TRÁVNICKÁ STRÁŇ NA TRÁVNICKÉM KOPCI

V úvodu tohoto článku připomínáme, že jde o zveřejnění původního článku stejného názvu, který vyšel 30. července 2019 ve Zpravodaji téhož názvu, který však zanikl. Protože ve hledání historie Trávníku a Naděje pokračujeme, tak některé základní články znovu zveřejňujeme, protože dotvářejí minulost našich vesniček jako celek. Zejména pro čtenáře, kteří jej nečetli.

Trávníku před rokem 1945 jsme upřesnili vzhled centrální části Trávníku, návsi. Nově zveřejněné historické fotografie jsou z různých časových období před r. 1938. Je tomu tak proto, že orientační osu tvoří letecká fotografie Trávníku, pořízená v r. 1938. K dispozici jsou různě staré fotografie a pohledy. Zveřejněné fotografie zobrazují části Trávníku v rozmezí počátků Československé republiky.
V Trávníku, v době utváření Nového Císařského katastru (asi r.1826-1843), je horní část tehdejšího Trávníku označena názvem Glasserte Bergseite, která leží na Trávnickém vrchu, tehdy jménem Glasertberg. A tak tomu je i dnes v jazyce českém i v jiných názvech. Abychom však byli důslední, tak v současné mapě jako celek trávnickou stráň s velkým T nenajdete. V místě je používanější označení v titulu článku – Trávnický kopec. Jeho dolní hranicí je silnice.

V předchozích dvou článcích našeho seriálu o historii po r. 1900, převážně však z období první Československé republiky. Jde o pohled do českého pohraničí po vzniku republiky, která byla natolik demokratická, že ponechala v této severní části republiky v účinnosti původní staré názvy v němčině. Ty se ze známých důvodů změnily až po r. 1945.

Obr č.1.

Na obrázku č. 1 je pohled na současnou trávnickou stráň, kterou rozděluje vyznačený bezejmenný potok, pramenící na stráni pod vodárnou. K historii potoka se vrátíme na konci tohoto článku. Pro rozsáhlost našeho zkoumání se omezíme na část stráně vlevo od potoka (při pohledu proti stráni). Porovnáte-li současný vzhled této části stráně se snímkem na obr. č. 2, chybí zde domy zbourané kolem r. 1960. Výrazně se však také změnila infrastruktura přírodního prostředí a zemědělsky obdělávané půdy. Zatím co v současnosti jde o pastviny a plochy s planými náletovými porosty, byly před r. 1938 (a ještě do šedesátých let minulého století) tyto plochy zemědělsky kultivovanými poli. I na této strmé trávnické stráni.

Obr. č. 2.

Některé detaily na této fotografii je třeba upřesnit. Červený obláček s popisem Sto označuje stodolu, která na tomto trojúhelníku cest v té době stála. Dnes na ní stojí zděný domek s čp. 4. O jeho curiculum vitae budeme informovat níže. Obdobně se zmíníme o původním čp. 4, který je součástí pravé části stráně. Červený obláček s čp. 16 je v místě, kde stála roubenka, která vyhořela na Silvestra v r. 1965. Z doby po r. 1945 je zde vyznačena slepičárna. Tento "velekurník" zde určitou dobu úspěšně provozovalo JZD v Trávníku, posléze svojí činnost JZD ukončilo a slepičárna zchátrala. Trosky byly odstraněny. Roubenka s čp. 87 je zde uvedena pro srovnání existence s čp. 90, což také vysvětlujeme níže.

   
 
Obr. č. 3. a obr. č. 4.

Na obrázcích č. 3 a č. 4 jsou dvě pohlednice, fotografované ze Zeleného vrchu na cvikovské straně. Zveřejňujeme obě pohlednice proto, abychom mohli zjistit přibližnou dobu jejich vzniku. Dokladují také, že tato oblast obou vesniček Trávník a Naděje (Glasert a Hoffnung), byla již v té době atraktivním pobytovým místem letních turistů, především z Německa. K tomu byly ve většině chalup v podkroví zřízeny palubkami obložené místnosti k pronajmutí, které se však v zimě nevytápěly, byly určeny pro letní hosty. Připomínáme, že tomu také sloužil daleko větší počet restaurací, penzionů a dalších služeb, které byly místními obyvateli poskytovány turistům. Okolní příroda Lužických hor byla pro turistiku již tenkrát přímo stvořená, zejména byla využívána příhraničně pro turisty z rovinatých částí Německa.

Na obou pohledech je vidět, že Zámeček ještě nestojí, stalo se tak až v r. 1914. Určitě víme, že podstávková chalupa čp. 87 byla dostavěna v r. 1893. (Proto jí zde uvádíme, i když patří do dolního Trávníku.) Breiteho hostinec na druhém pohledu již také patří do časů po r. 1900. Na obou pohlednicích je však již vidět zděnou vilu nad silnicí Cvikov - Mařenice s čp. 90. Takto vysoké číslo naznačuje, že patří spíše k "novostavbám". Na obou pohlednicích se zřejmě díváme na Trávník kolem dvacátých let minulého století.

Obr. č. 5. a obr. č. 6.

Po dlouhou dobu, co se zajímáme o tuto historii, jsme neměli solidní informace o původu této velmi hezké vilky dříve s parčíkem na zahradě, která evidentně nese znaky secese. I starší informace nových usedlíků byly nejisté. Vilka byla spojována jako služební objekt se Zámečkem. Ani její první majitel po r. 1945, lesník pan Karel Běhal, který dlouho patřil k nejstarším pamětníkům v Trávníku, informace neměl (+26. 8. 2015 dožil se 99 let). Pro jeho profesi jsme vilku označovali jako hájovnu.

Překvapením bylo zjištění našeho nového spolupracovníka a dopisovatele Adama Nováka z Naděje, který získal starou pohlednici s překvapivým názvem. Jak vidíte na obr. č. 5, jde o penzion "PILZ" v češtině "HOUBA".
Adam Novák dále zjistil, že v čp. 90 bydlel v roce 1921 jakýsi pan Hantschel, nar. 1855, ale přihlášený až v roce 1900. Je možné, že se do č. p. 90 nastěhoval v roce 1900 a mohl by to být rok postavení domu.

Pohlednice penzionu je ale z pozdější doby po zavedení elektřiny, což dokládají sloupy na obou fotografiích.

  
 
Obr. č.7 a obr. č. 8

Název Zámeček je označení místní a souvisí s velikostí stavby s parkem, který je stále krásný s mohutnými cizokrajnými stromy a zachovalou původní zahradnickou a parkovou architekturou. Podle pana Miroslava Knoppa, který je v současnosti majitelem Zámečku, je o této pozdně secesní vile známo málo.

Nezachoval se žádný dokument z doby stavby. Veškeré údaje byly uloženy ve starém cvikovském archivu, který byl údajně skartován.

Komorní rada Franz Xaver Schier (*1863), majitel firmy Josefa Opelta synovec, zabývající se velkoobchodem s vínem, nechal v Praze na Staroměstském náměstí postavit dominantní nájemní dům z let 1895-97. I dnes nese název Schierův dům, ve kterém v mládí bydlel F. Kafka. Dům projektoval František Kříženecký a podílelo se na něm mnoho uměleckých osobností. Lze se jen domnívat, že Franz Schier, trávnický rodák, nechal postavit Zámeček některým architektem, s kterým již spolupracoval. V rodném Trávníku koupil pozemky a vybudoval zde pozdně secesní vilu s anglickým parkem. Zámeček však zpočátku plnil funkci letní rodinné rezidence, později zde rodina Schierů bydlela.
Vila byla vnitřně velkoryse koncipována a nechyběl ani venkovní bazén.
Franz Xaver Schier zemřel v Trávníku ve své vile, dne 3. 10. 1929 a pochován byl v rodinné hrobce na hřbitově v Trávníku.
Majetek rodiny Schierů byl na základě Benešových dekretů bez náhrady konfiskován v roce 1947.
Není jasné, zda vilu v Trávníku nevěnovala manželka Augusta Schier Červenému kříži před koncem druhé světové války. Podle pamětníků zde byl ke konci války lazaret pro důstojníky a piloty Luftwaffe a na střeše byl namalován velký kříž pro identifikaci nemocnice. Každopádně v roce 1990 byl Zámeček navrácen, podle zákona o navrácení majetku, Československému Červenému kříži.

Na obr. č. 8 je dobře patrné dominantní umístění Zámečku na trávnické stráni. Celkový pohled na Trávník je z dnes neexistující vyhlídky u skály v dolním Trávníku. Podle vedení vysokého napětí jde o již dobově "mladou" fotografii.

Obr. č. 9 a obr. č. 10

Na obrázku č. 9 je pohled na dům se stodolou s čp. 19 asi v roce 1962. Říkalo se mu Čápův statek, což bylo jméno přistěhovalce s rodinou. Po vybydlení domu byla tato polozděná velká roubenka ve druhé polovině šedesátých let rozebrána na topení a zbourána. Dnes je na místě zplanýrované zbořeniště s loukou. Stodola přežila a byla později přestavěna na dům s čp. 100.

Na obr. č. 10 je stav před r. 1945, kde mezi budovou s čp. 19 a Zámečkem stála velká roubená chalupa s čp. 20. Před ní stojí menší stodola, kterou jsme dlouho považovali za výminek.
Jde o výřez z pohlednice od kraje lesa nad Trávníkem směrem na trávnickou náves.

Roubenka čp. 2 se stodolou byla později přestavěna. Na návsi chybí transformátor, tím se stáří fotografie přesouvá před r. 1922.

   
Obr. č. 11 a obr. č. 12

Tyto dvě fotografické perličky jsme získali od paní Renaty, rozené Hálkové, dnes bydlící trvale na trávnické stráni, která si pamatuje mnohé z novějších "dějin" Trávníku a okolí. Na obrázku, který zřejmě fotografoval tatínek p. Hálek, je sestřička paní Renaty Andulka, fotografie je z konce padesátých let. Děti si hrály před Čápovou chalupou, vedle které stojí menší stodola, o které výše píšeme, že patří k již neexistující chalupě čp. 20. Úsměvný snímek kozy před stodolou s pozadím Čápovic chalupy připomíná, že jedním ze zdrojů našich fotografiií jsou rodinné snímky dětí před některými chalupami, které zakrátko zmizely z povrchu zemského. Díky za ně a děkujeme i paní Renatě, její informace využijeme i v dalších článcích o Trávníku dřívější doby.

   
Obr. č. 13 a obr. č. 14

Přestože hlavním úkolem našich článků je vytvořit co nejpravdivější představu o tom, jak vypadal Trávník a jeho okolí před r. 1945, neubráníme se porovnání minulosti se současností. Od doby, kterou sledujeme, uplynulo již 76 let. Tvář naší vesničky se průběžně měnila. Proto připomeneme i některé související příběhy ze života lidí, které jsme již zažili společně.
Vracíme se k výchozímu pohledu ze začátku tohoto článku, do současnosti. Vedle Zámečku chybí dvě dominantní budovy zbořených statků a objevují se dvě stavby - nový domek a přestavěná původní stodola.
 
Domek čp. 4 je první dokončenou obytnou novostavbou v Trávníku po r. 1945 na místě staré stodoly. Tu nepamatujeme, ale pamatujeme v témže místě postavenou autobusovou zastávku. Vzdálenou od "ruchu" trávnické návsi. Pamatujeme informaci, že šlo o stavbu postavenou zřejmě svépomocí občanů v akci "Z" (Zvelebování).
Z tohoto omylu nás vyvedla paní Renata. Byla to akce ADASTU Cvikov (Adamovské strojírny), měla sloužit zaměstnancům ADASTU Cvikov (asi 25 zaměstnanců  a učni), kteří zde byli ubytováni a dojížděli z Trávníku do Cvikova do práce a zpět. Zastávka se stavěla v létě 1961 a sloužila do r. 1963. Novostavba zůstala opuštěná až do r. 1968.

V tomto roce s Národním výborem ve Cvikově jednal náš kamarád Lexa o odkupu této opuštěné stavbičky. O Lexovi jsme psali v příběhu o návsi. Lexa než emigroval, přepustil toto jednání o odkupu "čekárny" dalšímu kamarádovi z Prahy, který již nebyl "rekreantem" ale stal se stavebníkem. Postupnými několikaletými přestavbami z ní vytvořil útulný domeček. Stavělo se svépomocí a každá koruna byla dobrá.

   
Obr. č. 15 a obr. č. 16

Přerod čekárny v domek na úpatí trávnické stráně je příběhem mnoha tváří. Jedna přecházela v druhou. Tehdejší chalupáři již nebyli „rekreanti“. Dnešní ještě žijící senioři patřili tehdy (sedmdesátá léta) k nové chalupářské generaci, která svojí prací o sobotách a nedělích a o dovolených, postupně vrátila  Trávníku a Naději pěknou, i když dříve značně pochroumanou tvář. A nejen zde.

Obr. č. 17a obr. č. 18

Je až neuvěřitelné, že se to podařilo. Pracovali na tom dvě generace "pražáků". Skvostné dílo započaté první generací, která již mezi námi není. Přišli tehdy včas, jinak by přibyla další louka. Dařilo se to i v dalších chalupách v Trávníku a Naději. Poděkujme.

Jsme na konci článku o levé straně trávnické stráně, kterou rozděluje potok jak je vidět na obr. č. 1.

   
Obr. č. 19 a obr. č. 20

Použijeme nyní text, který jsme již v minulosti uváděli v jiném článku. V r. 1908 byl v Trávníku vybudován spádový vodovod. Byl zřízen pouze pro Trávník, nikoliv pro Naději-Hoffnung, zejména pro to, že v kopcovitém terénu Trávníku bylo zřizování studní v pískovcové skále nejisté a drahé. Potřeba přímé dodávky pramenité vody se zvýšila a potok přestal stačit. Proto byly svedeny prameny do jednoho místa s vodárenskou nádrží. Po vykácení vysokého lesa nad prameništěm na svahu Trávnického vrchu v osmdesátých letech dvacátého století, se začal v letních měsících projevovat nedostatek vody. V té době prováděný průzkum vodních zdrojů v souvislosti s těžbou uranu kolem Stráže pod Ralskem objevil silný zdroj vody u školy při silnici do Naděje. V r. 1991 bylo provedeno napojení tohoto nového zdroje přes elektrické čerpadlo, na původní vodovodní řad.

Jak to asi bylo s vodou na stráni v Trávníku v dobách, když nesl jméno Kratzhart. Bylo to na Milštejnském panství Berky z Dubé kolem r. 1391, odkdy se datuje prvá písemná zpráva o Trávníku.
Asi bychom se divili. Ještě asi o dvěstě let později, je v zápisech uvedeno pouze17 usedlíků.
( Viz. publikace: Cvikov město na úpatí Lužických hor)

Odhadneme, že většina postavila své roubenky podél našeho bezejmenného potoka. Bez vody trvalý život lidí je nemožný. Nelze než předpokládat, že tento potok byl dlouhou dobu, až do zřízení vodovodu, hlavním zdrojem čisté pramenité vody, o který se uživatelé pečlivě starali. Rozhodně do něj nesváděli domovní splašky a jiné odpady. Pravděpodobně tekl celoročně.

Okolí potoka je většinou vlastníky chalup dotvářeno úpravnými okrasnými zahradami a doplňuje to tak celkově krásnou tvář této oblasti Lužických hor 
( obr.č.21).

Obr. č. 21 a obr. č. 22

V rozsahu trávnického katastru je potok dlouhý asi 1500 metrů. Jen málo usedlostí mělo zřízenou vlastní studnu, zpravidla v pískovcové skále s hloubkou kolem 12 metrů. Byly to největší statky v dolním Trávníku. Na trávnické stráni není známo, že by taková studna existovala. Některé usedlosti měly ve sklepě vlastní pramének do studánky, jinde obyvatelé používali kašny v pískovcovém provedení, jako je ta na obr č. 22. Do těchto kašen se korytem přiváděla voda z potoka. Do současnosti se zachovaly dvě kašny a je známo, že i z velké usedlosti si pro dobytek nosili vodu až z kašny (tzv. Bártův statek.)
V současnosti je v potoce nízká hladina vody a v horkých dnech níže potok vysychá. Je však třeba připomenout, že od zřízení vodárny je využívána většina pramenité vody do vodovodní sítě a jen přeliv vodárenské nádrže odchází do potoka. Tento stav ani čerpadlo nenapraví.

Jak to ale vypadá, bude tento 111 let starý "stařeček" muset sloužit dobře i nadále s občasnými opravami. Jiný zdroj v Trávníku k dispozici není. V současnosti je péče o vodu věcí vodárenské firmy, která z něj spotřebitelům vodu prodává.

Obr. č. 23

Ve všech ročních obdobích je pohled na Trávník z vrcholů trávnické stráně krásný. Její levá část se hodně změnila, je jiná než v období před r. 1945. Víme proč a také jak vypadala v té době.
Pro mnohé z nás, se i s těmito změnami, tato námi obydlená příroda stala naším druhým domovem.
Příště se zaměříme na druhou, pravou část trávnické stráně.

Autoři děkují za informace všem spolupracujícím dopisovatelům. Čtenáře prosíme, pokud mají uschované stará pohlednice, nebo fotografie, z doby o které píšeme, aby nás informovali, případně je zapůjčili ke zveřejnění.

Administrátor

Trávnicko - Nadějského zpravodaje

30. červenec 2021