Galerie osobností města Bílovce

Narodil se 25. října 1865 do početné velmi chudé rodiny bíloveckého nádeníka Johanna Richtera a Reginy rozené Lechové.

Zlom v nuzném životě bez jakékoliv perspektivy přišel v den, kdy učitel oznámil jeho otci, že syn musí studovat, protože je velmi nadaný a učenlivý. Mladý Johann jevil o učení nevšední zájem. Rodina však nemohla syna na studiích vydržovat. Mladý jedenáctiletý chlapec toužící po vzdělání, vzal svůj osud do vlastích rukou a začal pracovat jako pasák koz, sbíral staré železo a kosti. Za tři roky už měl našetřený potřebný obnos a nastoupil do gymnázia v Opavě. Když navštívil Opavu císař František Josef I., přišel i na gymnázium, kde na sebe malý Hans (Johann) upozornil svými znalostmi. Díky tomu dostal od císaře roční stipendium 70 rakouských zlatých. V hodinách literatury se seznámil s dílem rakouského básníka  a spisovatele Petra Roseggerse, kterého si zamiloval a učinil si z něj vzor pro své literární začátky.

Z Opavy odešel studovat akademické gymnázium ve Štýrském Hradci a po maturitě si krátce přivydělával jako domácí učitele dětí u Roseggersových. Chtěl však studovat medicínu, ale na univerzitě ve Štýrském Hradci nemohl jako Slezan dostat stipendium. Proto odešel do Vídně a tam, když se zavázal C.K. armádě k následné službě, stipendium dostal.

Ještě v době studií medicíny nastoupil službu jako jednoroční dobrovolník u husarského regimentu č. 11. Po promoci na Vídeňské univerzitě 25. listopadu 1893 dostal místo pomocného lékaře ve vídeňské vojenské nemocnici.

V červenci roku 1900 se na krátký čas vrátil do rodného Bílovce, aby se mohl v kostele svatého Mikuláše oženit s vnučkou staroveského rychtáře Lea Hankeho, Annou Kunzovou (*1873 v Bílovci – otec nevěsty Heinrich Kunz, matka Emilie Hanke). V oddací matrice je Hans Richter uveden jako lékař C.K. pěšího pluku č.5.

Jeho slibná kariéra vojenského lékaře pokračovala jmenováním do pozice primáře chirurgického oddělení vojenské nemocnice v Sarajevu. Za první velké války sloužil jako štábní lékař v Bělehradě a od roku 1917 zastával funkci šéflékaře vojenské nemocnice v Klagenfurtu.

Za svou příkladnou službu obdržel řadu vysokých vyznamenání: 1906 papežský čestný kříž za zvláštní zásluhy „Pro Eccelsia et pontifice“, 1915 Rytířský kříž Řádu Františka Josefa I. aj.

Po válce byl jmenován vrchním štábním lékařem.

Do zasloužené penze odešel v říjnu roku 1925.

Doktor Richter udržoval po první velké válce kontakt se svým kolegou vojenským lékařem MUDr. Karlem Sywekem, jehož otec Eduard (podnikový lékař u fa. Mathias Salcher)  se usadil v Bílovci.

Se svým milovaným básníkem Roseggersem udržoval po celý život přátelské styky. Jako spisovatel a básník byl MUDr. Richter velmi plodný.  Jeho články a básně byly zveřejňovány v řadě časopisů „Starosta Gorlice“, „Náš válečný čáp“, „Pohled na bídu Srbů“ aj. . Některé z jeho prací byly v lidovém nářečí Bílovecka. Zabýval se také popularizací medicíny a napsal publikace, které vyšly v nákladu přes půl miliónů výtisků: „Jak bychom měli žít“, „Náš domácí lékař“.

MUDr. Hans Richter zemřel 30. srpna 1945 v obci Seelach (Korutany)