Bratři a sestry,

slova proroka Jeremiáše se nám mohou zdát pochopitelná tehdy, pokud se ohlédneme za jeho životní peripetií, která podle legendy neskončila šťastně, a prorok opravdu zakusil důvody pro nedůvěru vůči člověku.

Konfrontace dnešního Božího Slova staví nestálou a nestabilní povahu člověka, a jako protiklad stálost a věrnost Hospodina, živého Boha. V těchto úvodních informacích prvního starozákonního čtení a žalmu nacházíme hlubší téma naší filozofie, ale také spirituality.

Žijeme totiž v době odmítající strmě křesťanské tradiční hodnoty a hodnotový žebříček, na nich postavený. Naše situace je tedy příznačná tím, že odmítáme Boha i zvěst o něm, a Boží Slovo nám pomáhá se lépe orientovat tehdy, hledáme-li cestu k uzdravení.

Historie filozofie obdivuje a představuje dvě osobnosti, které symbolizují neblahý vývoj, který nás stigmatizuje a zraňuje v našem myšlení dodnes. René Descartes, a Baruch Spinoza.

Život prvního spojujeme se stoletím šestnáctým a druhý patří do století sedmnáctého. Jsou dnes zmiňováni proto, že jejich životy, ale hlavně filozofická práce jsou spojovány s opouštěním metafyzického a teologického vidění světa, s nástupem upřednostnění exaktního a empirického poznávání skutečností.

Složitost těchto pojmů nijak neumenšuje fakt, který nás odnaučuje přemýšlet nad skutečnostmi tak, aby to bylo výhodné pro přijetí vztahu víry. Jinými slovy znamená začátek novověké epochy plošné opuštění filozofického a náboženského myšlení a nahrazení takového smýšlení akcentem na materiální pohled na život a svět.

Evangelium nám dnes totiž ukazuje způsob života, který vede k životnímu pokoji a štěstí, avšak neklade důraz na výlučnost toho co je fyzikálně viditelné a pragmaticky obhajitelné. Zmrtvýchvstání Kristovo je nejdůležitějším bodem Ježíšova života i novozákonních dějin, ovšem, radikálně ho odmítají ti, kteří připouštějí pouze měřitelné a spočítatelné hodnoty. V historii se pak projevily důsledky striktně materiálního smýšlení, které i dodnes rozdělují Církev a křesťanský svět, zejména v modernismu, který je hlavní příčinou ateistického smýšlení dnešní populace.

Víra je vztah k Bohu, který v sobě obnáší nadčasové pravdy, které se modernisté snaží násilím naroubovat na moderní dobu. Blahoslavení jsou však podle dnešního evangelia ti, kteří své poznání a životní postoje určují a korigují právě zejména vztahem ke Kristu.

Amen

P. Miloslav Paclík