Žraloci jsou především predátoři. patří do podtřídy příčnoústí, třídy paryby. Ze současné fauny patří žraloci k nejstarším skupinám živočichů. První žraloci byli ve fosilních záznamech nalezeni již ve vrstvách ordoviku. Většina fosilních nálezů jsou žraločí zuby, často ve velkém množství. Mezi nejstarší primitivní žraloky patří Cladoselache. V tehdejších dobách se v oněch místech nacházelo rozlehlé mělké moře. Moderní žraloci se začali objevovat přibližně před 100 miliony lety. Fosílie obrounů se datují do období spodní křídy. Jedna z nejmladších skupin žraloků jsou kladivouni. Nejstarší nalezené zuby žraloka bílého jsou datovány do doby před 60–65 miliony lety, z období vymření dinosaurů.

Žraloci jsou velmi dobře přizpůsobeni pohybu ve vodě. Mají torpédovité, někdy až hadovitě protáhlé tělo. Jejich prsní ploutve nejsou spojeny s osní kostrou, která je chrupavčitá, nicméně vyskytují se na ní známky kostnatění.

Žraločí čelisti mají ve zvířecím světě zcela výjimečné vlastnosti. Pravěcí žraloci měli horní čelist pevně spojenou s lebkou a museli se tedy spokojit s poměrně malou kořistí. Během vývoje se však tlama posunula pod hlavu, horní čelist se uvolnila z lebečního spojení a stala se pohyblivou. Tím pádem mohou dnešní žraloci pozřít značně objemnou kořist nebo z ní vytrhávat velké kusy masa. Čelisti jsou ovládány nepředstavitelně výkonnými svaly.

Největším žralokem je planktonožravý žralok obrovský (údajně až 20 metrů dlouhý), za nejnebezpečnějšího člověku se pak považují žralok bílý, zvaný také lidožravý, a dále žralok bělavý, žralok modrý a žralok tygří.