Minde

7. kapitola

(Adrian)

   „Ježiši, Adriane!“
   Trhl jsem sebou a začal vykašlávat vodu, které jsem si pořádně lokl leknutím. To už mě ale popadly dvě paže a vytáhly z vany na kobereček před ní.
   „Co to děláš, to se zkoušíš utopit?“ ječel Tyler, zatímco strhl ze dveří župan a zabalil mě do něj. Roztřásl jsem se zimou a snažil se uvědomit si, co se vlastně děje.
   „Jsi v pořádku? Vnímáš mě?“ zatřásl se mnou a zadíval se mi do očí.
   „Jo… nic mi není“ zachraptěl jsem a znovu se rozkašlal.
   „To vidím,“ zavrčel, strhl z věšáku osušku a projel mi s ní vlasy. „Vyděsil jsi mě, co jsi u všech čertů prováděl?“
   „Koupal jsem se… musel jsem usnout,“ zašeptal jsem a znovu se roztřásl zimou. Netušil jsem, jak dlouho jsem v té vodě byl, ale asi dost, byla mi teď nehorázná zima, prsty jsem měl promočené a zvrásněné varhánky.
   „Bože. Pojď, pomůžu ti do postele,“ vstal a vytáhl mě na vratké nohy. Byl jsem ztuhlý, zadek mě pořád bolel a třes celého těla tomu moc nepomáhal, přesto jsem se s Tylerovou pomocí dotáhl do postele, kde na mě navalil všechny přikrývky a deky, co našel.
   „Ale no tak… nic mi není,“ zamrčel jsem tiše a stočil se do klubíčka.
   „To vidím, třeseš se jak sulc. Dostaneš zápal plic a co pak, já kolem tebe skákat nebudu,“ zamrčel.
   „Co tady vůbec děláš?“ zašeptal jsem ve snaze převést konverzaci jinam. Bylo už dost pozdě, aby mě šel někam vytáhnout nebo si přišel jen tak pokecat, navíc sám vypadal, že už se chystá jít spát.
   „Poslal mě strejda, prý ses tvářil divně, když od tebe odcházel.“
   „Divně?“ ušklíbl jsem se hořce. Vlastně jsem se docela divil, že si všiml, že jsem se tvářil jinak, a ještě víc jsem se divil, že za mnou poslal Tylera.
   „Stalo se něco?“
   „Ne… jen si musím zvyknout,“ zašeptal jsem po dlouhé chvíli. Nemohl jsem chtít, aby Simona vyhodil a dosadil na jeho místo mě, aby se mnou usínal, když vedle v ložnici měl svého přítele, tedy vlastně snoubence, jak kousavě opravil Tylera, když mi ho představoval. A ani jsem nemohl chtít po Tylerovi, aby za mě řešil moje problémy a starosti.
   „Dobře. Ale kdyby něco, víš, že za mnou přijít můžeš se vším. Fakt tě nechci zase najít poloutopeného ve vaně,“ zamračil se.
   „Nic mi není, byl jsem asi unavený víc, než jsem si myslel,“ pousmál jsem se omluvně. V tom jsem nelhal, unavený jsem byl dost, pláč mě natolik vyčerpal, že jsem si to ani neuvědomil a v chladnoucí vodě usnul.
   „Dobře, tak dobrou noc,“ kývl na mě ještě, než odešel. Zavřel jsem oči a víc se zabalil pod několik vrstev přikrývek. Trvalo mi dlouho, než jsem znovu usnul.

   Ani nevím, co se mi zdálo a vlastně jsem za to byl docela rád. Probudil jsem se s prvními paprsky, které skrze žaluzie pronikaly do pokoje, s bušícím srdcem a oroseným čelem. Nápad, že půjdu na snídani a zkusím na nepříjemné pocity zapomenout, jsem okamžitě pohřbil, i když můj žaludek docela protestoval. Nechtěl jsem ale riskovat další střetnutí se Simonem. Bylo mi jasné, že by mi minulou noc dal pořádně sežrat a byl jsem si jistý, že ještě dá, jakmile k tomu bude mít příležitost. Rozhodl jsem se tedy setkání s ním oddálit a obrnit si nervy, i kdybych měl hlady umřít.

   Přetočil jsem se k oknu, nahmatal ovladač a nechal jedno z nich rozestřít. Rozednívalo se a vypadalo to na krásný horký den. Měl jsem chuť se projít k tomu nádhernému jezeru, které jsem viděl cestou sem. Do vody mě sice už dost dlouhou dobu nikdo nedostal, ale měl jsem rád ten pohled, vítr, který se vždycky u vody proháněl a cuchal mi vlasy.
   Sám jsem ale nikam jít nemohl, byl jsem příliš drahá věc, než abych se ztratil, abych si ublížil, nedej bože, aby mě někdo ukradl. S takovou to ale vypadalo, že se hodně dlouho nikam nedostanu. Tyler měl dost práce na vinici, než aby se mnou chodil po túrách a nějak jsem neměl komu jinému říct. Navíc to stejně s mým zadkem na túru dnes moc nevypadalo, přišlo mi, že ještě teď jsem tak roztažený, že dírku snad už nikdy nestáhnu k sobě.

   Povzdechl jsem si, opatrně se posadil a natáhl na sebe tričko. Opřel jsem se o pelest, na hodinkách našel číslo na Maxe a vytočil ho. Už dlouho jsem se odhodlával mu zavolat a teď při čekání, než Simon vypadne z domu, mi to přišlo jako příjemně strávený čas.

   „Maxi?“ nadzvedl jsem obočí, když můj hovor byl sice přijal, ale svého přítele jsem nikde neviděl. Snad jen chomáč vlasů trčící z přikrývek.
   „Adri… rád tě slyším, ale sakra… víš, kolik je hodin?“ vynořila se konečně jeho tvář s doširoka otevřenou pusou, jak nedokázal přemoct zívání.
   „Krásné přivítání, máš moc hezké mandle,“ ušklíbl jsem se a zkusil se pohodlněji usadit, aby můj zadek trpěl co nejméně. „A pro tvou informaci vím, kolik je hodin, tolik, kdy už ty býváš dávno vzhůru.“
   „To bejvávalo, ještě tehdy v Edenu, kdy sis musel přivstat, aby na tebe zbyl pudink,“ zašklebil se a znovu roztáhl pusu v mohutném zívnutí.
   „Tehdy v Edenu?“ nadzvedl jsem obočí.
   „No jo, už je ze mě budoucí pan Fuller,“ objevila se jeho levačka s vkusným zlatým prstýnkem s malým diamantem.
   „Wow, tak to moc gratuluju.“
   „Díky. Snaží se chlapec, mám se tu jako v bavlnce, akorát noci jsou náročné, trvá mi celé dopoledne, než se vysoukám z postele a jsem schopný něco dělat,“ zasmál se. „Ale nestěžuju si, ten sex je skvělý, mohl bych s ním souložit pořád, myslím, že už mu s tím začínám lézt na nervy, ale nemá být tak dobrý,“ zasmál se, zatímco mně do tváře stoupala červeň. Nebyl jsem zvyklý s ním o těchto věcech mluvit, a navíc jsem se přistihl při tom, že trochu žárlím a závidím.
   „Zlato, co kdybys chvilku přestal mluvit o našem milostném životě a nechal něco říct i Adriho. Ahoj Adriane,“ objevila se vedle Maxova obličeje Gailova srdečná tvář. Byl to fajn chlap a slušelo jim to spolu.
   „Ahoj Gaile, gratuluju k zasnoubení,“ usmál jsem se na něj.
   „Díky, dělal drahoty, ale přesvědčil jsem ho,“ zazubil se, políbil Maxe na rameno a zmizel. Ten za ním hodil zaláskovaný pohled, než se přetočil znovu ke mně.
   „Promiň, jsem pořád trochu v rauši. Tak povídej, co ty, už jsem byl docela nervózní, že ses pořád neozval. Je to tam hezké? Co ten tvůj chlap? Prachatý asi je, ale co jinak? Tak povídej!“
   „Něco bych i řekl, kdybys mě nechal mluvit,“ pousmál jsem se a umlčel tak další příval otázek, které na mě chtěl Max vychrlit.
   „Je to tu… moc hezké, i to prostředí, krásný pokoj, kousek odtud je jezero, vidím na něj z okna a taky vinice,“ pousmál jsem se.  
   „Noo… zatím to zní dobře, dál. Dál!“
   „Ten, co mě odvezl, je synovec od Ezekiela, který mě koupil. Ezekiel je architekt… hodně sexy, třicet let, fakt kus.“
   „Začínám ti závidět,“ naklonil se blíž a oči mu svítily zvědavostí.
   „A má snoubence a absolutně ho nezajímám já, jen to děcko, které chce, ale jinak fajn. Sex byl fajn… asi… nevím, bylo to poprvé,“ zamumlal jsem a sevřel v prstech přikrývku. Max zmlkl a já se neodvažoval k němu zvednout pohled. Tak moc jsem mu záviděl jeho perfektní vztah, kdy se mohl probudit v Gailově náruči a to, jak se na něj Gail díval… po tom jsem toužil taky.
   „To je síla… to mě mrzí Adri, jsi v pořádku?“ promluvil po dlouhé pauze.
   „Zvykám si. Není to to, co jsem vždycky chtěl, ale zvykám si,“ donutil jsem se usmát.
   „Hovno zvyknout, prostě mu ho přeber. Pěkný jsi na to dost, chytrý taky a přece nechceš, aby tvoje dítě vychovával nějaký jiný debil.“
   „To víš, že nechci. Nechci tu být jen inkubátor, rád bych měl to, co máš ty, ale… ale není to tak jednoduché.“
   „Kecy, to zvládneš, hodíš očkem a je to.“
   „Maxi, Ezekiel je… zvláštní, je nespolečenský a absolutně mu chybí empatické cítění,“ povzdechl jsem si. Okamžitě se mi vybavil okamžik ze včerejška, kdy se tu po sexu objevil Simon a Ezekielovi to nepřišlo nijak divné. Vlastně jsem netušil, jak dlouho u toho okna Simon stál a z toho mi bylo ještě hůř. „Já nevím, jak to vysvětlit.“
   „Prostě mu to řekni. Kámo, buď vztah, nebo žádné dítě,“ praštil pěstí do otevřené dlaně. Tiše jsem se zasmál. Max by se s tím nepáral, kdyby se jemu stalo něco takového, rozhodně byl schopný tohle říct a doštěkat se s dotyčným o svých právech a požadavcích, ale když jsem si představil, že bych to řekl já, bylo to směšné. Nebyl jsem hádavá povaha, spíš jsem byl zvyklý jen tiše trpět.
   „Víš, že to nejde, koupil si mě kvůli děcku a né tomu, že mě bude mít rád.“
   „Adri, ale vybral si tebe. Ze všech těch kluků tam si vybral tebe, i když na tebe musel čekat. Líbil ses mu, něčím jsi ho zaujal, určitě jsi nebyl první, na kterého ukázal a řekl třeba toho. Musíš si trochu věřit.“
   Tiše jsem si povzdechl, ale lehce se pousmál, doufal jsem, že na tom něco je, že má Max v něčem pravdu.
   „Uvidíme. Pochybuju, že kvůli mně Simona odkopne, je fakt krásný a vyspělejší, než já.“
   „To ty jsi taky krásný a vyspělý. Všichni jsme v Edenu museli vyspět. Zatím spolu možná jsou, ale jednu věc ten Simon na rozdíl od tebe určitě nemá,“ mrkl na mě. Tiše jsem se zasmál a přikývl.
   „Jo, já vím.“
   „Tak vidíš. Hele Adri, musím končit, to povlečení potřebuje akutně do pračky, ale co bys řekl na to, kdybychom tě zítra vyzvedli a udělali si výlet?“
   „To by bylo super,“ roztáhl se mi na tváři úsměv. „Ale… no musím se zeptat, jestli mě pustí.“
   „Oznam mu to, nebudeš se sebou nechávat zametat, je to i tvůj život a máš právo na to mít přátele. Večer ti zavolám a domluvíme se.“
   „Dobře, díky. Těším se.“
   „My taky, měj se Adri,“ usmál se, než jeho tvář zmizela. Opřel jsem se o pelest a zadíval se nad sebe. Doufal jsem, že to vyjde, potřeboval jsem odtud vypadnout, nadýchat se čerstvého vzduchu a přijít na jiné myšlenky.

   Otočil jsem hlavu a vybral si z niky jednu ze svých oblíbených knížek. Pořád se mi dolů nechtělo, vlastně se mi nechtělo ani vylézat z postele. Po včerejší studené koupeli jsem byl rád za příjemné teplo pod vrstvou přikrývek. Přitáhl jsem si nohy blíž k tělu a začetl se do zažloutlých stránek jedné z mých prvních knih.