2.10.2020
Myslím, že dneska to vážně píšu naposledy.
Zbývá nám 12 dní. Ani těch třicet jsme nevydrželi, tolik úsilí a je to k ničemu. Nejsme schopni spolu vydržet víc jak dvě hodiny denně. Ty utíkáš a já vím proč, ty to neříkáš a já se to snažím pochopit.
Tys to nikdy nechtěl, ano, přemýšlel si nad tím, možná víc nežli nad předchozími vztahy, něco tě ke mě táhne, ale ta síla není tak velká abys byl se mnou.Tvoje dokonalý zamezí, tvoje žena, tvůj domov, a tvoje nastavená televize, která se zapíná v tu chvíli, kdy to potřebuješ, a říká ti, pozor dávají tvůj oblíbený program říká, si hlava rodiny, si to Ty kdo udává směr, si to Ty, kdo je někdo, si v tom vztahu dominantní. Já jsem jen to co rozbourá tvoje myšlení, tvojí pohodu, tvůj vztah, který je tak ideální.
Neměnila bych ani jedinou minutu s tebou, ani jediný problém, a ani jedinou hádku.
Miluju tě, a jestli si tady, tak ty víš!