Chudák
... duševní chudák ...
... to proto, že je dnes doba internetu, to proto, že i ten rybníček našeho města (ač krajského) je ve skutečnosti hodně malý, přesně proto se ke mně zpětně i po tolika letech dostávají informace, obracejí se na mě Narcisovy bývalé ženy, bývalé i současné milenky, chtějí znát pravdu o pochopit někdy nepochopitelné ...
Se svolením jedné z jeho nakonec “nepolapených” žen se podělím o seznamovací korespondenci Narcise datovanou někdy těsně po mém odchodu …
Ahoj, poměrně dlouho jsem zvažoval, zdali odpovím na inzerát (myšleno inzerát obecně) a dospěl jsem k názoru, že ano. Ano snad proto, že stejně jako v mém případě je z něho "cítit" určité zklamání. Pokusím se napsat pár řádek o sobě a mém "příběhu", pokud bude snad, alespoň v něčem podobný a tedy blízký, budu rád za Tvoji odpověď. Byl jsem ženatý, vlastně ještě jsem, ale je to již jen záležitost času, bezmála 10 let. Do manželství jsem vstupoval s poměrně "krásnou" představou, velké a šťastné rodiny. Manželce se tato představa snad i líbila a narodily se nám 4 zdravé děti, kdy nejmladšímu budou v září 3 roky. Až do tohoto momentu představuje příběh naplnění mého přání, ale ač má žena zastala práci kolem dětí i v domácnosti výborně tak ve vztahu ke mně byla citově studená. Následkem tohoto citového chladu, jsem mnohdy reagoval snad nepřiměřeně, což situaci ještě zhoršovalo. Absenci citu jsem nejprve řešil dopisováním s ženou nacházející se v podobné situaci a nakonec navázáním mimomanželského krátkodobého vztahu v zaměstnání s ženou, která měla pro mé pocity pochopení a dokázala mě v mém trápení povzbudit. Tento vztah však velmi rychle skončil. Na zjištění výše uvedeného reagovala manželka odchodem spolu s dětmi, podpořena navíc maminkou, která začala řešit to, do čeho rodiče svým dětem mluvit nemají a utvrzovat jí tak ve správnosti svého počínání. Nyní jsem sám, a bez toho, co jsem v životě nejvíc chtěl a to jsou děti. Omlouvám se Ti pokud se tento "příběh" zdá nudným a možná v porovnání s Tvým malicherný, ale je můj. Hledám, ženu, která stejně jako já zažila a prožívá zklamání a které bych mohl být v jejím životním příběhu oporou, stejně jako ona mojí. Nehledám krásu, ani bohatství, ale obyčejnou ženu, která si bude vážit "maličkostí" života, které nám jej činí snesitelným.
V očekávání Tvé odpovědi a Tvého příběhu jsem s pozdravem. Narcis
Ahoj, děkuji Ti za Tvojí odpověď, která mě překvapila. Překvapila mě, protože otevřenost s kterou jsem napsal svůj „životní příběh“ znamená jistou komplikovanost pro jakýkoliv další vztah. Tedy předpokládám, že Tvůj zájem je veden upřímným srdcem a snahou sblížit se s někým kdo chce, stejně jako Ty, nalézt pochopení a podporu pro naplnění života dalšího. Nyní již k „Tvým dotazům“, protože i pro mě představují napsané otázky nejednoznačnost odpovědi, jsem vcelku rád, že se mohu nad nimi zamyslet. Ano máme s mojí ženou 4 děti a vím s jistotou, že jejich osud bude vždy pro mě tím významným co mě bude vždy zajímat. Jsem přesvědčen, že pro tyto děti by bylo největším štěstím, v podobě úplné rodiny, bohužel rozhodování své ženy ovlivnit neumím, jedno je ale jisté, že rozpadem rodiny budou na celý život poznamenány, což je jasně patrné již po cca 2 měsících od jejího odchodu. Bohužel to budou děti z rozvrácené rodiny a tak se na ně bude i pohlížet. „Prozření“ mojí ženy v podobě návratu nepředpokládám, protože motivem jejího jednání je snaha „zničit a zpřetrhat“ veškeré vazby tak, aby moje osoba byla zcela vymazána z jejího života, zájmy našich dětí, však tímto přehlíží. Sám za sebe nedovedu dát jasnou odpověď, zdali bych jí dokázal přijmout zpět, ale myslím že osud dětí by zvítězil nad osobním nepřátelstvím. Její současné chování k mé osobě je poznamenáno výše uvedeným, to znamená, že náš vzájemný kontakt je omezen na nezbytnou míru a ještě i zde nejsme schopni jednat bez vzájemného zaujetí. Zdali mi má žena dělá problémy? Myslím, že ne, alespoň ne úmyslně, jen se snaží zničit a „očernit“ vše co souviselo se mnou, je to ostatně logické ve vztahu k jejímu svědomí, před kterým musí sama sobě ospravedlnit svoje rozhodování. Zdali bych usiloval o získání dětí do vlastní péče? Ne, tohle je skutečnost která musí vyplynout ze vzájemné dohody. Chci mír ve prospěch našich dětí a vlastně i manželky, protože to nebude mít jednoduché. Snad to co jsem napsal je alespoň trochu srozumitelné.
Těším se na Tvojí odpověď, Narcis
Ahoj, děkuji Ti za odpověď. Máš pravdu, prozradil jsem toho na sebe více než dost, přesněji více než komukoliv jinému, protože není již nikoho kdo by mě byl tak blízko jako jsi teď Ty. Když pročítám Tvoje zprávy zaujala mě ještě jedna Tvá otázka, na kterou jsem neodpověděl, ale nikoliv proto, že bych nechtěl, ale proto, že ji v podstatě neznám. Co bylo příčinou jejího citového chladu nevím. Snad jsem za to mohl i já, byl jsem tvrdohlavý, neústupný a to i ve věcech nad kterými jsem mohl mávnout rukou, byla to chyba, vím. Přesto náš vztah byl, alespoň podle mě funkční, těšil jsem se domu, na děti, a na manželku, jezdili jsme často na výlety, nyní jsem sám v poloprázdném bytě a nevím pořádně co dál, nevím kde začít. Se stykem s dětmi je to složité, když manželka odešla, nevěděl jsem celý týden kde je, při návštěvě jejích rodičů mně bylo dáno jasně najevo, že mně nemá co říct a musí vařit oběd, přivezl jsem jí a manželce kytku, dětem čokolády, ale nic si nevzala, nechal jsem to na schodech. Když mě manželka dala po týdnu ve známost kde je a já jí požádal o děti svolila, spali všichni v naší manželské posteli z pátka na sobotu a druhý den jsme jeli do Prahy na burzu železničních modelářů, bylo to přání nejstaršího syna. Spolu s námi jel rovněž můj tatínek a já jsem mu za to nesmírně vděčen, protože jsem "prořval" celou noc. Synovi jsem koupil lokomotivu a děda koupil druhou, po návratu jsem vezl manželce děti zpátky, chtěl jsem ze synem postavit kolejiště a vyzkoušet nové mašiny, ale nepustila mě dál. Tato "zkušenost" ve mně zanechala tak smutné vzpomínky, že jsem o další kontakt neusiloval, nedokázal jsem to. Nechci, ale psát jen o sobě. Napiš též o sobě pár řádek a piš co chceš co Tě napadá, co máš ráda, co Tě trápí, prostě to co chceš sdělit a já budu pozorně naslouchat.
S pozdravem. Narcis
Ahoj, nevím snad Tě mé zprávy odradily a mně Ty Tvé scházejí. Není ve mně nenávist, ale hořkost a smutek. Už nebudu psát o sobě je snad i plno jiných věcí které bych chtěl napsat, ale jsou kdesi hluboko. Můžeme si třeba jen psát, vyměňovat pocity, postřehy, být jeden druhém posluchačem v jeho osudu.
Hezký den. Narcis
Tak co, holky, nebraly byste ho? … muž, pro kterého je rodina základ, muž hledající obyčejnou ženu, která si bude vážit maličkostí života ... chudáka, kterého opustila žena, ač by pro rodinu dýchal ...?
Pokud jste četly můj "život s Narcisem", možná to budete vnímat podobně jako já ... a já to vidím asi takto:
"ve vztahu ke mně byla citově studená. Následkem tohoto citového chladu, jsem mnohdy reagoval snad nepřiměřeně což situaci ještě zhoršovalo" … zákazy, příkazy, omezování, násilí ... dost nepřiměřené to bylo ...
https://holkybacha.estranky.cz/clanky/zivot-s-narcisem/proste-se-pomodlis-.html
https://holkybacha.estranky.cz/clanky/zivot-s-narcisem/ty-nohy-si-holit-nebudes-.html
"Absence citu jsem nejprve řešil dopisováním s ženou nacházející se v podobné situaci a nakonec navázáním mimomanželského krátkodobého vztahu v zaměstnání s ženou, která měla pro mé pocity pochopení a dokázala mě v mém trápení povzbudit. Tento vztah však velmi rychle skončil" ... tato žena nebyla jediná a nebyla ani první … navíc si rozvrátil další funkční rodinu ...
"do čeho rodiče svým dětem mluvit nemají a utvrzovat jí tak ve správnosti svého počínání" .... říká ten, kterému celý jeho život řídí matka ...
"Hledám, ženu, která stejně jako já zažila a prožívá zklamání a které bych mohl být v jejím životním příběhu oporou" ... nedokážeš být oporou ...
"Nehledám krásu, ani bohatství, ale obyčejnou ženu, která si bude vážit "maličkostí" života, které nám jej činí snesitelným" … píše ten, který si nevážil vlastní ženy a život s ním byl nesnesitelný ...
"Jsem přesvědčen, že pro tyto děti by bylo největším štěstím, v podobě úplné rodiny" … jsem přesvědčena, že pro tyto děti bylo největším štěstím, že nemusely vyrůstat s tebou v jedné domácnosti ...
„Prozření“ mojí ženy v podobě návratu nepředpokládám" … správně ...
"Chci mír ve prospěch našich dětí a vlastně i manželky, protože to nebude mít jednoduché" … všechno, co bude následovat po letech strávených s tebou bude vždy jednodušší ...
"protože není již nikoho, kdo by mě byl tak blízko jako jsi teď Ty" … ano, třetí dopis, nikdy jste se neviděli, ani v jednom dopise si ji neoslovil jménem … předpokládám, že ve čtvrtém dopise bys sliboval svatbu, jako dalším x ženám poté …
"když manželka odešla, nevěděl jsem celý týden kde je" … ale věděl, jenom ti to bylo naprosto jedno a vyhovovalo ti to …a nebyl to týden, byl to měsíc, až poté si začal předstírat zájem ...
"přivezl jsem jí a manželce kytku, dětem čokolády" ... a vozíš jim je do dneška, vždy den před narozeninami ... čokoláda v akci a je splněno ...
"protože jsem "prořval" celou noc" ... není všechno jenom o tobě ...
"Nyní jsem sám a bez toho, co jsem v životě nejvíc chtěl a to jsou děti" … je to tak, že o další své děti nejevíš zájem už vůbec žádný ...
"Sám za sebe nedovedu dát jasnou odpověď, zdali bych jí dokázal přijmout zpět" … nemohl sis myslet, že by mě mohlo napadnout se vrátit ...