19. Nebudu klidný, dokud to nezjistím
Chtěl jsem projít do kuchyně, abych pomohl Juhanimu, který něco kuchtil, ale pak se rozezvonil telefon. Zachytil jsem Taimiin udivený pohled. Možná doufala, že je to Jyrki.
„Risto,“ oznámil jsem. Pak jsem zalezl nazpět do pokoje a zvedl to.
„Kámo,“ ozval se pobavený hlas a já jsem se musel usmát. „Ty jsi v Pieni a nic mi neřekneš?!“
„Je to… máme to složitý.“
„To není nic novýho, ne?“
„A vůbec, jak to víš?“ zajímal jsem se.
„Laura vás viděla. Nevím, jak moc složitý to je, ale nenajdeš si čas na kamaráda?“
Zamyslel jsem se. Risto byl skvělý, možná se díky něco rozptýlím od všeho toho strachu.
„Kdy?“
„Třeba hned. Lau má teďka volno, tak se Taimi nebude cítit odstrčená.“
„Tak… tak jo. Já se jí zeptám, ale… díky, Risto.“
„Za co děkuješ?“
Zarazil jsem se. Za co jsem mu děkoval? „No… asi že můžu přijít?“
„To bych měl děkovat spíš já tobě,“ zasmál se. „Díky tobě jsme kamarádi.“
„Tak… ahoj, Risto,“ zamumlal jsem v rozpacích.
„Tuivo?“ vyhrkl.
„No?“
„Pro tebe jsem Ri.“
Nervózně jsem si odkašlal. „Myslel jsem, že ti tak říká jenom Laura.“
„To sice jo, ale ty jsi pro mě strašně důležitej.“
„Ahoj, Ri,“ ukončil jsem to a chvíli jen hleděl do prázdna. Nejspíš na mě vážně skrz ty roky nikdy nezapomněl. Nejspíš se tím, co se stalo, hodně trápil. A celou tu dobu se trápil sám. Zasloužil si rozhodně lepšího kamaráda, než jsem já.
Potřásl jsem hlavou a vrátil se za Taimi. Zrovna jedla. Položil jsem jí ruku na rameno. „Až dojíš, Risto a Laura nás pozvali.“
Zachytil jsem mámin pohled. „Risto? Není to ten tvůj kamarád z dětství?“
Pokrčil jsem rameny. Udivovalo mě, že si ho vůbec pamatuje. „No, je.“
„A vy se spolu stále bavíte?“
„Snažíme se.“
Juhani se ke mně naklonil. „Měl bys být opatrný. Laura je z horskýho kmene a těm lidem se nedá…“ Ztichl, protože si zřejmě uvědomil, že tu sedí i Taimi. „Většině se nedá věřit.“
„A to je přesně ten důvod, proč se vás kmeny straní. Myslí si to samé o vás,“ pronesla moje přítelkyně. Zaťal jsem zuby. Nechtěl jsem, aby se to zvrhlo v hádku. Juhani chtěl něco namítnout, ale zřejmě jsem vypadal dost zoufale na to, aby si to rozmyslel.
„Risto u nich na čas zůstal. Zranil se či co. Už se nikdy nevrátil stejný,“ prohlásil táta. Netušil jsem, že se to o mém kamarádovi obecně ví.
„Jo. Řekl mi to,“ pousmál jsem se a Taimi zrovna dojedla. „Jdeme.“ Beze slova se zvedla a následovala mě.
„Za tátu se omlouvám,“ řekl jsem, když jsme vyšli ven. „Asi to začal s tou starostí trochu přehánět.“
„Nezlobím se na něj. Jen mě mrzí, že Pieni je tak blízko, a stejně tady panují předsudky. Až budeme v Kaunisu, tak… Tuivo?“
„Co?“
„Půjdeme do Kaunisu, viď?“ Odhalila mě.
„Já… já nevím. Působí to tam jako ráj, ale musíme pomoct Venle, a taky tu je Risto a Laura a rodiče, a dá se odsud líp dostat do Aletasa… a já asi nechci znovu přetrhat všechny pouta.“
Taimi se usmála a prudce mě objala, až jsem zavrávoral. „Konečně trochu přemýšlíš.“
„A tobě to nevadí?“
„Po tomhle vysvětlení ne. Chceš být s těmi, na kterých ti záleží. I Jyrki to jistě pochopí.“
„Pokud se vrátí.“
Taimi se zamračila. „Pasi mu nic neudělá.“
„A co hory?“
„Jyrki je respektuje, a oni respektují jeho.“ Dorazili jsme ke známému tmavomodrému domu a já jsem na Taimiinou poznámku neměl odpověď, tak jsem zaklepal. Risto otevřel skoro okamžitě a sevřel mě v pevném medvědím objetí. O poznání jemněji mě přivítala i Laura.
„Musím ti něco ukázat,“ vychrlil Risto a skoro nadšením poskakoval. Jeho žena se zasmála.
„Zpomal, nejprve si dáme čaj.“
„Ne, to je dobrý,“ zasmál jsem se. „On to nevydrží.“ Laura se ušklíbla a pokynula dovnitř.
Zrak mi hned padl na stůl. Byla na něm rozložená jakási mapa. Naše mapa. Kreslili jsme ji s Ristem jako kluci při prozkoumávání jeskyní. Ale myslel jsem, že je beznadějně ztracená.
„Tehdy jsme ji hledali všude,“ namítl jsem.
„Jo, ale až teď jsem vyhazoval věci z dětství. Byly s tebou moc spjaté. A tohle bylo ve věcech do školy, kam jsem se teda nikdy dobrovolně nekoukal.“ Usmál jsem se. Risto nebyl hloupý, ale více se zajímal o jeskyně, než o domácí úkoly a učení.
„To je…“ Teprve teď ke mně přišlo dojetí. “Já… mohl bych si tu mapu, co já vím, nějak překreslit nebo něco?“
„Samozřejmě. Je to nejspíš jediná mapa svýho druhu a… je překvapivě přesná. Procházím občas ty chodby znovu a byli jsme zatraceně dobří průzkumníci,“ zazubil se. „A…“ někam zabodl prst. „Jestlipak si vzpomínáš na tohle?“ Pohlédl jsem na obrázek.
„To jezero!“ vyhrkl jsem a pohlédl na obě holky. „Je děsně hluboké. Nikdy se nám nepovedlo dostat na dno.“
„Ale teď jsme dospělí a můžeme se tam potopit s vybavením,“ usmál se Risto.
„Co čekáš, že tam najdeš?“ zajímala se Laura. Byl to upřímný zájem, ne výsměch. Chápala jeho touhu po dobrodružství, sama ji cítila.
„Nevím. Ale nebudu klidný, dokud to nezjistím.“
„Mám jít s tebou?“ povytáhl jsem obočí .
„Budu jenom rád, byl bych nerad, kdyby tam šla Lau, je to trochu nebezpečný a…“
„Tímhle jsme chtěli začít. Čekám dítě,“ prohlásila jeho žena.
Udiveně jsem na ni pohlédl. „Jak dlouho?“
„Podle doktora asi dva měsíce.“ Usmívala se a Risto taky. Byli šťastní. Taimi se začala okamžitě ptát, jak ho chtějí vychovávat, jestli mají vše potřebné, kdo jim bude pomáhat, a já jsem se nemohl ubránit myšlence, že už se o to někdy zajímala. Nějak jsem předpokládal, že stále platí, že mimo kmen v žádném případě nechce vychovávat potomka, protože neví, jak na to, ale spousta věcí se změnila. Ale proč o tom s námi nemluvila, proč o tom nemluvila alespoň s Jyrkim? Takovou věc by mi nezatajil. Nebo ano?
Pak mě napadla ještě jedna myšlenka. Co když se spolu ti dva už milovali? Nebyl jsem s nimi stále a možná by mi to neřekli, aby mi neublížili. Co když Taimi už také čekala dítě? S ním. Nemělo by mi to vadit, ale vadilo. Měli mi to všechno říct.
„Tuivo!“ ozval se Lauřin rázný hlas. Zamrkal jsem a vrátil se do reality. „Ptám se, jakej chceš čaj.“
„Nevím. Prostě nějakej… čaj,“ zamumlal jsem.
„Díky za tak specifické požadavky, já jen doufám, že takový vůbec máme,“ ušklíbla se a její muž se zasmál. Musel jsem se nakonec usmát taky.
„Já ho pak vezmu vedle. Myslím ten čaj, ale i Tuiva. Ehm…“ Risto se zarazil. „Naplánuješ se mnou to jezero?“
Pokrčil jsem rameny. Alespoň nebudu muset myslet na potomky. Když se nápoj dovařil, Risto vzal naše šálky a vedl mě do místnosti, která soudě podle velkého stolu, papírů rozházených všude po něm a knih na policích sloužila jako pracovna. Risto se ještě vrátil pro mapu, a pak za námi zavřel a zamkl dveře.
„Mám strach,“ špitl.
„Tak se tam nepotápěj. Stejně tam asi bude jenom tma a prázdno a…“
„Ale ne. Z toho, o čem mluvila Lau. Nechci, aby to dítě dopadlo jako ty. Abysme si ho nevšímali.“
„To Laura nedopustí.“
„Nejsem připravenej. A možná nebudu nikdy.“
„A ona o tom ví?“ zajímalo mě.
Odfrkl si. „Víš, jak to v kmenech je. Dítě je požehnání. Nemá ani tušení, jak těžký to bude zvládnout bez komunity.“
„Pomůžeme vám.“
Uchechtl se. „Jste pořad pryč. Nic ve zlým. Tuivo, já chci objevovat, chci žít, ne sedět doma na zadku a starat se o řvoucí a nechutný mimino.“
„Zamiluješ si ho.“
„A když ne? Budu příšernej otec,“ zaúpěl.
„No, asi ti to nepomůže, ale já bych byl taky.“
„Vítej v klubu. S Taimi by to bylo dost podobný. Teda… chceš mi naznačit, že už je?“
„Se mnou určitě ne. Nikdy jsme spolu nespali.“
Risto polkl. „Ok. A co Jyrki?“
„To si právě nejsem jistej. Taimi o tom nějak moc ví.“
„Tak se jí prostě zeptej.“
„Jo,“ vydechl jsem. „Ale ty to zvládneš. Fakt v to upřímně věřím… Ri.“ Usmál se nad tím oslovením. „Už to, že se bojíš, značí, že uděláš všechno pro to, aby to dítě bylo šťastný.“
Vydechl, jako by mu z ramen spadla obrovská tíha. „Díky, Tuivo.“ Pak přesměroval pohled k mapě. „Takže… asi bysme se měli naučit potápět se s přístrojem. Ale nevím teda, jestli zrovna Pieni nabízí nějakej kurz na tohle.“
„Určitě je dost lidí, který se chtějí potápět v ledových vodách. V tý jeskyni teda byla celkem teplá, ale chápeš, jak to myslím.“
„Je tam termální pramen. Je to skoro jako ve vaně,“ pousmál se.
„Fakt? To už si tolik nepamatuju.“
„Jo. Nebo se moc potápím do studenějších vod a už mi to tak nepřijde.“
„Fajn. Najdeme kurz, naučíme se potápět. A pak to tam prostě prohledáme? To je celý?“
„Vlastně jo,“ pokrčil rameny. „Nebo můžeme zkusit, jestli to ke dnu nezvládneme teď, když jsme dospělí, můžeme se naučit zadržet dech na dýl a tak.“
„To by asi byla levnější varianta,“ pokrčil jsem rameny.
„Tak fajn. Můžeme to zkoušet přímo tam,“ navrhl, a já přikývl.
„Vždycky jsem měl rád tvoje odhodlání do těchhle věcí,“ řekl jsem mu. „Je to nakažlivý.“
„A já zase měl rád, že se tím necháš nakazit.“ Oči mu zněžněly. „Tuivo, já jsem tak rád, že tě mám zpátky.“
Sklopil jsem zrak. „Tak… se vrátíme k holkám.“ Kývl. I já jsem byl rád, že ho mám zpět ve svém životě.
Komentáře
Přehled komentářů
Risto, říká se BYCHOM!!!!! (Vím, že je to naschvál, ale mě to mega štve u všech xd)
Taky nevím, proč mu Tuivo říkal, že zvládne otcovství, když Risto to dítě ani nechtěl. Protože fakt není pravidlem, že si to dítě zamiluje a tak. Fakt ne. Podle mě bude hrozně těžký pro Rista přijmout fakt, že teď musí mít opatrnější život. Přestože by to dítě potom s sebou mohl tahat na ta dobrodružství. Ale stejně by musel být opatrnější, takže by to stejně bylo výrazný omezení :// ale zas chápu, že nemůže Lau říct, aby se toho zbavila, ehm :D Držím mu v tomhle packy, aby se s tím co nejdřív vyrovnal :čtyřlístek:
Taky moc nechápu, proč by Tuivo podezíral Taimi, že spala s Jyrkim. Prostě wtf? To je trochu dost paranoidní… Mám chuť mu nafackovat, i když teď asi míň než to bylo předtím (taková profylaxe :D), a Rista asi v téhle chvíli můžu jen litovat, nu… Ale stejně mi u nich přijde, že vrána k vráně sedá :D
Re: .
(Ant, 19. 1. 2023 10:06)
Nedá se od nich čekat, že budou mluvit spisovně. :-) Ale Taimi mluví! :-)
Jo, rozhodně to není pravidlo, ale Tuivo ví, že Risto moc nemá na výběr (já počítám s tím, že není blbý a použil ochranu, ale není to stoprocentní, že). Ale prozradím, že tenhle problém se vyřeší tak nějak... Sám. :-)
Jemu nevadí, že by spolu spali, jen že by mu to z nějakého důvodu neřekli. Prostě zpanikařil, že dopadne jako Risto.
A děkuju za komentář. :-)
Re: Re: .
(L. , 19. 1. 2023 13:14)
Já vím, ale doslova to opravuju (sama pro sebe) i za učiteli na přednáškách… :D Ach ano, Taimi my beloved :D Další důvod, proč ji mám ráda :D
No to je jasný (neděs mě) :D Doufám, že ne tak morbidně, jako to, co mě původně napadlo :očíčka:
Jo, tak jsem to myslela :D Mám chuť se zeptat, jak brzo se jich na to zeptá. Nebo zda se to srovná rychle, nebo to v něm bude hlodat tak dlouho, dokud neudělá nějakou blbost. Ale nechci si kazit zážitek :D
.
(L. , 19. 1. 2023 6:43)