Soustředění 21 - průběh
Odkaz na fotografie: zdee
Pondělí
1,2,3,4,...30 tak přesně takto probíhá kontrolní počítání zda-li jsme pořád všichni a kráčíme společně dalším výzvám. Počasí nám v rámci možností přeje, tak jsme hned po obědě rozehráli florbalový turnaj před naším pensionem. Rozdělili jsme se do několika družstev - Lebkouni, Briťáci, Porubáci, Ostraváci a další. Do hry jsme se tak zabrali že jsme si skoro ani nevšimli že se nám slunečná obloha trochu pokazila a měli bychom se přiobléknout proti dešti a vyrazit ukrajovat první metry výběhů do sjezdovek apod.
No pravda, museli jsme si dát během výšlapu trochu pauzu pod provizorním přístřeškem, ale sotva co bouřka přešla hned jsme pokračovali dále. Každoroční koupání v místním potoce jsme museli vynechat, někteří si alespoň opláchli nohy. Jaké to bylo pro ně překvapení že si nesundali přitom boty:-)
Na konečné, na sjezdovce u chaty "V Zátiší" jsme narazili na neposekanou trávu, výběh po trávě jsme tedy vyměnili za vedlejší les.
V průběhu celého dne jsme si stihli ještě fandit-zpívat, záběry jste již viděli. Ale dnes nekončíme, teď máme po večeři, budeme pokračovat ve florbalovém turnaji a pak... Se ještě uvidí.
PS: na večeři jsme měli koprovku s knedlíkem a vejcem. Asi je na místě rozehrát další soutěž pro rodiče kdo si vzal jen knedlík... Ale nebojte budeme mít ještě 2. večeři...
Úterý
Počasí nám dnes docela přálo a tak úterek byl ve znamení velkého sportování. Hned po snídani jsme si rozehráli malý florbalový zápas a následně se přesunuli na nedalekou běžeckou dráhu.
2min - to byl limit který každý z kluků musel dosáhnout při každém z dílčích rozběhů. Většině se docela dařilo a kdo to snad měl ambici "odfláknout", dohnal to následnými angličáky. 90 minut dopoledního aktivního pohybu dalo všem zabrat, ale ne zas tolik aby v rámci polední pauzy jsme nerozehráli před pensionem další turnaj.
Tímto jsme současně přečkali malou přeháňku a mohli jsme se vypravit na týmovou hru - malý výšlap na blízké sjezdovce. Ano, trochu jsme to klukům stížili svázanými kotníky, ale zvládli to. Průběžné komentáře na videu nicméně budeme muset vystříhat pro nepublikovatelnost, o to více nás to poučilo pro vzájemnou pomoc a spolupráci v týmu. Doporučení typu "Maty, my tě radši poneseme za ruce a nohy a půjde nám to rychleji" byly k nezaplacení. Celkový rozbor soutěže jsme si nechali na malé posezení v nedalekém občerstvení.
Všechny snězené nanuky z týmové rozpravy jsme rozběhali na výběhu schodů a pak hurá na večeři. Kluci jsou řádně unavení, takže po večeři si dáme fotbal a florbal, dle libosti....
Den to byl pestrý. Ve středu a čtvrtek to už má být s počasím horší, několik variant máme v kapse, takže ráno možná ahoj z výletu na Praděd nebo z hotelového bazénu...
Středa
Spartan Race má svého vítěze a my ho známe! Ale nepředbíhejme... Ráno nás uvítalo takovým deštěm že i našemu realizačnímu týmu se na Praděd nechtělo:-) Zvolili jsme tedy záložní variantu programu a vypravili jsme se na dopolední bazén do hotelu Kamzík.
Ještě před tím jsme stihli krátký trénink mezi kapkami deště u pensionu a pak už následovaly 2 hodiny plavání a skotačení které nás výrazně unavilo. Oběd jsme měli v light verzi - balíčky připravené na výlet.
Hned jak se po obědě vyjasnilo jsme šli opět ven. Zaposilovali jsme si při hudbě nohy a pak už následoval zmiňovaný závod. Lanové centrum, ručkování, klády, schody, klády, elektrický ohradník, obruč a překážky. A to hned 3x, takže minimálně 3km týmového běhu po šesticích a cca 50minut zápřahu. Tým se řádně povzbuzoval, opět jsme mohli slyšet hlášky typu "Piráte, sniž tu prdel nebo budeš fakt svítit" a další.
Přežili všichni (zjištěno následným počítáním), nicméně skutečně vyhrát mohl pouze 1 tým - s příznačným názvem Sparťani:-) No a Vy rodiče si na nás vzpomenete když se budete snažit vyprat závodní trička a kraťasy...
Teď nás čeká večeře, ale konec dne se rozhodně neblíží - budeme mít opékání i stezku odvahy.
Ve čtvrtek opět budeme vyhlížet počasí, turnaj ve florbale totiž musí také znát svého vítěze...
Čtvrtek
Tak my Vám ty Vaše/naše děti dovezeme. Ale až zítra, takže popořádku:-)
Ráno jsme se probudili nejen do deštivého rána, ale hlavně všichni značně nedospaní. Únava ze středečního bazénu, "Spartan race" i opékání se sušením mokrého dřeva pro oheň přece jen všechny dohnala.
Protože se venku opravdu po celý den nic kloudného nedalo dělat, vyrazili jsme opět dopoledne na bazén. Středeční volná bazénová pohoda se ale změnila v tvrdý tréninkový dril - vybíjená, plavecký závod i kombinovaný závod s potápěním. Všichni si opět mákli, ale vyhrát mohl opravdu jen někdo.
Pro odpoledne jsme museli lehce vyjednávat s hotelovým personálem, ale povedlo se - tělocvična na hodinu byla naše takže i florbalový turnaj má své vítěze.
V tělocvičně nás vystřídaly gymnastky a stalo se něco nevídaného. Naši hokejisté se vrhli s prosíkem o fotku na jednoho kluka. 30 pěkných děvčat zůstalo na parketu doslova na ocet a cizí kluk byl v obležení až se jen od foťáku blýskalo. No prý to byl slavný parkurista z Youtube, budiž, ale proč dalších 5 kluků následně brečelo na pensionu že se nevyfotili to už je i na mě moc. Každopádně s pár kluky jsme se vypravili do tělocvičny zpět, ne na focení, ale pro pár zapomenutých věcí. Kdo si má uhlídat ty 1 boty, 1 láhev a 1 hokejku...
Když jsme se těch věcí dopočítali, následovalo vyhodnocení všech soutěží. Zbytek času do večera jsme vyplnili společenským programem - ověřený kvizomat s fotografiemi a další.
Po večeři si dáme ještě tu odloženou stezku odvahy. Psi nám ještě po lese běhají, ale kluci už nabrali kuráž a vše zvládneme!
No a už máme opravdu pomalu konec. I když nám počasí dost s programem míchalo, vše mimo výletu na Praděd jsme zvládli a kluci se snad nenudili.
Drobné šrámy se nám během týdne nevyhýbaly, ale naštěstí nic vážného - otevřenou tržnou ránu s přelepením náplastí, polámanou holenní kost vyléčenou během hodiny dalším během a nějaké další dle kluků neskutečně vážné či méně incidenty jsme pořešili.
Kondičku si zvedli během pestrých tréninků určitě všichni a tu společnou, pro hokej velmi potřebnou týmovost jsme snad utužovali také.
Takže díky moc za vše trenérovi Jirkovi, paní zdravotnici Miladce, vedoucímu Martinovi i mé drahé polovičce Romče. A když bude možnost tak třeba někdy na podobné akci zase ahoj.