Po smrti Ezechielovy manželky přikázal Bůh prorokovi Ezechielovi, aby za svou manželku nedržel smutek.
Bůh prorokovi Ezechielovi zakázal především devět konkrétních způsobů projevu smutku.
Většina učenců považuje těchto devět prorokovi Ezechielovi zakázaných způsobů projevu smutku za jakási doporučení, jak by měli pozůstalí držet a vyjadřovat smutek. 
Na základě veršů: Nesmíš však naříkat ani plakat, neukápne ti ani slza. Jen tiché sténání, nekonej žádné smuteční obřady. Hlavu si pokrývej jako obvykle, na nohou si nech střevíce, nezakrývej si ústa a smuteční chléb nejez. (Ezechiel 24:16-17) došla většina učenců k závěru, že by měli pozůstalí držet smutek následujícími devíti způsoby:

1) Nářkem, neboť Bůh prorokovi Ezechielovi přikázal: Nesmíš však naříkat…
2) Pláčem, neboť Bůh prorokovi Ezechielovi přikázal: …ani plakat…
3) Roněním slz, neboť Bůh prorokovi Ezechielovi přikázal: …, neukápne ti ani slza.
4) Hlasitým sténáním, neboť Bůh prorokovi Ezechielovi povolil pouze tiché sténání, jak je psáno: Jen tiché sténání, …tj. zakázal prorokovi Ezechielovi hlasité sténání. Sténáním je myšleno i mluvení o zesnulém.
5) Držením sedmidenního smutku שִׁבְעָה za zesnulého, neboť Bůh prorokovi Ezechielovi přikázal: ...nekonej žádné smuteční obřady.
6) Nepokrytou hlavou, neboť Bůh prorokovi Ezechielovi přikázal: Hlavu si pokrývej jako obvykle, …
7) Neobutými nohami, neboť Bůh prorokovi Ezechielovi přikázal: …, na nohou si nech střevíce,…
8) Zakrytými ústy (přesněji zakrytým horním rtem), neboť Bůh prorokovi Ezechielovi přikázal: …, nezakrývej si ústa…
9) Setkáváním se s blízkými při konzumaci chleba a vína, neboť Bůh prorokovi Ezechielovi přikázal: … a smuteční chléb nejez.
Smutečním chlebem jsou myšleny pokrmy, které pozůstalí konzumují s blízkými, kteří jim přišli vyjádřit soustrast a utěšit je, respektive pokrmy, které jim blízcí přinesli jako jeden z projevů soustrasti a jako jeden ze způsobů útěchy.
O tomto vyjádření smutku se dozvídáme i ve verši: Nikdo neuspořádá smuteční hostinu k útěše těch, kdo truchlí nad mrtvým; ti, kdo ztratili otce či matku, nedostanou napít z poháru útěchy. (Jeremiáš 16:7)
Jedná se o požadavek jak vůči blízkým, tak vůči pozůstalým.
Blízcí by se navíc měli v době sedmidenního smutku k pozůstalým dostavit k ranní a večerní modlitbě.

Rav Benjamin Nahavandi známý též jako rav Benjamin ben Moše al Nahavendi (z města Nahavandu - dnešní Írán, provincie Hamadán) zastával názor, že by si měli pozůstalí na projev smutku roztrhnout oděv a opásat se pytlovinou, neboť právě tímto způsobem truchlil praotec Jákob, když si myslel, že jeho syn Josef zemřel, jak je psáno: Jákob v zoufalství roztrhl svůj plášť, přepásal se pytlovinou a truchlil nad svým synem po mnoho dní. (1M 37:34)
Většina učenců ale zastává názor, že tak praotec Jákob učinil pouze kvůli svému hlubokému zármutku, nikoli proto, že by se jednalo o nějaký povinný smuteční zvyk.

V době od úmrtí do pohřbu by se měl smutek držet prvními čtyřmi způsoby. 
Od pohřbu do konce sedmidenního smutku by se měl smutek držet následujícími pěti způsoby.