Slovník J
Jednota bratrská
byla založena v roce 1457 v Kunvaldu v dnešních východních Čechách, na základě myšlenek Petra Chelčického. Čeští bratři se rozhodli vytvořit vlastní církevní společenství, od roku 1467 měla i vlastní kněze. Společenství žilo odděleně od církve utrakvistů a v ústraní od světa. Skupina, která se shromáždila kolem bratra Řehoře, zdůrazňovala trojí ideál víry, lásky a naděje, se silnějším důrazem na praktický křesťanský život než na učení nebo na církevní tradice. Mezi nejvýznamnější představitele patřil Lukáš Pražský, Jan Černý – lékař, Jan Augusta, Jan Blahoslav, Jan Jessénius – lékař nebo Jan Ámos Komenský – poslední biskup Jednoty. Od svého založení byla Jednota bratrská pronásledována. Už v polovině 16. století se stala součástí prvního předbělohorského exilu. Přestože přijala zásady kalvínské konfese, neustále se pohybovala na hranici mezi trpěnou konfesí a sektou. Prohraná bitva na Bílé hoře roku 1620 ukončila její existenci. Čeští bratři z řad vyšší i drobné šlechty a dalších svobodných občanů českých zemí pokud nekonvertovali ke katolické víře, jedinému státem povolenému náboženství, museli se uchýlit s celými rodinami do exilu. Ve světě byla Jednota bratrská známá pod názvem UNITAS FRATRUM, Iglésia Morava či Moravská církev.
Jednota Poděbradská
byl spolek českých kališníků, založený 24. června 1448 v Kutné Hoře, v jejímž čele stél Jiří z Poděbrad. Prosazovala dodržování kampaktát a bojovala proti jednotě Strakonické a později proti jednotě Zelenohorské
Jednota Strakonická
byl spolek českých pánů v jejímž čele stál Oldřich z Rožumberka, založena byla v roce 1449 a byla namířena proti vzrůstající moci Jiřího z Poděbrad a jeho jednotě Poděbradské.
Jednota Zelenohorská
byl politický a náboženský spolek části české šlechty. Byla založena 28. listopadu 1465 v Černém sále na zámku Zelená Hora. Spolek byl založen proti Jiřímu z Poděbrad. Zakladateli byli Zdeněk Konopišťský ze Šternberka, který se stal vůdcem, jeho synové Jaroslav a Jan ze Šternberka, Jošt II. z Rožmberka, Jan II. z Rožmberka, Oldřich a Jan Zajícové z Hazmburka, Bohuslav Krušina ze Švamberka, Vilém z Ilburka, Jindřich starší a Jindřich mladší z Plavna, Děpolt z Rýzmburka, Jindřich IV. z Hradce, Burian II. a Linhart z Gutštejna a Dobrohrost z Ronšperka. Těchto šestnáct šlechticů se zavázalo, že si budou po dobu pěti let pomáhat proti králi Jiřímu z Poděbrad. Brzy se k nim přidala i města Plzeň, Brno, Jihlava, Znojmo a Vratislav. Akce katolíků podporoval i papež Pavel II. V roce 1469 se Zelenohorská jednota zasadila o korunovaci Matyáše Korvína českým vzdorokrálem. Po ukončení česko-uherských válek Jednota zanikla.
Jezuité
Loyoly, který existenci jezuitského řádu oficiálně stvrdil, papež Pavel III. 27. září 1540. Společenství založil o šest let dříve v Paříži španělský šlechtic Ignác z byl později svatořečen. V 16. století, kdy evropské křesťanství prožívalo hlubokou krizi provázenou krvavými válkami mezi katolíky a protestanty, jezuité prosazovali obrodu katolické církve a záhy se stali jedněmi z hlavních nositelů počínající protireformace. Od počátku své existence se jezuité zaměřovali převážně na oblast školství, vědy a umění, velmi aktivní byli i jako misionáři na nově objevených kontinentech. Do Čech přišel řád poprvé už v roce 1555, kdy se prvních dvanáct příslušníků usadilo na místě zpustlého dominikánského kláštera v Praze na Starém Městě u kostela sv. Klimenta. Z bývalé koleje, kterou jezuité postavili na místě dominikánského kláštera, později vznikla budova Národní knihovny. Přesto, že členové řádu výrazně přispěli k šíření barokní kultury a vzdělanosti, zůstali v národní paměti nespravedlivě zapsáni hlavně jako tmáři podporující habsburskou moc. Bulou nazvanou Dominus ac redemptor zrušil 21. července 1773 papež Kliment XIV. řád Tovaryšstvo Ježíšovo, který je znám jako jezuitský řád. Zrušení řádu netrvalo dlouho. V roce 1804 byl papežem Piem VII. obnoven pro Neapolské království a v roce 1814 pro celý svět. Do Čech se vrátil řád v roce 1853.
Josefský katastr
20. dubna 1785 vydal Josef II. patent o reformě pozemkoví daně a vyměření půdy. Tento patent stanovil rovnost dominikálu a rustikálu v právním postavení půdy. Základem pro vyměřování daní byly katastrální obce místo panství. Patent také ukládal povinnost katastrálního vyměření půdy. Josefský katastr zjistil o 60% berní půdy více, než bylo zapsáno v tereziánském katastru.
Živá historie, březen 2021
