Jdi na obsah Jdi na menu
 


(38)Vládci na severu Českého království

article preview
Vládci na severu Českého království.
V našich toulkách v historii našich vesniček Trávníku a Naděje jsme zašli hodně daleko. Opatrně se blížíme nazpět k Trávníku a Naději, zdá se, že je dost nových informací, které mohou napomoci chápat středověkou existenci obou vesniček trochu jinak.
Podíváte-li se na obr. č. 3 a č. 4, muselo osídlování území nad Bezdězem probíhat poměrně rychle. Mezi roky 1270-1380 probíhá současně budování nových vesnic a zakládání měst, také s rostoucí sítí nových hradů, případně tvrzí, kde sídlili objednávatelé „kolonizace“, vlastníci rozsáhlých pozemků, místní šlechta.
V té době na Českolipsku vzniká 47 historicky doložených  hradů (obr. č. 2). Připočítejme k tomu ještě Tolštejn, Ojvín (Oybin), Grábštejn, které v té době do sítě patřily. 
 
 
1bezdez-2022.jpg
 
Obr č. 1
 Stejně jako hrad na Bezdězu (obr. č. 1), staví místní šlechta v menší velikosti bergfritové hrady s obrannou věží, hradbami a palácem.
.
To jsme však časově již v době Moravského pole, Přemysl II. Otakar je po smrti a vlády se po dramatickém prologu ujímá syn Václav II. Ten dostaví Bezděz do obyvatelné podoby, centralizuje ražbu Pražského groše do Kutné hory a stává se nejbohatším Přemyslovcem. Pro Trávník a Naději je zde zajímavá historická shoda. Přemysl zemřel v r. 1278 a někdy kolem r. 1279 se nedaleko Žitavy narodil Jindřich z Lipé. Ale nás zajímá doba pozdější, kdy se Václav II. ožení s mladičkou Polkou, Eliškou- Rejčkou (Ricenzou). Tím se také stává králem Polským.
 

2-hrady-okresu-c.-lipa.jpg

Obr. č. 2 (Plné kroužky jsou nepochybné lokality)
 
Historici František Gabriel a Jaroslav Panáček v publikaci Hrady okresu Česká Lípa prozkoumali čtyřicet sedm nepochybných lokalit, kde evidovali, zakreslili  a podle možností popsali stav zřícenin a několika zachovalých hradů, včetně historických dat (obr. č. 2). V řadě případů se nezachovaly v terénu žádné fyzické zbytky, svědčící o existenci hradu, nebo tvrze. Jejich existenci lze doložit někdy pouze z archeologického průzkumu. Sporných, nebo mylných lokalit bylo jedenáct. Ale i tak svědčí zjištěné informace o tom, jak ve středověku, díky velké migraci, byla „rychle“ osídlena rozsáhlá oblast severních Čech, až na okrajové stráně Lužických hor. To je případ našich vesniček.
 
3-panstvi-berku-z-dube-2.jpg
Obr. č. 3
 
Na obr. č. 3 je Milštejnské panství označeno č. 4, Cvikov je pod písmeny Cv. Základ mapy tvoří vyobrazení obecních katastrů v současnosti. Ve středověku takovéto prostorové vymezení neplatilo. Rozhodující byly názvy vesnic a měst, kde pozemky byly smluvně vyměřeny lokátorem. Vše ostatní patřilo majiteli panství. 
Mapa okresu České Lípy je převzata z publikace Cvikov město na úpatí Lužických hor, je rekonstrukcí berkovského dominia v r. 1502 (J. Panáček).
 
Co je panství? Je to soubor soukromého majetku jednoho feudálního vlastníka (rodového), šlechtice. Jde o formu vlády nad určeným územím, včetně poddaných, hospodařících na území panství a služebnictva sloužícího pánu. Ve starém rakouském mocnářství byla panství zrušena až po r. 1848, a byly zavedeny kraje.
 
 

4-kolonizace-ceskolipska-hrady-lemberk--3-.jpg

Obr. č. 4 (Z důvodů kontrastu, jsou značky hradů v modré a žluté barvě. Na mapě jsou hrady uvedeny na lokalitě příslušné k obci. Jen některé hrady jsou zde uvedeny pod historickým názvem,  př. Milštejn. )
 
Kde se vzalo tolik zámožných šlechticů, zpravidla rytířů, nových majitelů pozemků a i panství. Připomeňme, že České království a celá střední Evropa ve třináctém století, a následně do poloviny čtrnáctého století, procházely obdobím demografického, ale i hospodářského růstu. Tato středověká konjunktura byla důsledkem dlouhodobého vyrovnaného a teplého počasí. Dařilo se v zemědělství, byly dobré úrody a sklizně. Pole se obdělávala na „mělkou brázdu“. Dnešní systém hlavních cest, již tehdy nazývaných silnicemi, prakticky kopíruje funkční síť středověkých obchodních cest (obr. č. 5). Ke konci dvanáctého století se odhaduje počet obyvatel českých zemí na 800 tisíc. 
Na konci 13. století je odhad na 1,5 milionu obyvatel.
Na konci 14. století je střídmější odhad asi 2 miliony. 
Evropu však postihly obrovské morové rány a možná počet obyvatel klesl na polovinu. Českým zemím se mor vyhnul, včetně Prahy. Ale v patnáctém století, po husitských válkách, také v důsledku změny dlouhodobého počasí, nástupem „malé doby ledové“, která skončila v polovině 18. století, poklesl počet obyvatelstva v Českých zemích na 1,3 milionu.
 
 
5-kolonizace-ceskolipska-hrady-silnice-.jpg
Obr. č. 5
 
 V době „konjunktury“ se rozrůstal obchod. Ubylo válek, hladomorů a morových ran. Za tehdejších podmínek se lidem žilo lépe. Rytířskou šlechtu „živily“ jejich vesnice a poddanská města. Šlechta, zejména rytíři, se neživili prací, ani obchodem, půjčování peněz bylo pro katolíky zakázanou lichvou.
 Rytířská šlechta bohatla z daní. Historik Petr Hora toto období v TOULKÁCH popisuje takto:
 Již za…Václava I. (1230-1253) do země přišlo hodně Němců. Zakořenila u nás rytířská kultura ve všech svých rozmanitých projevech. V kladných i záporných. Zjemněly mravy, uhladily se normy společenského styku aristokratických vrstev, čímž třídní přehrada mezi feudály a poddanými dále rostla.
Život za krále Václava I. byl krásný, drahý, lákavý- totiž pro privilegované. Ale také ošidný. … 
 
Dostali jsme se však již do doby Václava II.
 
 

6-erb-ronovci-zm.jpg7-erb-markvartici-zm2.jpg8erb-vartenbergo-.jpg9-havel-z-lemberka.zm-2.jpg

Obr. č. 6 Ronovci, č. 7 Vartenberkové, č. 8 Markvartici a č. 9 Havel z Lemberku
 
Množství bohatých šlechticů, členů, nebo blízkých královskému dvoru, se podstatně zvýšilo. Vlastnili výnosné pozemky, mohli investovat do svých nově kolonizovaných panství, stavěli hrady, (se souhlasem krále). Příbuzenské vztahy se propojovaly i s jinými rody. Nejvyšší šlechta posilovala své mocenské a politické postavení i v celém království.
Připomeňme si, že již ve třináctém století vládlo Českému království s Přemyslovci osm rozvětvených šlechtických rodin. Spolu s Ronovci to byli Hroznatovci (Kounicové, Martinici), Hrabišici a Janovci (Šternberkové), Vítkovci (Rožmberští), Buzici (Házenburkové), Benešovci, Draslavci (Černínové), Vlastislavci (Kolovratové).
 
Markvartici, kteří většinu svého rodového majetku drželi v Pojizeří, se na Česklipsku rozvětvili.  Na Vartenberky ze Stráže pod Ralskem a na Markvartice. Ti drželi po r. 1275 Tolštejn, Vartenberk a Lemberk (obr. 6, 7, 8, a 9).
  
 
10-ostrve-cvikov.jpg
Obr. č. 10
 
Nás zajímají především Ronovci, jejich rodový znak s ostrvemi je na náměstí na staré cvikovské radnici pod věží s hodinami (obr. č. 10 ).
 
 

11-zricenina-ronov.jpg 12-hrad-ronov.jpg

Obr. č. 11 a č. 12
 
Od desátého století v Záhvozdí, tehdy na území Braniborska, (Horní Lužice byla připojena až za Lucenburků r. 1329), nedaleko Žitavy na hradě Ronov (Obr. č. 11, č. 12), začíná sága rodu Ronovců. Ve druhé polovině třináctého století drželi již Ronovci území od Ronova až po Dubou, přibližně v délce padesát kilometrů a v šířce víc jak deseti kilometrů. Jen pro orientaci, Berkové z Dubé vlastnili také Housku od r. 1320. (obr. č. 13).
 
 

13-panstvi-ronovcu-13-14-st..jpg

Obr. č. 13
 
Rodokmen Ronovců je velmi rozsáhlý. Při pohledu na mapu obr. č. 13 je mnoho hradů, měst a vesnic jakoby mimo majetky ronovské šlechty(v bílém). Jsou zde poměrně rozsáhlá panství Vartenberků, Havla z Lemberku a  mimo nižší šlechtu i majetky dalších i významných rodů, často sňatky spojených s pány z Lipé a Dubé. Při našem výletu na hrad Ronov jsme to zjistili a napsali. Na této mapě, jak jsme výše napsali, jde o majetek Berků z Dubé počátkem 16. století.
Původním hlavním sídlem rozrodu Ronovců (Častolov ze Žitavy, Smil, Chval) byla Žitava. Sousední horní Lužice byla již za Václava I, podle říšského léna součástí Čech. Přemysl Otakar II. v r. 1254 jí udělil městská práva.
Rytířská literatura píšících historiků V. Vondrušky, L.Y. Koláčka, či L. Vaňkové, popisuje Žitavu v době Jindřicha z Lipé a Jana z Vartenberka jako město vybavené sídly – domy, k „pohodlnému“ bydlení. Žitava byla městem s vyspělou kulturou, schopná prezentace při pobytu králů. Václav II. zde pořádal velký turnaj u příležitosti své nadcházející svatby a s účastí nastávající manželky Ričenzy . Toto své postavení posílila Žitava i za Lucenburků.
 
 

14-jindrich-z-lipe-fiktivni-portret-.jpg

 
č. 13 (fiktivní kresba Jindřicha z Lipé)
 
V závěru tohoto povídání se krátce zastavme u nejznámějšího a nejmocnějšího Ronovce v Českém království Jindřicha z Lipé.
Narodil se, jak píšeme výše, někdy kolem roku 1279. S datem narození Jindřicha to historici neměli tak jednoduché. Otec Jindřicha a jeho staršího bratra Čeňka z Ojvína, Chvalův syn Čeněk z Lipé starší, tak jak to „tehdá“ rytíři konali, se před odjezdem s králem Přemyslem Otokarem na Moravské pole pro všechny případy dynasticky pojistil, z pole se nevrátil a Jindřich se z jara 1279 narodil jako pohrobek.
Aby tato ztráta nebyla příliš bolestivá, tak sudičky oběma sirotkům zabezpečily velmi reprezentativní, vlivné a bohaté příbuzenstvo. Strýček Hynek z Dubé, královský stolník a komorník, Raimund z Lichtenburka (syn Smila z Lichtenburku, pražský purkrabí) a další, jistili mladým pánům počáteční cestu životem. I za Václava II. byl pro ty, kteří měli potřebné vybavení,  život krásný, ale drahý. Je doloženo, že mladí pánové Jindřich a Čeněk se snažili, dlužili třicet hřiven stříbra za drahé sukno z Ypre. Dalším obchodníkům 105, a následně 62 hřiven. Dluh následně strýčkové zapravili. 
 
(Hřivna - je odvozená z váhy náhrdelníku, jako jednotka pro platbu jedné kopy (60) stříbrných pražských grošů, vyražených přibližně ze čtvrt kilogramu ryzího stříbra.)
 
Feudální špičky tehdejší šlechty se takovými malichernostmi nezabývaly, hospodárný a skrovný dvůr nebyl reprezentativní, historici uvádějí, že… za posledních dvou Václavů se bezprecedentně hýřilo… .
Šlechtě ve středověku chyběly hotovostní peníze, zejména v době husitství, kdy se přestalo razit ze stříbra. Bohatství bylo uloženo v půdě a nemovitostech.
 
 

15-zittau-1647-merian.jpg

Obr. č. 14 Žitava kolem r. 1650.
 
V té době byl Jindřich již ženatý. Manželka s asi sedmi dětmi-syny Jindřichem, Janem, Čeňkem a Pertoldem nebo Bertholdem a dcerami Kateřinou, Klárou a Markétou, nejspíš žila v Žitavě, než na kamenném Ronově. V románové verzi L. Vaňkové jde o Češku Annu z Lipé, rozenou z Valdeka. Jindřich byl v mládí rozporuplný a „neomalený“ sukničkář, neuznávající manželskou věrnost. Svojí manželku Scholastiku ale asi opravdu miloval, jenže?
 
Je neuvěřitelné, že v době katolického království v r. 1319 (40 let) prodá Českou Lípu bratranci Hynkovi Berkovi z Dubé s celým okolím, vymění Žitavu a hrad Ronov s Janem Lucenburským za majetky na Moravě, a přestěhuje se do Brna, kde si zřídí vlastní přepychový dvůr. K němu se pak ze Dvora Králové přistěhuje Ričenza, dvojnásobná královská vdova. Jan Lucenburský tam ke svému podkomořímu, zemskému hejtmanovi na Moravě a říšskému maršálkovi jezdí pravidelně na návštěvu (pokud je vůbec v Čechách). Svojí manželku Scholastiku a děti však Jindřich neopustí, naopak je s ní v přátelském kontaktu (údajně). Paní Scholastika se dožila kolem sedmdesáti let. Zemřela až roku 1353, svého manžela přežila.
S milovanou Ričenzou na Moravě žije deset let. Umírá náhle v nemanželském loži asi na průval prasklé žíly v jícnu 26. srpna 1329. 
 
Bylo mu právě padesát let.
 
Nemáme prostor, abychom se více zmínili o neskutečném příběhu tohoto českého středověkého velmože, mezi odstavci uvedenými výše. Jindřich v královských službách často jednal královsky, podílel se rozhodujícím způsobem na dynastických změnách posledních Přemyslovců, zejména ustavení nového krále Jana Lucenburského a jeho manželky, poslední Přemyslovny Elišky. Zastupoval a prosazoval zájmy stavů Českých zemí v království. Jde také o příběh schopného rytíře v boji za zájmy království od samého mládí, které jej proslavily a umožnily mu přímou účast jednat jako nejbližší velmož vedle krále.
 

16-lipska-cesta.jpg

Obr. č. 15
A tak, až se půjdeme podívat do lesíku v údolí za bývalou trávnickou hájovnou na relikt historické Lipské silnice, představme si, že právě v těchto úvozech pravděpodobně projížděl Jindřich z Lipé, někdy před r. 1319 ze Žitavy, když jel s doprovodem vyjednávat svá práva na majetek Lipského panství a hradu Lipý. V té době, o které není mnoho zpráv, je možné, že současně jednal i jako správce a majitel Milštejnského a Sloupského panství, s nově postavenými hrady. V té době, kdy se na této silnici kolonizovaly dnešní Trávník a Naděje.
 
Poznámka: pokud si chcete prohlédnout obrázek ve větším zvětšení, doporučujeme kliknout na obrázek staré radnice (poslední fotografie). Následuje otevření galerie se všemi obrázky z textu. Po druhém kliknutí dojde k maximálnímu zvětšení. Zvětšeninu je třeba podle potřeby zmenšit. Doporučujeme na horní liště nastavit potřebné zmenšení na ploše monitoru (+-) a zadat „celá obrazovka“.
 
V Trávníku 25. října 2022
 
Čtenáře zdraví
Administrátor Zpravodaje
Trávník a Naděje.
 
Zdroje:
František Gabriel- Jaroslav Panáček  -  HRADY OKRESU ČESKÁ LÍPA
Autorský kolektiv, kap. II- Jaroslav Panáček -  CVIKOV město na úpatí Lužických hor
Petr Hora – TOULKY ČESKOU MINULOSTÍ -  II. díl
Vlastimil Vondruška  - ŽIVOT VE STALETÍCH, lexikony historie 13. -14. -15. -16. Století
Vlastimil Vondruška – PŘEMYSLOVCI  IV. Díl
Ludmila  Vaňková – KRÁLOVSTVÍ NA PRODEJ
Luboš Y.Koláček- Tajemství smrti JINDŘICHA Z LIPÉ
Dostupné informace z Wikipedie a z Internetu
Fotografie z vlastního archivu a z uvedené literatury
 
 

Spolkové informace září-říjen:


V srpnové informaci ve Zpravodaji jsme vás informovali o průběhu naší výroční členské schůze, která se konala 13. srpna v chatě Jablotronu.
Schůze se zúčastnil starosta Cvikova pan JUDr. Jaroslav Švehla a ředitelka Služeb města Cvikova paní Ilona Neckářová.
Usnesení této veřejné členské schůze jsme zveřejnili na stránkách Zpravodaje.

24. září 2022 proběhlo společné jednání Rady Spolku a Revizní komise Spolku.
Rada projednala zápis a usnesení z VČS. Rozhodla, že zástupci Spolku uskuteční tradiční návštěvu u starosty Cvikova až po volbách do zastupitelstva města Cvikova, které se budou konat 23. - 24. září 2022.
Pro toto jednání p. Stanislav připraví přehled fotografií z obhlídky a připomínek z VČS.
Při jednání VČS nebyl podán žádný návrh na rozšíření inventáře půjčovny. Vzhledem k velmi malým výdajům, členská schůze pro období r. 2022-2023 zastavila vybírání členských příspěvků.
Přejeme všem členům a příznivcům Spolku hezké prožití zatím slunečného a barevného podzimu.

 

K výsledku voleb do zastupitelstva města Cvikova.


Ve výše uvedených dnech proběhly ve Cvikově volby do 21ti členného obecního Zastupitelstva. Účast občanů ve volbách byla přibližně 43%.
 Do voleb nových zastupitelů navrhovalo své kandidáty devět stran a hnutí.
Všem nově zvoleným zastupitelům přejeme pevné zdraví a úspěšnost v této významné veřejné práci ve prospěch občanů Cvikova.
Stejně také děkujeme všem zastupitelům, kteří svojí činnost v zastupitelstvu ukončili, za čtyři roky prospěšné práce pro město Cvikov, jehož jsou Trávník a Naděje městskými součástmi.


Usnesení z 1. ustavujícího zasedání Zastupitelstva města Cvikov konaného dne 18. října 2022
Zastupitelstvo města Cvikov volí starostou města Cvikov
pana Petra Vrabce.
Zastupitelstvo města Cvikov volí místostarostou města Cvikov pana Jaroslava Švehlu (mladšího, poz. Zpravodaje).
Zastupitelstvo města Cvikov volí členy Rady města Cvikov: 
1. členem Mgr. Ivanu Jakubovou
 2. členem pana Pavla Kovaleva
3. členem pana Pavla Houžvičku
 4. členem JUDr. Jaroslava Švehlu
 5. členem Mgr. Ivo Čeřovského 

Všem nově zvoleným představitelům přejeme hodně úspěchů v práci pro město Cvikov a hodně sil a pevné zdraví.
Panu starostovi JUDr. Jaroslavu Švehlovi děkujeme za dlouholetou spolupráci s naším Spolkem na zvelebování městských částí Trávníku a Naděje. 
                                                        PaedDr. Vít Stanislav
                                                           předseda Spolku
V Trávníku a Naději 30. 10. 2022

Příloha k zápisu VČS  13. srpna 2022
  

1cesta-na--milstejn.jpg 2-cesta-na-milstejn.jpg


Obr. č. 1 a 2 – stav cesty na Milštejn  od odbočky ze silničky. Stav je kritický, v místě branky přilehlé chalupy je nebezpečný propad okraje. Stav je způsoben špatným odvedením přívalové vody, zátěžovým provozem těžkých vozů při svozu kůrovcové kalamity, zaniklou škarpou po levé straně, a vymletým, opačným spádováním cesty. 

 

3-cesta-na-kopec.jpg 4-vnitrek-cekarny.jpg
  
Obr. č. 3 – stav cesty od silnice na kopec.   Obr. č. 4- vnitřní stav čekárny autobusů. 
Osvědčilo se naválcování drti, ale je třeba udělat opravy.
Doporučili jsme odstranění nevyužívaných skříněk a nahrazení průčelí čekárny proskleným oknem z tvrzeného skla. 

 

5-cekarna-autobusu.jpg 6-obe-stanice.jpg


Obr. č. 5 – vnější pohled na „okna“ čekárny.     Obr. č. 6 – obě stanice autobusů. Uvolnění průhledu z čekárny na silnici by zlepšilo orientaci cestujících při čekání na autobus. (Trvale „zaparkovaný“ autobus je třeba odstranit)

7-nebezpecny-sklon-krajnice--2-.jpg zastavka4.jpg

 

Obr. č. 6, 7, – špatně spádovaná krajnice zastávky. Obr. č. 8 – řešením by bylo provedení staničního

ostrůvku ze zámkové dlažby až od staničního sloupku.  Autobus, aby nepřekážel provozu, zajíždí na okraj silnice a tím se výstup a nástup provádí s možností následného pádu.