3. Obdivoval jsem její moudrost
Pojď sem,“ táhl jsem Jyrkiho za sebou. Nejistě se zastavil kousek u podchodu.
„Zase mě táhneš do temný uličky?“ pokusil se zavtipkovat, ale poznal jsem na jeho postoji, že je napjatý.
„Ale no tak, Jyrki. Přece si po tom všem nemyslíš, že bych ti ublížil.“ Natáhl jsem k němu ruku, abych ho za ni znovu vzal, ale on uhnul a odvrátil se ode mě. „Jyrki…“
Naštěstí jsem za sebou uslyšel tiché kroky a poznal jsem je, aniž bych se ohlédl. Taimi mě minula a zastavila se těsně u Jyrkiho. Natáhla k němu ruku, ve které držela horký čaj. „Tuivo tě chtěl jen vzít někde, kde si to budeš moct vypít. Vůbec kvůli tomu šátku nejíš ani nepiješ a to jsme ve městě pomalu půl dne. Máme o tebe trochu strach.“
Jyrki si převzal kelímek a trochu křečovitě ho sevřel. „A to jste si stihli domluvit kdy?“
Zasmál jsem se. „Když se zrovna nehádáme, umíme komunikovat docela rychle.“
„My se umíme i hádat rychle,“ podotkla Taimi a já jsem jí musel dát za pravdu.
„Jo. Když v kmeni skoro nikdy nejseš sám, naučíš se to.“ Jyrki jen téměř neznatelně přikývl, a pak Taimi vrátil čaj. Vrazil jí ho do ruky takovým způsobem, že ho málem upustila.
„Já nechci,“ zamumlal. „Asi… asi už mám města plný zuby. Chci být sám.“ Povzdechl jsem si a naznačil Taimi, aby ho nechala být.
Plavovláska mě však překvapila. „Ne. Tentokrát ne.“ Položila čaj na parapet jednoho okna a upřela zrak na Jyrkiho.
„Můžeme se vrátit tam, kde jsme přespávali. Modrá obloha je také krásná na pohled, podívej, jak čistou má barvu. Jako tvoje…“ Šťouchl jsem do Taimi, protože mi došlo, že ji chce přirovnat k jeho očím, což by teď fakt nebyl dobrý nápad. Pokývla na mě. „Je čistá jako tvoje duše. Jyrki, neskrývej se před námi, protože my tě nenecháme utéct. Můžeme si uvařit čaj tam, zapálit oheň, společně…“
„Já,“ promluvil konečně. „Já jsem si vybral život s tou mocí. Musím se s tím vypořádat, a hlavně, musím zůstat daleko, daleko od všech. Nechci nikomu ublížit.“ S Taimi jsme nic neříkali, protože jsme věděli, že bude lepší počkat, až budeme sami. Připojili jsme se k němu a mlčeli, dokud jsme neopustili město, ale z jiné strany, než kde jsme tábořili. Myslím, že Jyrki sám nevěděl, kam jde. Pak se k nám konečně otočil.
„Tuivo,“ oslovil mě podivně chladným hlasem. „Postaráš se o smečku?“
„A je to tady zase,“ protočil jsem oči. Pak Jyrki udělal něco, co jsem rozhodně nečekal. Strhl si šátek a pohodil ho na zem. Taimi ho starostlivě zvedla a oprášila. Jyrkimu se v očích třpytily slzy. „Co… co přesně chceš udělat? Vrátit se na chatu?“
„Ne. Prostě se budu toulat. Možná zemřu, ale…“
„Jyrki,“ protočil jsem oči. „Všechno už bylo v pohodě. Pustil jsi k sobě nás, pustil jsi k sobě Auri a možná trochu i Joniho. Rozhodl ses napravit vztah s mámou. Pomohl jsi mi znovuobjevit moje rodiče, pomohl jsi nám najít spojení mezi dvěma světama. Jestli je ta kletba jedinej důvod, proč chceš teď přestat, zajdeme znovu za Siiri a ona…“
Jyrki však vrtěl hlavou. „Ty to nechápeš. Pro mě to nikdy nebyla kletba. Je to moje součást. Myslím, že kdybych o to přišel, přišel bych o kousek sebe.“
Chytil jsem ho za ramena a zatřásl s ním. „Vzpamatuj se!“ zakřičel jsem na něj. Chtěl jsem, aby se zatvářil tak vyděšeně jako vždycky, když jsem to udělal, a já jsem ho pak mohl k sobě přivinout a on by se rozplakal a dostal by ze sebe všechnu bolest, ale on se mi vytrhl a něco nesrozumitelného zavrčel. „To ti ta kletba zmrazila mozek?! Vzala ti šanci normálně žít, vzala ti všechno, co jsme tak pracně vybudovali! Zůstaneme spolu a jdeme za Siiri, aby tě zbavila…“ Najednou jsem cítil Taimiin dotek. Obrátil jsem se k ní a ona mě odzbrojila svým klidným a laskavým úsměvem. Zmlkl jsem a ona přešla k Jyrkimu a opatrně ho vzala za ruce. Možná měla pravdu, možná ho znala způsobem, kterým já ne. Jinak jsem si neuměl vysvětlit, že jejích doteků se nestranil. Udělal jsem krok k nim.
„Jyrki,“ oslovila ho plavovláska a on sklopil oči. Znovu se tvářil tak, jak jsem ho znal, a já to nechápal. Proč byl ke mně takový, když to byla obvykle Taimi, kdo se ho něčím dotkl?
„Nemusíme jít za Siiri, ale zůstaň s námi. My s tebou půjdeme kdekoli.“ Vzhlédl k ní a já jsem zaťal pěsti. Možná jsem ho učil nenávidět tu kletbu, ale ona ho učila, jak sám sebe pomalu zničit. Jenže to mu nedocházelo. „Můžeme takto žít třeba navždy. Jen my tři v horách.“ Nelíbila se mi představa, že bychom se do Aletasa už nevrátili, ale Jyrki na ni hleděl s takovou úctou, že jsem raději nic nenamítal. Jen jsem musel přemýšlet nad tím, kam se ztratila jeho úcta ke mně. Natáhla k němu ruku a sundala si rukavici. Ucukl, ale ona zavrtěla hlavou. „Nebojím se, tak se neboj ani ty.“ Přejela mu prsty po lícních kostech a on zavřel oči. Pak je zase otevřel a já se musel usmát, protože na ni hleděl s naprostým odevzdáním.
„Díky, Taimi,“ řekl pak tak tiše, že jsem ho skoro neslyšel.
„To já děkuji,“ odvětila a pak se ke mně s úsměvem otočila. „Tak obejmi Tuiva a všechno bude zase…“
Jyrki však najednou zvážněl a uhnul přede mnou pohledem, ale ne stydlivě, spíše s odporem. Takhle jsem ho naposledy viděl chovat se k Venle v Aletasu. Měl pocit, že mi nesmí nic říct, že nesmí odporovat, chtěl mi být blízko, ale zároveň jsem ho znechucoval. Neskutečně mě to zraňovalo. On se pak znovu podíval na Taimi. „Vážně chci být sám, ale budu na dohled.“
„Jen běž,“ pobídla ho s úsměvem a já jsem hleděl na jeho vzdalující se záda. Pak jsem se raději vydal opačným směrem, abych nemusel být zlý na Taimi. Ona byla ale v tomhle ohledu vždycky hloupá a dohnala mě.
„Tuivo,“ oslovila mě hlasem překypujícím soucitem, který mě ale vytáčel.
„Gratuluju. Nevím, cos mu řekla, ale dosáhla jsi svého. Má tě radši, než mě. Tak si to užij.“
Taimi mě chytila za ruku. Nechtěl jsem ji držet, ale zároveň mi to pomáhalo, tak jsem předstíral, že je její stiskl moc silný, i když bych se jí rozhodně vysmekl. „Tuivo, neblázni. Já bych něco takového přece nechtěla. Nikdy jsem proti tobě nebojovala, protože náš vztah o tom není. Alespoň jsem si to myslela.“
„Tak proč je ke mně takovej? Já chápu, že to teď má těžký, ale…“ Zaváhal jsem. Nechtěl jsem, aby mě zase obviňovala, že s ní soupeřím.
„Já vím. Ke mně je jiný,“ uhodla. Zaťal jsem zuby. „Tuivo, já jsem ti to říkala. Učíš ho nenávidět sám sebe, ale Jyrki je naštěstí dost silný na to, aby šel svou cestou.“
„Ale co mám jako podle tebe dělat? Říct mu, že je tohle úplně v pohodě, že si má zůstat prokletý, a že ho budeme pořád zachraňovat a má před lidma ukazovat, jak teď vypadá?“ uchechtl jsem se.
Taimi se ale neusmála. „Ano, přesně tak.“
„Já to nechápu,“ namítl jsem a ona zesílila stisk na mé dlani. Chodili jsme v kruhu, ale ani jednomu z nás to nevadilo. „Siiri by ho tý kletby zbavila.“
Taimi přikývla. „On ti to řekl. Vnímá ji jako svou součást. Možná ho do určité míry chápu. Já jsem tu kletbu vnímala opravdu jako kletbu, jako něco navíc. Ale on se s ní naučil souznít, naučil se ji ovládat. A myslím, že teď se s ní cítí propojený, když ho to změnilo i zvenčí.“
„Ale chce se zase stranit lidí a světa. Zrovna když se začal otevírat.“
Taimi si povzdechla. „Já vím. Ale já si myslím, že on se s tím, že je jiný, musí jen srovnat. Znovu se otevře. Nezavírá dveře, jen je přivírá, aby si zvykl na nové okolnosti.“
Pozvedl jsem obočí. „Myslíš?“
„Jsem si tím jistá. Doveď ho znovu ke světlu, tak jako už jsi to dokázal. A především mu dej najevo, že víš, že on by ti nikdy svou mocí neublížil. Protože by to neudělal.“
„Jdu za ním,“ povzdechl jsem si a Taimi přikývla. „A… nikdy jsem s tebou nechtěl bojovat a už vůbec ne o něho. Jenom… jenom jsme byli první.“
Taimi s úsměvem zavrtěla hlavou. „Omyl, Tuivo. První jsem byla já a ty. A Jyrki se mnou o tebe nikdy nebojoval.“ Přikývl jsem. Měla pravdu. „Tak běž.“
„Jdeš se mnou? Asi bys chtěla slyšet, co…“
Taimi však k mému překvapení zavrtěla hlavou. „Toto je mezi vámi. Stále platí, že vám chci dopřát tolik času o samotě, kolik jen budete potřebovat.“ Na malou chvíli jsem se nedokázal odtrhnout od její tváře. Obdivoval jsem její moudrost.
Komentáře
Přehled komentářů
Mám chuť obejmout Taimi, protože dokázala
urovnat situaci, obejmout Jyrkiho, protože chudák
Jyrki, a uprostřed kapitoly profackovat Tuiva,
protože wtf, na konci kapitoly mám chuť jen udělat
na Tuiva facepalm, protože stále wtf, jen ne tolik :D
.
(L. , 26. 6. 2022 11:10)