Osobní růženec
Osobní modlitba Růžence
Způsob modlitby růžence:
Vyznání víry:
Vzdávám chválu Trojjedinému Bohu, každé osobě zvlášť. A pak prosím Matku Boží Pannu Marii, a další svaté (třeba sv. Josefa a sv. Ondřeje Alfreda Besseta - křestní a biřmovací patroni), aby se mnou udělali modlitební společenství, ("Neboť, kde jsou dva nebo tři, tam Já jsem uprostřed nich"), aby se se mnou modlili a přimlouvali se za mé úmysly.
- čímž splňuji vše, co se vyznává ve Vyznání víry.
Otče náš, tatínku náš plný lásky k nám, jenž si na nebesích, posvěť se Jméno Tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá, jako v nebi, tak i tady na zemi. At všichni slyšíme tvůj hlas, ať víme, co máme dělat a k čemu nás voláš. Chléb náš vezdejší dej nám všem dnes. Dej jídlo všem, pošli někoho, ať jim dá jídlo. Pošli nás a ukaž nám, jak máme ostatním pomoci. A odpusť nám naše viny, skrze smrt a vzkříšení Ježíše Krista, vždyť i my se snažíme odpouštět druhým. A neuveď nás v pokušení, vždyť člověk je slabý, nakloněný ke hříchu, a zbav nás ode všeho zlého. Amen.
Před každým desátkem prosím svaté, aby se se mnou modlily za konkrétní úmysl, ale lze to říci třeba až v průběhu desátku.
Růženec se lze modlit klasickou meditační formou:
Vyberu druh růžence a pak se modlím po sobě jdoucí jednotlivé desátky, v klidu a pokoji, ústa mechanicky odříkávají naučenou modlitbu, zatímco mysl zkoumá události, které se pojí k tomu desátku. Například: Ježíš, který se krve potil - přemýšlím, kde to bylo, kdy, jak to tam vypadalo, co dělali učedníci, co bych dělal já, jak se cítil Ježíš?
Anebo i jinak:
Má verze osobního růžence vypadá tak, že jednotlivé desátky se modlím "víc agresivně" s důrazem na všechna slova. Jako desátky většinou používám jakékoli desátky z různých růženců, které se právě hodí k úmyslu, za který se chci modlit, ale lze vzít "desátek" i nějaký jiný verš nebo událost z Bible. Zároveň s vyřčením desátku se zamýšlím nad tím veršem, okolnostmi, kde a kdy to bylo, a proč se to stalo.
...Ježíš, který byl pokřtěn v řece Jordánu - Janem Křtitelem, hlasatelem pokání a obrácení. Ty, Ježíši, si vešel do Jordánu, v té době špinavá řeka, kde končili veškeré splašky, bahno, do Jordánu, kde spousta lidí před tebou a spousta lidí po tobě, nechala své hříchy. A Ty si z té řeky všechny ty hříchy vzal, i hříchy lidí, co tam přišli po tobě, i naše hříchy, hříchy každého jednoho z nás. A vynesl si je na dřevo kříže…
Při modlitbě mívám potřebu mít otevřené ruce, jako při chválení a desátky počítám jen tak orientačně. Není totiž důležité, jestli je jich opravdu deset, osm nebo dvanáct. Důležitá je opravdovost modlitby.