Ukázka z druhé knihy-5část
Kapitola šestá
Žena a muž 2
Znovu se vrátíme k první kapitole. Probereme to z matematického a vesmírného hlediska.
Než to začneme probírat z vesmírného hlediska, dáme si trochu matematiky.
Z matematického a duchovního hlediska je žena posuzovaná jako mínus
Neberte to, že je negativní, ba naopak. Muž by mněl být plus. Jenomže plus se skládá ze dvou částí:
Ty vlevo ho povzbudí, a vznikne z toho meč
A pak se diví, že s tím mečem dostává od svého muže na prdel.
To vpravo ho potlačí a vznikne z toho kříž
A pak je to opačně a muž má s ženou potíže neboli kříž. Obojí je špatně. Žena ho má povznést a dát mu tu druhou část
Než se na to podíváme energeticky a z pohledu vesmíru, ujasníme si některé věci, které jsem uváděl v páté kapitole.
Podíváme se teď na mužský princip. Je méně složitý a jednoduchý. Tím nechci říct, že muži jsou primitivní.
Tady je vidět, že je napojen jen na hmotu. Všechno posuzuje z hlediska hmoty. Napojení ženského principu je z podstaty úplně jiné.
Zde je vidět, že žena je napojena na všechny sféry. Hmotnou sféru chce zkrášlit, a proto má ráda kolem sebe spoustu květin. Má ráda přírodu i zvířata, a velkou intuicí. Božskou sféru nahrazuje láskou. Ne tou opravdovou, ale podmínečnou. To znamená, že má ráda rodinu a děti. Také jsou tady výjimky.
Jak to vypadá v reálném životě. Buď se žena podřídí muži, a na tom pomyslném plusu, si své mínus stáhne níž, a vznikne z toho meč. To, že potlačí své vyšší sféry, posílí mužské sféry – hmotu.
Nebo si bude prosazovat své, a to své mínus posune na plusu nahoru a vznikne z toho kříž. Obojí je špatné. Ještě než se podíváme na ideální stav, vezmeme to přes nemoci.
V prvním případě to může dojít tak daleko, že začne potlačovat své ženství a mateřství. Z toho vzniká rakovina prsou a dělohy. U mužů aizhamry, sklerózy, a jiné. Ve druhém případě potlačuje mužství u muže a vznikají z toho rakoviny prostaty. V obou případech u žen, bolesti hlavy, a problémy se štítnou žlázou. Štítná žláza u žen – nechtít žít tímto způsobem. Nebo také ještě dál, nenávist k ženám, nebo k mužům. Rozvedu to více.
Pak je ještě jeden případ, a to je u mužů zženštilost a u žen zmuštělost.
Muž skrze ženu poznává jiné sféry, a žena zjemňuje hmotu. Nejde to dělat násilím. Jak už jsem psal v první knize, a teď to zdůrazním – nikdy nikdo nikoho nepředělá. Každý musí začít u sebe. Ale to je plno výmluv. Proč mám začít já, ať se předělá ten druhý a potom já. Ani toto nefunguje.
Tento stav je ideální. Když žena opatrně zvedá to svoje mínus, a muž je k tomu nakloněn, pozvedává muže. Opatrně ho odpoutává od hmoty a povzbuzuje ho do harmonie, krásy a lásky. Jde to jen v tom případě, když je žena opravdovou ženou, a nehraje si na něco, co není. Takovou ženu dnes musíme opravdu hledat, ale spíše ji vychovat. Zaprvé kdo ji má vychovávat, když je to úloha ženy. A zadruhé chce se nechat vychovávat?
Toto se nelíbí systému, a proto někdy ve druhém století před naším letopočtem vypracoval plán jak toto potlačit. Tento plán se jmenuje DEMOKRACIE. Toto slovo můžeme rozložit na dvě části. DEMO, KRACIE. Demo je od slova démon, anebo také demonstrovat, a kracie můžeme přeložit jako grácie, anebo krást. Můžeme si to znovu spojit a vyjde nám – démon nás s ladností okrade.
A začal útočit. Po psychické stránce, pak vzniklo náboženství, peníze a ostatní. Na Slovany to nešlo silou, tak to převedl na psychiku. Všechny Slovany nazval pohany. Co to znamená pohan? Podle Otova naučného slovníku, je to člověk, který žije v souladu s přírodou. A ono to pokračuje dál. Tento systém nepotřebuje samostatně myslicího člověka, potřebuje ovci, nebo otroka. A pokud mi v tomto nevěříte, tady je malá ukázka z doktríny, kterou vypracoval ředitel CRU v roce 1945:
Použijeme vše, co máme, veškeré zlato, materiální moc a zásoby na ohlupování a matení lidí.
Ve vedení státu vytvoříme chaos a nepochopení. Budeme neviditelně, ale aktivně a vytrvale způsobovat pošetilost vůdců, korupci, bezcharakternost. Poctivost a ušlechtilost budou vystavěny posměchu a nikomu nebudou potřebné. Převrátí se v přežitek minulosti. Chamtivost a drzost, lež a faleš, pijáctví a narkomanii, zvířecí strach… a vraždy národů, především vraždu a nenávist k ruskému národu – všechno toto budeme šikovně a neviditelně kultivovat.
Krátký výňatek z proroctví o Evropě z roku 1993 z knihy palmových listů vypracováno pro Německo- tudíž i na zbytek Evropy.
Zavládne všeobecná deziluze. Lidé si zvolí nové vůdce, ti však nebudou o nic lepší, než jejich předchůdci. Většinu z toho, co před svým zvolením naslibují, nebudou moci nebo ani chtít splnit. Propast mezi bohatou menšinou a chudou většinou se bude dále prohlubovat, a to pořád rychlejším tempem. Stále více lidí bude bez práce, protože je nikdo nebude potřebovat.
Kapitola sedmá
Jak jsme se dostali na zem
Kde je náš domov
V této kapitole se podíváme, kde je náš pravý domov, a jak dlouho nám trvá cesta zpět do tohoto domova.
Vrátíme se opět k mým oblíbeným kolečkům.
Jak to vypadá, když se chceme narodit zde na zemi?
Budu to pro větší srozumitelnost přirovnávat k člověku. Částečka nevědomého ducha se chce stát vědomým duchem. „Vyloupne“ se jako duchovní zárodek. V dnešním světě jako „narození miminka“. Okamžitě se ho ujme, jedná ženská energie, a připravuje ho na jeho cestu. Je to jako rodič, který připravuje své dítě do školních let.
Až je „dítě“ připravené, nebo také duchovní zárodek, převezme ho další ženská energie, a provází ho celou „školní docházkou“. Pak tento zárodek nastupuje do takzvaného „učňovského školství“, a tady ho přebírá mužská energie.
Až toto všechno absolvuje, vrací se zpět, do úrovně nevědomého ducha, a je připraven k první inkarnaci. Sestoupí na úroveň fialové a zelené barvy (viz. Obrázek). Tady má první a poslední možnost se rozhodnout, jestli na zem půjde jako ženská, nebo mužská energie. Nebo také jestli bude žena, nebo muž. Už nikdy tuto volbu nebude mít.
Po této volbě sestoupí duch do nižší úrovně, a obleče si první „šat“, nebo také, se zahalí do duchovního těla. Už to není duch, ale duše. Někdo tomu říká kauzální tělo, a také, že je to naše podstata. Naše podstata je duch, nikoliv duše.
Tak si tady na zemi žijeme. Někdy v poklidu, někdy hekticky, jindy šťastně, nebo spokojeně. Ale zapomněli jsme na úkoly, které jsme si dali.
Pak přichází stáří, a víme, že život není věčný. Někdo věří, že zemře a je to konec. Jiný zase že měl život dobrý, a že přijde do nebe. A ejhle! Odložíme fyzické a mentální tělo, a zjišťujeme, že jsme jaksi nezemřeli. Tady se uplatňuje zcela fyzikální zákon, že E = MC2 tj. energie nemůže být zničena, ale je pouze přeměněna v jinou formu.
Jelikož máme pořád emoční tělo, a také astrální tělo (astrální tělo se rozplývá asi do devíti dnů), pořád cítíme a vidíme co se děje s naší fyzickou schránkou.
Jak jsem psal výše, pořád tyto životy žijeme buď jako žena, nebo jako muž. Jiná volba není. Ale protože potřebujeme zjistit, jak je to v opačném pohlaví, máme několikrát žít v jiném pohlaví, než jsme si vybrali. Není to často, ale se vším všudy. A tady nastává v dnešní době problém. Né, že by se to nedělo v jiných etapách evoluce, ale teď to dospělo do absurdního stadia. Lesbičky a gejové. Všechny lesby jsou muži v ženském těle a opačně. Neumí s tímto nejen žít, ale ani se s tímto vypořádat. Proto dělají a nárokuji si věcí, které jim nepřísluší.
A jak to probíhá v této šedé zóně? Hodně zajímavě. Něco jsem popsal v první knize a teď to popíši podrobněji. V této šedé úrovni si musíme prožít všechny negativní věci, které jsme udělali všem lidem na pozemské úrovni, ve svých všech životech.
Znovu sestoupí níže, do poslední úrovně pod číslem 7, černá barva. Pořád tady máme ještě dvě těla, a naší podstatu, tj. tělo emoční a duchovní. Tady nejenom že prožíváme všechny naše negativní myšlenky, ale s každou, nám jak se mluví, „odehnívá“ kousek našeho éterického těla. Tuto bolest cítíme na našem emočním těle. Tak to pokračuje až do úplného konce. Jak mluví křesťané, prach jsi, a v prach se obrátíš. Oni to spojují s fyzickým tělem, ale ono se to týká našeho ducha. A také tady je to „peklo“ kde se budeme „škvařit“. Ano, ale ve svých negativních myšlenkách.
Ještě než se podíváme na to, když chce duše stoupat ke světlu, Připomenu jednu důležitou věc. Tady v této zóně se nachází zhruba šedesát procent všech zemřelých lidí. V té předešlé, zhruba třicet procent, a v této, o které se teď budeme bavit, jenom deset procent.
Je to část, kde do červeného kruhu zasahuje zelený kruh. Tady se nacházejí všichni „věřící“, a jim podobní. Tady si vytvořili ten svůj „ráj“. Jednodušeně řečeno, tady žijí ve svých bludech.
Jenom jedno procento, může postoupit výše, ale musí zde odložit své éterické tělo. V zeleném kruhu, na nejvyšším místě, kde dosahuje červený kruh, nás očekává krásná vesmírná bytost, která má v rukou váhy. Na těchto váhách je závaží, a na druhou misku váh pokládáme naši „duši“. Pokud ta naše převáží závaží, které tam je, nemůžeme pokračovat výše. Pokud to je opačně, můžeme postoupit. Jinak řečeno, můžeme postoupit, jen pokud máme čistou duši.
Dostaneme se na trojku, kde je nejníže fialový kruh. Tam nás čeká nádherná ženská bytost. Té se optáme, jestli můžeme vstoupit. Jsme vyzvání slovy „jestli vás to pustí, tak pokračujte“. Tady odkládáme naše poslední tělo. Duchovní tělo. Dostáváme se do nejnižší oblasti duchovní sféry, na obrázku zelená barva.
Pak přecházíme na nejvyšší bod zelené barvy, kde nás čeká poslední bytost. jako vědomý duch do našeho domova. No vstoupíme? Spíše splyneme. Už jako nejsme. Ale jako vědomý duch, nic nekončí. Tady můžeme pokračovat v práci duchovních pomocníku.
Tímto jsme probrali všechny úrovně, kromě první. Tyto úrovně jsou přímo závislé s člověkem. V samostatné kapitole probereme první úroveň.