V článku Zelené stráně a modrá pole v Trávníku, po Třicetileté válce, jsme popsali dva důležité pojmy. Významnou úlohu plužiny a změnu řemeslné výroby na Cvikovsku, v době předcházející průmyslovou výrobu plátna na Cvikovsku. 
Historii našich vesniček jsme opustili v prvé polovině osmnáctého století, kdy se lidem na Cvikovsku trochu ulevilo, kdy již fungoval nákladnický systém přadláctví a plátenictví, kdy pole našich vesniček zmodrala květy lnu. 

Obr. č. 1

Na obrázku č. 1 se přes Knespelovo pole díváme na kopce, které tvoří okraj Lužických hor směrem k Mařenicím. Představujeme si, jakou úmornou práci musely generace Knespelů a jejich předchůdců vynaložit v době velké kolonizace, aby na Trávnickém kopci vysbíraly kameny z pole. Ti první museli vyklučit (vytrhat i s kořeny) vzrostlý bukový les, jehož „historické“ zbytky naštěstí stále dorůstají na stráni za okrajem pole. Mezi nimi zatím nejstarší buk (obr. č. 2), o kterém se domníváme (jak jsme spočítali podle dendrologických tabulek), že se dožívá stáří nejméně 310 let. Pomyslná doba jeho zrození je rok 1713.

Je o čtyři roky starší než Marie Terezie, která se tehdy ještě nenarodila.
Mohl by nejen o ní vyprávět. Císařovnu a Českou královnu přežívá o 243 let.

  
Obr. č. 2 a č. 3

Přesto, že na polích pod naším bukem modře kvetl len, který pomohl přežít a vybřednout přadlákům a tkalcům Cvikovska z následků válek, lidových povstání z hladu a roboty, černého moru, pokračovala rekatolizace protestantského severu. Otec budoucí císařovny Karel VI. tvrdě praktikoval prostřednictvím Inkvizice a i majitelů panství, na svých stejnou rodnou řečí mluvících protestantských poddaných pověstné „TEMNO“. Stejně jako v českých krajích.

Obr. č. 4 

Místo „vzpomínek buku“ se přidržíme historie, kterou popisuje historik Mgr. Ladislav Smejkal v publikaci Cvikov město na úpatí Lužických hor.
Ta je v období panování císařovny Marie Terezie (obr. č. 4 – ze seriálu ČT o Marii Terezii, vpravo je vyobrazen osobní znak Marie Terezie) tak rozsáhlá, zejména pro velké množství vojenských střetů a válek, ale také o provedených reformách, že bychom pouze opisovali texty historiků. Vládla 40 let, z toho od r. 1765 ve spoluvládnutí se synem Josefem II., tehdy již císařem Římským.
 V r. 1737 Karel VI. zemřel. „Po meči“ neměl dědice. Pro Marii Terezii, jedinou dědičku „po přeslici“ ještě slepil Pragmatickou sankci.
Pruský král Fridrich II. sankci neuznal. V r. 1741 zabral Slezsko, které tím Marie Terezie ztratila. Po té se po dobu přibližně třiceti osmi let odvíjel následující řetězec válek, selských povstání a hladomoru, týkajících se Cvikovska.

Bez komentáře v letech:
r.1741;1742;1744;1756;1757;1758; Konec sedmileté války mírem r. 1763.
Po r. 1770 získal jako dědictví Zákupské panství vévoda Bavorský Karel August při Rýně, panství ho nezajímalo, tak ho prodal. Nastala absolutní svévole úředníků panství v používání roboty. Ale na panství se začaly pokusně pěstovat brambory.

Budiž výstrahou pro dnešek, co dovedla příroda. Bez důvodu uhlíkového kolapsu. Po tři roky po sobě zhoršeného počasí v Čechách shnila na polích úroda obilí, a brambory se ještě ve velkém nepěstovaly. V následném hladomoru v letech 1771-1773 umřelo půl milionu obyvatel. Na Cvikovsku na podzim r. 1773 umíralo na podvýživu a hlad 3 – 5 lidí denně.

Obr. č. 5 

I za situace, kdy se přímo na Cvikovsku nebojovalo, Cvikov a vesnice ve směru Mařenice -Trávník, Naděje - Cvikov byly nejen po Lipské silnici, ale i v prostoru polních a lesních cest ucpány vojsky a jejich trénem (zásobování - dnes logistika). Cesty nebyly zhotoveny a udržovány pro neustálé přesuny i mnohatisícových armád oběma směry. Mimo to stále fungoval obchod a místní provoz. Probíhala robota, přesun lidí, dobytka atd. 
Plukovní polní dělostřelectvo byla v této době nejtěžší vojenská technika (obr. č. 6). Představme si, jak to tehdy vypadalo na úzkých úvozových prašných silničkách Cvikov - Trávník - Mařenice - Žitava. Na začátku Trávníku se v kopci ve dvou úvozech vedle sebe objížděl skalnatý ostroh (obr. č. 7 a č. 8). Nová silnice ještě neexistovala.

 
Obr. č. 6 a č. 7

Vojska v zimě kvartýrovala na statcích v počtech 15-18 vojáků, v chalupách do 10 vojáků. Kvartýrovalo se na cvikovském náměstí a tehdy ještě ve většinou dobře hořlavých dřevěných domech. Velitelé vyžadovali od obce (města i vesnic) plnění často nesplnitelných i krutých požadavků, pod hrozbami tvrdých sankcí. Bylo jedno, kdo v obci kvartýroval, jestli „naši nebo vaši‘‘.

Poslední, nejkratší Prusko-Rakouská válka r. 1778 – 1779 trvala rok.
Prvého srpna 1788 tábořilo na pláni mezi Cvikovem a Svorem 9600 pruských vojáků střílejících z děl přes město do okolních lesů, kde se ukrývaly zbytky Rakušanů. Opět zaúřadovalo počasí. Byl srpen, pršelo, bylo chladno a vojska žila v blátě a o hladu v polních podmínkách. Vojáci prostydli, živili se nezralým ovocem. Jak to mohlo dopadnout? Válka skončila.
Bilance není nijak radostná, za celé osmnácté století možná dvacet klidných let.

Války skončily, císařovna prosadila v r. 1774 reformu o školní docházce. Veřejná územní správa byla z moci jednotlivých panství převedena na kraje. Zákupy a tím i Cvikovsko se staly součástí Boleslavského kraje. Hraběti Maxmiliánu Kinskému se přes odpor Cvikova podařilo v r. 1757 založit město Nový Bor.
  Vybojovat zpět Slezsko se již královně nepodařilo. (K Cvikovsku v dobách Marie Terezie se ještě vrátíme.)

29. září 1780 Marie Terezie zemřela.

V důsledku selských bouří, náboženského neklidu a růstu rakousko-uherského hospodářství, vydali spoluvládnoucí osvícenští panovníci Marie Terezie a Josef II. důležité patenty. Byli považováni v Evropě za panovníky osvícenského absolutismu.

  
Obr. č. 8

Po dobu příštích deseti let vládl Josef II.
(Narozen 13. března 1741 a zemřel 20. února 1790)

13. října 1781 vydal Toleranční patent, který občansky zrovnoprávnil katolíky s luterány a evangelíky. Následně 1. listopadu 1781 vydal patent rušící nevolnictví, tím byla zrušena osobní závislost poddaných na vrchnosti. Robota a platby vrchnosti v naturáliích byly zrušeny až v r. 1848.  Na obr. č. 8 ( ze seriálu ČT o Marii Terezii), je Josef II. v podání herce Aarona Friesze na inspekční cestě v Čechách v době hladomoru. Vpravo je vyobrazen osobní znak Josefa II.
Žádné lepší časy se pro Cvikovsko s Trávníkem a Nadějí nechystají. Čeká je období Napoleonských válek.

Je smutnou pravdou, že války také reprezentují technický vrchol doby.
Jak jsme již dříve uvedli, stal se tkalcovský stav představitelem nastupující generace strojů, s nimiž je spojován počátek průmyslové revoluce. České země jsou hospodářsky i životně oblastí agrární-zemědělské výroby. Už od 16. století se rozvoj zemědělství u nás zvyšuje. Uvádí se, že to je především důsledkem zlevnění železa, které se i dováželo, (asi již šlo o polotovary z oceli). Ve středověku se křehké železo měnilo na ocel zkujňováním-kováním za vysoké teploty v kovárnách a hamrech a tato ocel byla drahá a bylo jí málo. V novověku, ve druhé polovině 18. století se surové železo již vyrábělo ve vysokých pecích, za použití koksu a opět v Anglii (dříve létající člunek) byla vynalezena pudlovací pec, ve které se tekuté železo zkujňovalo (aby se dalo kovat-válcovat) mícháním, a tak se snižoval obsah uhlíku (vypaloval se).
Z našich příkladů je zřetelné, jak velký význam mělo inovativní úsilí lidí, kteří měli schopnost přicházet s novými myšlenkami, a také je realizovat.

Obr. č. 9

Je trochu paradoxem, že jeden z nejznámějších vynálezů počátku průmyslové revoluce v zemědělství vznikl v české vesnické kovárně v Rybitví u Pardubic, v technických podmínkách jako v hluboké minulosti. Dva bratranci Veverkové, František na statku oral a Václav v kovárně koval, měli myšlenku jak vylepšit pluh, a odstranit nedokonalost a námahu při orbě těžkým záhonovým pluhem, kterým do té doby oral František. V začátku 19. století, v roce 1827 se jim to po třech letech experimentování podařilo. Pluh nazvali ruchadlem a v zemědělském lidu se mu říkalo veverče (obr. č. 9 - je z portálu Zemědělského muzea v Praze). Učili jsme se o tom již v základní škole.

 
Obr. č. 10 a obr. č. 11 

Pouze si připomeneme v čem je „finta“ Veverků u jejich ruchadla. Pluh jako takový není jejich vynálezem. Je to zřetelně vidět na obr. č. 8., brázdy drnu-správně skývy za pluhem, jsou „vzhůru nohama“. Přesněji jsou položené obrácením skývy o 180°. Zatím co František říkal, co by měla radlice umět, to zručný kovář Václav v kovárně vykoval. Po mnoha zkouškách se jim to podařilo. Ocelovou pružnou a pevnou radlici Václav vykoval do tvaru otevřeného válce, který mírně zkroutil ve tvaru šroubovice, hrany přiostřil. U pluhu na obr. č. 11 to je na pravé straně nepatrně vidět. Jde o pluh vyráběný v devatenáctém století ve velkých počtech v továrně v Berlíně. Měl již otočnou radlici. Veverků vynález rychle změnil zemědělský svět. 
Na obrázku č. 10 je těžký záhonový pluh s těžkým plazem (d). Převážně se na pole dopravoval na ložné ploše vozu. 
 Orba se záhonovým pluhem, opatřeným těžkým plazem, byla velmi namáhavá. Oráč tlačil pluh za kleče (a) tak, aby zamáčkl plaz (d) do správné hloubky orby a pluh udržel ve správné hloubce a směru brázdy. Pluh se volně pohyboval za tažnými zvířaty-koně, voli. Nemohla být použita oj, protože radlice (e) musela volně kopírovat terén. Radlice odřezávala plást drnu-skývu v horizontální poloze pod kořeny.  Na hřídeli (b) bylo pevně vsazeno krojidlo (f), které řezalo skývu svisle. Na boku plazu bylo asymetricky připevněné prkno-odhrnovačka, která od mělké brázdy odhrnovala a částečně natáčela skývu ke straně. Tak to fungovalo po staletí.

Obr. č. 12 - č. 13- č. 14

V souvislosti s pluhem je třeba se zmínit, že orání „veverčákem“ nejenom zvýšilo produktivitu a kvalitu orby. Oralo se do větší nastavitelné hloubky a i šířky brázdy, umožnilo se kvalitnější zapracování hnojení. Otočení skývy mělo za následek hnojení drnem a zapravováním semen plevele do hloubky, ze které se nedostaly na povrch pole. Oráč se tolik nenadřel a především se podstatně šetřili koně a voli. Zajímavé je na obr. č. 14 zapřažení koní nikoliv do chomoutu, ale do zvláštních řemenů. Tento zápřah se používá v Americe. K čištění radlice se používala škrabka (obr. č. 13), která si z dějin nese jméno otka. Později se vyráběly pluhy se samočištěním.

Na obr. č. 12 je veverčák uložený jako exponát v brněnském muzeu s tím, že se jedná právě o pluh, s kterým v době inspekce si Josef II. vyzkoušel orání, tak jak je to k vidění v seriálu ČT na obr. č. 8.
Jenže chybička se vloudila, víte jaká?

 
Obr. č. 15 a č. 16

Tak nějak vypadalo rádlo (obr. č. 15) v období mezi 16. – 18. stoletím. Pluh se používal zpravidla k melioracím polí a cest. Jednoduchá, kovářsky vyrobená radlice. Většina konstrukce je dřevěná. Ještě jednodušší a starší bylo rydlo. Rozrušovalo drn, táhli jej lidé. Dvojradličný pluh na obr. č. 16 má stavitelnou hloubku orby a zvedací kolečka, umožňující i jízdu po silnici. Jde o tovární výrobu z minulého století.
V dějinách techniky je málo příkladů, kdy ti, co si dali práci s vynalezením „zlepšováku“, jej zveřejnili zdarma. To je případ bratranců Veverkových, František v kovárně upravoval pluhy sousedům. Oba Veverkové byli chudí až dokonce svého života.

. č. 17

Po r. 1769 parní stroj (kdy Watt stroj patentoval), se velmi rychle rozšířil do dopravy a jako pohon průmyslových, ale také značně výkonných zemědělských strojů. Na obr. č. 17 je čtyřradličný řiditelný oboustranný pluh, tažený lanem mezi dvěma lokomobilami.(Lanová orba)
Je to neuvěřitelné, ale autor článku si pamatuje z dětství na Spořilově v Praze, kde na velkém obilném lánu touto lanovou orbou s dvěma lokomobilami orali. V té době bylo ještě běžné, potkat v Praze koňský poštovní vůz, a na vesnici všechny stroje, o kterých nyní píšeme. A dnes nastupuje doba digitální inteligence!?
Hlavním úkolem tohoto článku je dokončit téma dolní Trávník, které jsme v jedné z předchozích částí nazvali, podle pojmenování z císařského otisku, Zelenými stráněmi.
Jeví se nám, že odpověď na otázku, …kde máte chalupu… je pro současníka nepoužitelná … v Trávníku na Zelených stráních…, ale je poetičtější. Ti sváteční „čumilové“, pokud by to bylo v minulosti v Trávníku, obdivující na obr. č. 17 lanovou orbu, by nám rozuměli.
Doba lokomobil, oradel, výkonnější zemědělské techniky na zlomu devatenáctého století přišla jako vlna.

Obr. č. 18 a č. 19

Dolní Trávník na Zelených stráních byl asi nejproduktivnější zemědělskou částí Trávníku. Mezi obr. č. 19 a č. 20 je věkový rozdíl sto let. S jistotou můžeme tvrdit, že na císařském otisku se díváme hodně hluboko do stejné historie. Vysvětlili jsme si to, když jsme psali o vesnické plužině. Tato část zemědělského Trávníku si zachovala znatelné rozměry kdysi vyměřené lánové lesní vesnice. Pole leží seřazeny ve směru mírné vrstevnice, jejich původní šířka je znatelná na nejužších pruzích a je okolo 30 metrů.
Jejich délka je v tomto mírném údolí asi devět set metrů. (Není to rozměr lánu.) Na cestě po hraně údolí Trávnického potoku je vyznačeno šest hospodářství (fotografie z r. 1938), jejichž majitelé byli ve většině i majiteli přilehlých polí. Jejich pole začínají „u domu“. Ve vyměřených pozemcích byla pole, pastvina-úhor a les. Přístup k polím zajišťovala hustá síť cest.

Oba obrázky (č. 18 a 19) jsou dokumentem o místě, na kterém se v Trávníku, v zemědělské činnosti zdejších osadníků, zcela jistě revoluční změny projevily, a jako v době lnu a později plátna, pomohly zlepšit životní úroveň obyvatel našich vesniček. 

Obr. č.20

Ze šesti vyznačených hospodářských usedlostí je jen jediná s čp. 29 selským gruntem(obr. č. 20). Také jediná, která přežila dodnes.
 Získat od osídlovací komise po r. 1945 hospodářskou usedlost s poli, loukami a lesy a tím statek i se zvířaty a technikou, nebylo jednoduché. Především proto, že zájemců o majetek. spojený s hospodařením na statku bylo málo. Přesněji těch, kteří to uměli. Trvalo poměrně krátkou dobu, (podobně to platilo o domkářích a chalupnících), ve které nemovitost bez „hospodáře“ chátrala, stala se objektem vykrádání včetně „specialistů“ na hledání „pokladů“, ale i zdrojem nedostatkových surovin a palivového dřeva pro místní přistěhovalce. Naprostá většina tzv. bouraček byla postupně rozebrána. Cihly skočily také na stavbě nového kravína JZD. Statek čp. 43 byl zapálen majitelem koncem války. V době, kdy v Trávníku ukončilo činnost JZD, přestali noví majitelé pracovat v zemědělství a přestěhovali se do menší volné chalupy. Pro statek čp. 35 se již nenašel zájemce. Je třeba připomenout, že po r. 1948 až do začátku šedesátých let, nebylo možné zakoupit nemovitost pro rekreační účely, pronajmout ano.
 
Zbyla usedlost čp. 29.
K domu a statku jsme již mnohé uvedli v kapitole po třicetileté válce.

Použijeme opět tabulku, kterou sestavil Adam Novák,
z informací urbáře a berní ruly, které vyhledal.

Víme, že šlo o gruntovní statek, který vlastnil sedlák. Víme, že dům zakoupil od obce Georg Töpfer asi v r. 1640 . Podíváte-li se na zvětšený širší lán na císařském otisku, tak nedaleko od statku č. 29 geometr zapsal přímo do otisku lánu jméno vlastníka. Tím je Ignaz Oppelt. Otisk je zakreslen v r. 1842, údaj koresponduje s Ignazem v Adamově tabulce.
V době industriálního Trávníku drží statek Ignaz Oppelt od r. 1864 až do r. 1900. Potom přechází statek na zetě Franze Sampera  r. 1901 až r. 1935. V roce 1935  F. Samper tragicky umírá, statek se asi dědí.
Franz Semper, asi starší, je na otiscích uveden jako vlastník polí a asi i hospodářství čp. 44. Jméno Oppelt se ještě objevuje u informace k zaniklému statku v prostoru návsi u domů čp. 1 a čp. 2. To je však jiný příběh. Pravděpodobné je, že Oppeltové ze statku čp. 29 byli v Trávníku rychtáři. Celkový objem obdělávané půdy byl 13,7 hektaru. Největší v Trávníku a asi i v Naději.
Oppeltové, Knespelové, Pechové, Samperové a další, se příbuzensky objevují v Trávníku a Naději. Stejně tak se po dosídlení  po r. 1945 objevila jména Pokorných, Jandáků, Libichů, mezi kterými byly příbuzenské vztahy. 
Podíváte-li se na obrázek chalupy, tak na průčelí je zřetelně vidět, že dům byl přistavěný novou částí s třetím oknem vpravo. (Informace je potvrzena původními majiteli.) Současně byla asi přestavěna i zděná zadní část na obr. č. 21. Původní může být hospodářská část se seníkem (obr. č. 22), kam se právě ukládá seno pomocí dráhy kladkostroje, který mohl být poháněný stabilním motorem ze dvora. Nová a větší je střecha podstávkové poloroubené chalupy. Přístavby mohou souviset s rozvojem tkalcovství.

Obr. č. 21 - č. 22

Ve spodní hospodářské části byl chlév, podle dnešní situace nejméně pro pět krav. Koně byly ustájeni v konírně velké stodoly. Součástí dvora byla ještě malá vydlážděná stodola k uskladnění zemědělské techniky. Dům je hluboce podsklepený, to může znamenat, že přestaveb bylo víc a z hodně dávné doby. Jeho umístění poblíž Lipské silnice bylo výhodné. Měl a má skalní studnu s velmi dobrým a silným pramenem, který je schopen zásobovat vodou velké hospodářství. V době stavby vodovodu byl ještě připojený do vodovodní sítě.

 
Obr. č. 23 - č. 24
Jako první si nechal patentovat gumové pneumatiky Robert William Thomson, a to v roce 1845.

U obrázků, které pocházejí z návštěvy původních majitelů v minulých letech, jsou ze života na statku čp. 29, ale neznáme dobu jejich vzniku. Pravděpodobně jsou ze třicátých let minulého století. Volské potahy jezdily pomalu, ale tahouni byli siláci. Díváme se na běžnou činnost pro statek počátku industriální doby, až na gumové pneumatiky valníku. Historicky základním povozem byl žebřiňák s loukoťovými koly (obr. č. 22 a č. 23) na svoz pícnin - sena, obilí atd. V případě zapřažení volů k oji vozu se místo chomoutu (obr. č. 26), který by se přes rohy vola nemohl nasadit, používalo jho (obr. č. 25). 

Obr. č. 25 a č. 26

Na obr. č. 25 je jho (také jařmo) pro zápřah dvou volů vedle sebe. Na obr. č. 23 a č. 24 má každý tahoun své vlastní jho. Upevňovalo se na čelo, za rohy a pomocí řemenů a provazů se tahoun zapřáhl k voji vozu, nebo k pluhu. 

Obr. č. 27 a obr. č. 28

 V technickém vybavení hospodářství bylo často zařízení, u kterého dnes vrtíme hlavou, k čemu bylo používáno. Mysleli jsme, že by to mohla být máselnice na stloukání másla. Protože si pamatujeme na starou elektrickou pračku PEROBOT, která měla ve dně velký porcelánový šnek, tak jsme se rozhodli pro pračku. Ovšem nikoliv prádla, ale třeba pytlů na brambory, nebo na zrní. Pračka je vyrobená v továrně, ruční pohon je převodem ozubených kol provedený „do rychla“. 

Obr. č. 29 a č. 30

V naší badatelské činnosti je problémem získávání starých dobových dokumentů a fotografií, s jejichž pomocí můžeme naše povídání doložit. Pro fotografie které ukazují, jak vypadal Trávník a Naděje před r. 1945, můžeme také použít fotografie mladší kolem r. 1950. Proto také na takových fotografiích jsme my, tehdejší děti, i v kočárkových dobách, jako malá Vlaďka s babičkou (obr. č. 29). Díky tomu vidíme v pozadí dvě chaloupky, které již neexistují (obr. č. 30). Přímo za babičkou je chaloupka čp. 37.
K chaloupce se váže příhoda ze staré německé cvikovské učebnice, část nám přeložil a zaslal pan Pekárek z NSR:
"Winkelschule" založil v Trávníku již r. 1784 pan Johann Pech ve vlastním domě č. 37. Jeho syn, Ignác Pech, zde působil jako učitel až do roku 1853. Tato škola by bývala zanikla, kdyby býval jistý Josef Oppelt - narozený v Trávníku - v Praze neplatil 50 zlatých ročně.

( Pro Winkelschule jsme ve slovníku našli překlad – školní koutek. Zajímavé také je, že v důsledku školského patentu dorazila nutnost zavedení všeobecné vzdělávací povinnosti do Trávníku až deset let po té.)

Druhá neexistující chaloupka čp. 38 za cestou se stodolou má snad ještě šindelovou střechu silně porostlou mechem. Na obrázku č. 30 již domek vzadu neuvidíte, protože u cesty za stromem vyrostl na původní parcele nový domek staronových místních osadníků.

Obr. č. 31

Ještě v šedesátých letech minulého století pamatujeme, že na obr. č. 30 za stromy a cestou stála stodola zbouraného statku Vidnarka. Každoročně o žních před stodolou stála větší mlátička, než ta na obr. č. 31. Byla také připojená řemenem k motoru jménem stabilák (stálý, rovnoměrný chod). Sem svážely vozy z polí snopy obilí a mlátilo se. Vedle rostl stoh slámy.

Obr. č. 32 a č. 33 

Zajímavý zemědělský stroj leží na louce na Trávnickém kopci a časem se rozpadne. Možná, že ještě pamatuje chalupníka Knespela, který si ho v třicátých letech pořídil na „vyorávání“ kamenů z pole pod jeho bránou.
„Pluh“ (obr. č. 32)na spuštěných kolech dopravil koněm na pole, zvedl kola a pružné úzké ocelové radlice táhl napříč polem. Vytržené kamení ovšem musel ručně vysbírat.

Starý hrabač na seno (obr. č. 33) za koně, chátrá na Malevilu v Heřmanicích, kde jej před léty vystavili jako exponát malého zemědělského skanzenu, který skoro neudržují. Málokdo si uvědomí, že na svoji dobu to byl velmi účelový stroj, který zachránil senoseč, pokud nepřálo počasí, napomohl k rychlému sklizení suchého sena. Jeho hrábě jsou opatřeny velmi pružnými dráty, které se nezlomí, pokud se zachytí za kámen v louce.

obr. č. 34 

Na obr. č. 34 je další revoluční zemědělská rarita. Obrázek vlevo je ze zastřešeného skladiště na Malevilu a druhý obrázek je z internetu.  Stroj má sympatický název, je to tzv. čert. Pluh na vyorávání brambor. Nápad je jednoduchý, realizace je pro ruce strojního zámečníka, nebo v továrně.
Protože na čertovi z Malevilu chybí radlice, popíšeme činnost podle druhého čerta. Vyorávač jede mezi brázdami brambor tak, aby radlice vyrývala pod řádkem brambory ve správné hloubce. Převodem z kol se roztáčí vrtule vidlic čerta a vymetá brambory do strany, kde již řádky nejsou. Vyorávač zrychlil a zjednodušil sklizeň. Dnes jej nahradil mnohem výkonnější bramborový kombain.

Obr. č. 35, obr. č. 36 a č. 37

Přehlídku nepatrné části revoluční zemědělské techniky, která v době industriální éry změnila do r. 1938 úroveň zemědělství předválečného období Československého státu, včetně Cvikovska, zakončíme vzpomínkou, jak do Trávníku a Naděje (jedna obec v té době) přijel v počátku padesátých let první traktor.
Veřejné předvádění se událo asi před starou hospodou v Trávníku.
V „mlze“ je bafající podivnost (obr. č. 35) neznámo jestli na pneumatikách nebo na obručích. Utkvělo v paměti, že to bylo bez kabiny, s výfukem do výšky a bylo na něm napsáno, nebo to někdo řekl …to je Buldog. Jestli pracoval na poli, není známo. Pak přišly Zetory. Traktor je reprezentantem doby o které píšeme.
Stabilní motor Slávie (obr. č. 36), byl jednoválcový čtyřtaktní motor s těžkým setrvačníkem. Tam, kde neměli elektřinu, k pohonu mlátiček a jiných zemědělských strojů používali tento motor. Na Malevilu je prvorepublikový věhlasný motor Slávie mezi rozpadajícími se stroji z pole.
Aby „v tom“ nebyl Malevil sám, dobře myšlený záměr měl i „skanzen“ v Jestřebí (obr. č. 37). Smůla je v tom, že pokud tyto stroje nepracují, chybí údržba, a strojní retro není nábytek do pokoje. 

Obr. č. 38 a obr. č. 39

Obrázek Vlaďky na zahrádce zachraňuje jediný, méně zřetelný obraz velkého poloroubeného stavení, který býval statkem čp. 35 (obr. č. 38). Jeho noví dosídlení majitelé jej, jak jsme napsali výše, opustili a další zájemce se nenašel. Na jeho místě (obr. č. 39) je novější domek s čp. 16.

 
Obr. č. 40 a obr. č. 41

Jsme na cestě z dolního Trávníku k silnici (obr. č. 40). Po levé straně roubená zadní stěna domu čp. 34, pravděpodobně se šindelovou střechou. Všechny malé chaloupky v této části Trávníku byly v té době již ve vetchém stáří. Okolní chalupy byly prodány v době od r. 1945 do r. 1950, kdy to bylo ještě možné. Nikdo je nechtěl. Zůstaly po nich stavební parcely, které jsou již dlouhodobě v soukromém vlastnictví, nebo ještě města Cvikova (obr. č. 41). 

Obr. č. 42 a č. 43

 Prošli jsme v našem povídání dolním Trávníkem – Zelenými stráněmi, podél Trávnického potoka, až k okraji Mařeniček. Za současnými chaloupkami je malý výrazný homolovitý kopeček, na kterém naleznete mezi lesíkem mladých břízek několik skalek (obr. č. 43). Ty skalky jsou místem bývalé velmi hezké vyhlídky na celý Trávník. Jeho obrysy jsou skrz stromy vidět. Toto místo je vyznačené (obr. č. 42) na letecké fotografii z r. 1938.

Obr. č. 44 

Stará pohlednice někdy po r. 1922, kdy byl asi Trávník elektrifikován. (Po pravé straně za skálou jsou vidět sloupy vysokého napětí končící u transformátoru.)
Díváme se přes dolní Trávník až na Knespelovu vyhlídku, která je od nás vzdálená asi 1200 metrů. Trochu zkreslené je, že mezi posledními domky a Knespelovou vyhlídkou je převýšení sto metrů. Od silnice je to již dost namáhavý výstup. Je rozeznatelné, jak Trávnický potok teče celým údolím. (Není důvod, proč by měl být bezejmenný.) Před zavedením vodovodu byl pro většinu chalup a domků na obou stranách jediným zdrojem čisté vody. Skalisko vpravo je v té době upraveným místem vyhledávané turistické vyhlídky. 
Vyhlídka není v okolí jediná, protože tehdejší Trávník i Naděje byly vyhledávaným místem letních pobytů příhraniční německé turistiky. Tomu sloužily i ubytovací možnosti po chalupách a domcích, hostinské pokoje v restauracích a penzionech v Trávníku a Naději. Trocha peněz z turistiky obyvatelům v Trávníku a Naději pomohla.

 Celkový dojem obrázku z pohlednice lze vyjádřit stručně. Idylická letní krajina. Málokdo by uvěřil, jak často v historii těchto vesniček idylická pohoda chyběla. Proto jsme k těm Zeleným stráním připojili, jak zde šel život.

Cítíme se zde doma.

Zdroje:
Autorský kolektiv, kap. 3 – Mgr. Ladislav  Smejkal -  CVIKOV město na úpatí Lužických hor-Cvikov ve válkách Marie Terezie
Petr Hora – TOULKY ČESKOU MINULOSTÍ -  2. 4. 6. díl
Vlastimil Vondruška  - ŽIVOT VE STALETÍCH, lexikony historie 15. -16. století 

Josef II. chtěl vidět bídu lidí na vlastní oči, Marie Terezie mu to zakazovala (bulvarnihistorie.cz
Příhoda je pravdivá, ale se záhonovým pluhem. V době pluhu bratranců Veverků  byl již Josef II. třicet sedm let po smrti. 
Organizace rakouského dělostřelectva za koaličních válek :: primaplana.cz Historie pneumatiky, dějiny a vývoj pneu | Praha 5, Radlice, AUTO JENDA (pneu-jenda.cz)

Další informace z Wikipedie a z Internetu
Fotografie z vlastního archivu a z uvedené literatury

Čtenáře zdraví administrátor 
Zpravodaje Trávník a Naděje.

V Praze 29. ledna  2023