Trocha legrace z úst dětí
dítě:
„Máma se diví, jak s tátou zlobíme.“
učitelka:
„Ty možná, ale táta určitě ne.“
dítě:
„Jo, jo, táta je po mně.“
učitelka:
„Víte, kdo je ilustrátor?“
dítě:
„Spravuje lustry.“
dítě:
„To zelí je tak dobrý, to je snad z prasete!“
dítě:
„Já když ráno vstávám, tak nevstávám. Táta mě vezme a já v jeho dlani ještě spím.“
učitelka:
„Kdo by mohl pomoci ježkům v zimě?“
dítě:
„Eskymáci.“
učitelka:
„Ježek je savec. Víte, co to znamená?“
děti:
„Že saje.“
učitelka:
„A víte, co saje?“
dítě:
„Krev.“
dítě:
„Když se můj táta bojí, tak je posera.“
dítě:
„My máme doma papouška.“
učitelka:
„A mluví?“
dítě:
„Jo, mluví.“
učitelka:
„Co umí říkat?“
dítě:
„Já nevím, on mluví po papoušsky.“
dítě:
„My máme nový auto, je to Volkswagen, ale nevím, jaký má příjmení.“
dítě:
„Tohle je moje nový kolo. Ale bylo starý, už když bylo nový.“
učitelka:
„Víte, kde jsou teplé krajiny?“
dítě:
„V sauně.“
Povídání o Dni matek
dítě:
„Všechny moje maminky budou mít svátek.“
Dítě vytahuje z polévky zapomenutou kuličku koření
dítě:
„Já tam mám nějakej bordel.“
dítě:
„My jsme byli na zahradě a opékali jsme si to...“
učitelka:
„Buřty?“
dítě:
„Ne...větve.“ (pálili větve)
dítě říká učitelce:
„Já tě mám rád víc než velkou pizzu.“
Povídání o domácích zvířatech
učitelka:
„Vyber si zvíře a řekni, jak se jmenuje samička, sameček a mládě.“
1. dítě:
„Máma je slepice, dítě je kuře a manžel...kohout!“
2. dítě:
„Táta je beran, mládě jehně a máma beranice.“
3. dítě:
„Maminka je fena a tatínek fen.“
4. dítě:
„To jsou byky…no přece kraví tatínkové.“
dítě:
„Co to hledáte?“
učitelka:
„Nějakou tělovou fixu.“
dítě:
„Hele, tahle je docela lidská.“
dítě:
„Já budu mít doma miminko.“
učitelka:
„A co to bude, sestřička nebo bráška?“
dítě:
„To ještě nevím, ale dáme si to zjistit, až se to narodí.“
učitelka:
hádanka: „Jiné šatí a sama je nahá, co je to?“
1. dítě:
„To myslíte, paní učitelko, úplně bez kalhotek a podprsenky?“
2. dítě:
„Tak to bude švadlena.“ (správná odpověď - jehla)
U bazénu
dítě:
„Paní učitelko, sundáte mi ten řetízek?“
učitelka:
„Radši ne, aby se ti neztratil.“
dítě:
„Ale mně je v něm vedro.“
dítě:
„Paní učitelko, půjčíte nám metr?“
učitelka:
„Jaký metr?“
dítě:
„Ten jak se s ním měřej teploty.“
dítě:
„My jsme byli v bazénu, paní učitelko.“
učitelka:
„A s kým jsi tam byl?“
dítě:
„S mamkou, babičkou a já.“
učitelka:
„Jen vy tři?“
dítě:
„Né, my jsme tam nevytírali, my jsme se tam jenom koupali, vytíral tam někdo jinej.“
dítě:
„Já jsem Alenku bouchla, ale já jsem chtěla nechtěně.“
dítě:
„Paní učitelko, Honzíka potrestala voda. Moc ji pustil a ona ho pomočila.“
dítě:
„Já chci paní učitelce něco říct a vona furt mele a mele!“
dítě:
„My máme doma bazén bez chloru.“
učitelka:
„A jak ho čistíte?“
dítě:
„My jenom lovíme ty hmyzy.“
dítě:
„My jsme byli na houbách.“
učitelka:
„A co jste našli?“
dítě:
„Velkýho hřiba a ještě takový malý hříbátka.“
učitelka:
„A jaká bys chtěla být, Terezko, princezna?“
Terezka:
„Ta hodná.“
Filip:
„No jo, to každá říká, že bude hodná.“
dítě:
„Maminka mně přivezla takovou želvičku a ta vyplazuje a zaplazuje jazyk.“
Dítě ukazuje vypálenou bradavici na palci u ruky
učitelka:
„Vy jste byli s bradavicí na kožním?“
dítě:
??? „Ne, na ručním.“
dítě:
„Mně už brzo vypadne zub. Já už jsem tak velká, že mně z toho padaj zuby.“
dítě:
„Jedna paní pokojská má zlatej zub.“
paní pokojská:
„Já jsem bohatá.“
dítě:
„Ne, stará.“
dítě:
„Já tady mám patrony. Ještě mám jednu doma a ta je ze všech nejstřelejší.“
dítě:
„Mně ta koprová omáčka zas tak moc nechutná. Je to takovej hnus.“
dítě:
„Jdu do bazénu.“
učitelka:
„Já bych šla taky, ale nemám plavky.“
dítě:
„To nevadí, venku je teplo.“
dítě:
„Babička ušila mamince plesní šaty.“
učitelka:
„Máš hezkou bundu, ta je nová?“
dítě:
„Ne, přednová.“
učitelka:
???
dítě:
„To jako že předtím byla nová.“
učitelka:
„Holky pojďte do stínu, tam na vás svítí sluníčko.“
dítě:
„No právě, my si tady opalujeme špekáčky.“
dítě:
„Mrkev je bylinina.“
učitelka:
„Vojtíku, chodí už bráška?“
Vojtík:
„A kam?“
děti:
„Kde vzala Simonka ten copánek?“
učitelka:
„To jí upletla černoška na dovolené.“
Simonka:
„Né, u paní černošky byla fronta, tak mi ho upletla paní bíloška.“
dítě - kluk:
„Já znám jedno pravidlo o holkách. Oni se naštvou, jen když se jim to hodí.“
učitelka:
„U nás žije had zmije, užovka a…“
dítě:
„…kobra 11!“
Povídání o motýlech
dítě:
„Jó, to je ten pohřební motýl.“ (= lišaj smrtihlav)
dítě:
„Doma máme záchod, že když kakám, udělá mně to fontánku a voda mně opláchne zadeček.“
učitelka:
„Víte, o kom se říká, že je kluk jako buk?“
dítě:
„No, můj tatínek je taky buk, ale už drží dietu.“
učitelka:
„Ve Francii žijí Francouzi a Francouzky, v Čechách?“
dítě:
„Češi a Čechovice.“
Oběd (dušená mrkev)
učitelka:
„Děti, tu mrkvičku jedí i zajíčci.“
dítě:
„Fuj, tak to jíst nebudem!“
1. dítě:
„Já jsem se narodila v prosinci.“
2. dítě:
„Já v červenci.“
3. dítě:
„A já v zelenci.“
Při rozbalování dárečku od dítěte
učitelka:
„Teda, já jsem tak zvědavá...“
dítě:
„Kdo je zvědavej, bude brzo starej.“
dítě:
„Když jsme letěli z Djerby a byli jsme nad Prahou, tak jsem Dádu neviděla. Byla někde zalezlá.“
1. dítě:
„Víte, koho mám z rodiny nejradši? Našeho taťku, protože ho miluju.“
2. dítě:
„Copak jsi žena?“
učitelka:
„Už víš, jak se bude jmenovat vaše miminko?“
dítě:
„Brouček nebo Beruška.“
Povídání o vesmíru
učitelka:
„Jestlipak víte, jak se jmenuje náš jediný český kosmonaut?“
1. dítě:
„Já vím, to je Karel Gott.“
učitelka:
„Víte, co je to stav beztíže?“
2. dítě:
„No, jako že někdo nemá stížnost.“
Povídání o zvířatech ze ZOO
učitelka:
„Slon může být africký nebo indický.“
dítě:
„Nebo liberecký.“
dítě:
„Kájince se vyzula naušnice.“
dítě:
„Mně se ten bonbon nalepil na strop.“ (= na patro)
dítě:
„Šáhl jsem na kopřivu, ale nespálila mě. Některý kopřivy jsou asi vybitý.“
Děti jdou na vítání občánků
učitelka:
„Jé, Matěji, ty máš motýlka:“
Matěj:
„No, já nemám rád kravaty.“
dítě:
„Paní učitelko, já mám v puse hašlerku a on mi ten bonbon hubne.“
dítě:
„Nesmíte jíst ten špinavej sníh, budete mít průjem průdušek.“
dítě:
„Moje maminka je chytrá, ale taťka je chytřejší, on se naučil všechno od maminky.“
dítě:
„Já mám doma želvičku.“
učitelka:
„A je vodní nebo suchozemská?“
dítě:
„Chodící.“
Při míchání barvy
učitelka:
„Takovou barvu má naše kůže.“
dítě:
„Já mám jinou, s chlupama.“
Děti pomáhají s lavičkou
1. dítě:
„Já mám kýlu.“
2. dítě:
„Co je to kýla?“
1. dítě:
„Že nemám sílu.“
učitelka:
„Adámku, ty máš nový řetízek, kde jste ho koupili?“
dítě:
„V řetízkovně.“
učitelka:
„Co potřebuje král, aby byl hodně bohatý?“
dítě:
„Sůl.“
Vyprávění pohádky „Boudo, budko“
učitelka:
„Zajíček se ptá...“
dítě:
„...kadibudko, kdo v tobě bydlí?“
učitelka:
„Jezdili jste v Egyptě na velbloudu?“
dítě:
„Jenom já s tatínkem, ale já jsem řídil.“
dítě:
„Honzík má spáleninu.“ (= spálu)
1. dítě:
„Umíš čínsky?“
2. dítě:
„Ne, neumím.“
1. dítě:
„Tak to budeš muset taky chodit na angliččínu.“
dítě:
„Naše máma včera nebyla doma, táta vařil večeři.“
učitelka:
„A co jste měli dobrého?“
dítě:
„Popraskaný párky.“
dítě:
„Paní učitelko, venku poprchává a já myslím, že bysme neměli chodit ven, protože se to může ještě víc rozdéštit.“
Vyprávění o těle, zdraví
učitelka:
„Člověk má 5 smyslů, věděly byste jaké?“
děti:
„Má smysly, aby neměl nesmysly.“
„Má dobré smysly.“
„Má smysly pro legraci.“
