodního koupaliště, že někoho podobného viděla s nějakým potetovaným mužem. Nečekal jsem, asi jsem ani nepoděkoval, okamžitě jsem se tam rozběhl.

   Zasekl jsem se pohledem na chlapovi, který pod sebou držel Lighta. Neváhal jsem, prostě jsem ho vzal pod krkem a odtáhl ho od něj. Teprve potom jsem se napřáhl a uštědřil mu ránu do obličeje.
   „Ty zasraný hajzle, co si myslíš, že děláš,“ zařval jsem a vrazil mu druhou. Byl jsem vzteky bez sebe, nesralo mě, jak velká je to korba, můj vztek byl větší, jelikož se ani nevzmohl na odpor. Po třetí ráně se mu nějak podařilo posbírat a zdrhnout. Nechal jsem ho, místo toho jsem se vrhl k Lightovi.
   „Broučku,“ zašeptal jsem a dotkl se ho, jen se ale víc rozvzlykal a stáhl se k sobě. „Zlato, už je dobře, jsem tu,“ zašeptal jsem a stáhl si ho do náruče. Nedovolil jsem mu, aby se odtáhl, jen jsem tam s ním klečel, objímal ho a nadával si do pitomců, že jsem ho někam pouštěl samotného.
   „Jarede?“ kníkl.
   „Jsem tu, už ti nikdo neublíží, slibuju,“ zašeptal jsem a políbil ho na spánek. Omotal mi ruce okolo krku a natiskl se, tiše jsem si povzdechl. Natáhl jsem mu plavky a podebral ho do náruče a zamířil k autu. Tady už jsem nehodlal zůstávat.

20. kapitola

(Jared)

   Mlčky jsem ležel vedle Lighta na posteli a sledoval ho. Usnul ještě v autě a já ho nechtěl budit. Byl jsem rád, že prospal celou noc. Nadával jsem si, byl jsem naštvaný, bál jsem se… bál jsem se, že vztah, který si ke mně vybudoval, zmizí. Bál jsem se, že mi přestane věřit a mě to štvalo. Potřeboval jsem ho, nemohl jsem ho nechat odejít, byl moje… moje všechno. Ano, miloval jsem ho a přiznával jsem si to čím dál častěji.

   Natáhl jsem ruku a lehce ho pohladil po tváři. Nechtěl jsem ho vzbudit, ale nejspíš neměl tak tvrdé spaní nebo nespal, jelikož pootevřel oči a zadíval se na mě. Nehýbal jsem se, nechtěl jsem, aby se odtáhl, jakmile bych se k němu přiblížil o něco víc. Bolelo by to, tím jsem si byl jistý.
   Chvilku jsme na sebe jen tak koukali, než pootevřel pusinku.
   „Promiň,“ špitnul. Nechápavě jsem zamrkal. Omlouval se? Za co.
   „Lighte, za co se prosím tě omlouváš?“ zakroutil jsem hlavou.
   „Nedonesl jsem tu kofolu… rozlil jsem ji,“ špitnul. Chvilku jsem na něj nechápavě koukal, než jsem se tiše rozesmál. Bylo to… tak absurdní. Já se strachoval, jaké následky na něm zanechá to skoro znásilnění a on se mi tu omlouval za to, že se nevrátil s kelímkem kofoly, pro kterou jsem ho poslal.
   „Blázínku, za to se nemusíš omlouvat… nemohl jsi za to,“ šeptl jsem a přitáhl si ho do náruče. Okamžitě se ke mně stulil a zabořil mi tvář do ohbí krku. Objal jsem ho a dlaněmi mu přejel po zádech. Nic jsem neříkal, netušil jsem, co říct, nevěděl jsem, co se Lightovi honí hlavou, překvapil mě, byl úplně jiný než ostatní lidé. Ostatní na jeho místě by se teď spíš odtáhli, ale on… on ne.

   „Ten pán se mi nelíbil,“ špitl. Sklonil jsem k němu hlavu a lehce ho líbl do vlasů.
   „Já vím… už ti neublíží, slibuju.“
   „Nechtěl mi ublížit, chtěl se mnou dělat ty věci, co ti pánové spolu v televizi,“ zvedl ke mně kukadla a zamrkal. Jen jsem na něj hleděl a snažil jsem se nerozesmát. Bylo to… jako vysvětlovat něco malému dítěti. Nejspíš ještě nechápal, co je dobré a co dobré není, kdy někdo chce ublížit a kdy dojde jen k nedorozumění.
   „Ale já nechtěl…“
   „Broučku, když tě někdo k něčemu takovému nutí a ty nechceš… když ti něco takového udělá, říká se tomu znásilnění a není to správné. Znamená to, že ti ten člověk ublížil.“ Jen lehce nakrčil obočí a zamyslel se.
   „A když to chci?“
   „Pak to znásilnění není… říká se tomu sex nebo milování,“ šeptl jsem a zadíval se na něj.
   „Sex?“ zadíval se na mě. Lehce jsem přikývl. Znovu se zamyslel.
   „Co dělal ten pán… bolelo to,“ kníkl.
   „Já vím, ale už je to dobré, už ti nikdo neublíží, slibuju,“ pevněji jsem ho objal a políbil ho na spánek.
   „Má to bolet?“ zamrkal na mě.
   „Ne, nemá… bolí to jen tehdy, když je někdo neopatrný nebo na to jde moc rychle.“ Uculil se a přikývl. Mlčky jsem ho sledoval, netušil jsem, co říct, co se mu honí v té jeho střapaté hlavičce. Nebyl jako ostatní, to už mi došlo.
   „A ty budeš opatrný?“ Zamrkal jsem. Už zase? Pořád to chtěl? Se mnou? I po tom, co udělal ten chlap?
   „Broučku, na tohle máme čas,“ usmál jsem se a pohladil ho po tváři. Rozhodně jsem nehodlal teď si ho vzít. Slova byla jedna věc, ale druhá věc byly činy. Netroufal jsem si odhadnout, co by udělal, kdybych na něj začal podobně sahat. Určitě bych byl opatrnější, ale… ne, prostě ne. Je to… malý kluk.
   „Proč nechceš… ten pán chtěl… proč ne ty,“ zašeptal a v očích se mu zračila nechápavost. Jen jsem se nadechl, co jsem mu na to měl říct. Opakoval jsem mu to dennodenně a stejně jsem si připadal, že mu ubližuju, když se na mě díval takovým pohledem.
   „To se ti nelíbím?“
   „Líbíš se mi, jsi dokonalý, jen ti nechci ublížit,“ zadíval jsem se na něj bezradně.
   „Tak proč…“
   „To stačí, Lighte, o tomhle se dál nebudeme bavit, jasné? Líbíš se mi, chci tě mít u sebe, ale milovat se s tebou zatím nehodlám a přesto nejede vlak,“ řekl jsem možná trochu prudčeji, než jsem chtěl, jelikož se černovlásek stáhl a jen se na mě vyděšeně zadíval. Tiše jsem si povzdechl, nechtěl jsem, aby se mě bál, nechtěl jsem na něj křičet nebo jen zvyšovat hlas, ale musel pochopit, že ne vždy dostane to, co chce. Chtěl jsem… až na to přijde, pokud na to přijde, aby to bylo dokonalé. Abychom si to užili a aby na to vzpomínal jako na něco krásného a ne na něco, co se mu nelíbilo a bolelo to.

   Mlčel jsem, jen jsem ležel na posteli a objímal ho. Nevěděl jsem, co říct nebo udělat. Tak jsem ho jen držel a on se v mé náruči raději ani nehýbal. Teprve po dlouhé chvíli, když jsem se na něj zadíval, jsem zjistil, že usnu. Pousmál jsem se a lehce ho palcem pohladil po tváři. Bál jsem se, připadal mi tak křehký. Jeden špatný krok a most, který si mezi sebou budujeme, se rozpadne jako domeček z karet. Sledoval jsem, jak lehce nakrčil obočí, když jsem se ho dotkl. Opatrně jsem ho políbil na rty, a abych ho neprobudil, opatrně jsem vylezl z postele. Tiše zavrčel, ale zahrabal se do peřiny a dál spal. Pousmál jsem se, navlékl na sebe nějaké oblečení a sešel dolů. Podrbal jsem Connie, vzal vodítko a vyšel s ní ven. Potřeboval jsem nějak přijít na jiné myšlenky. Miloval jsem Lighta, ale někdy… někdy to s ním bylo těžké. Měl svoje dny, kdy dělal všechno jiného, než poslouchal.

   Klidně jsem sledoval Connie, jak běhá od jednoho rohu k druhému a všechno očichává. Bylo to zvláštní vzpomínat na chvíle, kdy vedle ní po čtyřech poskakoval Light. Sice i teď se ještě občas vracel na čtyři, když si s Connie hrál, ale věděl, že to nevidím rád. Snažil jsem se… aby si zvykl na to, že je člověk a jako člověk má chodit po dvou a ne po čtyřech. I přes to jsem ho někdy nechal. Věděl jsem, že starým zvykům se moc dobře nejde odnaučit, ale jemu to šlo… docela dobře. Možná mi chtěl udělat radost, vždycky když jsem ho za něco, co udělal dobře, pochválil, zajiskřily mu oči a kouzelně se usmál, jako by to pro něj byla ta největší odměna, kterou mohl dostat. Vlastně ne… největší odměnou pro něj byl polibek. A pro mě vlastně taky. Miloval jsem ty jeho měkké poddajné rty, ale zároveň jsem se jich bál.

   Povzdechl jsem si a otočil to zpět domů. Nespěchal jsem, nebylo kam. Když Light spal, někdy prospal i celý den a já ho nechal. Byl roztomilý, když spal a aspoň jsem měl chvilku klidu, protože měl zavřenou pusu, kterou v bdělém stavu po většinu času pořád mlel od doby, co se naučil mluvit a naučil se opakovat reklamy z televize.

   Zasekl jsem, když jsem nad domy zahlédl stoupající kouř. Krve by se ve mně nedořezal, když jsem si uvědomil, že je to přesně nad místem, kde stál náš dům.
   „Lighte,“ šeptl jsem a rozběhl se tam. Doufal jsem, že se třeba dostal z domu, ale co když pořád spal. Nemohl jsem o něj teď přijít. Z dálky jsem viděl, že už tam stojí sousedi a nejspíš volají hasiče.
   „Je tu Light?“
   „Ne, toho jsme neviděli, mysleli jsme, že je s vámi.“ Zasekl jsem se a otočil se na dům. Sice to zatím vypadalo, že hoří nejspíš jen v kuchyni, ale během chvilky se to mohlo rozšířit. Neváhal jsem, prostě jsem vběhl do domu a dal rukáv přes ústa.
   „Lighte!“ zakřičel jsem a rozkašlal se, když se mi dusivý kouř dostal do plic, ale ani přesto jsem nemohl ven, musel jsem ho najít, byl moje… moje všechno.
   „Lighte!“ zakřičel jsem znovu a rozběhl se nahoru. Zarazil jsem se ale v polovině schodů, když jsem zespodu zaslechl tichý výkřik. Oči mě pálily a slzely mi, ale musel jsem ho najít. Seběhl jsem dolů a začal prohledávat místnosti. Uskočil jsem, když jsem otevřel dveře kuchyně, odkud vyšlehly plameny. Přetáhl jsem si přes hlavu bundu a vběhl dovnitř. Kouř byl všude, skoro nic jsem neviděl a pohyboval se jen po paměti, co zhruba kde je. Snažil jsem se cokoliv rozeznat, ale moc mi to nešlo. Teprve když jsem to už skoro vzal a chtěl se vrátit, zahlédl jsem v rohu pohyb. Nezaváhal jsem, prostě jsem se tam vrhl, sevřel v náručí hubené tělíčko, částečně ho skryl pod svoji mikinu a otočil se k východu. Jenže ten už tam nebyl. Už tam byla jen neprostupná hradba plamenů, přes které jsem se neodvážil sám, natož s Lightem. Zbývala mi jediná možnost. Popadl jsem z kuchyňské linky pánev a začal s ní bušit do skla tak dlouho, dokud nepovolilo a nevysypalo se. Musel jsem jednat rychle, kouř nedusil jen mě, ale i Lighta, kterému už se nedostatkem vzduchu podlamovala kolena. Podebral jsem ho a vyskočil ven.