Bruslařský spolek
Přátelé bruslení
Bruslení dnes patří k oblíbeným zimním kratochvílím. Odehrává se nejen v moderním prostředí zimních stadionů, ale také stále tradičně na zamrzlých rybnících, jezerech nebo řekách. Málokdo možná ví, že počátky organizovaného bruslení v českých zemích spadají do druhé poloviny 19. století a jsou spojeny s aktivitami spolků.
Bruslařský spolek v Bílovci (Eislauf-Verein Wagstadt) patřil k nejstarším svého druhu ve Slezsku. Byl založen 30. listopadu 1882 a na řádné valné hromadě byl zvolen jeho prvním předsedou fotograf a zlatník v jedné osobě Wilhelm Pateisky. Jeho zástupcem se stal bílovecký obchodník Heinrich Roessner. Byly schváleny pečlivě připravení stanovy. Ve výboru zasedali od počátku také pokladník – Rudolf Winkelmann, zapisovatel - Emil Blasch a tři další členové spolku. Dochované stanovy prozrazují, že členem spolku se mohl stát každý přítel bruslení bez rozdílu pohlaví a věku.
Bílovecký bruslařský spolek se probouzel k životu v průběhu podzimu a na jaře se zase ukládal k pomyslnému letnímu spánku. Oproti jiným bíloveckým spolkům konal právě tradiční valnou hromadu na přelomu listopadu a prosince, pravděpodobně v souvislosti s přicházející zimou a toužebně očekávanými prvními mrazy. K bruslení se využíval například rybník v Murckově údolí (Údolí Mladých) nebo rybník před panským dvorem Sedlnitzkých z Choltic (dneska areál bílovecké nemocnice). Bylo to však pouhé provizorium, východisko z nouze. Členové spolku si uvědomovali, že potřebují mít k dispozici vhodný pozemek, který by mohli využívat pouze pro své účely. V červnu roku 1887 oslovili továrníka Salchera, zda by nemohli využívat pozemek vedle jeho továrny. Pan továrník souhlasil a vzápětí byla sjednána smlouva o pronájmu na tři roky. Konečně bruslaři získali důstojnou základnu, navíc smluvně zaručenou. Členové spolku o nové prostory příkladně pečovali.
Snad žádný spolek v Bílovci nebyl při svých aktivitách odkázán na rozmary počasí v takové míře jako právě bruslaři. V době, kdy umělé ledové plochy byly něčím nepředstavitelným, nezbývalo než doufat, že během zimních měsíců bude pořádně mrznout. Kluziště bylo zpravidla připraveno k provozu v průběhu prosince. Když panovalo příznivé počasí mohlo se bruslit už od konce listopadu.
Velmi oblíbenou akcí bíloveckých bruslařů byly maškarní plesy na ledě. Nahlédněme nyní do jednoho takového maškarního plesu v roce 1912. Úderem osmé hodiny večerní vyrazil průvod masek v doprovodu městské kapely přes město k hotelu Pilsnerhof na náměstí. Za zvuků pochodové hudby vešli účastníci plesu do sálu. V čele průvodu kráčeli zakladatelé města páni z Kravař, následováni sněhuláky s čertem, poté bílovecké dámy v rokokových šatech, nechyběly ani masky Maďarů, Turků, Cikánů nebo kovbojů a indiánů. Továrník Winkelmann si nesl ševcovský verpánek, přes rameno měl přehozeno několik párů různých bot. Nechyběla ani maska bohatého šlechtice s pážaty. Vrcholem plesu bylo vyhlášení nejlepších kostýmů. Nebylo divu, že bujará zábava trvala až do rána.
Bylo jistě škoda, že později s příchodem I. světové války tyto plesy ustaly.
Přes léto podnikali bruslaři ve spolupráci s bíloveckým Beskydským horským spolkem (Beskiedenverein) výlety do Beskyd nebo Jeseníků. Oblíbenou zastávkou turistů na jejich výletech do okolí Bílovce se stala hájenka Höfchen (Dvorek) kde měl pan Johann Duda, lesník a příležitostný hostinský vždy dobře ošetřené pivo a něco dobrého k snědku.
