Historie 1987-2000
Po
nepříliš povzbudivých zkušenostech se sólovými projekty si Gilmour s Masonem
uvědomili, že budoucnost má jméno Pink Floyd a pustili se do přípravy nového
společného alba. (Později se k nim připojil i Rick Wright, který nejprve
spolupracoval jako externí hudebník a počátkem devadesátých let se opět stal
členem skupiny.) Když se o chystaných plánech dozvěděl Waters, ostře se proti
tomu postavil a celý spor měl dohru u soudu, kde nešlo o nic menšího než o
právo na používání jména Pink Floyd. Pro Waterse hovořilo autorství většiny
dosavadní tvorby, zatímco pro ostatní jejich nadpoloviční většina. Konečný
verdikt soudu zněl ve Watersův neprospěch. Rok 1987 tak přinesl vyostření
nepřátelství a konkurenci dvou nových alb – Radio KAOS Rogera Waterse a A
Momentary Lapse of Reason nových Pink Floyd pod vedením Davida Gilmoura.
Watersovo album přišlo s příběhem ochrnutého chlapce Billyho, který svou
osamělost a nucené odloučení od domova překonavá sebezdokonalováním v oblasti
počítačů a telekomunikací. Naváže spojení s nejdůležitějšími počítači světa a
rozhodne se dát světu lekci ohlášením předstíraného jaderného útoku. Album se
odvíjí jako dialog Billyho s moderátorem jeho oblíbené rozhlasové stanice KAOS
a stejnou koncepci měly také koncerty navazujícího turné, během něhož se
představila Watersova nově pojmenovaná doprovodná skupina - "The Bleeding
Heart Band" (ze známějších jmen zde figurovali například Paul Carrack či
Andy Fairweather Low). Zvuk alba je překvapivě moderní a velmi odlišný od
dosavadní Watersovy tvorby. Koncepční pojetí a síla, s jakou dokáže své
myšlenky sdělovat, se ale nemění
Naproti tomu Gilmour a jeho kolegové se bez Waterse neodvážili pustit do
koncepčního alba, avšak – jak se na tom většinou shodli kritici – podařilo se
jim lépe evokovat atmosféru starších Floydů. (Snad nejznámější písní z tohoto
alba je Learning to Fly.) Znovuzrození Pink Floyd se vydali v letech 1987 –
1989 na dosud nejdelší světové turné a co se týče zájmu publika, stali se tak
jednoznačnými vítězi války s Watersem
Roger Waters se však nevzdával a v roce 1990 překvapil svět velkolepou událostí
– mamutím superkoncertem The Wall u trosek Berlínské zdi, za účasti velmi
početné a až příliš pestré směsice hudebníků (Sinead O'Connor, Van Morrison,
Bryan Adams, Scorpions a další). Přestože šlo o velkorysý projekt s
charitativním účelem, představení postrádalo charakteristické a léta pečlivě
střežené floydovské kouzlo (záznam vyšel na albu The Wall Live in Berlin).
Skalní příznivce watersovské éry Pink Floyd spíše potěšil o dva roky později,
kdy vydal své další album – Amused to Death. Narozdíl od jeho předchozích děl
zde nenajdeme souvislý příběh, jakousi jednotící myšlenkou je však význam
televize a médií vůbec v současném světě – zvrácená "informační
zábava" současné konzumní společnosti se zde mísí s hořkými vzpomínkami na
nedávné válečné události. Se sarkasmem sobě vlastním sleduje toto podivné
televizní panoptikum stále izolovanější Waters očima opičáka, který je jakýmsi
hlavním hrdinou alba. Po hudební a zvukové stránce by se album dalo přirovnat k
pečlivě vybroušenému skvostu – Waters nyní již neexperimentuje s novým zvukem,
ale navazuje na to nejlepší, co napsal v období alba The Wall. Mezi plejádou
hudebníků, které si pozval pro nahrávání, dominuje kytarista Jeff Beck. Po
Amused to Death bohužel nenásledovalo koncertní turné a Waters se na dlouhou
dobu odmlčel.
Své druhé album po Watersově odchodu vydali Pink Floyd v roce 1994. Má název
The Division Bell a podobně jako Watersovo Amused to Death má mnohem blíže ke
slavné minulosti Floydů než předchozí projekt z roku 1987, jak dokládají například
písně What Do You Want from Me nebo High Hopes. Jednotící motiv alba – potřebu
komunikace mezi lidmi – respektuje většina skladeb (především výtečná Keep
Talking) a podtrhuje i precizní výtvarná složka projektu, jako obvykle z dílny
Storma Thorgersona. Opět následovalo velmi úspěšné světové turné, v jehož rámci
Pink Floyd poprvé přijeli do Prahy (7. září 1994). Jejich technicky bezchybné a
velmi působivé představení mají mnozí z nás stále v živé paměti. (Koncertní
nahrávky této éry Pink Floyd přinášejí alba Delicate Sound of Thunder,
V lednu 1996 byli Pink Floyd v New Yorku slavnostně uvedeni do
"Rock'n'Roll Hall of Fame". Přestože se této pocty oficiálně dostalo
všem pěti členům skupiny, Syd Barrett a Roger Waters se ceremoniálu nezúčastnili.
Waters se však v centru pozornosti objevil o pár měsíců dříve při otevření
stejnojmenného muzea v Clevelandu. Jednou z nejatraktivnějších expozic je totiž
jeho The Wall.
Album The Division Bell je mimo jiné zajímavé tím, že se na něm po dlouhé
přestávce (od alba Wish You Were Here) autorsky podílel také Rick Wright
(předchozí A Momentary Lapse of Reason bylo téměř výlučně Gilmourovým dílem).
Povzbuzen touto tvůrčí aktivitou se Wright ihned po skončení turné The Division
Bell pustil do práce na svém sólovém albu. Inspirací při skládání se mu stala
jeho přítelkyně, která trpěla depresí. Album s názvem Broken China bylo na
světě na konci roku