12. října| Ujetý
12. října, neděle
Deník Sereny Murrayové
Je půl čtvrté ráno. Matt, Alishia a já jsme právě dorazili k nám domů. Přijali jsme pozvání, které přišlo Mattovi do emailu a byli jsme v Louis baru. Bylo to zajímavé, divné, asi trochu znepokojivé… rozhodně jsem spokojená. Koncert, kde hrála dvoučlenná kapela nějakých kluků, byl jen začátek. Po koncertě nás všechny, co jsme tam byli, pozvali do zákulisí na „další program". Šlo nás tam celkem dost, dvacet, možná třicet. Zákulisí byla jedna velká místnost s asi deseti kulatými stoly a pódiem u jedné stěny. Vypadalo to, že pro ostatní nic z toho není novinka, dost rychle se rozdělili do skupinek a posedali si. Já s Mattem a Alishiou jsme museli chvíli hledat, než jsme našli volný stolek v zadním rohu místnosti. Když jsme všichni seděli, ti dva kluci nám na stoly roznesli víno. Vonělo silně a moc hezky, po bylinkách. Dala jsem si. Alishia taky. Matt ne, že prý tomu vínu nevěří. Neznámé prostředí, neznámí lidé a já nevím co. Jeho škoda, bylo moc dobré. Neví, o co přišel. Ti kluci se jmenují Chris a Askew a jsou to bratři. Představili se nám než začali mluvit. Jeden z nich, myslím, že to byl Askew, povídal něco o tom, jak v našem světě lidé často nedokáží žít svůj život naplno, kromě hrstky vyvolených a i ta hrstka nejdřív musí projít nějakými změnami, potřebují se oprostit nebo co, nevím, moc jsem tomu nerozuměla. Příště chci jít znova, snad to zopakuje a budu mít šanci to lépe pochopit. Potom tam Chris mluvil o hypnóze, vysvětloval, že má schopnost uvést někoho do tranzu a potom to předváděl na Askewovi. Chtěl po něm, aby popisoval, co vidí, mluvil tuším o nějakém světle, nevím, moc si to nepamatuju. Pak říkal, že Askew má ještě mnohem zajímavější schopnosti, ale že to je prý povídání na jindy. Tím to skončili a řekli, že se na nás budou těšit zase za týden.
„Včera to na mě bylo trochu moc ujetý," řekl Matt a opřel se o plot lemující školní zahradu.
„Ale prosím tě, co na tebe bylo moc ujetý? Vždyť se toho ani tak moc nedělo a i Alishie se to líbilo, že jo?" Drkla Serena do Alishii se smíchem.
„No, já nevím, bylo to divný. Ale zaujalo mě to," pokrčila rameny.
„Mě se to líbilo. Nebylo to teda moc strašidelné, ale jinak to bylo přesně něco takového, co jsem si představovala, když jsme se rozhodli najít si nějaké dobrodružství. Půjdete tam zase?" zeptala se Serena.
„No, já nevím, trochu mě rozhodila ta holka, co při odchodu začala prosit, aby jí taky zhypnotizovali, to bylo docela děsivý," usmál se nervózně Matthew.
„Ta už musela mít hodně upito," zasmála se Serena
„Ty máš co říkat," utnula její smích Alishia. „Podívej, já souhlasím, že to jejich víno je dobré, mimochodem, Matte, měl by sis příště taky dát, ale trochu jsi to přehnala. Museli jsme tě doprovázet domů a to není v noci mezi cizími lidmi zrovna bezpečné."
„Dobře, promiň, příště se budu víc hlídat. A nečerti se tolik, vždyť se nic nestalo. Mě by hlavně zajímalo, jestli ta hypnóza byla skutečná. A jestli jo, co teda umí ten Askew."
13. října, pondělí
Deník Alishii Brownové
Nemluvili jsme dneska ve škole v podstatě o ničem jiném, než tom klubu. Matthew má pravdu v tom co říkal, bylo to ujetý. Ale zároveň to bylo zajímavý. A taky děsivý. Ty Askewovi řeči o nutnosti oprostit se od strachu a starostí našeho světa, abychom byli schopni žít naplno… brr. Naskakovala mi z něj husí kůže a to jsem z toho pochopila tak půlku. Matt taky nepůsobil úplně v pohodě, zato Serena vypadala, jako že si to tam dost užívá. Ale taky byla docela opilá. Jsem zvědavá na příští týden a jsem ráda, že i Matt nakonec souhlasil, že půjde. Nevím, jak bych se tam bez něj cítila.
~★~ ~★~ ~★~
Začátky bývají pozvolné, v životě často ani v daný moment nepoznáme, že něco právě začalo. A přesto jsou začátky tím nejdůležitějším, co se kdy stalo a často v nich můžeme vidět jakým směrem budou věci pokračovat.
To byla chvilka filosofie, uvidíme se zase za týden
~Bella