Galerie osobností města Bílovce

Jak bohatí lidé rozbíjejí svá manželství

Kdyby tento příběh nebyl skutečný mohli bychom si myslet, že pochází z dílny hollywoodských producentů akčních thrillerů. Je to příběh plný korupce, domácího násilí, boje matky o dítě, útěků před policií a četnictvem, později obávaným Gestapem. Příběh, ve kterém proti sobě stojí miliardářské rodiny baronů Rothschildů, baronů Popperů von Podhragy, rakouských finančníků von Springerů a von Neuwallů, který ovšem jak už to bývá započal velkou láskou a skončil jako soudní proces století, který zaměstnával více jak pět let soudce z celé Evropy.

Nyní se přeneseme do Bílovce dne 15. října 1901. Tento den byl jmenován novým okresním hejtmanem doktor Friedrich Kohl šlechtic von Kohlenegg (*27.3.1864 Terst, †17.4.1908 Düsseldorf). Doktor Kohl-Kohlenegg pocházel s velmi vážené původně židovské šlechtické rodiny. Jeho dědeček Lorenz Kohl C.K. podplukovník ve výslužbě, litograf a malíř byl roku 1829 povýšen do šlechtického stavu s přídomkem von Kohlenegg. Strýcem bíloveckého okresního hejtmana byl slavný rakouský herec, dramatik a režisér Leonhard Kohl von Kohlenegg vystupující pod pseudonymem „Poly Henrion“. Friedrichova matka Eugenie rozená svobodná paní von Neuwall, pocházela z rodiny rakouských velkoprůmyslníků.

Doktor Friedrich Kohl-Kohlenegg se s manželkou Ellou svobodnou paní von Springer a malou pětiletou dcerou Eugenii (*1896 ve Vídni) stěhují do Bílovce. Pro paní Ellu není město Bílovec neznámé, protože společně s bratrem Sigmundem svobodným pánem von Springer navštívila zdejší podnikatelskou rodinu Salcherů. Rodina okresního hejtmana velice rychle „zapadla“ mezi místní podnikatelskou smetánku, dokonce majitel zámku Zdenko baron Sedlnitzky je pozval na přátelskou večeři. V sobotu 13. července 1902 uspořádala paní „hejtmanka“ Ella Kohl von Kohlenegg za pomocí bíloveckého Okrašlovacího spolku velkolepou lidovou slavnost. O této akci psaly snad všechny noviny: „Na střelnici v Bílovci se uskutečnil večerní festival. V parku vedle střelnice vyrostla velká kulisa ledovcové krajiny s dřevěným srubem, který sloužil jako kavárna, nebo staroněmecká vinárna, mnichovský a plzeňský pivní šenk, velká skluzavka a mnoho dalších zábavných překvapení. Tento festival, začínal průvodem, kde se místní dívky prezentovaly v lidových krojích. Firma Mathias Salcher a synové zajistila elektrické osvětlení pro rozsáhlý festivalový areál a veškeré zázemí. Výtěžek z tomboly a vstupného, který přesáhl 2000 korun bude věnován na dobročinné účely“. O tři roky později musí bílovecký hejtman dr. Friedrich Kohl šlechtic von Kohlenegg rezignovat ze své funkce, protože je obviněn z korupce a defraudace státních peněz. Roztáčejí se kola obrovské aféry, která vyvrcholí 17. dubna 1908 v německém Düsseldorfu, kde bývalý bílovecký okresní hejtman spáchal sebevraždu. Opavský Týdeník o této události napsal: „Sebevražda dobrodruhova. V Düsseldorfě v Německu zastřelil se nedávno bývalý okresní hejtman z Bílovce Dr. Friedrich Kohl z Kohleneggu, který učinil rychlou karieru, ale skončil ji u zemské vlády v Opavě velice neslavně. Žena, dcera známého vídeňského boháče, dala se s ním rozvést, Kohlenegg uprchl pak do ciziny a vedl dobrodružný život v Paříži, v Londýně a v Bruselu, až se v Německu zastřelil. Byl velikým nepřítelem slezských Čechů“.

Manželka Ella s dcerou Eugenií (Nini)našla azyl ve Vídni u svého bratra známého bankéře Sigmunda svobodného pána von Springer. Postupem času slečna Eugenie Kohl šlechtična von Kohlenegg dospěla v krásnou mladou, ale poněkud rozmazlenou mladou dámu, jak o ní později napsal vídeňský advokát dr. Rothmand: „máme co dočinění s dosti dotěrnou a rozmazlenou dámou…“. Šlechtična vyrůstala opravdu ve vybrané společnosti u svého strýce Sigmunda svobodného pána von Springer a jeho manželky Valentiny Noemi svobodné paní von Rothschild, dcery bohatého bankéře Alberta Salamona Anselma svobodného pána von Rothschild. Eugenie milovala děti své tety Valentiny, Bettinu a Alberta.  Dne 10. května 1920 ve Vídni se Eugenie Kohl-Kohlenegg provdala za doktora Lothara Poppera svobodného pána von Podhrágy. Podle četných zpráv uveřejněných ve vídeňských novinách a společenských časopisech to byl sňatek z velké lásky. Lotharův otec Armin Poppper von Podhragy byl společně se svým bratrem Bertholdem Arpadem majitelem několika velkostatků např. Rožnov pod Radhoštěm, Loučka u Valašského Meziříčí, nebo rodový statek Bytča. Baron Armin byl poslancem uherského zemského sněmu za město Čadca. Na těchto statcích  provozoval několik dobře prosperujících pivovarů, cukrovarů, ale hlavně zpracovával na svých parních pilách dřevo. Armin Popper von Podhragy vyjednával v roce 1909 s představiteli města Bílovce o možnosti odkoupení Měšťanského pivovaru. Kupní smlouva nakonec nebyla uzavřena, protože proti byli někteří členové městského zastupitelstva.

Lothar Popper-Podhragy s manželkou Nini uvítali 11. května 1921 na světě svého jediného potomka syna Wilhelma Leopolda (později inženýr, zemřel v roce 2000). Po čase však vzájemná láska ze vztahu zcela vyprchala a manželé se navzájem odcizili. Baronka Eugenie musela odcestovat do Paříže, kde pobývala její nemocná matka. Baron Lothar se zase zakoukal do jedné pohledné herečky a dle některých zpráv bývalé rakouské špionky. Díky novinovým článkům nyní můžeme nahlédnout do v pravdě šíleného rozvodu, který postupně přerostl ve skandál století, jak uvádějí někteří novináři. Tento proces poutal pozornost široké veřejnosti v letech 1928-1933. Zabývaly se jím soudy ve Vídni, Brně, Bratislavě, Salzburku, Curychu, a nakonec v Praze. Nyní budeme citovat z novinových článků, které o tomto soudním procesu velice živě informovaly.

V pozdních večerních hodinách 16. května 1928 se v malé rakouské obci Semmering (Südbahnhotel) odehrávaly scény, které v této lokalitě určitě ještě nebyly k vidění. Jediné dítě narozené z manželství bylo dáno do opatrování k babičce z otcovy strany a chlapec žil na zámku Velká Bytča na Slovensku. Před časem ho babička přivezla zpět do Vídně. Baronka Eugenie Popperová von Podhragy, která se v současné době také zdržovala ve Vídni, požádala svou tchýni, zda může chlapce navštívit. Matka, když chlapce uviděla dostala podezření, že je nemocný. Odvezla proto syna Wilhlema do ordinace uznávaného lékaře profesora Klemense Pirqueta. Při lékařské prohlídce bylo zjištěno, že chlapec je silně podvyživený, a měl rovněž příznaky tuberkulózy. Pan profesor proto matce navrhl léčebný pobyt v některém horském sanatoriu. Baronka o všem informovala svého manžela a neprodleně odcestovala v doprovodu své tety baronky Valentiny Springer-Rothschild do hotelu Südbahn v malé obci Semmering. Baron Lothar Popper se však o několik dní později objevil se svým právníkem dr. Felixem Frankem z Vídně ve výše uvedeném hotelu, aby za asistence četnictva násilně odvedl šestiletého syna Willyho, kterého údajně manželka unesla. Druhý den odpoledne hlásil jeden lázeňský host novinářům, že byl svědkem senzační události: „Na hotelovém schodišti se strhla velká rvačka o dítě. Rozzuřený baron Popper uhodil svou ženu několikrát do tváře a následně ji strčil tak silně, že se skutálela po schodišti. Mezi tím se do rvačky zapojila také matka barona Poppera Hermína a teta baronky Eugenie Popperové, Valentina Springer-Rothschild. Baronce von Springer se nakonec podařilo malého Willyho chytit a společně s jeho matkou se schovali v jednom z hotelových pokojů. Nakonec „boj“ ukončili až vyburcovaní hosté hotelu“. Baronka Eugenie Popperová si druhý den stěžovala na silnou bolest hlavy a hotelový lékař diagnostikované krvavé podlitiny, modřinu na zátylku, pohmožděný hrudník, oteklé tváře s podezřením na vnitřní krvácení. Baronka Valentina Springer-Rothschild vyrozuměla telefonicky svého advokáta ve Vídni, který zařídil, že Eugenie Popperová může se svým synem nadále zůstat v Semmeringu. Tyto skandální události spustily obrovský proces, v němž bylo vyslechnuto přes 100 svědků z celé Evropy, na lavici pro svědky dokonce zasedal československý velvyslanec ve Vatikánu dr. Vladimír Radimský nebo senátorka Zdeňka Plamínková. Manželství bylo rozvedeno rozhodnutím okresního soudu v Praze roku 1933.  Syn Wilhelm Leopold zůstal v péči otce. Zhrzená matka baronka Eugenie Popper von Podhragy našla azyl u své tety Valentiny Springer-Rothschild na zámku Sitzenberg (Dolní Rakousko), posléze odcestovala za svou matkou do Švýcarska.  Po anšlusu Rakouska v březnu 1938 musela ještě bojovat o svůj majetek, protože někdo údajně odcizil z bankovního trezoru šperky a cenné papíry. V době druhé světové války pobývala u svých příbuzných v Londýně. Po roce 1945 se vrátila do Švýcarska kde pečovala o svou těžce nemocnou matku. V roce 1947 požádala o zrušení československého občanství, které měla po manželovi a prostřednictvím švýcarského konzulátu požádala o navrácení rakouského občanství. Díky dochované korespondence mezi baronkou Popperovou a advokátem Rothmundem se můžeme dozvědět, že Eugenie Popperová by chtěla pracovat pro uprchlické organizace v Rakousku, konkrétně pro uprchlíky z Československa, tedy zřejmě pro lidi německého původu, kteří byli z Československa odsunuti. Eugenie Popperová rozená šlechtična von Kohlenegg zemřela v Badenu u Vídně 30. května 1965.

Její bývalý manžel dr. Lothar Popper svobodný pán von Podhragy po otci zdědil velkostatek Bytča, ovšem značně zmenšený první pozemkovou reformou. Na Slovensku zůstal i po druhé světové válce a komunistickém převratu, po kterém přišel o veškerý majetek. Tragicky zahynul v září 1963 v Bytči pod koly projíždějícího rychlíku. Omylem totiž nevystoupil na nádraží, ale již na návěstidle, kde osobní vlak, ve kterém cestoval, zastavil. Jediný syna Wilhelm (Viliam) (1921–2000) se později stal inženýrem, z Československa emigroval a zemřel bez potomků.

Foto: ZA Opava, ONB Austria