Wilhelm Kleppich (1846 - 1914)
Starosta, který zavedl poplatek za psa a pořádal velkolepé slavnosti…
Ono listopadové odpoledne roku 1914 bylo zalité podzimním sluníčkem, ale celé město Bílovec bylo oděno do černého roucha. Toho dne se vydal na svou poslední cestu oblíbený starosta Wilhelm Kleppich (*31.3.1846, +12.11.1914).
Do Bílovce dorazil také zemský prezident Maxmilián Julius hrabě Coudenhove s hrabětem Thun-Hohensteinem. U radnice jako čestná stráž stáli důstojníci C. a K. pěšího pluku Nr.16.
Nekonečně dlouhý smuteční průvod vyšel od domu zemřelého starosty k městskému hřbitovu…
Kolem 15 hodiny se smuteční hosté odebrali do sálu Měšťanského pivovaru, aby zavzpomínali na pana starostu Wilhelma Kleppicha. V čele stolu usedl syn Albert Kleppich a jeho matka Luisa, po stranách pak sestry Rosa, Hermína a Margareta.
Vedle rodiny byl usazen zemský prezident hrabě M.J. Coudenhove, hrabě Sigmund Sedlnitzký s matkou hraběnkou Idou a hrabě Thun-Hohenstein……(citace z Neue Maehrisch-Schlesische Presse 1914).
(Nyní budeme vycházet ze vzpomínek Alberta Kleppicha, které jsme museli trochu upravit, aby byl původní německý text srozumitelný dnešním čtenářům)
Pivo z bíloveckého Měšťanského pivovaru mělo pevnou čepici pěny i správný říz. „Tak by to měl otec rád“, Albert Kleppich povstal a pronesl krátkou řeč: „Otec byl knihkupec, knihař a tiskař. Byl vášnivý čtenář a měl i fenomenální paměť. Já si to napřed vysvětloval tím, že měl knihy od rána do večera v ruce, tím to nebylo…paměť je dar od Boha. Ale děda byl švec v Radotíně, dobře se mu dařilo. Krátce po tátově narození (1846) si mohl dovolit zakoupit měšťanský dům na dnešní Pivovarské ulici (čp.128). Otec byl dán na studia na Živnostenskou školu do Opavy a pak do Vídně. V roce 1876 koupil dům na náměstí kde založil svoji vlastní tiskárnu a knihkupectví (od roku 1912 se zde tiskly i Bílovecké noviny). O čtyři roky později se stal městským radním…“
Nyní se o slovo přihlásil obchodník Hirt: „jako mladý radní tehdy prosadil, aby se ve městě začal vybírat poplatek za psa, bylo z toho velké pozdvižení.“
„Dnes jsme mohli mít na náměstí nádhernou sochu oblíbeného císaře Josefa II., tehdy jsem s Vašim panem otcem zasedal v přípravném výboru i peníze jsme začali vybírat. Už ani nevím proč z toho sešlo“, přidal se bílovecký obchodník a majitel známé likérky Sigmund Markus.
„V roce 1902 jste si tátu zvolili za starostu…“, dodal Albert Kleppich. „A byla to nejlepší volba, ještě dnes mám v živé paměti jednu historku: Wilhelm měl rád ve městě pořádek. Jednou ráno jsme procházeli město, zda je vše jak má být. Ulice byly ještě liduprázdné. Ten den hodně pršelo. Na domě pekaře Himmlera v Panské ulici chybělo kus okapu a voda cákala proudem na ulici. Bez zaklepání vstoupil do domu a vytáhl rozespalého pekaře ven. Holí ukázal ke střeše „To ihned opravíš!“ Od té doby chodil pravidelně kontrolovat, aby na domech nic nechybělo a dešťové svody musely řádně vyčištěné“, doplnil ještě svou vzpomínku obchodník Markus.
Paní hraběnka Ida Sedlnitzká se jemným zakašláním přihlásila o slovo: „ctěná společnosti, jistě budete mít všichni ještě v živé paměti červenec roku 1912. Velkolepé oslavy padesátého výročí založení mužského pěveckého sboru. Více jak 400 zpěváků z celého Slezska a Moravy přijelo do města. Zpívalo se v ulicích, které měly nádhernou květinovou výzdobu. Zpívalo se i u nás na zámku. Já a můj manžel (hrabě Zdenko Sedlnitzký + 1913) jsme se nejvíce bavili u vystoupení Humoristického kvartetu z Nového Jičína, zesnulý pan starosta Kleppich jejich program doplnil o vlastní humorné příběhy…bylo to úžasné léto“.
„Stále mám schovaný výstřižek z novin, které vyšly pár týdnů před tím, než byl manžel zvolen poslancem Slezského zemského sněmu: Pokud známe starostu bíloveckého, musíme upřímně vyznati, že je mužem v každém ohledu spravedlivým, uznalým a neoblomným, svým zásadám vždy důsledný, tak že se nedá zastrašit žádnými úštěpky, kterých se mu mnohdy dostává od horlivých „Všeněmců“…“ (zvolen byl roku 1912)
Další, kdo pronesl svou vzpomínku byl hrabě Thun-Hohenstein: „osobně nemohu zapomenout na velkolepé Zemské střelby roku 1904, které pan starosta Kleppich organizoval a řídil. Celá střelecká slavnost se konala pod záštitou JCV arcivévody Rainera Ferdinanda Habsbursko – Lotrinského. Do Bílovce přijelo mnoho hostů z Moravy, Slezska, Dolního Rakouska a Vídně. Do slavnosti se zapojilo snad celé město. Ulicemi projížděly nádherné alegorické vozy v jejichž čele jel vůz „Austria“, na dalším z vozů jeli pradávní zakladatelé města, mušketýři jako obránci města proti Švédům, nebo vůz plný květin. Mě nejvíce zaujal větrný mlýn s mlynářem a mlynářkou. Večer se pak konala na nedalekém rybníce velkolepá „Benátská noc“.
„Nesmíme, ale také zapomínat co tchán vykonal dobrého pro město samotné“, přihlásil se o slovo učitel Knauer, manžel mé sestry Margarety. „Velkou měrou se zasadil o stavbu vodovodu a plynárny, nemocnice, chlapecké školy (dnes gymnázium Mikuláše Koperníka) a nebo mateřské školy, kterou vyprojektoval známý opavský architekt Julius Lundwall…“
Poznámka na závěr:
Roku 1907 převzal bílovecký starosta Wilhelm Kleppich rytířský řád císaře Františka Josefa I.
Kromě již zmiňovaného domu na náměstí, od roku 1896 ještě vlastnil dům na Rudolfově ulici čp.214., který měl pronajatý bílovecký advokát JUDr. Angel (Ulice 17. listopadu). Dnešní ulice Čs. Armády nesla původně jméno Kleppichova.
Foto: ZA Opava, SoA Nový Jičín, ONB Wien. SoA Nový Jičín – pozůstalostní inventáře
